Céva

Céva
	Schéma lidského krevního oběhu. Červeně jsou znázorněny tepny (artérie) vedoucí okysličenou krev, modře žíly (vény) vedoucí odkysličenou krev.
Latinsky	Vas sanguineum
Anatomické údaje
Soustava	Oběhová soustava
Fyziologie a funkce
Funkce	Transport krve, kyslíku, živin, hormonů a odpadních látek; regulace krevního tlaku a tělesné teploty.

Rozbalit box

Obsah boxu

Céva (latinsky vas sanguineum) je dutý trubicovitý útvar, který je součástí oběhové soustavy a slouží k transportu krve po těle. Cévy tvoří rozsáhlou a složitou síť, která zajišťuje zásobování všech tkání a orgánů kyslíkem a živinami a zároveň odvod oxidu uhličitého a dalších odpadních produktů metabolismu. Souhrnně se celý systém cév v těle nazývá cévní systém nebo krevní řečiště.

Cévy se nacházejí v těle téměř všech živočichů, kteří mají uzavřenou oběhovou soustavu, včetně všech obratlovců. Jejich celková délka v těle dospělého člověka se odhaduje na téměř 100 000 kilometrů.

🏛️ Struktura a typy cév

Cévy nejsou jen pasivní trubice, ale dynamické orgány, jejichž stěna je tvořena několika vrstvami. Základní stavba stěny (kromě vlásečnic) se skládá ze tří vrstev:

Tunica intima (vnitřní vrstva): Je tvořena jedinou vrstvou plochých buněk zvaných endotel, která je v přímém kontaktu s protékající krví. Hladký povrch endotelu minimalizuje tření a zabraňuje srážení krve.
Tunica media (střední vrstva): Je nejsilnější vrstvou, složenou především z buněk hladké svaloviny a elastických vláken. Smršťováním (vazokonstrikce) a uvolňováním (vazodilatace) svaloviny v této vrstvě cévy aktivně regulují průtok krve a krevní tlak.
Tunica externa (adventitia, vnější vrstva): Je tvořena převážně pojivovou tkání (kolagenem), která cévu chrání a ukotvuje k okolním tkáním. Obsahuje také nervová vlákna a v případě velkých cév i drobné cévy (vasa vasorum), které vyživují samotnou cévní stěnu.

Podle stavby a funkce se cévy dělí na tři základní typy: tepny, žíly a vlásečnice.

❤️ Tepny (Artérie)

Tepny (artérie) jsou cévy, které vedou krev od srdce k orgánům. Většinou vedou okysličenou krev (výjimkou je plicnice, která vede odkysličenou krev ze srdce do plic). Mají silnou a pružnou stěnu, zejména vrstvu tunica media, aby odolaly vysokému tlaku krve pumpované ze srdce.

Podle velikosti a stavby stěny se tepny dále dělí:

Tepny elastického typu: Jsou to největší tepny, jako je aorta a její hlavní větve. Jejich stěna obsahuje velké množství elastických vláken, která jim umožňují roztažení při systole (stahu srdce) a smrštění při diastole (uvolnění srdce), čímž pomáhají udržovat plynulý tok krve.
Tepny svalového typu: Jsou to střední a menší tepny, které rozvádějí krev k jednotlivým orgánům. Jejich stěna obsahuje více hladké svaloviny, což jim umožňuje efektivně regulovat průtok krve do specifických oblastí těla pomocí vazokonstrikce a vazodilatace.
Tepénky (Arterioly): Jsou nejmenší tepny, které přecházejí ve vlásečnice. Hrají klíčovou roli v regulaci celkového krevního tlaku, protože kladou největší odpor průtoku krve (tzv. periferní odpor).

💙 Žíly (Vény)

Žíly (vény) jsou cévy, které vedou krev k srdci. Většinou vedou odkysličenou krev (výjimkou jsou plicní žíly, které vedou okysličenou krev z plic do srdce). Stěny žil jsou tenčí a méně pružné než stěny tepen, protože krev v nich proudí pod mnohem nižším tlakem.

Charakteristickým znakem mnoha žil, zejména na končetinách, jsou žilní chlopně. Jsou to kapsičkovité útvary vyrůstající z vnitřní stěny žíly, které zabraňují zpětnému toku krve směrem dolů vlivem gravitace. Tok krve v žilách je podporován stahy okolních kosterních svalů (tzv. svalová pumpa).

Žíly se dělí na:

Žilky (Venuly): Nejmenší žíly, které sbírají krev z vlásečnic.
Střední a velké žíly: Postupně se spojují a vytvářejí větší kmeny, jako jsou horní dutá žíla a dolní dutá žíla, které ústí přímo do srdce.

🔬 Vlásečnice (Kapiláry)

Vlásečnice (kapiláry) jsou nejtenčí cévy v těle, jejichž průměr je často menší než průměr jedné červené krvinky, která se jimi musí "protáhnout". Tvoří husté sítě (kapilární řečiště) mezi tepénkami a žilkami. Jejich stěna je tvořena pouze jedinou vrstvou endotelových buněk, což umožňuje snadnou a rychlou výměnu látek mezi krví a okolními tkáněmi. Právě zde dochází k předání kyslíku a živin buňkám a k odvodu oxidu uhličitého a odpadních látek.

⚙️ Funkce cévního systému

Cévní systém plní v těle několik životně důležitých funkcí:

🩸 Transport látek

Dýchací plyny: Transport kyslíku z plic do tkání a oxidu uhličitého z tkání do plic.
Živiny: Rozvod živin (např. glukóza, aminokyseliny, tuky) vstřebaných z trávicí soustavy do všech buněk těla.
Odpadní produkty: Odvod zplodin metabolismu (např. močovina, kyselina močová) do orgánů, které je vylučují (hlavně ledviny).
Hormony: Transport hormonů z endokrinních žláz k cílovým buňkám.
Buňky imunitního systému: Rozvod bílých krvinek a protilátek po těle pro boj s infekcemi.

🌡️ Regulace tělesné teploty

Cévy v blízkosti povrchu těla se mohou rozšiřovat (vazodilatace), aby se zvýšil průtok krve a tělo se ochladilo (uvolňování tepla do okolí), nebo se mohou zužovat (vazokonstrikce), aby se průtok krve omezil a zabránilo se ztrátám tepla.

⚖️ Regulace krevního tlaku

Změnou průměru cév, především tepének, organismus aktivně reguluje periferní odpor a tím i celkový krevní tlak. Tato regulace je řízena autonomním nervovým systémem a hormony (např. adrenalin, angiotenzin).

🩺 Klinický význam a onemocnění

Onemocnění cév patří mezi nejčastější příčiny nemocnosti a úmrtnosti v rozvinutých zemích. Obor medicíny, který se jimi zabývá, se nazývá angiologie. Mezi nejvýznamnější onemocnění patří:

Ateroskleróza: Také známá jako kornatění tepen. Jde o proces, při kterém se ve stěně tepen ukládají tukové látky (hlavně cholesterol), vápník a další složky, což vede k tvorbě tzv. aterosklerotických plátů. Ty zužují průsvit cévy, omezují průtok krve a mohou prasknout, což vede ke vzniku krevní sraženiny (trombóza). Je hlavní příčinou infarktu myokardu a cévní mozkové příhody.
Hypertenze (vysoký krevní tlak): Chronicky zvýšený tlak krve na stěny tepen, který je poškozuje a zvyšuje riziko aterosklerózy, srdečního selhání a poškození ledvin.
Trombóza: Vznik krevní sraženiny (trombu) uvnitř cévy, která může omezit nebo zcela zablokovat průtok krve. Hluboká žilní trombóza na dolních končetinách je nebezpečná rizikem utržení trombu a jeho vmetení do plic (plicní embolie).
Aneurysma (výduť): Oslabení a vakovité rozšíření cévní stěny, nejčastěji na aortě nebo mozkových tepnách. Jeho prasknutí (ruptura) vede k život ohrožujícímu vnitřnímu krvácení.
Křečové žíly (varixy): Rozšířené, vinuté povrchové žíly, nejčastěji na dolních končetinách, způsobené nedomykavostí žilních chlopní.
Vaskulitida: Zánět cévní stěny, který může být způsoben infekcí nebo autoimunitní reakcí.

📜 Historie výzkumu

Představy o funkci cév se v historii výrazně měnily. Ve starověku, pod vlivem Galéna, se věřilo, že krev vzniká v játrech a je spotřebovávána v tkáních, a že tepny obsahují "vzduch" nebo "ducha" (pneuma). Zásadní zlom přinesl až v 17. století anglický lékař William Harvey, který v roce 1628 ve svém díle Exercitatio Anatomica de Motu Cordis et Sanguinis in Animalibus poprvé správně popsal krevní oběh jako uzavřený systém, v němž srdce funguje jako pumpa a krev neustále cirkuluje. Existence vlásečnic, které propojují tepny a žíly, byla prokázána až po vynálezu mikroskopu Marcellem Malpighim.

💡 Pro laiky

Představte si cévní systém jako obrovskou a dokonale organizovanou dopravní síť ve velkém městě (vašem těle).

Srdce je centrální depo a hlavní pumpa.
Tepny jsou jako široké dálnice a hlavní silnice, které vedou z centra města ven. Přepravují nákladní auta plná kyslíku a živin (červené krvinky a plazma). Mají silné a pružné mantinely, aby vydržely hustý provoz pod vysokým tlakem.
Vlásečnice jsou úzké uličky a chodníky, které vedou ke každému jednotlivému domu (buňce). Zde nákladní auta zastaví, vyloží svůj náklad (kyslík a živiny) a naloží odpadky (oxid uhličitý a zplodiny).
Žíly jsou silnice vedoucí zpět do centra. Jsou širší než uličky, ale provoz v nich je pomalejší a pod menším tlakem. Mají jednosměrné brány (chlopně), které zajišťují, že se auta s odpadem nevracejí zpět do ulic, ale pokračují směrem k centrálnímu depu (srdci), odkud jsou odpadky poslány k recyklaci a likvidaci (do plic a ledvin).

Celá tato síť funguje nepřetržitě 24 hodin denně a zajišťuje, že každá buňka v těle dostane vše, co potřebuje k životu.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 13.12.2025