Apartheid

Rozbalit box

Obsah boxu

Apartheid (v afrikánštině „oddělenost“ nebo „odloučení“) byl systém institucionalizované rasové segregace, který existoval v Jihoafrické republice a Jihozápadní Africe (dnešní Namibie) v letech 1948 až do začátku 90. let 20. století. Tento systém byl zaveden po vítězství Národní strany ve volbách v roce 1948 a jeho cílem bylo udržet nadvládu bílé menšiny nad ostatními rasovými skupinami. Apartheid byl charakterizován autoritářskou politickou kulturou založenou na tzv. baasskapu (nadvládě bílých), která zajišťovala, že Jihoafrická republika byla politicky, sociálně a ekonomicky ovládána menšinovou bílou populací.

Systém apartheidu klasifikoval všechny obyvatele do čtyř hlavních rasových skupin: „bílí“, „barevní“ (míšenci), „Indové/Asiaté“ a „černoši“. Na základě této klasifikace byly určovány veškeré aspekty života, včetně místa bydliště, zaměstnání, vzdělání a přístupu k veřejným službám. Legislativa apartheidu byla rozdělena na tzv. „malý apartheid“, který se týkal segregace veřejných zařízení a sociálních událostí, a „velký apartheid“, který striktně odděloval bydlení a pracovní příležitosti podle rasy.

Režim čelil silnému vnitřnímu odporu vedenému organizacemi jako Africký národní kongres (ANC) a rostoucímu mezinárodnímu tlaku, včetně ekonomických sankcí a sportovních bojkotů. Po desetiletích boje, propuštění politických vězňů v čele s Nelsonem Mandelou v roce 1990 a intenzivních jednáních byl systém apartheidu postupně demontován. Zákony apartheidu byly zrušeny 17. června 1991 a proces vyvrcholil prvními svobodnými multirasovými volbami 27. dubna 1994, ve kterých zvítězil ANC a Nelson Mandela se stal prvním černošským prezidentem Jihoafrické republiky.

Dědictví apartheidu, zejména v podobě hluboké sociální a ekonomické nerovnosti, však v zemi přetrvává dodnes.

⏳ Historie a vznik

Kořeny rasové segregace v Jižní Africe sahají hluboko do koloniální historie, avšak jako oficiální státní politika byl apartheid zaveden v roce 1948 po vítězství Národní strany (NP), která reprezentovala především konzervativní afrikánské nacionalisty. Strana šla do voleb se sloganem „apartheid“, což v afrikánštině znamená „oddělenost“.

Cílem politiky nebylo jen oddělit bílou menšinu od nebílé většiny, ale také rozdělit nebílé obyvatelstvo mezi sebou a černé Jihoafričany rozdělit podle kmenových linií, aby se snížila jejich politická síla. Již před rokem 1948 existovaly segregační zákony, jako například Zákon o půdě z roku 1913, který výrazně omezil vlastnictví půdy černými Afričany. Vláda NP však tento systém systematizovala a kodifikovala do komplexní sítě zákonů, které zasahovaly do všech aspektů života.

Architektem apartheidu je často nazýván Hendrik Verwoerd, který jako ministr pro domorodé záležitosti (1950–1958) a později jako předseda vlády (1958–1966) prosadil mnoho klíčových zákonů a rozvinul ideologii „odděleného vývoje“. Tato politika vedla k vytvoření takzvaných bantustanů, deseti kmenových domovin pro černošské obyvatelstvo, které měly formálně získat nezávislost, čímž by byli jejich obyvatelé zbaveni jihoafrického občanství.

⚖️ Legislativní rámec

Systém apartheidu byl postaven na rozsáhlé legislativě, která měla za cíl prosadit a udržet rasovou segregaci. Mezi nejdůležitější zákony patřily:

Zákon o zákazu smíšených manželství (1949) a Dodatek k zákonu o nemorálnosti (1950): Tyto zákony kriminalizovaly manželství a sexuální vztahy mezi lidmi různých ras.
Zákon o registraci obyvatelstva (1950): Požadoval, aby byl každý občan klasifikován a registrován podle své rasové skupiny (bílí, barevní, indičtí/asijští, černí). Tato klasifikace byla základním kamenem celého systému.
Zákon o oblastech pro skupiny (Group Areas Act, 1950): Vymezoval obytné a obchodní zóny pro jednotlivé rasové skupiny. To vedlo k masivnímu nucenému přesídlování, kdy byly miliony nebílých obyvatel vyhnány ze svých domovů v oblastech určených pro bělochy.
Zákon o oddělených službách (1953): Povoloval segregaci veřejných prostranství, služeb a dopravy. Byly zřízeny oddělené vchody, lavičky, pláže, školy, nemocnice a dopravní prostředky.
Zákon o bantuském vzdělávání (1953): Vytvořil oddělený a podřadný vzdělávací systém pro černé studenty, který je měl připravit na podřízené role ve společnosti.
Pass Laws (Zákony o pasech): Tyto zákony vyžadovaly, aby černí Afričané starší 16 let neustále nosili u sebe identifikační doklad (tzv. pas), který omezoval jejich pohyb v bílých oblastech.

✊ Hnutí odporu

Proti apartheidu se zformoval silný domácí i mezinárodní odpor. V čele domácího boje stál především Africký národní kongres (ANC), který původně prosazoval nenásilné metody, jako byly stávky, bojkoty a kampaně občanské neposlušnosti. Klíčovou událostí byl masakr v Sharpeville v roce 1960, kdy policie zastřelila 69 neozbrojených demonstrantů protestujících proti pasovým zákonům.

Tato událost vedla k zákazu ANC a dalších organizací a k přechodu části hnutí odporu k ozbrojenému boji. ANC založil své ozbrojené křídlo, Umkhonto we Sizwe (Kopí národa), jehož vůdčí postavou se stal Nelson Mandela. Mandela byl v roce 1962 zatčen a později v Rivonijském procesu odsouzen na doživotí za sabotáže a spiknutí s cílem svrhnout vládu. Ve vězení strávil 27 let.

Dalšími významnými postavami odporu byli arcibiskup Desmond Tutu, který prosazoval mezinárodní sankce, a Steve Biko, vůdce Hnutí černého vědomí.

🌍 Mezinárodní reakce a sankce

Apartheid byl mezinárodně odsouzen jako zločin proti lidskosti. Organizace spojených národů (OSN) přijala řadu rezolucí odsuzujících jihoafrický režim. Valné shromáždění OSN v roce 1962 vyzvalo členské státy k přerušení obchodních a vojenských styků s JAR.

Postupně byly uvalovány ekonomické sankce, které v 80. letech zesílily, když se k nim připojily i Spojené státy a Spojené království. Jihoafrická republika byla také vyloučena z mnoha mezinárodních organizací, včetně olympijských her a Commonwealth. Kulturní a sportovní bojkoty dále izolovaly zemi od zbytku světa. Mezinárodní tlak v kombinaci s vnitřním odporem a ekonomickou stagnací nakonec přiměl vládu k jednání.

🔚 Pád režimu a přechod k demokracii

Na konci 80. let bylo zřejmé, že systém apartheidu je neudržitelný. V roce 1989 se stal prezidentem Frederik Willem de Klerk, který navzdory své konzervativní minulosti zahájil proces reforem. V únoru 1990 oznámil legalizaci zakázaných politických stran, včetně ANC, a propuštění Nelsona Mandely a dalších politických vězňů.

Následovala složitá jednání mezi vládou Národní strany a ANC o ukončení apartheidu a vytvoření nové, demokratické ústavy. 17. června 1991 byly formálně zrušeny poslední klíčové zákony apartheidu. Proces vyvrcholil 27. dubna 1994, kdy se konaly první multirasové demokratické volby v historii země. ANC v nich drtivě zvítězil a 10. května 1994 se Nelson Mandela stal prvním prezidentem demokratické Jihoafrické republiky.

🕊️ Dědictví a současnost (2025)

Ačkoliv byl apartheid jako politický systém zrušen před více než třiceti lety, jeho sociální a ekonomické dědictví je v jihoafrické společnosti stále hluboce zakořeněno. Země se potýká s extrémní nerovností, která do značné míry kopíruje rasové rozdělení z dob apartheidu. Problémy jako vysoká nezaměstnanost (oficiálně je zaměstnána pouze polovina lidí v produktivním věku), chudoba a nerovný přístup ke vzdělání a půdě postihují především černošskou většinu.

Vláda ANC se snaží tyto nerovnosti řešit prostřednictvím programů, jako je pozitivní diskriminace (Black Economic Empowerment), ale jejich výsledky jsou smíšené a často kritizované. Pozemková reforma, jejímž cílem je přerozdělení půdy, která byla během apartheidu zabavena nebílému obyvatelstvu, zůstává citlivým a kontroverzním tématem.

Pro vyrovnání se s minulostí byla v roce 1995 zřízena Komise pro pravdu a usmíření (TRC) pod vedením arcibiskupa Desmonda Tutua. Komise umožnila obětem vypovídat o porušování lidských práv a pachatelům přiznat se ke svým činům výměnou za možnou amnestii. Cílem bylo spíše obnovení a usmíření než trestní stíhání.

Navzdory pokroku a vytvoření demokratických institucí zůstává Jihoafrická republika společností, která se stále vyrovnává se stíny své minulosti.

🧒 Pro laiky: Co byl apartheid?

Představte si školní hřiště, kde si správce usmyslí, že děti s modrýma očima jsou lepší než děti s hnědýma očima.

Rozdělení: Děti s modrýma očima dostanou všechny nové hračky, nejlepší houpačky a velkou část hřiště jen pro sebe. Děti s hnědýma očima musí zůstat v malém, starém koutě s rozbitými hračkami.
Pravidla: Správce vydá přísná pravidla. Děti s hnědýma očima nesmí chodit na "modrookou" část hřiště. Nesmí si s modrookými dětmi hrát ani se s nimi kamarádit. Mají oddělené pítko na vodu i toalety.
Nespravedlnost: Pokud se hnědooké dítě zatoulá na špatnou stranu, je potrestáno. Škola pro modrooké děti má skvělé učitele a počítače, zatímco škola pro hnědooké je zchátralá a má málo knih.
Boj za změnu: Děti s hnědýma očima (a některé statečné děti s modrýma) začnou protestovat, že je to nespravedlivé. Trvá to velmi dlouho a je to těžký boj, ale nakonec správce musí pravidla zrušit.

Apartheid byl přesně takový systém, ale ne na hřišti, nýbrž v celé zemi, a nerozděloval lidi podle barvy očí, ale podle barvy pleti. Byl to systém, kde vláda uzákonila nespravedlnost a nerovnost.

Zdroje

Google.com Wikipedia Česká televize Canadian Museum for Human Rights Unicus Olympiads Teraz.sk iROZHLAS Reflex.cz South African History Online Wikipedia (EN) History.com Wikipedia (EN) Global Governance Forum Britannica Britannica Wikipedia (EN) Masarykova univerzita Radio Prague International Wikipedia InfoWeby.sk Zlatovna.cz Respekt Právní prostor Geografie.cz Das Wissen Český rozhlas Plus Wikipedia Wikipedia Masarykova univerzita Ministerstvo vnitra ČR Wikipedia Masarykova univerzita