Bert Olmstead

Rozbalit box

Obsah boxu

Murray Bert Olmstead (* 4. září 1926, Sceptre – † 16. listopadu 2015, High River) byl kanadský profesionální lední hokejista a trenér. Ačkoliv nebyl tak oslavovanou hvězdou jako jeho spoluhráči v Montreal Canadiens, hokejoví historici ho považují za nepostradatelný element jedné z největších dynastií v historii NHL.

Olmstead byl prototypem silového útočníka (power forward) dávno předtím, než se tento termín začal používat. Hrál na levém křídle v elitních formacích Montreal Canadiens i Toronto Maple Leafs. Jeho specialitou bylo vybojování puku v rohu kluziště a přesná nahrávka na střelce před brankou. Je držitelem rekordu NHL v počtu bodů v jednom zápase (8), o který se dělí s Mauricem Richardem a dalšími legendami. Kvůli svému nekompromisnímu stylu hry si vysloužil přezdívku "Dirty Bertie" (Špinavý Bertie), kterou však on sám nenáviděl.

👶 Pro laiky

Bert Olmstead byl tím, kým je dnes v hokeji Zach Hyman nebo dříve Tomas Holmström, ale s mnohem větší dávkou agresivity.

Role: Jeho úkolem nebylo dávat krásné góly. Jeho úkolem bylo vletět do rohu, zmlátit obránce, vzít mu puk a nahrát hvězdě (Béliveauovi nebo Geoffrionovi), která čekala před brankou.
Povaha: Byl to mrzout a perfekcionista. Nikdy se nesmál, dokud nebyla práce hotová. Spoluhráči se ho trochu báli, ale respektovali ho, protože pro výhru by udělal cokoliv.
Vliv: Vyhrál Stanley Cup se dvěma největšími rivaly (Montrealem i Torontem), což dokazuje, že byl vítězným faktorem v jakémkoliv týmu.

🏒 Hráčská kariéra

Začátky v Chicagu a přestup do Montrealu

Bert Olmstead se narodil v malé vesnici Sceptre v provincii Saskatchewan. Hokejově vyrostl v drsném prostředí prérie, což formovalo jeho tvrdý herní styl. Svou profesionální kariéru zahájil v týmu Chicago Black Hawks v sezóně 1948/1949. V Chicagu se rychle etabloval jako spolehlivý útočník a stal se členem formace zvané "Pony Line" spolu s Billym Mosienkem a Metro Prystaiem. V sezóně 1950/1951 se však jeho osud změnil. Byl vyměněn do Detroit Red Wings, ale tam neodehrál ani jeden zápas, protože ho Detroit obratem poslal do Montreal Canadiens výměnou za Lea Reiseho Jr. Tento obchod se ukázal jako jeden z nejlepších tahů generálního manažera Montrealu Franka Selkeho.

Architekt hry v Montrealu (1951–1958)

V Montrealu našel Olmstead svůj hokejový domov. Trenér Dick Irvin a později Toe Blake oceňovali jeho fyzickou hru a taktickou vyspělost. Zpočátku hrál v útoku s Elmerem Lachem a Mauricem Richardem, kde nahradil zraněného Toe Blakea. Později se stal klíčovým členem nové elitní formace s mladým centrem Jeanem Béliveauem a střelcem Berniem "Boom Boom" Geoffrionem. Olmsteadova role v tomto útoku byla jasná: zatímco Béliveau tvořil hru svou elegancí a Geoffrion pálil své dělovky, Olmstead operoval u mantinelů a před brankou, kde vytvářel prostor a sbíral asistence.

Jeho největší individuální výkon přišel 9. ledna 1954 v zápase proti svému bývalému týmu, Chicago Black Hawks. Montreal vyhrál vysoko 12:1 a Bert Olmstead se na tom podílel osmi body (4 góly a 4 asistence). Tím vyrovnal historický rekord NHL v počtu bodů v jednom utkání, který před ním stanovil jeho spoluhráč Maurice Richard. Tento rekord v moderní éře vyrovnali pouze Darryl Sittler, Mario Lemieux, Wayne Gretzky, Bernie Nicholls, Paul Coffey, Sam Gagner a Connor McDavid, což Olmsteada řadí do velmi exkluzivní společnosti.

Během svého působení v Montrealu pomohl týmu k zisku čtyř Stanley Cupů (1953, 1956, 1957, 1958). Byl asistentem kapitána a jedním z nehlasitějších lídrů v kabině. Jeho nároky na spoluhráče byly extrémní; pokud někdo nehrál na 100 %, Olmstead mu to dal v kabině nevybíravě najevo. Tato tvrdost však pomáhala udržovat vysoký standard týmu, který v té době dominoval celé lize.

Zrada a nová dynastie v Torontu (1958–1962)

Po zisku Stanley Cupu v roce 1958 se vedení Montreal Canadiens, konkrétně generální manažer Frank Selke a trenér Toe Blake, domnívalo, že Olmsteadova kariéra je u konce. Jeho kolena byla zničená a lékaři mu doporučovali konec kariéry. Montreal ho proto nechal nechráněného v takzvaném Intra-League Draftu. Toho využil Punch Imlach, nový generální manažer Toronto Maple Leafs, který Olmsteada okamžitě angažoval. V Montrealu to bylo vnímáno jako konec jedné éry, ale pro Olmsteada to byla nová motivace. Chtěl dokázat, že na "staré železo" ještě nepatří.

V Torontu se Olmstead stal neformálním asistentem trenéra přímo na ledě. Imlach ho přivedl s jasným úkolem: naučit mladý a talentovaný tým vyhrávat. Olmstead byl přiřazen do formace k mladému a náladovému talentu Franku Mahovlichovi. Vztah mezi těmito dvěma byl složitý. Olmstead Mahovlicha neustále peskoval, nutil ho vracet se do obrany a hrát tvrději. Ačkoliv to Mahovlicha často frustrovalo, pod Olmsteadovým vedením se z něj stala superhvězda. V sezóně 1961/1962, která byla Olmsteadovou poslední, dovedl tento veterán Toronto k zisku Stanley Cupu. Bylo to poprvé od roku 1951, co Leafs vyhráli, a Olmstead tak získal svůj pátý prsten. Tím se stal jedním z mála hráčů historie, kteří hráli klíčovou roli v dynastiích obou největších rivalů – Canadiens i Maple Leafs.

Bouřlivá trenérská štace (1967–1968)

Po ukončení hráčské kariéry v roce 1962 se Olmstead vrátil do Saskatchewanu, ale hokej mu chyběl. V roce 1967, kdy došlo k velkému rozšíření NHL, přijal nabídku stát se prvním hlavním trenérem nového týmu Oakland Seals (později California Golden Seals).

Jeho trenérské působení však bylo katastrofou. Olmstead se snažil aplikovat stejné metody tvrdé disciplíny a zastrašování, které fungovaly v 50. letech na veterány, na skupinu průměrných hráčů nového týmu. Hráči se proti němu bouřili, atmosféra v kabině byla toxická a tým prohrával jeden zápas za druhým. Olmstead, který nenáviděl porážky, byl frustrovaný a v průběhu sezóny dokonce sám sebe několikrát postavil na střídačku jako hráče, ačkoliv mu bylo už přes 40 let. Po jedné sezóně, ve které Seals skončili poslední, z funkce odstoupil (respektive byl odejit). Tato zkušenost ukázala, že jeho "stará škola" už v modernizující se NHL nemá místo.

Odkaz a Síň slávy

Bert Olmstead se po neúspěchu v Oaklandu stáhl z profesionálního hokeje a věnoval se rodině a podnikání v High River v Albertě. Hokejový svět na něj na chvíli zapomněl, protože nebyl mediálně vděčnou hvězdou jako Gordie Howe nebo Bobby Hull. Jeho přínos pro hokej byl však doceněn s odstupem času. V roce 1985 byl konečně uveden do Hokejové síně slávy.

Jeho odkaz spočívá v definici role "dělníka ledu". Ukázal, že k vítězství nestačí mít jen střelce a nahrávače, ale že tým potřebuje někoho, kdo pro ně získá puk. Jeho rekord 8 bodů v jednom zápase zůstává jedním z nejpozoruhodnějších výkonů v historii a připomíná, že i "špinavý" hráč může mít hvězdné momenty. Zemřel v roce 2015 ve věku 89 let jako jedna z posledních žijících legend zlaté éry NHL 50. let.

📊 Klubové statistiky NHL

Šablona:Legenda statistik

Sezóna	Tým	Liga	Z	G	A	B	TM
1948–49	Chicago Black Hawks	NHL	9	0	2	2	4
1949–50	Chicago Black Hawks	NHL	70	20	29	49	40
1950–51	Chicago Black Hawks	NHL	15	2	1	3	0
1950–51	Montreal Canadiens	NHL	39	13	25	38	50
1951–52	Montreal Canadiens	NHL	69	7	28	35	49
1952–53	Montreal Canadiens	NHL	69	17	28	45	83
1953–54	Montreal Canadiens	NHL	70	15	37	52	85
1954–55	Montreal Canadiens	NHL	70	10	48	58	103
1955–56	Montreal Canadiens	NHL	70	14	56	70	94
1956–57	Montreal Canadiens	NHL	64	15	33	48	74
1957–58	Montreal Canadiens	NHL	57	9	28	37	71
1958–59	Toronto Maple Leafs	NHL	70	10	31	41	74
1959–60	Toronto Maple Leafs	NHL	53	15	21	36	63
1960–61	Toronto Maple Leafs	NHL	67	18	34	52	84
1961–62	Toronto Maple Leafs	NHL	56	16	20	36	10
NHL celkově			848	181	421	602	884

Zdroje