Claudius

Rozbalit box

Obsah boxu

Claudius (plným jménem Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus; * 1. srpna 10 př. n. l., Lugdunum – † 13. října 54, Řím) byl čtvrtý římský císař z julsko-klaudijské dynastie, který vládl od 24. ledna 41 až do své smrti v roce 54. Narodil se v Lugdunu v Galii (dnešní Lyon ve ), jako první římský císař narozený mimo Itálii. Jeho otcem byl Nero Claudius Drusus a matkou Antonia mladší.

Přestože byl členem vládnoucí dynastie, byl kvůli svým fyzickým hendikepům – koktání a kulhání – dlouho přehlížen a držen stranou veřejného života. Jeho rodina ho považovala za neschopného a nevhodného pro politickou kariéru. Claudius se proto věnoval studiu historie a napsal několik rozsáhlých děl, která se však nedochovala. Na trůn se dostal nečekaně po zavraždění svého synovce, císaře Caliguly, když ho členové pretoriánské gardy nalezli schovaného za závěsem v císařském paláci a prohlásili ho císařem.

Jeho vláda je hodnocena jako poměrně úspěšná. Ukázal se být schopným a efektivním administrátorem. Provedl řadu správních a soudních reforem, centralizoval byrokracii s pomocí schopných propuštěnců a investoval do rozsáhlých veřejných staveb, jako byly nové akvadukty (Aqua Claudia) a strategický přístav v Ostii. Jeho největším vojenským úspěchem bylo zahájení a úspěšné vedení invaze do Británie v roce 43, čímž k říši připojil novou provincii. Jeho osobní život byl však poznamenán skandály, zejména kvůli chování jeho manželek Messaliny a Agrippiny mladší. Předpokládá se, že byl otráven právě Agrippinou, aby uvolnil trůn jejímu synovi Neronovi.

📜 Život před nástupem na trůn

👶 Rodina a dětství

Claudius se narodil jako Tiberius Claudius Drusus v Lugdunu. Jeho rodiči byli významní členové císařské rodiny. Otec, Nero Claudius Drusus, byl talentovaný vojevůdce a mladší syn Livie, manželky císaře Augusta. Matka, Antonia mladší, byla dcerou Marka Antonia a Augustovy sestry Octavie. Mezi jeho příbuzné tak patřili císaři Augustus (prastrýc), Tiberius (strýc), Germanicus (bratr) a Caligula (synovec).

Od dětství trpěl řadou zdravotních problémů, které se projevovaly kulháním, třesem rukou a hlavy a koktáním. Tyto příznaky mohly být důsledkem dětské mozkové obrny nebo jiné neurologické poruchy. Jeho vlastní matka ho údajně nazývala "zrůdou" a zbytkem rodiny byl považován za slabomyslného. Kvůli těmto hendikepům byl systematicky vylučován z veřejného života a politických funkcí, což ho pravděpodobně zachránilo během krvavých čistek za vlády Tiberia a Caliguly, kdy byla vyvražděna velká část jeho příbuzných.

📚 Vzdělání a historická práce

Izolován od politiky se Claudius věnoval studiu. Jeho učiteli byli významní učenci té doby, včetně historika Livia. Claudius se stal plodným autorem a sepsal několik rozsáhlých historických děl. Mezi jeho nejvýznamnější práce patřily:

Dějiny Etrusků – dílo o 20 knihách, které čerpalo z dnes již ztracených etruských zdrojů.
Dějiny Kartága – dílo o 8 knihách.
Římské dějiny – pokračování Liviova díla, které popisovalo události od konce občanských válek.
Autobiografie o 8 knihách.

Napsal také traktát o hře v kostky a navrhl reformu latinské abecedy zavedením tří nových písmen (tzv. litterae Claudianae), která se však neujala. Ačkoliv se žádné z jeho děl nedochovalo, jeho akademická činnost svědčí o jeho inteligenci a vzdělání, které byly v příkrém kontrastu s tím, jak ho vnímala jeho rodina.

🏛️ Za vlády Caliguly

Po nástupu svého synovce Caliguly na trůn v roce 37 se Claudiovo postavení mírně zlepšilo. Caligula ho jmenoval svým spolukonzulem, ale často ho veřejně ponižoval a zesměšňoval kvůli jeho postižení. Claudius byl nucen snášet kruté žerty a urážky, což dále posilovalo jeho pověst neškodného a neschopného podivína. Tento obraz mu však paradoxně pomohl přežít Caligulovu tyranskou a paranoidní vládu.

👑 Nástup na trůn

🗡️ Vražda Caliguly

Dne 24. ledna 41 byl císař Caligula zavražděn spiklenci z řad pretoriánské gardy a několika senátorů. V nastalém chaosu se senát pokusil využít situace k obnovení republiky. Zatímco senátoři rokovali na Kapitolu, pretoriáni prohledávali císařský palác.

Podle historika Suetonia nalezl voják jménem Gratus vyděšeného Claudia, jak se schovává za závěsem. Místo aby ho zabil, pozdravil ho jako nového císaře. Ostatní pretoriáni se k němu přidali a odnesli Claudia do svého tábora. Garda si uvědomila, že obnova republiky by znamenala jejich rozpuštění a ztrátu moci. Prohlášením Claudia císařem si zajistili nejen přežití, ale i štědrý dar (donativum), který jim Claudius slíbil. Senát, postrádající vojenskou sílu, byl nucen jejich volbu akceptovat. Claudiův nástup tak představoval klíčový moment, kdy armáda, konkrétně pretoriánská garda, poprvé otevřeně dosadila na trůn císaře proti vůli senátu.

🏛️ Vláda (41–54 n. l.)

Navzdory nedůstojným okolnostem svého nástupu se Claudius projevil jako svědomitý a schopný vládce. Jeho vláda byla obdobím stability a prosperity.

⚙️ Správní a soudní reformy

Jednou z nejvýznamnějších Claudiových reforem bylo vytvoření centralizované byrokracie. Na klíčové pozice ve státní správě jmenoval své loajální a schopné propuštěnce (bývalé otroky), jako byli Pallas, Narcissus a Callistus. Ti řídili císařské "ministerstvo" financí, korespondence a spravedlnosti. Tento krok sice výrazně zvýšil efektivitu státní správy, ale hluboce urazil senátory a jezdce, kteří považovali za ponižující podřizovat se bývalým otrokům.

Claudius se také osobně angažoval v soudnictví. Často předsedal soudním přelíčením, vydal mnoho ediktů a snažil se zrychlit a zefektivnit soudní procesy. Jeho zájem o spravedlnost byl sice chvályhodný, ale jeho verdikty byly někdy považovány za unáhlené a ovlivněné momentální náladou.

🏗️ Veřejné stavby

Claudius inicioval řadu ambiciózních stavebních projektů, které měly velký praktický význam pro Řím i celou říši:

Akvadukty: Dokončil dva monumentální akvadukty, které začal stavět Caligula – Aqua Claudia a Anio Novus. Tyto stavby výrazně zlepšily zásobování Říma pitnou vodou.
Přístav v Ostii: Aby vyřešil problém s nedostatkem obilí v Římě, nechal vybudovat nový, umělý přístav severně od Ostie, nazvaný Portus. Přístav byl chráněn dvěma mohutnými vlnolamy a vybaven majákem, což umožnilo bezpečné kotvení velkých nákladních lodí i během zimních měsíců.
Vysušení Fucinského jezera: Zahájil obrovský projekt vysušení Fucinského jezera ve střední Itálii s cílem získat novou zemědělskou půdu a zamezit ničivým záplavám. Projekt, na kterém pracovaly desítky tisíc lidí po více než deset let, byl technicky nesmírně náročný a nakonec jen částečně úspěšný.

⚔️ Vojenské úspěchy a expanze

Claudiova vláda byla ve znamení významné územní expanze. Jeho největším vojenským triumfem bylo dobytí Británie.

Invaze do Británie (43 n. l.): V roce 43 vyslal do Británie invazní armádu o síle čtyř legií pod velením Aula Plautia. Římané porazili keltské kmeny v bitvě na řece Medway a obsadili jejich hlavní město Camulodunum (dnešní Colchester). Claudius se osobně zúčastnil závěrečné fáze tažení, aby mohl slavit triumf. Jižní a východní část ostrova byla přeměněna na provincii Britannia.
Anexe dalších provincií: Během jeho vlády byly k říši připojeny i další provincie: Thrákie, Noricum, Pamfýlie, Lýkie a Judea. Tím posílil hranice říše a zajistil nové zdroje příjmů.

🤝 Vztahy se Senátem

Vztahy mezi Claudiem a senátem byly po celou dobu jeho vlády napjaté. Senátoři mu nikdy neodpustili způsob, jakým se dostal k moci, a pohrdali jeho závislostí na propuštěncích. Claudius byl naopak podezřívavý a paranoidní, což vedlo k řadě soudních procesů a poprav. Během jeho vlády bylo údajně popraveno 35 senátorů a přes 300 jezdců za účast na skutečných či domnělých spiknutích.

❤️ Osobní život a manželství

Claudiův soukromý život byl bouřlivý a plný skandálů, které výrazně poškodily jeho pověst. Byl čtyřikrát ženatý.

Plautia Urgulanilla a Aelia Paetina: První dvě manželství skončila rozvodem. S první ženou měl syna, který zemřel v dětství, s druhou dceru jménem Claudia Antonia.
Valeria Messalina: Jeho třetí manželkou byla jeho mladá sestřenice Messalina. Byla proslulá svou nenasytnou sexuální touhou a politickými intrikami. Porodila mu dvě děti, dceru Claudii Octavii a syna a dědice Britannica. Messalina zneužívala svého vlivu k obohacování a likvidaci svých nepřátel. Její pád přišel v roce 48, kdy se během Claudiovy nepřítomnosti v Římě veřejně "provdala" za svého milence, senátora Gaia Silia, což byl zjevný pokus o státní převrat. Když se o tom Claudius dozvěděl, nechal na naléhání svých propuštěnců Messalinu i Silia popravit.
Agrippina mladší: Po Messalinině smrti se Claudius v roce 49 oženil se svou neteří Agrippinou mladší, sestrou Caliguly. Byla to ctižádostivá a bezohledná žena, jejímž hlavním cílem bylo zajistit trůn pro svého syna z prvního manželství, Lucia Domitia Ahenobarba. Přesvědčila Claudia, aby jejího syna adoptoval pod jménem Nero a upřednostnil ho před vlastním synem Britannicem. Agrippina postupně získala obrovskou moc, nechala odstranit své rivaly a byla dokonce titulována jako Augusta.

☠️ Smrt a nástupnictví

Claudius zemřel 13. října 54 ve věku 63 let. Antičtí historikové se shodují, že byl otráven. Za jeho smrtí s největší pravděpodobností stála jeho manželka Agrippina, která se obávala, že by Claudius mohl změnit názor a jmenovat svým nástupcem svého rodného syna Britannika na úkor Nerona. Podle nejznámější verze mu podala talíř otrávených hub.

Po jeho smrti senát, nyní pod Neronovým vlivem, prohlásil Claudia bohem (divus). Jeho nástupcem se bez problémů stal sedmnáctiletý Nero.

🧠 Odkaz a hodnocení

Hodnocení Claudiovy vlády je rozporuplné. Antičtí historikové jako Tacitus a Suetonius, kteří pocházeli ze senátorských kruhů, ho líčí jako slabého, krutého a snadno ovlivnitelného panovníka, který byl loutkou v rukou svých propuštěnců a manželek. Tento negativní obraz přetrvával po staletí.

Moderní historikové však jeho vládu hodnotí mnohem pozitivněji. Uznávají jeho inteligenci, pracovitost a administrativní schopnosti. Jeho reformy posílily a centralizovaly říšskou správu, jeho veřejné stavby přinesly obyvatelům Říma značný prospěch a dobytí Británie bylo významným vojenským úspěchem. Je považován za jednoho z nejschopnějších císařů julsko-klaudijské dynastie, jehož úspěchy byly zastíněny skandály jeho osobního života a negativní propagandou jeho nepřátel.

Jeho život a vláda se staly námětem slavného historického románu Já, Claudius (1934) od Roberta Gravese a jeho pokračování Claudius Bůh, které byly úspěšně zfilmovány jako televizní seriál BBC.

🤔 Pro laiky

Pretoriánská garda: Byla to elitní jednotka osobních strážců římských císařů. Měla velkou moc a často zasahovala do politiky – například právě ona dosadila Claudia na trůn.
Propuštěnec (freedman): Byl to bývalý otrok, kterého jeho pán propustil na svobodu. V Římě mohli propuštěnci získat značný majetek i vliv, ale urozená aristokracie jimi stále pohrdala. Claudius je jako první císař ve velkém měřítku využil k řízení státní správy.
Deifikace (zbožštění): Po smrti mohl být římský císař, který byl považován za dobrého vládce, oficiálně prohlášen za boha. Byly mu pak stavěny chrámy a přinášeny oběti. Claudius byl po smrti zbožštěn.
Akvadukt: Dlouhý mostní kanál, který přiváděl vodu z hor do měst. Římané byli mistři v jejich stavbě a akvadukty jako Aqua Claudia zásobovaly Řím miliony litrů vody denně.

Šablona:Aktualizováno