Jim Thorpe
Obsah boxu
| Jim Thorpe | |
|---|---|
 | |
| Jim Thorpe v roce 1912 | |
| Datum narození | 28. května 1888 |
| Místo narození | Prairie View, Oklahoma, USA |
| Datum úmrtí | 28. března 1953 |
| Místo úmrtí | Lomita, Kalifornie, USA |
| Národnost |  Američan |
| Povolání | Atlet, hráč amerického fotbalu, hráč baseballu, hráč basketbalu |
| Výška | 185 cm |
Jim Thorpe (v rodném jazyce *Wa-Tho-Huk*, což v překladu znamená „Světlá cesta“; 28. května 1888 – 28. března 1953) byl americký sportovec, který je všeobecně považován za jednoho z nejvíce všestranných sportovců v historii Spojených států. Člen indiánského kmene Sáků a Foů (Sac and Fox), Thorpe vynikal v mnoha sportech, včetně amerického fotbalu, baseball, basketbalu a atletiky.
Světovou slávu získal především na Letních olympijských hrách 1912 ve Stockholmu, kde vyhrál zlatou medaili v desetiboji (s rekordním skóre, který přetrval téměř dvě desetiletí) a olympijský pětiboj. Jeho kariéra byla však poznamenána slavnou aférou, kdy mu byly medaile odepřeny kvůli obvinění z profesionalismu, protože dva roky před olympiádou hrál baseball za malý plat. Medaile mu byly vráceny až posmrtně v roce 1983, a v roce 2022 Mezinárodní olympijský výbor (MOV) oficiálně obnovil jeho status jako jediného vítěze, čímž zrušil status „spoluvítězů“, který mu přidělil v roce 1982.
Thorpe je také považován za jednu z prvních superhvězd NFL a byl zvolen do síně slávy profesionálního amerického fotbalu v roce 1963. V roce 1950 byl v anketě Associated Press vyhlášen největším sportovcem první poloviny 20. století.
🗓 Současnost
Dědictví Jima Thorpea žije i v roce 2026. Je považován za symbol odolnosti a indiánské hrdosti ve Spojených státech. Jeho jméno nese město Jim Thorpe v Pensylvánii, které v roce 1954 (rok po jeho smrti) zakoupilo jeho pozůstatky, aby vytvořilo turistickou atrakci a památník. Tento krok byl a stále je předmětem právních sporů mezi rodinou Thorpeových a obecními úřady, neboť potomci chtějí, aby byly jeho ostatky přemístěny na původní rodinnou zem v Oklahomě.
V roce 2022 MOV učinil historické rozhodnutí, kterým Thorpovi plně obnovil olympijské tituly z roku 1912. Tím se definitivně smazalo desítky let trvající rozhodnutí, které mu bralo medaile. Toto gesto bylo považováno za spravedlivou nápravu křivdy, kterou utrpěl kvůli přísným (a dnes již překonaným) pravidlům amatérismu.
Sportovní svět si připomíná jeho univerzálnost. Na každoročních ceremoniích slávy (např. při uvedení do síně slávy NFL nebo při vyhlašování nejlepších sportovců historie) je jméno Jima Thorpea stále uváděno jako měřítko, s nímž se všestrannost moderních sportovců srovnává.
⏳ Životopis
Dětství a mládí
Jacobus Franciscus Thorpe se narodil v roce 1888 (některé zdroje uvádějí 1887) poblíž Prague v Oklahomě. Byl synem Hirama Thorpea, rodáka z Irska, a Charlotte Vieuxové, která měla francouzské a indiánské kořeny. Byl vychován podle tradic kmene Sac a Fox a získal si jméno *Wa-Tho-Huk*, což znamená „Světlá cesta“ nebo „Cesta probouzejícího se světla“.
Jeho dětství bylo tragické. Matka zemřela, když mu bylo 11 let, a otec zemřel o čtyři roky později. Zbývající rok školní docházky strávil v „Carlisle Indian Industrial School“, vládní škole v Pensylvánii, která byla navržena k asimilaci indiánských dětí. Právě tam jeho sportovní talent objevil slavný trenér „Pop“ Warner. V Carlisle se Thorpe vyznamenal v atletice, americkém fotbalu, lakrosu a dokonce i v tanci.
V roce 1909 Thorpe odešel z školy a vrátil se do Oklahomy. Začal hrát baseball v půlprofesionálních ligách, kde hrál za týmy jako Rocky Mount Railroads a Fayetteville Greens. Tato faktická profesionální kariéra (byť hrál za mzdu převážně výživovou a nízce) se později stala důvodem pro odebrání jeho olympijských titulů.
Olympijské hry 1912 ve Stockholmu
Jim Thorpe se do popředí mezinárodního sportu dostal v roce 1912, kdy se kvalifikoval na olympijské hry ve Stockholmu. Startoval v desetiboji a v pětiboji (atletickém).
Pětiboj
Pětiboj se skládal z pěti disciplín: skok daleký, hod oštěpem, běh na 200 metrů, hod diskem a běh na 1500 metrů. Thorpe ve všech disciplínách exceloval a vyhrál zlatou medaili s výrazným náskokem. Jeho výkon byl tak přesvědčivý, že se o něm mluvilo jako o nejlepším atletu na světě.
Desetiboj
Desetiboj byl v pořadí poprvé na olympijském programu (dříve se konaly pouze „pětibojové“ zkoušky). Soutěž se konala během tří dnů a zahrnovala deset disciplín: běh na 100 m, skok daleký, vrh koulí, skok vysoký, běh na 400 m, běh na 110 m překážek, hod oštěpem, vrh diskem, skok o tyči a běh na 1500 m.
Thorpe vítězil v 8 z 10 disciplín (v běhu na 100 m, skoku daleký, vrhu koulí, skoku vysokém, běhu na 400 m, běhu na 110 m překážek, vrhu diskem a skoku o tyči). V běhu na 1500 m, který byl poslední disciplínou a který nikdy předtím neabsolvoval, doběhl s časem 4:40,1 min, což bylo rychleji než vítěz závodu na 1500 m (který běžel bez předchozích disciplín). Jeho celkové skóre 8412 bodů (podle tehdejšího bodování) bylo novým světovým rekordem, který přetrval až do roku 1932.
Po skončení desetiboje ho švédský král Gustav V. při předávání medailí osobně pozdravil slovy: „Pane, jste největším atletem na světě.“ Tato fráze se zapsala do dějin a je často citována jako jedna z největších poct, jakou se kdy jakémukoli sportovci dostalo.
Olympijská aféra a ztráta medailí
V lednu 1913, necelý rok po triumfu ve Stockholmu, vyšel v amerických novinách (Worcester Telegram) článek od známého novináře Roye Johnsona. Johnson odhalil, že Jim Thorpe hrál v letech 1909 a 1910 baseball v nižších profesionálních ligách v Severní Karolíně (vystřídal kluby Rocky Mount a Fayetteville). Ačkoliv byl plat minimální (zhruba 15 až 35 dolarů týdně), v té době platila přísná pravidla o amatérismu podporovaná Mezinárodním olympijským výborem (MOV). Jakýkoliv výdělek v sportu, bez ohledu na to, jak malý, sportovce z kvalifikace pro olympiádu vyloučil.
Výbor Amatérské atletické unie (AAU) pod vedením Jamese E. Sullivana okamžitě reagoval a Thorpovy medaile sebral. Thorpe se hájil slovy: „Já jsem prostě byl Indie, a ne jsem si věděl všech těch pravidel. Já jsem to dělal jenom pro radost.“ Jeho omluvy však nebyly přijaty.
Thorpe byl nucen vrátit zlaté medaile i kopie olympijských diplomů. MOV vymazal jeho jméno z olympijských rekordů a jeho tituly přidělil druhým v pořadí – v pětiboji Ferdinand Bie (Norsko) a v desetiboji Hugo Wieslander (Švédsko). Wieslander i Bie odmítli medaile přijmout, pokud by se Thorpovi nevrátily, ale MOV trval na svém. Tato křivda se stala jednou z nejznámějších kapitol olympijské historie a symbolem přísnosti, a někdy i nespravedlnosti, pravidel amatérismu té doby.
💼 Profesionální sportovní kariéra
Po ztrátě olympijského titulu se Jim Thorpe plně soustředil na profesionální sport, kde byl omezen pravidly amatérismu, ale měl možnost si vydělávat. Profesionalita mu vyhovovala, ačkoliv jeho popularita se v průběhu let měnila.
Baseball (Major League Baseball)
Jim Thorpe hrál v MLB šest sezón (1913–1915, 1917, 1919). Debutoval v roce 1913 za New York Giants pod vedením legendárního manažera Johna McGrawa. V té době byl Thorpe obrovskou lákadlem pro diváky; tribúny na stadionech se plnily, aby viděli slavného olympionika.
Byl především „utility player“, který hrál na různých pozicích, nejčastěji v poli (v outfieldu). Jeho statistiky nebyly špatné, ale nebyly ani hvězdné. V kariéře zaznamenal 91 úspěšných odpalů (hits), 82 bodů (runs) a 82 runs batted in (RBI) s průměrem pálky .252. Hrával i v nižších ligách (Minor League Baseball) až do roku 1922. Ačkoliv se v baseballe stal profesionálem, jeho sláva z olympiády byla pro většinu lidí silnější než jeho výkony na diamantu.
Americký fotbal (NFL)
Skutečnou profesionální sílu Thorpe prokázal v americkém fotbalu. Hrál v letech 1915–1928. V roce 1915 podepsal smlouvu s Canton Bulldogs, týmem z Ohia, který se stal jedním z dominantních týmů první poloviny 20. století. S Jimem Thorpem v týmu Bulldogs vyhráli v letech 1916, 1917 a 1919 titul „nezvítězných“ mistrovství světa (nezávislá liga).
V roce 1920 se stal Thornton jedním ze zakládajících členů American Professional Football Association, která se v roce 1922 přejmenovala na NFL. Thorpe byl v roce 1920 zvolen prvním prezidentem asociace (předsedou), ale jeho role byla spíše ceremoniální a reprezentativní. Sportovně však pokračoval v excelenci. V roce 1923 pomohl Oorang Indians (týmu složenému převážně z Indiánů) k významným vítězstvím.
V roce 1963, deset let po své smrti, byl Jim Thorpe uveden do síně slávy NFL (Pro Football Hall of Fame). Je považován za jednu z prvních superhvězd fotbalu.
Basketbal
Kromě baseballu a fotbalu se Jim Thorpe věnoval i basketbalu. V té době (20. léta 20. století) neexistovala NBA a profesionální basketbal byl spíše o tzv. barnstormingových cestách (výjezdní týmy hrající exhibice). Thorpe hrál za tým „Jim Thorpe and His World-Famous Indians“, který cestoval po Spojených státech a hrál exhibiční zápasy proti místním týmům. Přestože o jeho basketbalových výkonech neexistují podrobné statistiky, bylo to další doklad jeho všestrannosti.
⏰ Pozdější život a smrt
Po skončení aktivní kariéry koncem 20. let se život Jima Thorpea komplikoval. Neměl pevné zaměstnání a jakožto Indián se potýkal s rasovou diskriminací a nedostatkem příležitostí.
V průběhu Velké hospodářské krize (30. léta) pracoval v různých manuálních profesích: dělal kopáče, ochranku v hollywoodských studiích a hlídače v přístavu. Objevil se i v několika hollywoodských westernových filmech jako komparzista, kde často hrál indiány.
Jeho osobní život byl bouřlivý. Byl třikrát ženatý a měl osm dětí. V 40. letech se u něj začaly projevovat zdravotní problémy, spojené zejména s těžkou prací a alkohol.
V roce 1950 utrpěl těžký infarkt. Svůj poslední život rok prožil v chudobě. Zemřel 28. března 1953 ve věku 64 let na selhání srdce ve svém domě v Lomitě v Kalifornii.
⚖️ Spor o pohřebbění a odkaz
I po smrti se Jim Thorpe dočkal kontroverze. Třetí žena, Patricia, která nebyla matkou jeho dětí, chtěla, aby byl pohřben v Oklahomě v blízkosti rodinné usedlosti. Nicméně, po jeho smrti došlo k dohodě mezi oklahomskými úřady a městy Mauch Chunk a East Mauch Chunk v Pensylvánii. Tyto dvě města se sloučily a v roce 1954 se přejmenovaly na „Jim Thorpe“, aby přitahovaly turisty a vytvořily památník.
Thorpeovo tělo bylo exhumováno z Oklahomy a přeneseno do Pensylvánie, kde bylo pohřbeno pod monumentem ve tvaru tumulu. Rodina to vnímala jako únos a vedla právní bitvu, aby získala ostatky zpět do Oklahomy. V roce 2015 odmítl Nejvyšší soud Spojených států trestní stíhání proti městu, takže jeho ostatky v Pensylvánii zůstávají.
Dědictví Jima Thorpea však vychází z temnoty slávy. V roce 1950 ho Associated Press v anketě zvolila největším sportovcem první poloviny 20. století. Jeho příběh byl předmětem filmu z roku 1951 „Jim Thorpe – All-American“ (hrál ho Burt Lancaster), který pomohl upevnit jeho status národního hrdiny, byť romantizovaným způsobem.
🏅 Obnova olympijských medailí
Snahy o navrácení olympijských titulů trvaly desítky let. V 70. letech 20. století se jeho syni a příznivci snažili o zrušení diskvalifikace.
V roce 1982 MOV pod vedením Juana Antonia Samaranch konečně rozhodl obnovit Thorpovy olympijské medaile a tituly. Medaile byly vráceny jeho rodině. Nicméně, MOV v té době rozhodl, že tituly nebudou odebírány původním „spoluvítězům“ (Wieslander, Bie). Jim Thorpe byl uznán jako „spoluvítěz“.
K definitivnímu vyřešení došlo v roce 2022, tedy 70 let po jeho smrti. Po dlouhé kampani a výzkumu historiků, kteří zjistili, že stížnost na jeho profesionální baseball byla podána až po uplynutí 30denní lhůty (což bylo tehdy důvodem k diskvalifikaci), MOV rozhodl obnovit mu status **jediného** vítěze v pětiboji i desetiboji na LOH 1912. Tím se mu definitivně vrátilo místo na výsluní olympijské historie.
V roce 2024, u příležitosti 80. výročí úmrtí, byly jeho obnovené medaile vystaveny v olympijském muzeu v Lausanne.
👶 Pro laiky
Představte si Jima Thorpea jako skutečného superhrdinu z filmu, který by dnes byl milionářem s reklamami na Nike nebo Adidas. Byl to člověk, kterému se podřídil úplně všechno, do čeho sáhl – mohl běžet rychleji než ostatní, dál skákat, házet oštěp a přitom se umět zkroutit ve fotbalovém bloku a trefit bejzbolový míček.
Ale on se narodil ve špatnou dobu (začátek 20. století), kdy lidé mysleli, že sportovci musí být „čistí“ amatéři a nesmí za to brát peníze, i když je to jejich jediná obživa. Když zjistili, že si před olympiádou přivydělal pár dolarů hraním baseballu, vzali mu všechno – slávu, medaile i čest.
Jeho příběh je o velkém talentu, ale i o nespravedlnosti. Až po jeho smrti, kdy sportovní svět pochopil, jak nesmyslná pravidla tehdy byla, mu to dali zpátky. Dnes je považován za otce všestrannosti a za jednoho z největších Američanů historie.