Igor Fjodorovič Stravinskij

Igor Fjodorovič Stravinskij
Základní informace
Narození	17. června 1882; Oranienbaum, Ruské impérium
Úmrtí	6. dubna 1971; New York, USA
Národnost	ruská, francouzská, americká
Povolání	Skladatel, klavírista, dirigent
Umělecká činnost
Období	Hudba 20. století
Žánry	Neoklasicismus, Serialismus, Moderní klasická hudba
Významná díla	Svěcení jara, Petruška, Pták Ohnivák, Život prostopášníka, Žalmová symfonie
Osobní život
Manželka	Jekatěrina Nosenková (1906–1939); Věra de Bosset (1940–1971)

Rozbalit box

Obsah boxu

Igor Fjodorovič Stravinskij (rusky Игорь Фёдорович Стравинский; 17. června 1882, Oranienbaum – 6. dubna 1971, New York) byl ruský, později francouzský a nakonec americký hudební skladatel, klavírista a dirigent. Je všeobecně považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších skladatelů 20. století.

Jeho tvůrčí dráha je pozoruhodná svou stylistickou rozmanitostí. Proslulost si získal třemi balety, které složil pro soubor Ballets Russes (Ruský balet) impresária Sergeje Ďagileva: Pták Ohnivák (1910), Petruška (1911) a Svěcení jara (1913). Poslední z nich, Svěcení jara, svou skandální pařížskou premiérou proměnilo způsob, jakým následující generace skladatelů uvažovaly o rytmické struktuře, a je považováno za milník moderní hudby.

Stravinského tvorbu lze rozdělit do tří hlavních období: ruského, neoklasického a seriálního. Každé z těchto období se vyznačuje jedinečným přístupem k melodii, harmonii a instrumentaci, přičemž společným jmenovatelem zůstává jeho geniální práce s rytmem.

📜 Život a kariéra

🇷🇺 Ruské období (1882–1914)

Igor Stravinskij se narodil v Oranienbaumu (dnes Lomonosov) nedaleko Petrohradu. Jeho otec, Fjodor Stravinskij, byl významným basovým pěvcem v Mariinském divadle, a mladý Igor tak vyrůstal v hudebně a kulturně podnětném prostředí. Navzdory svému talentu na přání rodičů studoval práva na Petrohradské univerzitě.

Zásadním zlomem v jeho životě bylo setkání se skladatelem Nikolajem Rimským-Korsakovem v roce 1902. Rimskij-Korsakov rozpoznal jeho mimořádný talent a stal se jeho soukromým učitelem. Pod jeho vedením Stravinskij složil svá první díla, jako je Symfonie Es dur a orchestrální fantazie Ohňostroj.

Právě Ohňostroj zaujal vlivného impresária Sergeje Ďagileva, který hledal mladé talenty pro svůj pařížský baletní soubor Ballets Russes. Pověřil Stravinského složením hudby k baletu na motivy ruské pohádky, a tak vznikl Pták Ohnivák (1910). Balet měl obrovský úspěch a ze Stravinského se přes noc stala mezinárodní hvězda. Následovaly další dva úspěšné balety: Petruška (1911), který brilantně využívá techniku bitonality, a revoluční Svěcení jara (1913). Premiéra Svěcení jara v Paříži vyvolala jeden z největších divadelních skandálů v historii. Publikum, šokované barbarskou, pulzující hudbou a nekonvenční choreografií Vaclava Nižinského, se rozdělilo na dva tábory a v sále propukla rvačka. Přesto se dílo stalo jedním z pilířů moderní hudby.

🇨🇭 Švýcarské a francouzské období (1914–1939)

Vypuknutí první světové války a následná Říjnová revoluce v Rusku Stravinského odřízly od vlasti. Usadil se v neutrálním Švýcarsku, kde se musel vyrovnat s omezenými finančními i uměleckými prostředky. To ho vedlo k tvorbě komornějších děl, jako je divadelní kus Příběh vojáka (L'Histoire du soldat, 1918), který je psán pro malý soubor a vypravěče.

Po válce se přestěhoval do Francie, kde se stal ústřední postavou hudební avantgardy. V této době se jeho styl radikálně proměnil. Odvrátil se od ruského folklorismu a přiklonil se k neoklasicismu. Inspiroval se hudbou 18. století, zejména Bachem a Händelem, a aplikoval na ni moderní harmonické a rytmické postupy. Klíčovým dílem tohoto období je balet Pulcinella (1920), založený na hudbě Giovanniho Battisty Pergolesiho. Mezi další významná díla patří opera-oratorium Oedipus Rex (1927) a majestátní Žalmová symfonie (Symphonie de Psaumes, 1930).

Konec 30. let byl pro Stravinského obdobím osobních tragédií. V krátkém sledu zemřela jeho dcera Ludmila, manželka Jekatěrina (sestřenice, se kterou se oženil v roce 1906) a jeho matka. Sám onemocněl tuberkulózou.

🇺🇸 Americké období (1939–1971)

S blížící se druhou světovou válkou přijal Stravinskij pozvání přednášet na Harvardově univerzitě a emigroval do Spojených států. Usadil se v Hollywoodu v Kalifornii. V roce 1940 se oženil se svou dlouholetou milenkou, herečkou a malířkou Věrou de Bosset, a v roce 1945 získal americké občanství.

V USA pokračoval v neoklasickém stylu, jehož vrcholem je jeho jediná celovečerní opera v angličtině, Život prostopášníka (The Rake's Progress, 1951), s libretem W. H. Audena a Chestera Kallmana.

Po smrti svého rivala, tvůrce dodekafonie Arnolda Schönberga v roce 1951, začal Stravinskij pod vlivem svého asistenta, dirigenta Roberta Crafta, experimentovat se seriálními technikami. Tento pozdní obrat mnohé překvapil, ale Stravinskij si dvanáctitónovou metodu přizpůsobil svému vlastnímu stylu. K vrcholům jeho seriálního období patří balet Agon (1957) a duchovní díla jako Canticum Sacrum (1955) a Threni (1958).

V roce 1962, na pozvání Nikity Chruščova, se po téměř padesáti letech nakrátko vrátil do Sovětského svazu, kde byl triumfálně přijat. Poslední léta života strávil v New Yorku. Zemřel 6. dubna 1971 a na své přání byl pohřben v Benátkách na ostrovním hřbitově San Michele, nedaleko hrobu Sergeje Ďagileva.

🎶 Hudební styl a inovace

Stravinského dílo je definováno neustálou proměnou a hledáním nových výrazových prostředků. Jeho kariéru lze rozdělit do tří odlišných, avšak vzájemně propojených fází.

Ruské období (cca 1907–1919): Charakteristické čerpáním z ruského folkloru, pohádek a lidových nápěvů. Hudba je plná barevné, opulentní instrumentace (ovlivněné Rimským-Korsakovem), ostře disonantních harmonií, bitonality a především komplexních, nepravidelných a motorických rytmů. Vrcholem je Svěcení jara, které svou rytmickou energií a brutalitou předznamenalo velkou část hudby 20. století.

Neoklasické období (cca 1920–1954): Jako reakce na pozdně romantickou subjektivitu a expresionismus se Stravinskij obrátil k formální čistotě, objektivitě a řádu hudby baroka a klasicismu. Používal formy jako concerto grosso, fuga nebo symfonie. Orchestr zmenšil, hudba se stala průzračnější, úspornější a lineárnější. Rytmická složka však zůstala stále stejně důležitá a inovativní.

Seriální období (cca 1954–1968): V pozdní fázi své tvorby adoptoval dvanáctitónovou techniku Druhé vídeňské školy (Arnold Schönberg, Alban Berg, Anton Webern). I v tomto přísně strukturovaném systému si však zachoval svůj osobitý rukopis, zejména v oblasti rytmu, instrumentace a religiózní tematiky. Jeho seriální hudba je často úsporná, asketická a duchovně hluboká.

🎼 Významná díla

Balety

Pták Ohnivák (L'Oiseau de feu, 1910)
Petruška (Pétrouchka, 1911)
Svěcení jara (Le Sacre du printemps, 1913)
Pulcinella (1920)
Svatba (Les Noces, 1923)
Apollon musagète (1928)
Polibek víly (Le Baiser de la fée, 1928)
Hra v karty (Jeu de cartes, 1936)
Orpheus (1947)
Agon (1957)

Opery a divadelní díla

Slavík (Le Rossignol, 1914)
Příběh vojáka (L'Histoire du soldat, 1918)
Mavra (1922)
Oedipus Rex (opera-oratorium, 1927)
Persefona (melodram, 1934)
Život prostopášníka (The Rake's Progress, 1951)

Orchestrální díla

Symfonie Es dur (1907)
Ohňostroj (Feu d'artifice, 1908)
Symfonie pro dechové nástroje (1920)
Koncert pro klavír a dechové nástroje (1924)
Houslový koncert D dur (1931)
Koncert pro dva klavíry (1935)
Dumbarton Oaks Concerto (1938)
Symfonie C dur (1940)
Symfonie o třech větách (1945)

Vokální a sborová díla

Žalmová symfonie (Symphonie de Psaumes, 1930)
Mše (Mass, 1948)
Cantata (1952)
Canticum Sacrum (1955)
Threni (1958)
A Sermon, a Narrative and a Prayer (1961)
Requiem Canticles (1966)

🏛️ Odkaz a vliv

Igor Stravinskij je jednou z dominantních postav hudby 20. století. Jeho schopnost neustále se vyvíjet a absorbovat nové vlivy, aniž by ztratil svou jedinečnou identitu, je v dějinách hudby téměř bezprecedentní. Jeho největší přínos spočívá v osvobození rytmu, který se v jeho díle stal rovnocennou, ne-li dominantní složkou hudební řeči.

Ovlivnil nespočet skladatelů po celém světě, včetně členů Pařížské šestky (např. Darius Milhaud, Francis Poulenc), amerických skladatelů jako Aaron Copland a Elliott Carter, i minimalistů jako Philip Glass a Steve Reich. Jeho hudba je pevnou součástí repertoáru symfonických orchestrů a baletních souborů a často se používá ve filmu – například části Svěcení jara byly použity ve filmu Fantazie od Walta Disneyho. Stravinskij dokázal, že tradice a revoluce se v umění nemusí vylučovat, ale mohou tvořit silnou a inspirativní syntézu.

🧑‍🏫 Pro laiky

Neoklasicismus: Zjednodušeně řečeno "návrat ke klasice". Stravinskij se v tomto období inspiroval hudbou z 18. století (jako byl Bach nebo Mozart), ale použil moderní, často "kousavé" rytmy a harmonie. Je to jako postavit moderní dům ze starých, klasických cihel – tvar je nový a překvapivý, ale materiál je povědomý.
Bitonalita: Použití dvou různých tónin (sad tónů) současně. Představte si, že jedna ruka hraje na klavír veselou melodii v C dur a druhá ruka hraje jinou, třeba smutnou melodii v F# dur. Výsledný zvuk je napjatý a disonantní, což Stravinskij mistrně využíval k vytvoření pocitu chaosu nebo střetu dvou světů, jako například v baletu Petruška.
Serialismus (Dodekafonie): Dá se popsat jako "hudba podle pravítka". Skladatel si vytvoří řadu všech 12 tónů chromatické stupnice a v celé skladbě ji musí používat v daném pořadí (a jejích matematických variacích – pozpátku, vzhůru nohama atd.). Žádný tón se nesmí opakovat, dokud nezazní všechny ostatní z řady. Je to velmi strukturovaný a intelektuální způsob skládání, který si Stravinskij osvojil v pozdním věku.
Ballets Russes: Legendární ruský baletní soubor, který na začátku 20. století působil hlavně v Paříži. Nebyl to jen balet, ale multimediální projekt spojující avantgardní hudbu, tanec, výtvarné umění (kostýmy a scény navrhovali umělci jako Pablo Picasso). Vedl ho geniální organizátor Sergej Ďagilev a právě pro něj Stravinskij napsal svá nejslavnější raná díla, která mu zajistila světovou slávu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 22.12.2025