Přeskočit na obsah

Československá nová vlna

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox filmový směr Československá nová vlna byl umělecký filmový směr, který se rozvíjel v Československu v 60. letech 20. století. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších a mezinárodně nejuznávanějších fenoménů v historii české i slovenské kinematografie. Tvůrci nové vlny, často absolventi pražské FAMU, se odklonili od dogmat socialistického realismu a přinesli do filmu autenticitu, kritický pohled na společnost, formální experimenty a specifický černý humor. Hnutí bylo úzce spjato s procesem politického a společenského uvolňování, které vyvrcholilo Pražským jarem v roce 1968. Jeho konec přišel s nástupem normalizace po invazi vojsk Varšavské smlouvy.

📜 Historický kontext

Vznik nové vlny byl podmíněn postupným táním politického klimatu v Československu po odsouzení Stalinova kultu osobnosti. Na přelomu 50. a 60. let začala opadat přísná ideologická kontrola umění, což otevřelo prostor pro svobodnější tvorbu. Klíčovou institucí pro formování nové generace filmařů byla FAMU, kde vyučovaly osobnosti jako Otakar Vávra nebo Milan Kundera a kde studenti měli přístup k zahraničním filmům, zejména k dílům francouzské nové vlny a italského neorealismu.

Ekonomická krize na počátku 60. let donutila komunistický režim k částečným reformám a připuštění kritiky, což filmaři využili k reflexi problémů tehdejší společnosti. Filmová studia Barrandov a Koliba získala větší autonomii a mladí tvůrci dostali příležitost debutovat. Prvními vlaštovkami byly filmy slovenských režisérů Štefana Uhra (Slnko v sieti, 1962) a Petera Solana (Boxer a smrť, 1962), které naznačily odklon od schematismu. Za formální počátek české nové vlny jsou považovány debuty Věry Chytilové (O něčem jiném), Miloše Formana (Konkurs, Černý Petr) a Jaromila Jireše (Křik) z roku 1963.

✨ Charakteristické rysy

Československá nová vlna nebyla jednotným, programově vymezeným hnutím. Spojovala ji spíše generační zkušenost a společná touha po autentickém a pravdivém zobrazení reality. Přesto lze vysledovat několik společných znaků:

  • Civilismus a autenticita: Tvůrci se zaměřovali na všední život obyčejných lidí, jejich starosti a radosti. Často natáčeli v reálných lokacích mimo ateliéry.
  • Obsazování neherců: Režiséři jako Miloš Forman nebo Ivan Passer záměrně pracovali s neherci, aby dosáhli maximální přirozenosti a autenticity dialogů i hereckého projevu.
  • Improvizace: Dialogy často vznikaly přímo na place formou improvizace, což dodávalo filmům spontánnost.
  • Společenská kritika: Filmy se dotýkaly témat byrokracie, konformismu, mezigeneračních konfliktů a prázdnoty společenských rituálů. Kritika však byla většinou nepřímá, skrytá v humorných či absurdních situacích.
  • Černý a absurdní humor: Humor byl klíčovým nástrojem pro zobrazení absurdity tehdejšího režimu i lidské existence obecně. Vycházel z tradice české literatury, zejména z děl Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala.
  • Formální experimenty: Zejména tvůrci jako Věra Chytilová (Sedmikrásky) nebo Jan Němec (Démanty noci) experimentovali s kamerou, střihem, zvukem a nelineárním vyprávěním, čímž se přiblížili světové filmové avantgardě.
  • Filozofický a existenciální přesah: Mnoho filmů se zabývalo otázkami smyslu života, odcizení, morálky a lidské identity v nesvobodné společnosti (např. díla Evalda Schorma nebo Pavla Juráčka).

🎬 Klíčoví tvůrci a díla

Generace nové vlny byla tvořena řadou výrazných a osobitých tvůrců.

🇨🇿 Čeští režiséři

  • Miloš Forman (1932–2018): Mistr tragikomických sond do života obyčejných lidí. Jeho filmy se vyznačují pozorovací metodou a prací s neherci.
   *   Černý Petr (1963) – Příběh dospívajícího učně.
   *   Lásky jedné plavovlásky (1965) – Film o naivních snech mladé dělnice, nominovaný na Oscara.
   *   Hoří, má panenko (1967) – Sžíravá satira na maloměšťáctví a lidskou povahu, rovněž nominovaná na Oscara.
  • Věra Chytilová (1929–2014): Nejvýraznější ženská osobnost vlny, známá svým formálním experimentátorstvím a feministickými tématy.
   *   O něčem jiném (1963) – Paralelní příběhy gymnastky a ženy v domácnosti.
   *   Sedmikrásky (1966) – Avantgardní, anarchistická a vizuálně opulentní filmová hříčka, která se stala symbolem hnutí.
   *   Ovoce stromů rajských jíme (1969) – Symbolická filmová báseň.

   *   Ostře sledované vlaky (1966) – Film oceněný Oscarem, tragikomický příběh z období protektorátu.
   *   Rozmarné léto (1967) – Poetická adaptace románu Vladislava Vančury.
   *   Skřivánci na niti (1969) – Kritika 50. let, film byl okamžitě zakázán a premiéru měl až v roce 1990.
  • Ivan Passer (1933–2020): Blízký spolupracovník Miloše Formana, jeho jediný celovečerní film z období nové vlny je považován za mistrovské dílo.
   *   Intimní osvětlení (1965) – Jemná a melancholická komedie o setkání dvou starých přátel.
  • Jan Němec (1936–2016): Radikální a nekompromisní tvůrce, jehož filmy byly často alegoriemi politické moci.
   *   Démanty noci (1964) – Sugestivní drama o útěku dvou chlapců z transportu smrti.
   *   O slavnosti a hostech (1966) – Alegorický film o konformitě a totalitní moci, který byl osobně zakázán prezidentem Antonínem Novotným.
  • Evald Schorm (1931–1988): Označován za "filozofa a svědomí nové vlny". Jeho filmy se vyznačují hlubokým morálním a existenciálním ponorem.
   *   Každý den odvahu (1964) – Psychologické drama o deziluzi mladého komunisty.
   *   Farářův konec (1968) – Podobenství o víře, lži a pravdě.
  • Pavel Juráček (1935–1989): Významný scenárista a režisér, jehož tvorba je prodchnuta kafkovskou absurditou.
   *   Postava k podpírání (1963, režie s Janem Schmidtem) – Groteskní příběh o boji jedince s byrokracií.

🇸🇰 Slovenští režiséři

Slovenská část nové vlny, někdy označovaná jako "zázrak slovenské kinematografie", měla svá specifika. Byla více poetická, symbolická a často se vracela k tématům druhé světové války a národní identity.

  • Ján Kadár (1918–1979) a Elmar Klos (1910–1993): Jejich společná tvorba předznamenala novou vlnu a dosáhla vrcholu v 60. letech.
   *   Obchod na korze (1965) – První československý film, který získal Oscara. Psychologické drama z období Slovenského štátu.
  • Juraj Herz (1934–2018): Tvůrce s výrazným vizuálním stylem, pohybující se na pomezí hororu, grotesky a dramatu.
   *   Spalovač mrtvol (1968) – Expresionistický horor o psychopatickém zaměstnanci krematoria, který propadne nacistické ideologii. Považován za jeden z vrcholů československé kinematografie.

   *   Kristove roky (1967) – Poetický film o hledání identity.
   *   Zbehovia a pútnici (1968) – Apokalyptická vize o válce a násilí.

🌍 Mezinárodní ohlas a vliv

Československá nová vlna zaznamenala obrovský úspěch v zahraničí. Filmy byly pravidelně uváděny a oceňovány na nejprestižnějších filmových festivalech v Cannes, Benátkách či Berlíně. Vrcholem mezinárodního uznání byly dva Oscary pro nejlepší cizojazyčný film – pro Obchod na korze (1965) a Ostře sledované vlaky (1966). Nominace získaly také filmy Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Tento úspěch byl v kontextu malé, komunistické země zcela bezprecedentní a přitáhl pozornost celého světa k československé kultuře.

🛑 Konec nové vlny a normalizace

Nadějné období svobodné tvorby bylo násilně ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Následný proces normalizace znamenal obnovení přísné cenzury a ideologického dohledu. Mnoho filmů z let 1968–1969 bylo zakázáno a uloženo do trezoru, kde zůstaly až do roku 1989 (tzv. trezorové filmy, např. Skřivánci na niti, Ucho, Farářův konec).

Řada tvůrců dostala zákaz činnosti (Věra Chytilová, Evald Schorm, Pavel Juráček), jiní emigrovali a úspěšně pokračovali v kariéře v zahraničí, především v USA (Miloš Forman, Ivan Passer, Ján Kadár). Ti, kteří zůstali a mohli točit, se museli přizpůsobit novým podmínkám a věnovat se nekonfliktním tématům, jako byly komedie nebo historické filmy. Éra svobodného a kritického filmu tak na dvacet let skončila.

🏛️ Odkaz a význam

Přestože trvala jen krátce, zanechala Československá nová vlna nesmazatelnou stopu v dějinách světové kinematografie. Je považována za jeden z nejkreativnějších a nejoriginálnějších filmových směrů vůbec. Její odkaz spočívá v důrazu na uměleckou svobodu, pravdivost a humanistické poselství. Pro českou a slovenskou kulturu představuje "zlatý věk" filmu, ke kterému se dodnes vztahují další generace tvůrců. Filmy nové vlny jsou i po desetiletích ceněny pro svou nadčasovost, uměleckou hodnotu a schopnost s humorem a nadhledem reflektovat složitost lidského života i společnosti.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si, že v zemi, kde vláda přísně kontroluje, co se smí a nesmí říkat a točit, se najednou objeví skupina mladých, odvážných filmařů. Místo natáčení propagandistických filmů o budování socialismu začnou točit filmy o skutečném životě – o problémech dospívajících, o trapných situacích na vesnické zábavě nebo o tom, jak je těžké bojovat s úřady.

Tito režiséři, jako byli Miloš Forman nebo Věra Chytilová, často místo slavných herců obsazovali obyčejné lidi z ulice, aby jejich filmy působily co nejopravdověji. Používali hodně humoru, často i takového, ze kterého trochu mrazí (tzv. černý humor), aby ukázali, jak absurdní a směšný tehdejší režim někdy byl. Jejich filmy byly tak dobré a originální, že vyhrávaly ceny po celém světě, včetně dvou Oscarů. Toto krátké, ale úžasné období svobodné tvorby v 60. letech se nazývá Československá nová vlna. Skončilo bohužel v roce 1968, kdy do země přijely sovětské tanky a svoboda zase na dlouho zmizela.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Československá_nová_vlna&oldid=18638“