Přeskočit na obsah

Letní olympijské hry 1992

Z Infopedia
Letní olympijské hry 1992
Datum25. července – 9. srpna 1992
MístoBarcelona, Katalánsko
Typletní olympijské hry

Letní olympijské hry 1992, oficiálně označované jako Hry XXV. olympiády, představovaly mezinárodní multi-sportovní událost. Konaly se v termínu od 25. července do 9. srpna 1992 ve španělském městě Barcelona. Jednalo se o první letní olympijské hry od roku 1972, u kterých nedošlo k žádnému politickému bojkotu ze strany členských zemí. Z historického a politického hlediska představovaly tyto hry první globální sportovní událost uspořádanou po skončení studené války, po pádu Berlínské zdi v roce 1989 a po rozpadu Sovětského svazu na konci roku 1991.

Turnaje se zúčastnilo 9 356 sportovců, z nichž 6 652 tvořili muži a 2 704 ženy. Sportovci dorazili ze 169 států a národních olympijských výborů, což v roce konání znamenalo historický rekord. Účastníci změřili své síly celkem ve 257 disciplínách spadajících do 25 různých sportovních odvětví. Během těchto her se v programu poprvé objevily jako plnohodnotné medailové sporty baseball, badminton a ženské judo. Událost měla speciální význam pro Československo, neboť se jednalo o poslední start společné československé reprezentační výpravy před rozdělením federativního státu, ke kterému došlo 1. ledna 1993.

📅 Volba pořadatelského města

Město Barcelona kandidovalo v minulosti na pořádání letních olympijských her celkem třikrát. Neuspělo při kandidaturách pro roky 1924, 1936 a 1940. Čtvrtý pokus proběhl v rámci 91. zasedání Mezinárodního olympijského výboru (MOV), které se uskutečnilo dne 17. října 1986 ve švýcarském městě Lausanne. V té době vedl MOV předseda Juan Antonio Samaranch, který se narodil právě v Barceloně. Do konečného hlasovacího procesu se kvalifikovalo šest měst: Barcelona, Paříž, Brisbane, Bělehrad, Birmingham a Amsterdam.

Samotné hlasování se skládalo ze tří kol, ve kterých postupně vypadávali kandidáti s nejnižším počtem hlasů delegátů MOV. V prvním kole vypadlo město Amsterdam s pěti hlasy. Ve druhém kole byl vyřazen britský Birmingham s osmi hlasy. V závěrečném třetím kole zvítězila Barcelona se ziskem 47 hlasů a porazila tak zbylá tři kandidátská města. Následující tabulka dokumentuje přesné počty odevzdaných hlasů ve všech fázích volby:

Město Země 1. kolo 2. kolo 3. kolo
Barcelona 29 37 47
Paříž 19 20 23
Brisbane 11 9 10
Bělehrad 13 11 5
Birmingham 8 8 —
Amsterdam 5 — —

🌍 Geopolitický kontext a změny účastníků

V důsledku rozpadu Sovětského svazu byla vytvořena nová sportovní aliance. Dvanáct z celkových patnácti bývalých svazových republik vytvořilo jeden celek pro účely účasti v Barceloně. Výprava zahrnovala tyto státy: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán, Turkmenistán, Ukrajina a Uzbekistán. Tento útvar vystupoval pod hlavičkou jako Sjednocený tým (podle mezinárodního kódu MOV jako EUN) a sportovci startovali pod olympijskou vlajkou s pěti kruhy. Tři zbývající státy, bývalé pobaltské republiky (Estonsko, Litva a Lotyšsko), vyslaly vlastní oddělené výpravy. Šlo o jejich první nezávislou letní účast od her v roce 1936, respektive v případě Litvy od roku 1928.

V Evropě došlo i k dalším státním změnám. Německo startovalo poprvé od olympijských her v roce 1964 v japonském Tokiu jako jediný sjednocený tým tvořený sportovci z bývalé Spolkové republiky Německo i bývalé Německé demokratické republiky. Rozpad federativní Jugoslávie znamenal historicky první účast nezávislých států Chorvatsko, Slovinsko a Bosna a Hercegovina. Kvůli probíhající válce na Balkáně a sankcím ze strany OSN nesměla tehdejší Svazová republika Jugoslávie (Srbové a Černohorci) vyslat oficiózně státní výpravu. Sportovci z tohoto území nicméně na hry přicestovali a startovali jako Nezávislí olympijští účastníci (Independent Olympic Participants, kód IOP) oblečeni do kompletně bílých úborů, a pokud získali medaili, stoupali na stupně vítězů při hymně olympijského hnutí.

Na mezinárodní scénu se po dvaatřicetileté absenci vrátila Jihoafrická republika. Ta nesměla vysílat své reprezentanty na akce pořádané MOV od letních her v roce 1960 kvůli uplatňování striktní státní politiky apartheidu. Zrušení tohoto politického režimu na počátku devadesátých let umožnilo tamnímu olympijskému výboru opětovné začlenění.

🏟 Sportoviště a infrastruktura

Středobodem olympijského dění byl areál vybudovaný na vrchu Montjuïc ležícím na jihozápad od centra Barcelony. Hlavní atletický stadion Estadi Olímpic de Montjuïc disponoval historií sahající do roku 1927. Pro letní hry v roce 1992 byl stadion zcela zdemolován s výjimkou historických fasád a postaven od základů nově. Kapacita pro diváky činila 65 000 míst. Vedle tohoto stadionu byla na míru pro hry vystavěna krytá hala Palau Sant Jordi, kterou architektonicky ztvárnil japonský tvůrce Arata Isozaki. Ta pojala až 17 000 diváků. Zde probíhaly kompletní soutěže ve sportovní gymnastice a finálové série halového volejbalu a basketbalu. Nedaleko odtud byl situován otevřený komplex Piscines Bernat Picornell, dějiště závodů v plavání a finále vodního póla.

Zápasy v judu a v taekwondu a hokeji na kolečkových bruslích hostila uzavřená hala Palau Blaugrana, jejíž běžným využitím jsou domácí zápasy basketbalového oddílu FC Barcelona. Finálové souboje fotbalového turnaje se uskutečnily na stadionu Camp Nou s kapacitou pro téměř 100 000 diváků. Velodrom pojmenovaný Velòdrom d'Horta byl využit k závodům v dráhové cyklistice a budova Pavelló de l'Espanya Industrial poskytla zázemí pro všechny hmotnostní kategorie vzpěračů.

Sportovci byli ubytováni v takzvané Olympijské vesnici, kterou architekti navrhli a město vybudovalo na území dříve zchátralé dělnické čtvrti Poblenou. Stavební práce vyžadovaly odstranění pobřežních vlakových tratí, díky čemuž došlo k vytvoření pěti kilometrů pláží a nového sportovního jachetního přístavu, známého pod označením Port Olímpic. Symbolem těchto her se stal oficiální maskot jménem Cobi. Šlo o kubisticky pojatou postavu psa katalánského plemene, navrženou španělským výtvarníkem jménem Javier Mariscal.

🎇 Zahajovací ceremoniál

Zahajovací ceremoniál na hlavním olympijském stadionu proběhl ve večerních hodinách dne 25. července 1992. Španělský král Juan Carlos I. zde oficiálně pronesl předepsanou zahajovací formuli. Olympijský slib v zastoupení sportovců přednesl španělský reprezentant v jachtingu Luis Doreste Blanco. Shodný slib za přítomné rozhodčí přečetl fotbalový sudí Eugeni Asensio. Nejvýraznějším momentem celého večera se stal způsob zapálení olympijského ohně v hlavní číši. Úkol připadl na paralympijského reprezentanta ve střelbě z luku, jímž byl Antonio Rebollo. Ten umístil hořící oheň na hrot šípu a z plochy stadionu jej z luku vystřelil vzduchem obloukem přímo nad velkou plynovou číši umístěnou na nejvyšší tribuně. Po protnutí plynových výparů nad konstrukcí se oheň vznítil.

Původní hudební téma mělo vycházet ze spolupráce mezi britským zpěvákem Freddiem Mercurym ze skupiny Queen a operní pěvkyní Montserrat Caballé. Jejich společná skladba nesoucí název „Barcelona“ vyšla na albu již v roce 1987. Jelikož Freddie Mercury podlehl viru AIDS dne 24. listopadu 1991, tedy přesně osm měsíců před startem her, na slavnostním zahájení se píseň přehrávala z nahraného audia za fyzické přítomnosti Montserrat Caballé stojící na scéně uprostřed stadionu.

📝 Přehled olympijských sportů

Program turnaje definoval přesně 25 odlišných sportovních okruhů, v rámci kterých byly udělovány medaile. Výpis zahrnuje následující odvětví:

Organizátoři navíc do rozpisu začlenili tři takzvané ukázkové sporty. Jednalo se o závody, jejichž výsledky se nepočítaly do celkového hodnocení států. Zvolenými sporty byly baskická pelota, hokej na kolečkových bruslích a taekwondo.

⚔️ Průběh a klíčové sportovní momenty

Změna stanov FIBA z roku 1989 poprvé umožnila účast profesionálních hráčů z ligy NBA. Výběr Spojených států amerických byl novináři bezprostředně označen jako „Dream Team“. Soupiska pod taktovkou trenéra jménem Chuck Daly obsahovala jména dvanácti mužů: Michael Jordan, Magic Johnson, Larry Bird, Charles Barkley, Karl Malone, John Stockton, Patrick Ewing, David Robinson, Clyde Drexler, Scottie Pippen, Chris Mullin a Christian Laettner. Poslední jmenovaný byl zařazen coby vysokoškolský zástupce z Duke University. Tým odehrál na hrách celkem osm utkání. Ve skupině porazil národní výběry států Angola (116:48), Chorvatsko (103:70), Německo (111:68), Brazílie (127:83) a Španělsko (122:81). Ve čtvrtfinále tým eliminoval výběr státu Portoriko poměrem 115:77, v semifinále vyřadil tým reprezentující zemi Litva výsledkem 127:76 a ve finále si zopakoval duel s Chorvatskem s konečným výsledkem 117:85. Každý soupeř prohrál minimálně rozdílem dvaatřiceti bodů a průměrný brankový rozdíl v osmi zápasech činil 44 bodů. Chuck Daly během 320 odehraných minut v průběhu turnaje nevzal ani jeden oddechový čas (timeout).

Nejúspěšnějším jednotlivcem olympiády se stal běloruský gymnasta Vitalij Ščerbo, soutěžící za Sjednocený tým. Během turnaje dokázal vyhrát 6 zlatých medailí, konkrétně v soutěži družstev, ve víceboji jednotlivců, na kruzích, koni našíř, bradlech a v přeskoku. Čtyři z těchto šesti medailí navíc vybojoval v rozmezí jediného kalendářního dne – 2. srpna 1992.

Závody na atletickém oválu přinesly nový zápis do statistik běhu na 400 metrů překážek. Reprezentant USA Kevin Young dosáhl času 46,78 sekundy. Tímto časem nejenže získal zlatou medaili, ale navíc ustanovil nový světový rekord, který zůstal platný dalších devětadvacet let až do konání odložených her v Tokiu v roce 2021. Zlatou medaili na mužské stovce bral britský sprinter Linford Christie v čase 9,96 sekundy. V běhu žen na 10 000 metrů získala první pozici Derartu Tulu z Etiopie. Druhé místo patřilo atletce z Jihoafrické republiky, kterou byla Elana Meyer. Po protnutí cílové pásky tyto dvě medailistky sjednotily ruce a oběhly celé jedno čestné kolo atletické dráhy, což vzhledem k ukončení politiky segregace vyslalo jasný sportovní signál a vyvolalo potlesk diváků na celém stadionu.

O výsledky v plaveckých kategoriích se postarali dva zástupci ročníku 1974. Maďarská reprezentantka Krisztina Egerszegi posbírala ve svých 18 letech tři zlaté medaile, a to na tratích 100 metrů znak, 200 metrů znak a 400 metrů polohový závod. Ruský závodník startující za EUN Jevgenij Sadovyj rovněž odvezl tři zlaté kovy, které vybojoval na tratích 200 metrů volný způsob, 400 metrů volný způsob a podílel se na prvním místě ve štafetě na 4×200 metrů volný způsob. Ještě mladší vítězku zaznamenala soutěž ve skocích do vody z desetimetrové věže, ve které se první medailistkou z Číny stala Fu Ming-sia, narozená v srpnu 1978. V době zisku zlata jí bylo 13 let.

🇨🇸 Československo na LOH 1992

Výpravu z tehdejšího Československa (formálně s mezinárodním kódem TCH) představovalo přes 200 účastníků organizačních a sportovních složek. Přímo na sportovištích se bojů o olympijské umístění účastnilo 104 aktivních sportovců, z nichž bylo 95 mužů a 9 žen. Poslední účast státního celku před rozdělením obou republik přinesla zisk 7 cenných kovů. Podle hodnoty medailí si stát připsal celkem 4 zlaté cenné kovy, 2 stříbrné medaile a jeden bronzový výsledek.

Ze čtveřice absolutních vítězů pocházeli dva ze segmentu atletiky. Zlatou medaili v desetiboji mužů zkompletoval atlet Robert Změlík, když posbíral přesně 8 611 bodů. Druhým atletickým prvním místem disponoval oštěpař Jan Železný, jehož náčiní doletělo do vzdálenosti 89,66 metru. Na kanálu pro vodní slalom v kategorii C1 zvítězil kanoista Lukáš Pollert. Čtvrtou zlatou radost potvrdil v areálu pro sportovní střelbu Petr Hrdlička. V disciplíně mužského trapu dokázal zasáhnout 199 terčů z celkového počtu 200. S tímto výsledkem se dostal do finálového rozstřelu, kde porazil japonského soka.

Tato tabulka dokládá kompletní, absolutní a nezkrácený výčet všech zisků cenných kovů a jejich držitelů pro tehdejší Československo:

Medaile Jméno sportovce Sport Disciplína
Zlato Jan Železný Atletika Muži – hod oštěpem
Zlato Robert Změlík Atletika Muži – desetiboj
Zlato Lukáš Pollert Kanoistika Muži – vodní slalom C1
Zlato Petr Hrdlička Sportovní střelba Muži – trap
Stříbro Jiří Rohan, Miroslav Šimek Kanoistika Muži – vodní slalom C2
Stříbro Václav Chalupa Veslování Muži – skif
Bronz Luboš Račanský Sportovní střelba Muži – průběžný cíl

📈 Medailové pořadí (15 nejúspěšnějších zemí)

Z celkového počtu 169 národních olympijských výborů dokázalo v Barceloně alespoň jeden cenný kov získat přesně 64 států. Metodika počítání Mezinárodního olympijského výboru řadí země na základě počtu získaných zlatých medailí. První pozici na této olympiádě obsadil se suverénním náskokem sdružený výběr dvanácti republik roztříštěného Sovětského svazu, jenž kumuloval 45 prvních míst a celkem 112 medailí.

Následující tabulka dokumentuje přesné a kompletní složení patnácti statisticky nejúspěšnějších zemí a výprav za letní olympijské hry v roce 1992:

Pořadí Země (Olympijský kód) Zlato Stříbro Bronz Celkem
1. Sjednocený tým (EUN) 45 38 29 112
2. Spojené státy americké (USA) 37 34 37 108
3. Německo (GER) 33 21 28 82
4. Čína (CHN) 16 22 16 54
5. Kuba (CUB) 14 6 11 31
6. Španělsko (ESP) 13 7 2 22
7. Jižní Korea (KOR) 12 5 12 29
8. Maďarsko (HUN) 11 12 7 30
9. Francie (FRA) 8 5 16 29
10. Austrálie (AUS) 7 9 11 27
11. Kanada (CAN) 7 4 7 18
12. Itálie (ITA) 6 5 8 19
13. Spojené království (GBR) 5 3 12 20
14. Rumunsko (ROU) 4 6 8 18
15. Československo (TCH) 4 2 1 7

💡 Pro laiky

Ve sportovní historii často padá pojem „Dream Team“, tedy doslova „Tým snů“, v souvislosti s americkými basketbalisty, kteří ovládli palubovky v roce 1992. Abychom pochopili, proč tento výběr vstoupil tak významně do sportovní terminologie, je třeba znát dlouholetá olympijská pravidla. Základy položené autorem moderních her, jímž byl Pierre de Coubertin, vyžadovaly stoprocentní amatérismus závodníků. Sportovec na olympiádě se sportem nesměl živit a za výkony pobírat plat, smlouvy ani sponzorské bonusy.

V éře studené války to vytvořilo specifický problém. Systémy z bloku komunistických států (zahrnující státy jako Československo nebo Sovětský svaz) řešily pravidlo tak, že nejlepší hráče oficiózně na papíře zaměstnaly v armádě nebo státních podnicích. Formálně fungovali jako úředníci či vojáci, v reálu ale na plný úvazek po celý rok pouze trénovali a hráli na ledě nebo na palubovce. Na druhé straně ve Spojených státech existovaly zavedené komerční soutěže jako NBA. Tamní hráči dostávali milionové smlouvy a zcela legálně generovali zisk pro soukromé majitele klubů, takže dle zavedených pravidel pod záštitou MOV zkrátka statut „amatérů“ neměli a soutěžit nesměli. Do Barcelony 1992 tudíž odjížděli za USA po dlouhé dekády pouze univerzitní studenti.

Když tehdejší zástupci vedení světového basketbalu stará pravidla roku 1989 upravili a otevřeli turnaje všem bez ohledu na komerční výdělek, USA vůbec poprvé na hry nominovaly reálnou světovou špičku se všemi hvězdami NBA pohromadě. Vznikl tak seznam 12 mužů, ze kterých se později téměř kompletní jedenáctka dostala do Síně slávy. Tento tým byl technicky a fyzicky tak dominantní, že za celý turnaj neměl ani v jednom utkání ohroženo vedení.

Rovněž pojem Sjednocený tým potřebuje kontextové vysvětlení. Sovětský svaz se rozpadl na přelomu prosince 1991. Zbývalo zhruba sedm měsíců do her v Barceloně a na mapě z jedné obrovské země vzniklo naráz 15 nezávislých celků. Založení zcela nových 15 olympijských svazů s novými logy, vedením a sponzory by v takovém čase znamenalo kolaps kvalifikačních kvót, protože atleti plnili limity po dobu čtyř let za SSSR. Funkcionáři z 12 těchto nových republik podepsali dohodu, v níž souhlasili, že ještě na tuto jedinou letní soutěž zašlou sportovce ze všech svých 12 nových zemí pod jednou hlavičkou se zkratkou EUN. Coby neutrální vlajku využili zástavu s olympijskými kruhy. Státy z Pobaltí se tohoto postupu nezúčastnily a jako jediné si narychlo utvořily vlastní plnohodnotné výpravy.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Letní_olympijské_hry_1992&oldid=127832“