Aragonské království

Rozbalit box

Obsah boxu

Aragonské království (aragonsky Reino d'Aragón, latinsky Regnum Aragonum) byl středověký a raně novověký státní útvar nacházející se na severovýchodě Pyrenejského poloostrova. Vzniklo v roce 1035 a postupně se stalo jádrem mocného soustátí známého jako Koruna aragonská. Království hrálo klíčovou roli v procesu španělské reconquisty, ve středomořském obchodu a v politickém formování moderního Španělska. Jeho samostatná existence byla de iure ukončena Dekrety Nueva Planta na počátku 18. století, které centralizovaly španělskou monarchii.

📜 Dějiny

Dějiny Aragonského království jsou příběhem postupného vzestupu z malého pyrenejského hrabství na dominantní středomořskou mocnost a nakonec na jednu ze základních součástí sjednoceného Španělska.

⛰️ Vznik z hrabství (do 1035)

Počátky Aragonu sahají do 9. století, kdy v údolích Pyrenejí vzniklo Aragonské hrabství jako franská marka. Brzy se však vymanilo z franského vlivu a dostalo se pod nadvládu sousedního Pamplonského (později Navarrského) království. Klíčovou postavou byl navarrský král Sancho III. Veliký, který ovládal velkou část křesťanského severu Iberie. Po své smrti v roce 1035 rozdělil říši mezi své syny. Zatímco nejstarší García získal Navarru, nelegitimní syn Ramiro obdržel území Aragonu a povýšil je na samostatné království.

⚔️ Expanze a Reconquista (1035–1164)

První aragonští králové se aktivně zapojili do reconquisty, tedy znovudobývání území ovládaných muslimy (Al-Andalus).

Ramiro I. Aragonský (1035–1063) a jeho syn Sancho Ramírez (1063–1094) rozšířili království na jih a upevnili jeho pozici. Sancho Ramírez se stal vazalem papeže, čímž získal mezinárodní legitimitu.
Petr I. Aragonský (1094–1104) dobyl v roce 1096 Huescu, která se stala novým hlavním městem.
Alfons I. "Bojovník" (1104–1134) byl nejvýznamnějším válečníkem rané aragonské historie. V roce 1118 dobyl klíčové město Zaragoza, které se stalo trvalým hlavním městem království. Jeho expanze sahala hluboko na muslimské území. Zemřel bezdětný a ve své závěti odkázal království rytířským řádům, což šlechta odmítla.

👑 Vznik Koruny aragonské (1164)

Po smrti Alfonse I. nastala nástupnická krize. Šlechta povolala na trůn jeho bratra, mnicha Ramira II. "Mnicha". Ten zplodil dceru Petronilu a v roce 1137 ji zasnoubil s barcelonským hrabětem Ramonem Berenguerem IV.. Tento sňatek představoval dynastickou unii mezi Aragonským královstvím a Barcelonským hrabstvím (jehož součástí bylo i Katalánsko). Jejich syn, Alfons II. Aragonský, se v roce 1164 stal prvním panovníkem, který vládl oběma územím. Tímto aktem vzniklo soustátí známé jako Koruna aragonská. Je důležité zdůraznit, že se nejednalo o sloučení, ale o personální unii. Aragonské království i Katalánské knížectví si zachovaly vlastní zákony, instituce (kortesy), daně a zvyklosti.

🌊 Středomořská říše (13.–15. století)

Pod hlavičkou Koruny aragonské se Aragon stal hlavní středomořskou mocností.

Jakub I. Dobyvatel (1213–1276) dobyl Baleáry a Valencii, která byla ustavena jako další samostatné království v rámci Koruny.
Petr III. Veliký (1276–1285) získal po povstání známém jako Sicilské nešpory (1282) Sicílii.
Následující panovníci připojili Sardinii a nakonec i Neapolské království.

Aragonské království jako takové se soustředilo spíše na pozemkové záležitosti a zemědělství, zatímco Katalánci a Valencijci dominovali v námořním obchodu a expanzi.

🔗 Spojení s Kastilií a zánik

Po vymření barcelonské dynastie v roce 1410 byl na základě Kompromis z Caspe (1412) zvolen aragonským králem Ferdinand I. Aragonský z kastilské dynastie Trastámara. O několik desetiletí později, v roce 1469, se uskutečnil sňatek, který změnil dějiny Španělska: Ferdinand II. Aragonský si vzal Isabelu I. Kastilskou. Jejich vláda znamenala personální unii mezi Korunou aragonskou a Korunou kastilskou, čímž byl položen základ moderního Španělska.

I po tomto spojení si Aragonské království udrželo své vlastní instituce a zákony (tzv. fueros). Definitivní konec jeho autonomie přišel až po válce o španělské dědictví. Aragonská šlechta podpořila habsburského kandidáta arcivévodu Karla. Vítězný bourbonský král Filip V. Španělský v letech 1707–1716 vydal sérii dekretů (Dekrety Nueva Planta), kterými zrušil aragonské instituce a zavedl centralizovaný systém vlády podle kastilského vzoru. Tím Aragonské království jako samostatný politický a právní subjekt zaniklo a stalo se plně integrovanou součástí Španělského království.

👑 Státní zřízení a právo

Aragonské království bylo charakteristické svým silným právním systémem a omezenou mocí panovníka, což kontrastovalo s absolutistickými tendencemi v jiných částech Evropy.

Kortesy (Cortes): Jednalo se o stavovský sněm složený ze tří kurií (brazos): vysoké šlechty, nižší šlechty (rytířů) a zástupců královských měst. Kortesy schvalovaly daně, předkládaly zákony a sloužily jako protiváha královské moci. Král přísahal, že bude dodržovat zákony království (fueros).
Fueros: Soubor zákonů, privilegií a zvyklostí, které zaručovaly práva šlechty i měst. Byly považovány za základní zákon království a král se je zavazoval respektovat. Slavná byla přísaha aragonské šlechty: "My, kteří jsme stejně dobří jako Vy, Vám přísaháme, našemu králi a pánu, pokud budete chránit naše práva a svobody; a pokud ne, tak ne."
Justicia de Aragón: Unikátní úřad nejvyššího soudce Aragonu. Nebyl jmenován králem, ale kortesy, a jeho úkolem bylo interpretovat zákony a zprostředkovávat spory mezi králem a šlechtou. Měl obrovskou autoritu a byl považován za strážce aragonských svobod.

🌍 Geografie a území

Jádro Aragonského království se nacházelo v povodí řeky Ebro. Na severu bylo ohraničeno Pyrenejemi, které tvořily přirozenou hranici s Francií. Na západě sousedilo s Navarrou a Kastilií, na východě s Katalánskem a na jihu s Valencií.

Krajina je rozmanitá, od vysokohorských oblastí Pyrenejí na severu přes úrodné nížiny kolem Zaragozy až po sušší oblasti na jihu. Toto území zhruba odpovídá dnešnímu autonomnímu společenství Aragonie ve Španělsku.

💰 Ekonomika a společnost

Na rozdíl od pobřežních částí Koruny aragonské (Katalánsko, Valencie), které se orientovaly na obchod a mořeplavbu, bylo Aragonské království převážně vnitrozemské a agrární.

Zemědělství: Hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství v údolí řeky Ebro, kde se pěstovaly obiloviny, vinná réva a olivy. Důležitou roli hrály zavlažovací systémy, z nichž mnohé pocházely ještě z muslimského období.
Chov dobytka: Zejména v horských oblastech byl rozšířen chov ovcí. Místní obdoba kastilské Mesty organizovala sezónní přesuny stád (trashumancia).
Společnost: Společnost byla silně feudální, s mocnou a početnou šlechtou, která si úzkostlivě střežila svá privilegia (fueros). Města, jako Zaragoza, Huesca nebo Teruel, měla svá vlastní práva a hrála významnou roli v kortesech.

🗣️ Jazyk a kultura

Původním jazykem království byla aragonština, románský jazyk, který se vyvinul z lidové latiny. S postupem reconquisty a sjednocením s Kastilií začala aragonština postupně ustupovat kastilštině (španělštině), která se stala jazykem administrativy a vyšších vrstev. Dnes je aragonština menšinovým jazykem, kterým se mluví především v pyrenejských údolích.

V architektuře je pro Aragon typický styl mudéjar, který kombinuje prvky islámského a křesťanského umění. Vytvářeli jej moriskové (muslimové žijící na křesťanském území), kteří byli zručnými staviteli a řemeslníky. Stavby v tomto stylu, zejména v Zaragoze a Teruelu, jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

💡 Pro laiky

Království vs. Koruna: Je důležité rozlišovat mezi Aragonským královstvím a Korunou aragonskou. Představte si to jako federaci. Aragonské království bylo jedním ze "států" této federace (jako třeba Kalifornie v USA). Dalšími "státy" byly například Katalánsko nebo Valencie. Všechny tyto země měly jednoho společného krále, ale každá měla své vlastní zákony, parlament a daně.
Fueros – Zákony nad králem: Aragonci byli velmi hrdí na své zákony a svobody, kterým říkali fueros. Král nemohl vládnout jako absolutní monarcha. Než se ujal vlády, musel přísahat, že bude tyto zákony dodržovat. Pokud by je porušil, šlechta mu mohla odepřít poslušnost. Byla to forma středověké "ústavy".
Spojení Španělska nebylo sloučení: Svatba Ferdinanda Aragonského a Isabely Kastilské v 15. století neznamenala okamžité vytvoření jednotného Španělska. Obě království (Aragonie a Kastilie) existovala dál vedle sebe a měla jen společné panovníky. K úplnému sloučení došlo až o více než 200 let později.

Šablona:Aktualizováno