Přeskočit na obsah

Klasicismus (hudba)

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - hudební styl

Hudební klasicismus je období v dějinách evropské klasické hudby, které se časově řadí přibližně mezi léta 1750 a 1820. Navazuje na baroko a předchází romantismu. Toto období je charakteristické důrazem na řád, přehlednost, formální dokonalost, rovnováhu a jasnost hudebního výrazu. Hudba se stala přístupnější širšímu publiku a jejím centrem se stala Vídeň. Klíčovými postavami, které definovaly tento styl, jsou skladatelé tzv. První vídeňské školy: Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a raný Ludwig van Beethoven.

Klasicismus opustil barokní polyfonní složitost a monumentalitu ve prospěch jednodušší, homofonní textury, kde dominuje zpěvná, symetricky členěná melodie s přehledným akordickým doprovodem. Velký rozvoj zaznamenaly hudební formy, především sonátová forma, která se stala základním stavebním kamenem pro symfonie, koncerty, smyčcové kvartety a sonáty.

📜 Charakteristika a hlavní znaky

Hudební klasicismus je úzce spjat s myšlenkami osvícenství, které zdůrazňovalo rozum, logiku a univerzalitu. Tyto principy se promítly do hudební estetiky, která usilovala o objektivní krásu založenou na vyvážených proporcích a formální čistotě.

  • Melodie: Melodie je v klasicismu klíčovým prvkem. Je zpěvná (kantabilní), přehledná a snadno zapamatovatelná. Často je symetricky členěná do pravidelných frází (obvykle čtyřtaktových), které tvoří tzv. hudební periody.
  • Harmonie: Oproti pozdnímu baroku je harmonie jednodušší a přehlednější. Využívá především základní harmonické funkce (tónika, dominanta, subdominanta). Typickým doprovodným prvkem, zejména v klavírní hudbě, je tzv. Albertiho bas, což je rozložený akord v levé ruce, který udržuje rytmický pohyb.
  • Rytmus: Rytmus je pravidelný, jasný a méně komplikovaný než v baroku. Kontrasty v rytmu jsou využívány k členění hudebního proudu.
  • Textura: Dominantní je homofonie, tedy hlavní melodická linka doprovázená akordy. Polyfonní techniky (kontrapunkt) nebyly zcela opuštěny, ale používaly se spíše v rámci propracování témat, například v provedení sonátové formy.
  • Forma: Největší důraz byl kladen na formální strukturu skladeb. Došlo k ustálení a dokonalému propracování forem, jako jsou:
   *   Sonátová forma
   *   Rondo
   *   Menuet a Trio (později nahrazeno Scherzem)
   *   Variační forma (téma s variacemi)
  • Dynamika: Oproti barokní terasovité dynamice (střídání silných a slabých úseků) se v klasicismu začalo používat plynulé přechody – crescendo (zesilování) a decrescendo (zeslabování). To umožnilo větší emocionální výrazovost.
  • Instrumentace: Došlo k ustálení obsazení klasického symfonického orchestru a k rozvoji komorních žánrů, především smyčcového kvartetu.

🏛️ Historický kontext a vývoj

Klasicismus se nevyvinul náhle, ale postupně vyrůstal z pozdně barokních tendencí a nových stylů, které se objevily kolem poloviny 18. století.

🎶 Přechodné styly (raný klasicismus)

Před plným rozvinutím klasicismu existovalo několik přechodných stylů, které odmítaly barokní složitost:

  • Galantní styl (Style galant): Vznikl ve Francii a zdůrazňoval eleganci, lehkost a srozumitelnou melodii s jednoduchým doprovodem. Jeho cílem bylo spíše bavit a těšit než ohromovat.
  • Citový styl (Empfindsamer Stil): Rozvinul se především v severním Německu. Kladl důraz na vyjádření proměnlivých a intimních citů a nálad. Jeho hlavním představitelem byl Carl Philipp Emanuel Bach, syn Johanna Sebastiana Bacha.

🇩🇪 Mannheimská škola

Skupina skladatelů a hudebníků působících na dvoře kurfiřta Karla Teodora v Mannheimu sehrála klíčovou roli ve vývoji symfonie a orchestrální hry. V čele s Janem Václavem Stamicem zavedli několik inovací:

  • Ustálili čtyřvětou strukturu symfonie.
  • Rozšířili orchestr o klarinety.
  • Proslavili se precizní orchestrální disciplínou a používáním dynamických efektů, jako bylo slavné mannheimské crescendo.

🇦🇹 První vídeňská škola

Vrcholem hudebního klasicismu je tvorba tří skladatelů spojených s Vídní, kteří styl dovedli k dokonalosti.

  • Joseph Haydn (1732–1809): Je často nazýván "otcem symfonie" (napsal jich 104) a "otcem smyčcového kvartetu" (napsal jich 68). Zásadním způsobem přispěl k ustálení a propracování sonátové formy. Jeho hudba je plná vtipu, elegance a formální mistrovství.
  • Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791): Geniální skladatel, který syntetizoval všechny dobové vlivy a dosáhl ve své tvorbě dokonalé rovnováhy mezi formální precizností a hlubokým citovým prožitkem. Vynikl ve všech žánrech, zejména v opeře (např. Figarova svatba, Don Giovanni, Kouzelná flétna), symfoniích a klavírních koncertech.
  • Ludwig van Beethoven (1770–1827): Je považován za klíčovou postavu na přechodu mezi klasicismem a romantismem. Jeho raná tvorba (přibližně do roku 1802) vychází z haydnovských a mozartovských vzorů, ale již zde je patrný jeho osobitý, dramatický a energický styl. Později začal klasické formy rozbíjet a naplňovat je novým, subjektivním a revolučním obsahem, čímž otevřel dveře romantismu.

🎼 Hudební formy a žánry

Klasicismus kanonizoval několik klíčových forem a žánrů, které se staly základem hudební tvorby na další století.

  • Symfonie: Stala se nejprestižnějším orchestrálním žánrem. Typická klasicistní symfonie má čtyři věty:
   1.  Rychlá věta v sonátové formě.
   2.  Pomalá, zpěvná věta (často ve formě písňové nebo variační).
   3.  Taneční věta, nejprve menuet, později rychlejší scherzo.
   4.  Finále, rychlá věta (často ve formě ronda nebo sonátové formy).
  • Koncert: Skladba pro sólový nástroj (nejčastěji klavír nebo housle) a orchestr. Má obvykle tři věty (rychlá–pomalá–rychlá). Charakteristickým prvkem je kadence, kde sólista bez doprovodu orchestru předvádí svou virtuozitu.
  • Smyčcový kvartet: Nejdůležitější žánr komorní hudby, určený pro dvoje housle, violu a violoncello. Je považován za jakousi "konverzaci čtyř rozumných lidí" a stal se prostorem pro nejintimnější a nejpropracovanější hudební myšlenky.
  • Sonáta: Skladba pro sólový nástroj (nejčastěji klavír) nebo pro sólový nástroj s doprovodem klavíru. Její struktura je podobná symfonii, ale obvykle má jen tři věty.
  • Opera: V opeře došlo k reformě, kterou inicioval Christoph Willibald Gluck. Ten usiloval o potlačení samoúčelné virtuozity zpěváků a o větší dramatickou pravdivost a propojení hudby s dějem. Mozart pak ve svých operách geniálně spojil italskou lehkost (opera buffa) s německou vážností a psychologickou hloubkou.

🎹 Nástroje a orchestr

Vývoj hudebních nástrojů a orchestrálního obsazení byl pro klasicismus klíčový.

🌍 Odkaz a vliv

Období klasicismu zanechalo v dějinách hudby nesmazatelnou stopu.

  • Formy a principy vytvořené v tomto období (zejména sonátová forma) se staly základem hudební teorie a kompoziční výuky na více než sto let.
  • Díla Haydna, Mozarta a Beethovena se stala trvalou součástí světového koncertního repertoáru a jsou považována za vrcholná umělecká díla.
  • Samotný pojem "klasická hudba" v širším smyslu často odkazuje na ideály řádu, dokonalosti a trvalé hodnoty, které byly v tomto období definovány.
  • Skladatelé romantismu, jako Franz Schubert nebo Johannes Brahms, na klasicistní odkaz přímo navazovali, i když jej naplňovali novým, emocionálnějším obsahem.

🤔 Pro laiky

Představte si hudbu jako stavbu. Barokní hudba je jako velkolepá, zdobená katedrála s mnoha složitými detaily a klenbami, kde se proplétá mnoho hlasů najednou (polyfonie). Romantická hudba je jako dramatický hrad na útesu, plný emocí, tajemství a osobních příběhů.

Klasicismus je oproti tomu jako elegantní, symetrický antický chrám. Vše je na svém místě, linie jsou čisté, struktura je přehledná a celek působí klidným a vyváženým dojmem. Melodie je jako jasně viditelná hlavní cesta k chrámu, kterou doprovází přehledné sloupoví (akordy). Cílem není ohromit složitostí nebo šokovat emocemi, ale dosáhnout dokonalé, univerzálně srozumitelné krásy. Klíčová je zde rovnováha – mezi formou a obsahem, mezi rozumem a citem.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Klasicismus_(hudba)&oldid=17600“