Japonský císař
Obsah boxu
Japonský císař (japonsky 天皇, Tennó, v překladu „nebeský panovník“) je hlava státu a tradiční monarcha Japonska. Podle současné japonské ústavy je jeho role čistě ceremoniální a symbolická, definován je jako „symbol státu a jednoty lidu“. Je hlavou japonské císařské dynastie, která je nejstarší nepřetržitě vládnoucí dynastií na světě. Současným, v pořadí 126. císařem, je od 1. května 2019 Jeho císařská Výsost Naruhito. Jeho nástupem na trůn začala éra Reiwa.
Císař je rovněž nejvyšší autoritou japonského náboženství šintó. Až do konce druhé světové války byl považován za přímého potomka bohyně slunce Amaterasu Ómikami a živoucí božstvo (arahitogami).
📜 Historie
Historie japonského císařství je dlouhá a komplexní, přičemž role a moc panovníka se v průběhu staletí dramaticky měnila.
mythological origins
Podle japonské mytologie, zaznamenané v kronikách Kodžiki a Nihonšoki, je prvním japonským císařem Džimmu, který měl na trůn usednout v roce 660 př. n. l. Je považován za přímého potomka bohyně slunce Amaterasu Ómikami, nejvýznamnějšího božstva šintoistického panteonu. Tento božský původ legitimizoval vládu císařské dynastie po celou historii. Prvních zhruba 25 císařů je dnes považováno za legendární postavy a jejich historická existence je sporná.
🏛️ Klasické období (Kofun, Asuka, Nara, Heian)
V období Kofun (cca 250–538) a Asuka (538–710) se moc císařů postupně upevňovala. Vládci klanu Jamato sjednotili velkou část Japonska a přijali titul Ókimi (Velký král). Během tohoto období pronikl do Japonska z Číny a Koreje buddhismus, který se stal významným náboženstvím vedle původního šintó.
V období Nara (710–794) a Heian (794–1185) dosáhl císařský dvůr vrcholu své moci a kulturního vlivu. Císař byl absolutním vládcem, ale postupem času začala skutečnou politickou moc přebírat dvorská šlechta, zejména mocný rod Fudžiwara, jehož členové se systematicky ženili s císařskými dcerami a jako regenti (sekkan) vládli jménem mladých císařů.
⚔️ Středověk a vzestup šógunů (Kamakura, Muromači)
Na konci 12. století se politická moc přesunula od dvorské šlechty k vojenské třídě samurajů. V roce 1192 získal Minamoto no Joritomo titul šógun (vojenský vládce) a založil šógunát v Kamakuře. Od té doby až do poloviny 19. století byla skutečná moc v rukou šógunů, zatímco císař sídlící v Kjótu plnil především ceremoniální a náboženské funkce. Jeho autorita byla sice formálně uznávána, ale politický vliv byl minimální. Císař legitimizoval vládu šóguna tím, že mu titul udělil.
🏯 Období Edo
Během období Edo (1603–1868) pod vládou šógunátu Tokugawa byla tato situace dovedena do extrému. Císař a jeho dvůr byli prakticky izolováni v Kjótu a pod přísnou kontrolou šógunátu. Jejich hlavní rolí bylo udržování kulturních a náboženských tradic. Přesto si císař udržel obrovskou symbolickou prestiž jako potomek bohů a zdroj veškeré legitimity.
👑 Restaurace Meidži a císařský nacionalismus
V polovině 19. století vedla nespokojenost s vládou šógunátu a tlak západních mocností k pádu Tokugawů. V roce 1868 proběhly tzv. restaurace Meidži, které formálně obnovily přímou vládu císaře Meidžiho. Hlavní město bylo přesunuto z Kjóta do Tókja.
Císař se stal ústřední postavou modernizujícího se Japonska a symbolem národní jednoty. Ústava Meidži z roku 1889 ho definovala jako posvátného a nedotknutelného panovníka s absolutní mocí. Byl nejvyšším velitelem armády a námořnictva a ztělesněním státu. Tento koncept, známý jako státní šintó, byl využit k posílení japonského nacionalismu a militarismu, který vyvrcholil ve druhé světové válce.
🕊️ Poválečné období a současnost
Po porážce Japonska ve druhé světové válce v roce 1945 byla role císaře radikálně změněna. Císař Hirohito (posmrtným jménem Šówa) se v novoročním projevu v roce 1946 veřejně zřekl svého božského původu (tzv. Ningen-sengen). Nová Ústava Japonska, přijatá v roce 1947 pod dohledem okupačních spojeneckých sil, odebrala císaři veškerou politickou moc a definovala ho jako „symbol státu a jednoty lidu“.
Od té doby plní císař pouze reprezentativní a ceremoniální funkce. Císař Akihito, který nastoupil na trůn v roce 1989, se snažil přiblížit monarchii lidem a stal se symbolem míru a usmíření. V roce 2019 jako první japonský císař po více než 200 letech abdikoval ze zdravotních důvodů ve prospěch svého syna Naruhita.
⚖️ Role a pravomoci
Podle poválečné ústavy nemá císař žádné reálné politické pravomoci. Veškeré jeho akty státní povahy vyžadují souhlas a schválení vlády (kabinetu).
📜 Podle ústavy
Mezi jeho hlavní ceremoniální povinnosti patří:
- Jmenování předsedy vlády na základě nominace Parlamentem.
- Jmenování předsedy Nejvyššího soudu na základě nominace vládou.
- Promulgování zákonů, mezinárodních smluv a ústavních dodatků schválených Parlamentem.
- Svolávání Parlamentu.
- Rozpouštění Sněmovny reprezentantů na doporučení vlády.
- Udělování státních vyznamenání.
- Přijímání zahraničních velvyslanců a státních návštěv.
⛩️ Náboženský význam
Císař zůstává nejvyšší autoritou v šintoismu. Pravidelně vykonává řadu starobylých a složitých rituálů v areálu Císařského paláce, které mají zajistit prosperitu a dobrou úrodu pro japonský národ. Nejvýznamnějším z těchto obřadů je Niiname-sai, při kterém císař obětuje bohům první sklizenou rýži.
👑 Následnictví
Následnictví na Chryzantémový trůn se řídí Zákonem o císařské domácnosti z roku 1947. Platí zde přísný princip agnatické primogenitury, což znamená, že dědicem trůnu se může stát pouze mužský potomek v mužské linii. Ženy a jejich potomci jsou z následnictví vyloučeny.
Na počátku 21. století vyvolal tento zákon krizi, protože se po více než 40 let nenarodil v císařské rodině žádný chlapec. Uvažovalo se o změně zákona, která by umožnila na trůn usednout i ženám. Debaty však utichly v roce 2006, kdy se princi Akišinovi, mladšímu synovi císaře Akihita, narodil syn, princ Hisahito.
Současná linie následnictví je:
1. 
Korunní princ Fumihito Akišino (mladší bratr císaře Naruhita)
2. Princ Hisahito Akišino (syn korunního prince Akišina)
3. Princ Masahito Hitači (strýc císaře Naruhita)
🌸 Symboly a sídlo
💎 Tři posvátné poklady
Císařská moc je symbolizována Třemi posvátnými poklady Japonska (Sanšu no Džingi):
- Meč Kusanagi no Curugi (symbolizuje odvahu)
- Zrcadlo Jata no Kagami (symbolizuje moudrost)
- Klenot Jasakani no Magatama (symbolizuje laskavost)
Tyto předměty jsou přísně střeženy a nejsou nikdy ukazovány na veřejnosti. Jejich předání novému císaři je klíčovou součástí intronizačních obřadů.
🏰 Císařský palác
Hlavním sídlem japonského císaře je Císařský palác (Kókjo) v centru Tókja. Nachází se na místě bývalého hradu Edo. Další významnou rezidencí je Kjótský císařský palác, který byl hlavním sídlem císařů po více než tisíc let až do roku 1868.
📖 Seznam císařů (vybraní)
Celkem se na Chryzantémovém trůnu vystřídalo 126 panovníků.
- 1. Džimmu (legendární, tradičně 660–585 př. n. l.)
- 122. Meidži (1867–1912) – Císař modernizátor
- 123. Taišó (1912–1926)
- 124. Šówa (Hirohito, 1926–1989) – Císař za druhé světové války
- 125. Akihito (1989–2019) – První císař, který abdikoval
- 126. Naruhito (2019–současnost)
🤔 Pro laiky: Císař vs. Král a Šógun
- Císař vs. Král: Titul císař (emperor) je obecně považován za vyšší než titul král (king). Historicky císaři vládli říším (impériím), které se skládaly z více národů nebo království. V japonském kontextu je titul Tennó unikátní a spojený s božským původem, což ho odlišuje od evropských monarchů.
- Císař vs. Šógun: Toto je klíčový koncept pro pochopení japonské historie.
* Císař byl duchovní a symbolickou hlavou národa. Jeho autorita pocházela od bohů a byl zdrojem veškeré legitimity. Po většinu historie ale neměl skutečnou politickou ani vojenskou moc. Dalo by se říci, že "panoval, ale nevládl". * Šógun byl nejvyšší vojenský velitel a de facto vládce Japonska od 12. do 19. století. Držel veškerou politickou, vojenskou a ekonomickou moc. Svou moc odvozoval od císaře, který mu formálně udělil titul. Šógun tedy "vládl" jménem císaře.