Starověká řečtina

Rozbalit box

Obsah boxu

Starověká řečtina je indoevropský jazyk, kterým se mluvilo v starověkém Řecku a dalších oblastech ovlivněných řeckou kulturou přibližně od 9. století př. n. l. do 6. století n. l.. Jedná se o jazyk, ve kterém byla napsána některá z nejvýznamnějších děl západní civilizace, včetně děl Homéra, Platóna, Aristotela a mnoha dalších filozofů, dramatiků a historiků. Starověká řečtina se během staletí vyvíjela a dělí se na několik fází a dialektů.

---

Období a dialekty

Starověká řečtina není jednotný jazyk, ale spíše soubor dialektů, které se vyvíjely v čase a prostoru.

Mykénská řečtina (cca 16. – 11. století př. n. l.): Nejstarší známá forma řečtiny, doložená na hliněných tabulkách psaných písmem Lineárním písmem B. Tento dialekt je prekurzorem pozdějších starověkých forem.
Homérská řečtina (cca 8. století př. n. l.): Jazyk Homérových Iliady a Odyssey. Jedná se o umělý dialekt, směs několika starších dialektů, který se nikdy nepoužíval v běžné mluvené podobě.
Klasická řečtina (cca 5. – 4. století př. n. l.): Vrcholné období starověké řečtiny. Zahrnuje několik regionálních dialektů:

 ** Attičtina: Dialekt Athén a okolního regionu Attika. Stala se nejprestižnějším a nejvlivnějším dialektem, jazykem Platóna, Aristotela, Thúkydida a Eurípida. Je základem pro studium starověké řečtiny.
 ** Iónština: Dialekt západního pobřeží Malé Asie a ostrovů v Egejském moři. Jazyk Hérodotův a Hippokratův.
 ** Dórština: Dialekt Sparty a dalších oblastí Peloponésu, a také některých ostrovů a kolonií.
 ** Aioliština: Dialekt severní Malé Asie a některých řeckých ostrovů (např. Lesbos).

Koiné (neboli obecná řečtina, cca 4. století př. n. l. – 6. století n. l.): Po dobytích Alexandra Velikého se attičtina smísila s dalšími dialekty a vytvořila se lingua franca helénistického světa. V koiné je napsán Nový zákon a mnoho filozofických a vědeckých děl helénistického a římského období.
Byzantská řečtina (Středověká řečtina, cca 7. – 15. století n. l.): Navazuje na koiné a byla jazykem Byzantské říše.
Novořečtina (od 15. století n. l. do současnosti): Moderní forma řečtiny, která se používá v dnešním Řecku a Kypru.

---

Abeceda

Starověká řečtina se píše řeckou abecedou, která vznikla z fénického písma kolem 9. století př. n. l.. Řecká abeceda byla první abecedou, která používala samostatná písmena pro samohlásky i souhlásky. Stala se základem pro mnoho dalších písem, včetně latinské abecedy a cyrilice.

Příklady písmen řecké abecedy:

$$\alpha$$ (alfa)
$$\beta$$ (beta)
$$\gamma$$ (gamma)
$$\delta$$ (delta)
$$\epsilon$$ (epsilon)
$$\zeta$$ (zeta)
$$\eta$$ (éta)
$$\theta$$ (théta)
$$\iota$$ (ióta)
$$\kappa$$ (kappa)
$$\lambda$$ (lambda)
$$\mu$$ (mí)
$$\nu$$ (ný)
$$\xi$$ (ksí)
$$\omicron$$ (omikron)
$$\pi$$ (pí)
$$\rho$$ (ró)
$$\sigma$$ (sigma)
$$\tau$$ (tau)
$$\upsilon$$ (ypsilon)
$$\phi$$ (fí)
$$\chi$$ (chí)
$$\psi$$ (psí)
$$\omega$$ (óomega)

---

Gramatika

Gramatika starověké řečtiny je poměrně složitá a má bohatý systém skloňování a časování.

Skloňování: Podstatná jména, přídavná jména a zájmena se skloňují podle:

 ** Čísla: jednotné (singular), dvojné (dual – pro dvě věci, vzácnější), množné (plural).
 ** Pádů: Nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ (oslovení).
 ** Rodů: Maskulinum (mužský), femininum (ženský), neutrum (střední).

Časování: Slovesa se časují podle:

 ** Osob a čísel: 1., 2., 3. osoba v jednotném, dvojném a množném čísle.
 ** Časů: Přítomný, budoucí, aorist (minulý děj bez ohledu na průběh), imperfektum (minulý děj probíhající), perfektum (minulý děj s důsledky v přítomnosti), plusquamperfektum.
 ** Způsobů: Indikativ (oznamovací), imperativ (rozkazovací), konjunktiv (spojovací, pochybnost, přání), optativ (přací).
 ** Rodů: Činný, trpný, střední (mediální – podmět si děj provádí sám nebo ve svůj prospěch).
 ** Vidů: Dokonavý a nedokonavý (v některých časech).

---

Význam a vliv

Starověká řečtina měla a stále má obrovský vliv na západní kulturu, vědu a jazyky:

Filozofie a literatura: Jazyk, ve kterém byla sepsána díla Platóna, Aristotela, Sokrata, Sofokla, Eurípida, Aristofana a dalších, která položila základy západní filozofie, dramatu, poezie a historie.
Věda a matematika: Díla Archiméda, Eukleida, Hippokrata a Galéna byla psána řecky a ovlivnila vývoj matematiky, astronomie, lékařství a dalších vědních oborů.
Politika a právo: Řecké koncepty demokracie, filozofie a rétorika ovlivnily západní politické myšlení.
Slovní zásoba: Tisíce slov z řečtiny (přímo nebo přes latinskou zprostředkování) tvoří základ odborné terminologie v mnoha oborech (např. biologie: biologie, anatomie, fyziologie; medicína: diagnóza, terapie; filozofie: filozofie, logika; technika: technologie, elektronika).
Studium: Starověká řečtina je dodnes studována na univerzitách po celém světě jako klíč k pochopení kořenů západního myšlení a kultury.

---

Pro laiky

Představte si starověkou řečtinu jako praotce mnoha dnešních slov a myšlenek. Je to jazyk, kterým mluvili a psali ti nejchytřejší a nejkreativnější lidé starověkého Řecka – filozofové, kteří přemýšleli o smyslu života, dramaturgové, kteří psali úžasné hry, a historici, kteří zaznamenávali události.

Když dnes slyšíte slova jako "demokracie", "filozofie", "biologie", "diagnóza" nebo "technologie", vězte, že mají své kořeny právě ve starověké řečtině. Byla to jakási lingua franca (společný jazyk) vzdělaných lidí ve starém světě, podobně jako je dnes angličtina ve vědě.

Není to tak jednoduchý jazyk na učení – má spoustu pravidel pro to, jak se slova mění podle toho, co ve větě dělají. Ale právě díky tomu mohli staří Řekové tak přesně a bohatě vyjadřovat své myšlenky, které ovlivnily celou naši západní kulturu.

---

Odkazy

---

Kategorie