Znásilňování

Znásilňování
Subjekty	Oběť (kdo je znásilněn), Pachatel (kdo znásilňuje)
Status	Trestný čin ve většině zemí, zakázáno mezinárodním právem

Rozbalit box

Obsah boxu

Znásilňování (či znásilnění) je forma sexuálního násilí charakterizovaná vykonáním sexuálního styku nebo jiného sexuálního aktu s osobou bez jejího svobodného a vědomého souhlasu. Jde o závažný zločin, který je ve většině zemí světa trestný. Znásilnění je projevem moci a kontroly, nikoli touhy, a může zanechat na oběti hluboké fyzické a psychické trauma s dlouhodobými následky.

📝 Definice a právní pohled

Definice znásilnění se v různých právních systémech mohou mírně lišit, ale základní princip je stejný: nedostatek souhlasu.

Souhlas

Klíčovým prvkem pro určení, zda došlo ke znásilnění, je souhlas oběti. Souhlas musí být:

Svobodný: Nedonucený, dobrovolný, bez nátlaku, výhružek nebo zastrašování.
Vědomý: Oběť musí být schopna dát souhlas. Osoby pod vlivem omamných látek, v bezvědomí, spící, nebo ty, které nemají plnou mentální kapacitu, nemohou dát platný souhlas.
Jasně vyjádřený: Souhlas by měl být explicitní, ať už verbální nebo neverbální, a neměl by být předpokládán. Mlčení nebo pasivita nejsou souhlas.

Legislativa v České republice

V České republice je znásilnění upraveno Trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb., § 185. Novela trestního zákona, která vstoupila v platnost k 1. červeneci 2025, nově definuje znásilnění primárně na základě nedostatku souhlasu, čímž se přibližuje moderním mezinárodním standardům a klade důraz na autonomii jednotlivce.

Dříve se znásilnění definovalo jako „přinucení k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku násilím nebo pohrůžkou násilí nebo zneužitím bezbrannosti oběti“. Nová definice zní:

„Kdo vykoná soulož s jiným nebo ho k takovému činu donutí nebo se ho dopustí na jiném způsobem, který nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za svobodný a dobrovolný projev vůle, bude potrestán odnětím svobody...“

Tato změna má za cíl zlepšit ochranu obětí a zjednodušit prokazování znásilnění, neboť se nemusí prokazovat použití násilí, ale pouze to, že nebyl dán souhlas.

Mezinárodní právo

Na mezinárodní úrovni je znásilnění uznáváno jako válečný zločin, zločin proti lidskosti a v některých případech i jako součást genocidy. Zejména je široce používáno jako zbraň ve válečných konfliktech (tzv. válečné znásilňování), s cílem ponížit a demoralizovat nepřítele. Mezinárodní trestní soud a další mezinárodní tribunály stíhají pachatele těchto zločinů.

💔 Dopady na oběti

Znásilnění má devastující dopady na oběti, které mohou trvat po celý život:

Fyzické zranění: Zlomeniny, modřiny, vnitřní zranění, pohlavně přenosné choroby, nechtěné těhotenství.
Psychické trauma:
- Posttraumatická stresová porucha (PTSD): Opakované noční můry, flashbacky, úzkost, deprese.
- Pocity viny, studu, ponížení.
- Ztráta důvěry v druhé lidi a v sebe sama.
- Problémy ve vztazích, sexuální dysfunkce.
- Sebevražedné myšlenky nebo pokusy.
Sociální dopady: Izolace, stigmatizace, problémy v práci nebo ve škole.

🔎 Mýty a realita

Okolo znásilnění koluje mnoho mýtů, které často vedou k viktimizaci obětí a ztěžují jim vyhledání pomoci:

Mýtus: Oběť si za znásilnění může sama svým oblečením/chováním.
Realita: Znásilnění je vždy vinou pachatele. Oběť nikdy není zodpovědná za to, že byla znásilněna.
Mýtus: Pokud oběť nekřičela nebo se nebránila, nebylo to znásilnění.
Realita: Mnoho obětí ztuhne strachem, v šoku, nebo se bojí eskalace násilí. Každá reakce je platná.
Mýtus: Křivé obvinění ze znásilnění je běžné.
Realita: Počet křivých obvinění je extrémně nízký, podobně jako u jiných trestných činů.
Mýtus: Znásilnění páchají cizí lidé v tmavých uličkách.
Realita: Většina znásilnění je páchána někým, koho oběť zná (partner, známý, rodinný příslušník).

🫂 Pomoc obětem

Pro oběti znásilnění je klíčové získat podporu a pomoc:

Lékařská pomoc: Pro ošetření zranění, prevenci pohlavně přenosných chorob a nechtěného těhotenství, a pro zajištění důkazů (pokud oběť souhlasí).
Psychologická podpora: Terapie, krizová intervence.
Právní pomoc: Informace o právech oběti, podpora během trestního řízení.
Specializované organizace: Mnoho nevládních organizací se zaměřuje na pomoc obětem sexuálního násilí a poskytuje komplexní podporu. V ČR to jsou například Bílý kruh bezpečí, Persefona, proFem.

Externí odkazy