Koupě Louisiany

Rozbalit box

Obsah boxu

Koupě Louisiany (anglicky Louisiana Purchase, francouzsky Vente de la Louisiane) byla transakce, při níž Spojené státy americké v roce 1803 koupily od Francie území o rozloze přibližně 2 140 000 km² (828 000 čtverečních mil). Cena byla stanovena na 15 milionů amerických dolarů, což odpovídá přibližně 3 centům za akr. Tato událost je považována za jeden z nejdůležitějších momentů v historii Spojených států, jelikož téměř zdvojnásobila jejich tehdejší rozlohu a otevřela cestu pro expanzi na západ.

Akvizice zahrnovala území, na kterém se dnes nachází celkem 15 amerických států (zcela nebo zčásti): Arkansas, Missouri, Iowa, Oklahoma, Kansas, Nebraska, části Minnesoty západně od řeky Mississippi, velká část Severní Dakoty, téměř celá Jižní Dakota, severovýchodní Nové Mexiko, severní Texas, části Montany, Wyomingu a Colorada východně od kontinentálního rozvodí a části Louisiany západně od řeky Mississippi, včetně města New Orleans.

📜 Historické pozadí

Území známé jako Louisiana bylo pod evropskou kontrolou od 16. století. Jeho strategický význam spočíval především v kontrole nad řekou Mississippi, klíčovou dopravní tepnou pro americké farmáře a obchodníky západně od Appalačských hor.

🌎 Louisiana v koloniálním období

Francie původně prozkoumala a kolonizovala údolí řeky Mississippi již v 17. století a pojmenovala ho na počest svého krále Ludvíka XIV. Po porážce v sedmileté válce v roce 1763 Francie postoupila území Louisiany východně od Mississippi Velké Británii a území západně od řeky, včetně strategického přístavu New Orleans, svému spojenci Španělsku.

Pro americké osadníky byla španělská kontrola nad New Orleans zpočátku přijatelná. Španělsko bylo v té době slábnoucí mocností a v roce 1795 podepsalo se Spojenými státy Pinckneyho smlouvu, která americkým obchodníkům zaručovala právo na volné proplutí po Mississippi a uložení zboží v New Orleans bez placení cla.

🇫🇷 Francouzské ambice a tajná smlouva

Situace se dramaticky změnila na přelomu 18. a 19. století s nástupem Napoleona Bonaparta k moci ve Francii. Napoleon snil o obnovení francouzské koloniální říše v Severní Americe. Jeho plánem bylo využít Louisianu jako obilnici pro své lukrativní cukrové kolonie v Karibiku, zejména pro Saint-Domingue (dnešní Haiti).

V roce 1800 donutil Napoleon tajnou Třetí smlouvou ze San Ildefonsa oslabené Španělsko k navrácení Louisiany Francii. Zprávy o této smlouvě vyvolaly ve Washingtonu obrovské znepokojení. Prezident Thomas Jefferson se obával, že agresivní a mocná Francie pod Napoleonovým vedením zablokuje americký přístup k Mississippi a ohrozí bezpečnost a ekonomickou stabilitu mladé republiky. Jefferson prohlásil: "Den, kdy Francie převezme New Orleans... zpečetí osud naší země. Od toho okamžiku se musíme spojit s britskou flotilou a národem."

🤝 Jednání a smlouva

Jeffersonova administrativa se rozhodla jednat rychle, aby předešla krizi. Původním cílem nebylo koupit celé území, ale pouze město New Orleans a části Floridy, aby byl zajištěn trvalý přístup k moři.

🇺🇸 Americká delegace a její cíle

Prezident Jefferson vyslal do Paříže Jamese Monroea, aby se připojil k americkému velvyslanci ve Francii, Robertu R. Livingstonovi. Měli mandát nabídnout až 10 milionů dolarů za New Orleans a okolní území. Pokud by Francie odmítla, měli se pokusit vyjednat alespoň trvalá práva na plavbu po řece. V krajním případě měli navázat kontakt s Británií a projednat možnou vojenskou alianci proti Francii.

💡 Napoleonovo rozhodnutí

Když američtí vyslanci dorazili do Paříže, situace se nečekaně změnila v jejich prospěch. Napoleonův severoamerický sen se hroutil z několika důvodů:

• Neúspěch na Haiti: Francouzská armáda, která měla potlačit povstání otroků vedené Toussaintem Louverturem na Saint-Domingue, byla zdecimována žlutou zimnicí a tuhým odporem. Bez této klíčové kolonie ztrácela Louisiana pro Napoleona svůj hlavní účel.
• Hrozící válka s Británií: Napoleon se připravoval na novou válku s Velkou Británií a naléhavě potřeboval finance na své vojenské kampaně v Evropě.
• Neudržitelnost území: V případě války by britské královské námořnictvo snadno zablokovalo francouzský přístup do Louisiany a území by se stalo snadnou kořistí buď pro Brity, nebo pro Američany.

Napoleon se proto rozhodl pro radikální krok: prodat celé území. Svého ministra financí, Françoise Barbé-Marboise, pověřil, aby Američanům nabídl celou Louisianu.

💰 Finanční aspekty a podpis

Livingston a Monroe byli nabídkou ohromeni. Daleko přesahovala jejich instrukce, ale uvědomili si jedinečnou příležitost. Po krátkém vyjednávání se obě strany dohodly na ceně 15 milionů dolarů (tehdy 60 milionů francouzských franků). Z této částky bylo 11 250 000 dolarů přímou platbou Francii a zbývajících 3 750 000 dolarů bylo určeno na splacení dluhů, které Francie měla vůči americkým občanům.

Smlouva byla podepsána 30. dubna 1803 a antedatována na tento den, ačkoliv finální podpisy proběhly až v prvních dnech května.

🗺️ Rozsah a geografie území

Koupené území bylo obrovské, táhlo se od Mexického zálivu na jihu až k Rupertově zemi (dnešní Kanada) na severu a od řeky Mississippi na východě až ke Skalnatým horám na západě. Jeho přesné hranice však nebyly ve smlouvě definovány, což vedlo k pozdějším sporům se Španělskem a Británií. Tyto spory byly urovnány až Smlouvou Adams-Onís v roce 1819 a Smlouvou z roku 1818.

Akvizice zahrnovala půdu, která se stala základem pro následující státy:

• Arkansas
• Missouri
• Iowa
• Oklahoma
• Kansas
• Nebraska
• Jižní Dakota
• Velká část Severní Dakoty
• Části Minnesoty
• Části Louisiany
• Části Nového Mexika
• Části Texasu
• Části Colorada
• Části Wyomingu
• Části Montany

⚖️ Politické a ústavní dopady

Koupě Louisiany měla hluboké politické a právní důsledky pro Spojené státy americké.

📜 Debata o ústavnosti

Prezident Jefferson, zastánce tzv. striktního výkladu Ústavy, se ocitl v paradoxní situaci. Ústava totiž explicitně nedávala federální vládě pravomoc získávat nová území. Jefferson se obával, že překračuje své pravomoci. Zvažoval dokonce přijetí ústavního dodatku, který by takovou akvizici dodatečně legalizoval.

Jeho poradci ho však přesvědčili, že pravomoc uzavírat mezinárodní smlouvy, kterou Ústava prezidentovi dává, je dostatečným právním základem pro koupi. S ohledem na riziko, že by Napoleon mohl svou nabídku stáhnout, Jefferson od svých ústavních pochybností upustil a předložil smlouvu Senátu k ratifikaci. Senát smlouvu schválil drtivou většinou 24 hlasů proti 7 dne 20. října 1803.

📈 Důsledky pro Spojené státy

• Zdvojnásobení rozlohy: Koupě okamžitě zdvojnásobila velikost země a poskytla obrovské zdroje a prostor pro budoucí generace.
• Posílení vize agrární republiky: Jefferson věřil, že úspěch americké demokracie závisí na existenci nezávislých farmářů. Louisiana poskytla půdu pro miliony takových farmářů.
• Západní expanze: Akvizice podnítila vlnu osidlování a expanze na západ, která formovala americký charakter v 19. století a vedla k myšlence Zjevného osudu (Manifest Destiny).
• Odstranění evropské hrozby: Koupě eliminovala přítomnost Francie na západní hranici USA a snížila vliv evropských mocností na severoamerickém kontinentu.
• Kontrola nad Mississippi: Spojené státy získaly plnou kontrolu nad řekou Mississippi a klíčovým přístavem New Orleans, což zajistilo ekonomickou prosperitu západních států.

🧭 Průzkum a osidlování

Aby Jefferson zjistil, co přesně Spojené státy koupily, a aby zmapoval nové území, vyslal v roce 1804 slavnou expedici Lewise a Clarka. Jejich cesta k Tichému oceánu a zpět poskytla neocenitelné informace o geografii, přírodních zdrojích, a původních obyvatelích tohoto rozlehlého regionu. Po nich následovaly další expedice, jako například Pikeova expedice.

Osidlování území probíhalo postupně během celého 19. století, často na úkor indiánských kmenů, které byly nuceně přesídlovány.

🤔 Pro laiky

Představte si, že Spojené státy americké byly na začátku 19. století jako dům s malou zahradou, ale soused měl obrovský, nevyužitý pozemek hned vedle. Tento pozemek vlastnila Francie, které vládl Napoleon Bonaparte. Američané se báli, že jim Napoleon zablokuje příjezdovou cestu (řeku Mississippi), kterou nutně potřebovali pro obchod.

Americký prezident Thomas Jefferson poslal své lidi do Francie, aby koupili alespoň malou část pozemku s příjezdovou cestou (město New Orleans). Napoleon ale zrovna potřeboval peníze na války v Evropě a jeho plány v Americe se mu hroutily. Místo malé části tak Američanům nečekaně nabídl celý obrovský pozemek za velmi výhodnou cenu. Američané na to kývli a jedním podpisem zdvojnásobili velikost své země. Byla to jedna z nejlepších realitních transakcí v historii, která otevřela cestu k tomu, aby se USA staly velmocí rozkládající se od Atlantiku až k Pacifiku.

Šablona:Aktualizováno