Ivan Klíma
Obsah boxu
Ivan Klíma (* 14. září 1931, Praha) je český prozaik, dramatik, publicista a jedna z nejvýznamnějších postav české literatury druhé poloviny 20. století. Jeho život i dílo jsou hluboce ovlivněny zkušenostmi s totalitními režimy – nacistickým i komunistickým. Během normalizace patřil k zakázaným autorům a aktivně se podílel na činnosti disentu.
| Ivan Klíma | |
|---|---|
| Soubor:Ivan Klíma 2011.jpg | |
| Ivan Klíma v roce 2011 | |
| Datum narození | 14. září 1931 |
| Místo narození | Praha, Československo |
| Národnost | česká |
| Manželka | Helena Klímová |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | spisovatel, dramatik, publicista |
| Ocenění | Cena Franze Kafky (2002) Medaile Za zásluhy (2002) |
Mládí a válečná zkušenost
Narodil se v Praze v asimilované židovské rodině. Jeho otec, Vilém Klíma, byl vynálezce a inženýr. Během druhé světové války byl Ivan Klíma kvůli svému židovskému původu spolu se svými rodiči a bratrem v letech 1941 až 1945 internován v koncentračním táboře Terezín. Tato traumatická zkušenost hluboce ovlivnila jeho pozdější život i literární tvorbu, zejména jeho pohled na lidskou odolnost a morálku v extrémních podmínkách[1].
Počátky kariéry a 60. léta
Po válce, ovlivněn ideály na vybudování spravedlivější společnosti, vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Vystudoval češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Po studiích pracoval jako redaktor v několika literárních časopisech. Jeho nejvýznamnějším působištěm se stal týdeník Literární noviny, kde působil v letech 1963–1969. Tento časopis byl v šedesátých letech centrem reformního myšlení a Klíma se stal jednou z klíčových postav liberálního proudu v české literatuře a žurnalistice, který připravoval půdu pro Pražské jaro 1968[2].
V roce 1967 byl pro své kritické postoje vyloučen z KSČ. V době srpnové invaze v roce 1968 pobýval jako hostující profesor na University of Michigan v USA. Přestože měl možnost zůstat v emigraci, v roce 1969 se rozhodl vrátit do okupovaného Československa.
Období normalizace a disentu (1969–1989)
Po svém návratu do Československa v roce 1969 se Ivan Klíma okamžitě ocitl na seznamu zakázaných autorů. Během celého období normalizace nesměl oficiálně publikovat, jeho jméno bylo vymazáno z veřejného života a jeho knihy byly staženy z knihoven.
Život v "šedé zóně"
Aby se uživil, vystřídal řadu dělnických a pomocných profesí. Pracoval například jako sanitář, zeměměřičský figurant nebo metař. Tato zkušenost mu poskytla autentický vhled do života obyčejných lidí v normalizační společnosti, což později zúročil ve své literární tvorbě.
Spolu s dalšími zakázanými spisovateli, jako byli Václav Havel, Pavel Kohout nebo Ludvík Vaculík, se stal klíčovou postavou neoficiální, alternativní kultury. Jeho život se odehrával v tzv. "šedé zóně" – na pomezí legálního a ilegálního světa.
Samizdatová a exilová tvorba
Přestože nemohl publikovat oficiálně, v psaní pokračoval. Jeho díla vycházela dvěma hlavními cestami:
- Samizdat: Jeho romány, povídky a eseje byly přepisovány na psacím stroji a šířeny v rámci disidentské komunity. Byl jedním z autorů publikujících v nejvýznamnější samizdatové edici Edice Petlice, kterou založil Ludvík Vaculík[3].
- Exilová nakladatelství: Jeho rukopisy byly pašovány do zahraničí, kde je vydávala česká exilová nakladatelství, jako například 68 Publishers v Torontu, které vedli Josef Škvorecký a Zdena Salivarová. Díky tomu se jeho jméno a dílo dostalo do povědomí čtenářů v zahraničí.
Během tohoto období napsal některá ze svých nejvýznamnějších děl, včetně románů Soudce z milosti a Láska a smetí. Jeho texty z této doby se často zabývají tématy morální integrity, absurdity života v totalitě a hledáním smyslu v nesvobodné společnosti.
Ačkoliv nebyl signatářem Charty 77, aktivně se podílel na činnosti disentu a udržoval úzké kontakty s jeho hlavními představiteli.
Působení po Sametové revoluci
Po Sametové revoluci v listopadu 1989 se Ivan Klíma mohl vrátit do veřejného a literárního života. Jeho knihy začaly konečně vycházet oficiálně v Československu a později v České republice a rychle si získaly široký okruh čtenářů.
Stal se také významným veřejným intelektuálem. V letech 1990 až 1993 působil jako předseda českého PEN klubu[4]. Pravidelně publikoval eseje a komentáře v novinách a časopisech, ve kterých se vyjadřoval k aktuálním společenským a politickým otázkám. Jeho hlas byl vnímán jako důležitý morální kompas v období transformace společnosti.
Jeho dílo si získalo i značné mezinárodní uznání. Jeho knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků a patří k nejpřekládanějším českým autorům své generace.
Dílo
Tvorba Ivana Klímy je rozsáhlá a žánrově pestrá. Zahrnuje romány, povídky, eseje, dramata i knihy pro děti. Jeho styl je charakteristický psychologickou hloubkou, morálními dilematy postav a reflexí moderních českých dějin.
Nejvýznamnější díla
- Hodina ticha (1963) – Román z prostředí poválečného Slovenska, který kriticky nahlíží na budovatelské nadšení.
- Soudce z milosti (samizdat 1976, exil 1986) – Rozsáhlý román považovaný za jeho vrcholné dílo. Sleduje osudy soudce, který se snaží zachovat si morální integritu v komunistickém Československu.
- Láska a smetí (samizdat 1986, exil 1988) – Autobiograficky laděný román, ve kterém reflektuje svůj život zakázaného spisovatele pracujícího jako metař a své milostné vztahy.
- Čekání na tmu, čekání na světlo (1993) – Román zachycující atmosféru posledních let komunismu a prvních měsíců po Sametové revoluci.
- Moje šílené století (2009) – Dvoudílné paměti, ve kterých mapuje svůj život na pozadí dramatických událostí 20. století. Kniha získala cenu Magnesia Litera za knihu roku.
Dramata
- Zámek (1964) – Dramatická adaptace románu Franze Kafky.
- Porota (1968) – Hra zkoumající otázky viny a trestu.
Ocenění
Za své celoživotní dílo a morální postoje obdržel Ivan Klíma řadu významných ocenění.
- Cena Franze Kafky (2002) – Prestižní mezinárodní literární cena.
- Medaile Za zásluhy (2002) – Státní vyznamenání udělené prezidentem Václavem Havlem.
- Magnesia Litera (2010) – Kniha roku za paměti Moje šílené století.
- Cena Karla Čapka (2010)