Cenný papír

Rozbalit box

Obsah boxu

Cenný papír je listina nebo jí nahrazující záznam (tzv. zaknihovaný cenný papír), se kterou je spojeno určité právo majetkové povahy takovým způsobem, že toto právo nelze bez této listiny nebo záznamu uplatnit, převést ani s ním jinak nakládat. Představuje formalizovaný a převoditelný závazek emitenta vůči vlastníkovi cenného papíru. Cenné papíry jsou klíčovým nástrojem kapitálových trhů, umožňujícím efektivní alokaci finančních prostředků v ekonomice.

Cenné papíry slouží především k mobilizaci kapitálu pro emitenty (vydavatele), jako jsou státy, města nebo korporace, a zároveň představují investiční příležitost pro investory, kteří jejich nákupem očekávají zhodnocení svých prostředků.

📜 Historie

Koncept cenných papírů má kořeny již ve starověku, kde existovaly různé formy dlužních úpisů. Moderní pojetí se však začalo formovat až ve středověké Itálii.

🏛️ Středověk a raný novověk

Za předchůdce dluhopisů lze považovat půjčky (prestiti) vydávané italskými městskými státy jako Benátky a Florencie již ve 12. století k financování válek. Tyto půjčky byly převoditelné a obchodovalo se s nimi.

Skutečný zlom přišel v roce 1602 se založením Nizozemské východoindické společnosti (VOC). Ta jako první v historii vydala volně obchodovatelné akcie, čímž umožnila široké veřejnosti podílet se na jejím kapitálu a zisku. Tím byl položen základ pro moderní akciový trh. První burza cenných papírů vznikla v Amsterdamu právě pro obchodování s těmito akciemi.

industrializace a 20. století

Během průmyslové revoluce v 19. století došlo k masivnímu rozvoji cenných papírů, zejména akcií a dluhopisů, které sloužily k financování výstavby železnic, továren a dalších velkých projektů. Vznikaly nové burzy v Londýně, New Yorku a dalších finančních centrech.

Ve 20. století se portfolio cenných papírů dále rozšiřovalo o nové typy, jako jsou podílové listy investičních fondů. Po Velké hospodářské krizi ve 30. letech byla zavedena přísná regulace trhů s cílem chránit investory, například vznikem americké Komise pro cenné papíry (SEC).

💻 Digitalizace

Od konce 20. století dochází k masivní digitalizaci a dematerializaci cenných papírů. Fyzické listiny jsou nahrazovány elektronickými záznamy v centrálních depozitářích (tzv. zaknihované cenné papíry). Obchodování se přesunulo na elektronické platformy, což výrazně zrychlilo a zlevnilo transakce.

⚙️ Základní charakteristika

Cenný papír má několik klíčových vlastností, které ho definují.

📝 Práva spojená s cenným papírem

Každý cenný papír v sobě ztělesňuje určitá práva. Tato práva se liší podle druhu cenného papíru:

• Právo na podíl na zisku: Typické pro akcie, kde se nazývá dividenda.
• Právo na splacení dlužné částky: Charakteristické pro dluhopisy a směnky.
• Právo na výnos (úrok): Vlastník dluhopisu má právo na pravidelně vyplácený úrok (kupón).
• Hlasovací právo: Akcionáři mají právo hlasovat na valné hromadě a podílet se tak na řízení společnosti.
• Právo na likvidačním zůstatku: V případě zániku společnosti má akcionář právo na podíl na zbývajícím majetku.
• Právo na vrácení zboží: U tzv. dispozičních papírů, jako je skladištní list, má majitel právo na vydání uskladněného zboží.

⚖️ Právní povaha

Z právního hlediska je cenný papír definován jako listina, s níž je právo neoddělitelně spojeno. To znamená, že pro výkon práva je nutné cenný papír předložit. U zaknihovaných cenných papírů tuto funkci plní výpis z evidence. Převodem cenného papíru dochází zároveň k převodu práv s ním spojených.

💰 Ekonomická funkce

Cenné papíry plní v ekonomice několik zásadních funkcí:

• Funkce mobilizace kapitálu: Umožňují emitentům získat velké objemy finančních prostředků od širokého okruhu investorů.
• Funkce investiční: Nabízejí investorům možnost zhodnotit své volné peněžní prostředky.
• Funkce likvidity: Obchodovatelné cenné papíry lze snadno a rychle přeměnit na hotovost.
• Funkce alokace rizika: Umožňují přenos rizika z emitentů na investory, kteří jsou ochotni ho za vidinou zisku podstoupit.
• Funkce oceňování: Tržní cena cenných papírů odráží hodnotu a budoucí očekávání spojená s emitentem.

📊 Dělení cenných papírů

Cenné papíry lze třídit podle několika kritérií.

Podle druhu práva

Toto je nejzákladnější dělení, které odráží povahu vztahu mezi emitentem a vlastníkem.

• Majetkové cenné papíry (účastnické): Představují podíl na majetku emitenta. Jejich vlastník se stává spolumajitelem.
  • Akcie: Podíl na základním kapitálu akciové společnosti.
  • Podílový list: Podíl na majetku podílového fondu.
  • Zatímní list: Nahrazuje akcie před splacením jejich plné hodnoty.
• Dlužnické cenné papíry (úvěrové): Představují dluh emitenta vůči vlastníkovi cenného papíru. Vlastník je v pozici věřitele.
  • Dluhopis (obligace): Dlouhodobý dlužní úpis. Mohou být státní, korporátní, komunální, hypoteční zástavní listy atd.
  • Směnka: Bezpodmínečný písemný závazek zaplatit určitou částku v určitý čas.
  • Šek: Příkaz bance, aby vyplatila uvedenou částku z účtu výstavce.
  • Pokladniční poukázka: Krátkodobý dluhopis vydávaný státem.
• Dispoziční cenné papíry (věcně-právní): Ztělesňují právo na nakládání s určitou věcí, typicky zbožím.
  • Skladištní list: Potvrzení o uskladnění zboží ve skladu.
  • Náložný list: Vydáván dopravcem, potvrzuje převzetí zboží k přepravě.
  • Konosament (námořní nákladní list): Používá se v námořní dopravě.

Podle podoby

• Listinné cenné papíry: Existují ve fyzické, papírové podobě. Skládají se obvykle z pláště (hlavní listina s nominální hodnotou) a kupónového archu (pro výplatu výnosů). Jejich význam v moderním světě klesá.
• Zaknihované cenné papíry: Jsou dematerializované, existují pouze jako elektronický záznam v centrální evidenci (v je to Centrální depozitář cenných papírů). Jsou standardem pro veřejně obchodované cenné papíry.

Podle formy (převoditelnosti)

• Na doručitele (na majitele): Jsou neomezeně převoditelné prostým předáním. Vlastníkem je ten, kdo je drží. Z důvodu boje proti praní špinavých peněz je jejich emise v mnoha zemích omezena.
• Na řad: Jsou převoditelné rubopisem (indosamentem) a předáním. Na zadní straně se vyznačí převod na nového majitele. Typickým příkladem je směnka.
• Na jméno: Jsou vydány na jméno konkrétní osoby. Převod se uskutečňuje písemnou smlouvou (cesí) a je účinný až zápisem do seznamu vedeného emitentem.

📈 Trhy s cennými papíry

Obchodování s cennými papíry probíhá na dvou základních typech trhů.

Primární trh

Na primárním trhu dochází k prvnímu prodeji nově emitovaných cenných papírů. Emitent zde získává kapitál přímo od investorů. Typickým příkladem je primární veřejná nabídka akcií (IPO), kdy společnost poprvé vstupuje na burzu.

Sekundární trh

Na sekundárním trhu se obchodují již dříve vydané cenné papíry mezi investory. Emitent z těchto transakcí již nezískává žádné prostředky. Tento trh zajišťuje likviditu a umožňuje investorům kdykoli své cenné papíry prodat. Sekundární trhy mohou být organizované (Burza cenných papírů Praha, New York Stock Exchange) nebo neorganizované (tzv. OTC trh, Over-The-Counter).

⚖️ Regulace a dohled

Trhy s cennými papíry jsou přísně regulovány, aby byla zajištěna jejich transparentnost, spravedlnost a ochrana investorů. Dohled nad trhem v jednotlivých zemích vykonávají specializované instituce.

• V je to Česká národní banka (ČNB).
• V je to U.S. Securities and Exchange Commission (SEC).
• V je to BaFin (Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht).

Tyto orgány dohlíží na činnost emitentů, obchodníků s cennými papíry, burz a dalších účastníků trhu.

💡 Pro laiky

Představte si velkou a úspěšnou firmu, která vyrábí například limonády. Tato firma chce postavit novou továrnu, ale nemá na ni dostatek peněz. Rozhodne se proto "rozřezat" vlastnictví firmy na milion malých dílků a tyto dílky nabídnout lidem k prodeji. Každý tento dílek je akcie – majetkový cenný papír. Když si koupíte jednu akcii, stáváte se miniaturním spolumajitelem firmy. Pokud se firmě daří a má zisk, může vám vyplatit malý podíl na tomto zisku (dividendu). Cenu vaší akcie navíc ovlivňuje, jak moc ostatní lidé věří v budoucnost firmy.

Alternativně si firma může peníze na továrnu půjčit. Místo aby šla do banky, vydá dluhopisy – dlužnické cenné papíry. Když si koupíte dluhopis, nepodílíte se na vlastnictví firmy, ale stáváte se jejím věřitelem. Půjčujete firmě peníze a ona se vám zavazuje, že vám je za určitou dobu vrátí i s předem dohodnutým úrokem. Je to podobné, jako když si vezmete hypotéku, jen v opačné roli.

Cenný papír je tedy v podstatě jen elegantní a standardizovaný způsob, jak si firmy a státy mohou půjčovat peníze nebo prodávat kousky sebe sama, a jak mohou lidé do těchto firem a států investovat své úspory.

Šablona:Aktualizováno