Přeskočit na obsah

Znásilňování

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Znásilňování (či znásilnění) je forma sexuálního násilí charakterizovaná vykonáním sexuálního styku nebo jiného sexuálního aktu s osobou bez jejího svobodného a vědomého souhlasu. Jde o závažný zločin, který je ve většině zemí světa trestný. Znásilnění je projevem moci a kontroly, nikoli touhy, a může zanechat na oběti hluboké fyzické a psychické trauma s dlouhodobými následky.

Znásilňování
SubjektyOběť (kdo je znásilněn), Pachatel (kdo znásilňuje)
StatusTrestný čin ve většině zemí, zakázáno mezinárodním právem

📝 Definice a právní pohled

Definice znásilnění se v různých právních systémech mohou mírně lišit, ale základní princip je stejný: nedostatek souhlasu.

Souhlas

Klíčovým prvkem pro určení, zda došlo ke znásilnění, je souhlas oběti. Souhlas musí být:

  • Svobodný: Nedonucený, dobrovolný, bez nátlaku, výhružek nebo zastrašování.
  • Vědomý: Oběť musí být schopna dát souhlas. Osoby pod vlivem omamných látek, v bezvědomí, spící, nebo ty, které nemají plnou mentální kapacitu, nemohou dát platný souhlas.
  • Jasně vyjádřený: Souhlas by měl být explicitní, ať už verbální nebo neverbální, a neměl by být předpokládán. Mlčení nebo pasivita nejsou souhlas.

Legislativa v České republice

V České republice je znásilnění upraveno Trestním zákoníkem č. 40/2009 Sb., § 185. Novela trestního zákona, která vstoupila v platnost k 1. červeneci 2025, nově definuje znásilnění primárně na základě nedostatku souhlasu, čímž se přibližuje moderním mezinárodním standardům a klade důraz na autonomii jednotlivce.

Dříve se znásilnění definovalo jako „přinucení k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku násilím nebo pohrůžkou násilí nebo zneužitím bezbrannosti oběti“. Nová definice zní:

„Kdo vykoná soulož s jiným nebo ho k takovému činu donutí nebo se ho dopustí na jiném způsobem, který nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za svobodný a dobrovolný projev vůle, bude potrestán odnětím svobody...“

Tato změna má za cíl zlepšit ochranu obětí a zjednodušit prokazování znásilnění, neboť se nemusí prokazovat použití násilí, ale pouze to, že nebyl dán souhlas.

Mezinárodní právo

Na mezinárodní úrovni je znásilnění uznáváno jako válečný zločin, zločin proti lidskosti a v některých případech i jako součást genocidy. Zejména je široce používáno jako zbraň ve válečných konfliktech (tzv. válečné znásilňování), s cílem ponížit a demoralizovat nepřítele. Mezinárodní trestní soud a další mezinárodní tribunály stíhají pachatele těchto zločinů.

💔 Dopady na oběti

Znásilnění má devastující dopady na oběti, které mohou trvat po celý život:

  • Fyzické zranění: Zlomeniny, modřiny, vnitřní zranění, pohlavně přenosné choroby, nechtěné těhotenství.
  • Psychické trauma:
    • Posttraumatická stresová porucha (PTSD): Opakované noční můry, flashbacky, úzkost, deprese.
    • Pocity viny, studu, ponížení.
    • Ztráta důvěry v druhé lidi a v sebe sama.
    • Problémy ve vztazích, sexuální dysfunkce.
    • Sebevražedné myšlenky nebo pokusy.
  • Sociální dopady: Izolace, stigmatizace, problémy v práci nebo ve škole.

🔎 Mýty a realita

Okolo znásilnění koluje mnoho mýtů, které často vedou k viktimizaci obětí a ztěžují jim vyhledání pomoci:

  • Mýtus: Oběť si za znásilnění může sama svým oblečením/chováním.
  • Realita: Znásilnění je vždy vinou pachatele. Oběť nikdy není zodpovědná za to, že byla znásilněna.
  • Mýtus: Pokud oběť nekřičela nebo se nebránila, nebylo to znásilnění.
  • Realita: Mnoho obětí ztuhne strachem, v šoku, nebo se bojí eskalace násilí. Každá reakce je platná.
  • Mýtus: Křivé obvinění ze znásilnění je běžné.
  • Realita: Počet křivých obvinění je extrémně nízký, podobně jako u jiných trestných činů.
  • Mýtus: Znásilnění páchají cizí lidé v tmavých uličkách.
  • Realita: Většina znásilnění je páchána někým, koho oběť zná (partner, známý, rodinný příslušník).

🫂 Pomoc obětem

Pro oběti znásilnění je klíčové získat podporu a pomoc:

  • Lékařská pomoc: Pro ošetření zranění, prevenci pohlavně přenosných chorob a nechtěného těhotenství, a pro zajištění důkazů (pokud oběť souhlasí).
  • Psychologická podpora: Terapie, krizová intervence.
  • Právní pomoc: Informace o právech oběti, podpora během trestního řízení.
  • Specializované organizace: Mnoho nevládních organizací se zaměřuje na pomoc obětem sexuálního násilí a poskytuje komplexní podporu. V ČR to jsou například Bílý kruh bezpečí, Persefona, proFem.

Externí odkazy