Hodina
Obsah boxu
Hodina (značka h, případně hod) je jednotka času, která je definována jako 60 minut nebo 3600 sekund. Představuje přibližně 1/24 dne. Ačkoliv není základní jednotkou soustavy SI, její používání je v rámci této soustavy akceptováno a je celosvětově nejrozšířenější jednotkou pro plánování a organizaci každodenního života.
Historicky byla délka hodiny proměnlivá a závisela na ročním období, teprve s rozvojem mechanických hodin došlo k její standardizaci na pevnou a neměnnou délku. Moderní definice je pevně svázána s definicí sekundy, která je odvozena od vlastností atomu cesia.
📜 Historie
Koncept dělení dne na menší části je velmi starý a jeho vývoj byl postupný. Moderní pojetí hodiny jako pevně daného časového úseku je výsledkem tisíciletého vývoje v astronomii, matematice a technologii.
🏛️ Starověké civilizace
První civilizací, která systematicky dělila den, byli starověcí Egypťané. Používali sluneční hodiny a den (dobu od východu do západu slunce) rozdělili na 12 částí. Noc, tedy dobu mezi západem a východem slunce, rovněž dělili na 12 částí, které určovali pozorováním hvězd (tzv. dekany). To však znamenalo, že délka denní a noční hodiny se v průběhu roku měnila. Letní denní hodina byla výrazně delší než zimní denní hodina, zatímco u nočních hodin tomu bylo naopak. Tyto hodiny se proto nazývají dočasné nebo proměnlivé hodiny.
Dělení na 12 částí pravděpodobně souvisí s dvanáctkovou soustavou, kterou Egypťané a další kultury používali. Číslo 12 je snadno dělitelné dvěma, třemi, čtyřmi i šesti, což bylo praktické pro organizaci práce a rituálů.
Od Sumerů a Babyloňanů v Mezopotámii jsme zdědili šedesátkovou (sexagesimální) soustavu, kterou dnes používáme pro dělení hodiny na 60 minut a minuty na 60 sekund. Důvodem pro používání základu 60 byla opět jeho vysoká dělitelnost (čísly 1, 2, 3, 4, 5, 6, 10, 12, 15, 20, 30, 60), což usnadňovalo zlomkové výpočty.
🇬🇷 Antika a standardizace
Staří Řekové a později Římané převzali egyptský systém proměnlivých hodin. Pro běžný život to bylo dostačující, ale pro astronomická pozorování to představovalo problém. Hipparchos, řecký astronom z 2. století př. n. l., jako první navrhl rozdělit celý den (24 hodin) na 24 rovnodlouhých, tzv. ekvinokciálních hodin, které by měly stejnou délku bez ohledu na roční období. Tato myšlenka se však v běžném životě prosadila až o mnoho staletí později.
🕰️ Středověk a mechanické hodiny
Klíčovým momentem pro zavedení hodiny s pevnou délkou byl vynález a rozšíření mechanických hodin v Evropě ve 14. století. Tyto hodiny, původně umisťované na věžích kostelů a radnic, nebyly schopny měřit proměnlivou délku hodin. Jejich mechanismus přirozeně dělil den na stejně dlouhé úseky. Zavedení stálé hodiny bylo zásadní pro organizaci městského života, řemeslné výroby, ale i pro klášterní řády s jejich pevně daným rozvrhem modliteb (tzv. hodinky).
⚙️ Definice a standardizace
Původní vědecká definice hodiny byla založena na rotaci Země. Byla definována jako 1/24 středního slunečního dne. Ukázalo se však, že rotace Země není dokonale pravidelná; mírně se zpomaluje a vykazuje nepravidelnosti.
S rozvojem fyziky ve 20. století bylo nutné najít přesnější a stabilnější základ pro definici času. Tím se stala sekunda, základní jednotka času v soustavě SI. Od roku 1967 je sekunda definována na základě frekvence záření, které odpovídá přechodu mezi dvěma hladinami velmi jemné struktury základního stavu atomu cesia-133.
Hodina je dnes definována jako přesně 3600 takto definovaných sekund.
Tento systém, známý jako Koordinovaný světový čas (UTC), je udržován pomocí sítě atomových hodin po celém světě. Aby se tento vysoce přesný čas udržel v souladu s rotací Země, jsou do něj občas vkládány tzv. přestupné sekundy.
🌍 Použití a význam
Hodina je základní jednotkou pro organizaci lidské činnosti.
- Každodenní život: Plánování schůzek, pracovní doby, školního vyučování, jízdních řádů ve veřejné dopravě a otevíracích dob.
- Právo a ekonomie: Pracovní smlouvy často definují pracovní týden v hodinách (např. 40 hodin týdně). Mzdy mohou být vypláceny na základě hodinové sazby. V ekonomii se používá jednotka člověkohodina pro vyjádření objemu práce.
- Věda a technika: Ačkoliv základní jednotkou je sekunda, hodina se běžně používá v mnoha oborech. Například rychlost se často udává v kilometrech za hodinu (km/h). V energetice je klíčovou jednotkou spotřeby elektrické energie kilowatthodina (kWh).
- Kultura a jazyk: Pojem hodiny je hluboce zakořeněn v jazyce a kultuře. Existuje mnoho ustálených slovních spojení, jako "hodina dvanáctá" (nejvyšší čas), "hodina duchů" (půlnoc), "šťastná hodinka" (happy hour) nebo "dvacet pátá hodina".
➕ Dělení a násobky
Hodina je součástí hierarchického systému měření času:
- 1 hodina = 60 minut
- 1 hodina = 3 600 sekund
- 24 hodin = 1 den
- 168 hodin = 1 týden (7 dní)
- Průměrný měsíc má přibližně 730 hodin.
- Kalendářní rok má 8 760 hodin (v přestupném roce 8 784 hodin).
💡 Zajímavosti a kuriozity
- **12hodinový vs. 24hodinový formát:** V mnoha zemích (zejména anglosaských) se používá 12hodinový formát času s rozlišením AM (ante meridiem, před polednem) a PM (post meridiem, po poledni). Většina Evropy a Asie preferuje 24hodinový formát.
- **Kilowatthodina (kWh):** Častá chyba je zaměňovat kilowatthodinu za jednotku výkonu. Jde však o jednotku energie, která odpovídá práci stroje o výkonu jednoho kilowattu po dobu jedné hodiny.
- **Zlatá hodina:** Ve fotografii a kinematografii se tak označuje první a poslední hodina slunečního svitu během dne, kdy je světlo obzvláště měkké a teplé.
- **Školní hodina:** Délka vyučovací hodiny není 60 minut, ale obvykle 45 minut, aby zbyl čas na přestávku.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že celý den je jedna velká pizza. Už ve starověkém Egyptě lidé chtěli tuto pizzu rozdělit na menší kousky, aby si mohli lépe zorganizovat den. Rozdělili ji na 24 dílků. Mělo to ale háček: jejich "hodiny" nebyly stejně dlouhé. V létě, kdy slunce svítilo déle, byly denní dílky pizzy (hodiny) větší než ty noční. V zimě to bylo naopak. Bylo to, jako byste krájeli pizzu podle toho, jak máte zrovna hlad.
Teprve když lidé ve středověku vynalezli mechanické hodiny, které tikaly stále stejně rychle, začali krájet "denní pizzu" na 24 naprosto stejných dílků. Každý ten dílek nazýváme hodina. Abychom mohli měřit ještě kratší okamžiky, rozhodli jsme se (podle vzoru starých Babyloňanů) každý tento dílek (hodinu) rozdělit na 60 ještě menších dílků – minut. A každou minutu pak na dalších 60 úplně malinkých drobečků – sekund. Hodina je tedy prostě jen praktický, pevně daný kus času, který nám pomáhá se domluvit, kdy se sejdeme nebo kdy začíná film.