Trauma

Rozbalit box

Obsah boxu

-

Trauma (z řeckého τραῦμα, "zranění") je hluboká psychická nebo emocionální rána, která vzniká v důsledku prožití jedné nebo více mimořádně stresujících a život ohrožujících událostí. Tyto události jsou tak intenzivní, že přesahují schopnost jedince je zpracovat, integrovat a vyrovnat se s nimi běžnými způsoby^[1].

Na rozdíl od běžného stresu trauma narušuje základní pocit bezpečí, kontroly a smysluplnosti světa. Důležité je, že trauma není událost samotná, ale odpověď nervového systému na ni. To, co je pro jednoho člověka traumatizující, nemusí být pro jiného. Klíčovým faktorem je subjektivní prožitek bezmoci a ohrožení.

V medicínském kontextu se termín "trauma" používá i pro fyzické zranění (např. úraz hlavy), ale v psychologii a psychiatrii označuje téměř výhradně psychické zranění.

🧠 Neurobiologie traumatu: Co se děje v mozku

Pochopení toho, jak mozek reaguje na ohrožení, je klíčové pro pochopení podstaty traumatu.

Reakce "Bojuj, uteč, nebo zamrzni"

Když je člověk konfrontován s hrozbou, jeho nervový systém aktivuje prastarý mechanismus přežití. 1. Amygdala: Tento "poplašný systém" v mozku okamžitě spustí poplach. 2. Sympatický nervový systém: Aktivuje se a zaplaví tělo stresovými hormony, jako je adrenalin a kortizol. Tělo se připravuje na akci: zrychlí se tep a dech, svaly se napnou, smysly se zostří. 3. Potlačení prefrontální kůry: Část mozku zodpovědná za racionální myšlení a plánování je dočasně "odpojena". V momentě ohrožení není čas na přemýšlení, je třeba jednat instinktivně.

Tato reakce je normální a adaptivní. Problém nastává, když je hrozba tak zdrcující, že není možné ani bojovat, ani utéct. V takovém případě může dojít k reakci zamrznutí nebo disociace – mozek se "odpojí" od prožívané reality, aby ochránil psychiku před naprostým zahlcením.

Jak se trauma "zasekne" v systému

Trauma vzniká, když se po odeznění hrozby nervový systém nedokáže vrátit do klidového stavu. Poplašný systém (amygdala) zůstává neustále aktivní, jako by hrozba stále trvala.

Fragmentované vzpomínky: Protože racionální část mozku byla během události "offline", traumatická vzpomínka se neuloží jako souvislý příběh. Je uložena ve fragmentech – jako obrazy, zvuky, pachy, emoce a tělesné pocity.
Absence časové značky: Tyto fragmenty nemají "časovou značku". Pro mozek se nejedná o něco, co se stalo v minulosti, ale o něco, co se děje právě teď.
Spouštěče (Triggers): Jakýkoliv smyslový vjem, který připomíná původní událost (zvuk, pach, místo, osoba), může okamžitě aktivovat poplašný systém a vyvolat pocit, že se trauma děje znovu. To se projevuje jako flashbacky nebo intenzivní panika.

📜 Typy traumatu

Psychologové rozlišují několik základních typů traumatu podle jejich povahy a délky trvání.

Akutní trauma (Typ I)

Vzniká v důsledku jediné, nečekané a zdrcující události.

Příklady: Dopravní nehoda, přírodní katastrofa (zemětřesení, povodeň), fyzické nebo sexuální napadení, teroristický útok, náhlá smrt blízkého.
Charakteristika: Šok je obrovský, ale událost je časově ohraničená.

Chronické nebo komplexní trauma (Typ II)

Je výsledkem dlouhodobého, opakovaného vystavení traumatizujícím situacím, ze kterých nebylo možné uniknout.

Příklady: Dlouhodobé domácí násilí, sexuální zneužívání v dětství, život ve válečné zóně, zajetí, politické věznění, týrání.
Charakteristika: Má často hlubší a ničivější dopad na osobnost, vztahy a schopnost důvěřovat. Může vést k diagnóze komplexní posttraumatické stresové poruchy (C-PTSD).

Vývojové a vztahové trauma

Zvláštní forma komplexního traumatu, která se odehrává v dětství v kontextu klíčových vztahů s pečujícími osobami (rodiči). Zahrnuje nejen aktivní zneužívání, ale i pasivní zanedbávání – emoční chlad, nedostatek bezpečí a citové vazby. Má zásadní vliv na vývoj mozku a schopnost regulovat emoce a navazovat zdravé vztahy v dospělosti.

Sekundární nebo zástupné trauma

Postihuje lidi, kteří jsou v blízkém kontaktu s traumatizovanými osobami, jako jsou terapeuti, záchranáři, policisté, hasiči nebo rodinní příslušníci. Dochází k němu v důsledku opakovaného vystavení traumatickým příběhům a projevům utrpení druhých.

🎭 Příznaky a následky

Traumatická reakce se může projevit okamžitě po události, nebo s odstupem týdnů, měsíců i let. Příznaky se obvykle dělí do čtyř hlavních kategorií.

1. Znovuprožívání (Intruze)

Traumatická událost se neustále a proti vůli jedince vrací do jeho vědomí.

Flashbacky: Intenzivní záblesky vzpomínek, které působí tak reálně, jako by se událost děla znovu.
Noční můry a děsivé sny: Opakující se sny o události nebo jejích symbolech.
Vtíravé myšlenky a obrazy: Neustálé myšlenky na trauma, kterých se nelze zbavit.
Intenzivní reakce na spouštěče: Silná emoční (panika, hněv) nebo fyzická (bušení srdce, pocení) reakce na cokoliv, co událost připomíná.

2. Vyhýbání se (Avoidance)

Snaha aktivně se vyhýbat všemu, co by mohlo trauma připomenout.

Vnější vyhýbání se: Vyhýbání se místům, lidem, aktivitám nebo rozhovorům spojeným s traumatem.
Vnitřní vyhýbání se: Snaha potlačit myšlenky a pocity spojené s událostí, často vedoucí k emoční otupělosti nebo disociaci.

3. Negativní změny v myšlení a náladě

Pesimistický a zkreslený pohled na sebe, ostatní a celý svět.

Pocity viny a studu: Člověk se obviňuje za to, co se stalo, nebo za to, jak reagoval.
Ztráta zájmu: Neschopnost prožívat radost (anhedonie) a ztráta zájmu o dříve oblíbené aktivity.
Pocity odcizení: Pocit, že nikdo nemůže rozumět tomu, co se stalo, vedoucí k sociální izolaci.
Přetrvávající negativní emoce: Chronický strach, hněv, vina nebo pocit prázdnoty.

4. Změny v reaktivitě a bdělosti (Hyperarousal)

Nervový systém je neustále v pohotovosti, "zaseknutý" v režimu ohrožení.

Nadměrná bdělost (Hypervigilance): Neustálé sledování okolí a očekávání nebezpečí.
Přehnané úlekové reakce: Extrémní reakce na nečekané zvuky nebo pohyby.
Podrážděnost a výbuchy hněvu: Snížená schopnost regulovat emoce.
Problémy se soustředěním a spánkem.

Posttraumatická stresová porucha (PTSD)

Pokud výše uvedené příznaky přetrvávají déle než měsíc a významně narušují fungování jedince v běžném životě, může být diagnostikována posttraumatická stresová porucha (PTSD).

🩹 Léčba a zotavení

Zotavení z traumatu je možné, ale často vyžaduje profesionální pomoc. Cílem léčby není "vymazat" vzpomínku, ale integrovat ji do životního příběhu tak, aby přestala narušovat přítomnost.

Psychoterapie

Je základním kamenem léčby. Existuje několik přístupů zaměřených na trauma:

Terapie zaměřená na trauma (Trauma-Focused Therapy): Zahrnuje postupné a bezpečné vystavování se traumatickým vzpomínkám a jejich zpracování v terapeutickém prostředí.
EMDR (Eye Movement Desensitization and Reprocessing): Metoda, která využívá bilaterální stimulaci (např. oční pohyby) k tomu, aby pomohla mozku "odemknout" a zpracovat zaseknuté traumatické vzpomínky.
Somatické prožívání (Somatic Experiencing): Přístup zaměřený na tělo, který pomáhá uvolnit a dokončit obranné reakce (boj, útěk), které byly během traumatu zablokovány a zůstaly "uvězněné" v nervovém systému.
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Pomáhá identifikovat a změnit negativní myšlenkové vzorce a chování spojené s traumatem.

Další formy podpory

Medikace: Antidepresiva (zejména typu SSRI) mohou pomoci zvládat příznaky úzkosti, deprese a poruchy spánku, ale neřeší příčinu.
Podpůrné skupiny: Sdílení zkušeností s lidmi, kteří prožili podobné události, může snížit pocity izolace.
Mindfulness a relaxační techniky: Techniky jako meditace, jóga nebo dechová cvičení pomáhají zklidnit nervový systém a vrátit pocit kontroly nad vlastním tělem.

🤔 Pro laiky

Představte si, že váš mozek je jako pokročilý počítačový systém se strážným programem.

**Normální den:** Když zažijete běžnou nepříjemnost (stres), strážný program se na chvíli aktivuje, vyřeší problém a zase se uspí. Událost se uloží jako normální soubor do složky "Vzpomínky".
** traumatická událost:** Když se stane něco opravdu hrozného, je to jako by do systému udeřil blesk. Dojde k masivnímu přepětí. Strážný program se zblázní a začne houkat na plné obrátky. Hlavní procesor (racionální myšlení) se v panice vypne.

Co se stane potom? 1. **Poškozený soubor:** Událost se neuloží jako normální vzpomínka. Uloží se jako poškozený, roztříštěný soubor bez jména a data. Leží někde na ploše a systém neví, co s ním. 2. **Strážný program se nevypne:** I když blesk už dávno uhodil, strážný program zůstane aktivní. Neustále běží na pozadí, spotřebovává obrovské množství energie a hledá další hrozby. Proto je člověk po traumatu neustále unavený, podrážděný a v napětí. 3. **Falešné poplachy:** Kdykoliv se na obrazovce objeví cokoliv, co jen vzdáleně připomíná ten blesk (zvuk, obrázek, pocit), strážný program okamžitě spustí plný poplach a otevře ten poškozený soubor. V ten moment máte pocit, že do systému znovu udeřil blesk (to je flashback).

- Léčba** je jako přizvat si zkušeného IT specialistu (terapeuta). Ten nepomůže soubor smazat – to nejde. Ale pomůže vám ho bezpečně otevřít, opravit, pojmenovat, dát mu správné datum ("stalo se to v minulosti a už se to neděje") a nakonec ho uložit na správné místo do složky "Vzpomínky". Strážný program pak konečně pochopí, že nebezpečí pominulo, a může se vrátit do normálního, klidového režimu.

Reference

↑ Psychický trauma – Wikipedie

[1] Psychický trauma – Wikipedie

[1]