Francouzská národní knihovna

Rozbalit box

Obsah boxu

Francouzská národní knihovna (francouzsky Bibliothèque nationale de France, zkráceně BnF) je národní knihovna Francouzské republiky se sídlem v Paříži. Jedná se o jednu z nejstarších, největších a nejvýznamnějších knihoven na světě. Její sbírky, které se budují nepřetržitě již od středověku, dnes čítají přes 40 milionů dokumentů, včetně 16 milionů knih a tiskovin, ale také rukopisů, map, mincí, fotografií a digitálních dat.

Instituce sídlí v několika budovách, z nichž nejznámější jsou moderní komplex Site François-Mitterrand (ve 13. pařížském obvodu) se čtyřmi ikonickými věžemi ve tvaru otevřených knih a historické sídlo Site Richelieu (ve 2. obvodu), které prošlo v letech 2010–2022 kompletní rekonstrukcí. Knihovna je také správcem digitální knihovny Gallica, která patří k nejrozsáhlejším volně přístupným digitálním archivům na světě.

🧠 Pro laiky: Co je vlastně BnF?

Představte si místo, které má za úkol uchovat "paměť celého národa". Francouzská národní knihovna není jen obyčejná knihovna, kam si jdete půjčit detektivku na víkend. Je to gigantický archiv, který funguje na principu tzv. povinného výtisku (dépôt légal). To znamená, že od roku 1537 musí každý vydavatel ve Francii odevzdat jednu kopii každé knihy, novin, časopisu (a dnes i webové stránky), která v zemi vznikne, do správy této instituce.

Když turisté v Paříži mluví o "té velké knihovně", myslí obvykle moderní sídlo François-Mitterrand. Vypadá jako čtyři obří skleněné věžáky (vysoké 79 metrů), které stojí v rozích obrovského dřevěného náměstí. Každý věžák má tvar písmene "L" a dohromady vypadají jako čtyři otevřené knihy, které se dívají na sebe. Uprostřed mezi nimi je "zapuštěný les" – skutečný kus divoké přírody s vysokými stromy, který je zasazen hluboko pod úroveň ulice a na který se dívají čtenáři ze studoven v suterénu. Je to architektonický paradox: knihy jsou uloženy vysoko ve skleněných věžích (což je pro ně nebezpečné kvůli slunci), zatímco lidé studují dole v podzemí.

⏳ Historie

Dějiny BnF jsou zrcadlem francouzských dějin – od královských sbírek přes revoluční konfiskace až po megalomanské projekty moderních prezidentů.

Královské počátky (14.–16. století)

Původ knihovny sahá až do roku 1368, kdy král Karel V. Moudrý založil svou osobní knihovnu v jedné z věží Louvru. Měla tehdy asi 900 rukopisů. Skutečný zlom však přišel s králem Františkem I., který v roce 1537 zavedl v Blois revoluční nařízení zvané Ordonnance de Montpellier. Tím vznikl institut povinného výtisku (dépôt légal) – zákaz prodeje jakékoli knihy ve království, pokud nebyla jedna kopie odevzdána do královské knihovny. Tento princip, který později převzal celý svět, zajistil knihovně neustálý přísun nových děl.

Éra "Krále Slunce" a přesun do Paříže

Za vlády Ludvíka XIV. se knihovna pod vedením ministra Colberta v roce 1666 přesunula do Paříže na ulici rue Vivienne. Sbírky rostly tak rychle, že v 18. století byla knihovna poprvé otevřena pro veřejnost (byť v omezeném režimu).

Revoluce a vznik "Národní" knihovny

Velká francouzská revoluce (1789) byla pro knihovnu paradoxně požehnáním i katastrofou. Instituce byla přejmenována na Bibliothèque nationale (Národní knihovna). Její fondy se dramaticky rozrostly o miliony knih zkonfiskovaných církvi (zrušené kláštery) a emigrované šlechtě. Knihovna se stala majetkem lidu. V 19. století se rozšiřovala v komplexu budov Richelieu, kde architekt Henri Labrouste vytvořil slavnou čítárnu se železnou konstrukcí (Salle Labrouste), která je dodnes považována za mistrovské dílo architektury.

Moderní doba a "Très Grande Bibliothèque"

Ve 20. století knihovna praskala ve švech. V roce 1988, na svátek Bastily, oznámil prezident François Mitterrand svůj nejambicióznější plán v rámci tzv. Grands Travaux (Velkých děl): vybudovat největší a nejmodernější knihovnu světa. Soutěž vyhrál tehdy mladý a neznámý architekt Dominique Perrault. Stavba nového sídla ve čtvrti Tolbiac byla provázena obrovskými technickými problémy, stávkami a kontroverzemi ohledně ceny a funkčnosti. Nová knihovna byla slavnostně otevřena v prosinci 1996 a plně zprovozněna v roce 1998.

🏛️ Lokality a architektura

BnF dnes funguje v několika lokalitách, z nichž každá má specifický účel a atmosféru.

Site François-Mitterrand (Tolbiac)

Hlavní sídlo knihovny se nachází na levém břehu Seiny. Jedná se o mistrovské dílo minimalismu, které ale čelilo ostré kritice.

Čtyři věže: Věže jsou vysoké 79 metrů a každá má své jméno:
- Tour des Temps (Věž časů)
- Tour des Lois (Věž zákonů)
- Tour des Nombres (Věž čísel)
- Tour des Lettres (Věž písmene/literatury)
Zahrada: Uprostřed esplanády je obdélníkový otvor o rozloze více než jednoho hektaru, kde roste hustý borovicový a dubový les (přivezený vzrostlý z Normandie). Tento les je nepřístupný, slouží pouze k vizuálnímu potěšení čtenářů v prosklených studovnách okolo něj.
Materiály: Dominují surové materiály – pohledový beton, sklo, nerezová ocel a vzácná dřeva (jatoba) na esplanádě, která však ve vlhku klouzala, což vedlo k mnoha úrazům a nutným úpravám.
Kritika: Perrault původně navrhl věže jako zcela průhledné skleněné hranoly naplněné knihami. Kritici okamžitě upozornili, že sluneční světlo knihy zničí. Architekt musel ustoupit a za skleněnou fasádu byly instalovány dřevěné okenice, které jsou téměř trvale zavřené. Tím se ztratil efekt "průhlednosti" a věže působí spíše jako monolity.

Site Richelieu

Historické srdce knihovny v centru Paříže (nedaleko Palais-Royal). Po dvanáctileté rekonstrukci (ukončena 2022) se proměnilo v moderní kulturní centrum.

Salle Ovale: Monumentální oválná čítárna s prosklenou střechou, která je nyní zdarma přístupná veřejnosti (není potřeba čtenářský průkaz). Obsahuje 20 000 komiksů a knih k volnému čtení.
Muzeum BnF: V Galerii Mazarin a dalších sálech jsou vystaveny největší poklady: trůn krále Dagoberta, šperky, rukopisy Victora Huga či originální partitury Mozarta.
Specializace: V Richelieu zůstaly specializované sbírky: rukopisy, mapy, plány, mince (Cabinet des Médailles), hudba a divadelní umění.

Další pobočky

Bibliothèque de l'Arsenal: Nachází se ve 4. obvodu, specializuje se na literaturu, historii a okultismus.
Bibliothèque-musée de l'Opéra: Sídlí přímo v budově Opéra Garnier, uchovává hudební a scénografické archivy.
Maison Jean-Vilar: V Avignonu, zaměřená na divadelní umění.
Centre de conservation (Amiens): Plánovaná stavba nového konzervátorského centra, kde bude umístěn robotizovaný archiv pro noviny a tiskoviny (očekávané otevření kolem roku 2029).

📚 Sbírky a poklady

Sbírky BnF jsou ohromující svou šíří i hloubkou. Každý rok přibudou statisíce nových dokumentů.

Statistiky sbírek (k roku 2024/2025)

Celkem: Přes 40 milionů položek.
Knihy: 16 milionů svazků.
Rukopisy: 380 000 (včetně nejstarších textů lidstva).
Mince a medaile: 590 000.
Mapy a plány: 950 000.
Fotografie a rytiny: 16 milionů obrazových dokumentů.

Nejvýznamnější unikáty

Gutenbergova bible: Jeden z mála dochovaných exemplářů na pergamenu.
Coronelliho glóby: Dva gigantické glóby (zemský a nebeský) o průměru 4 metry, které vyrobil benátský mnich Vincenzo Coronelli pro Ludvíka XIV. Jsou vystaveny ve vstupní hale sídla François-Mitterrand.
Srdce králů: V depozitářích byla dříve uchovávána i balzamovaná srdce francouzských králů (dnes většinou v Saint-Denis, ale tradice spojení s monarchií je silná).
Rukopis 5155 (L'Enfer): Slavná sekce "Peklo" (L'Enfer), která byla zřízena v 19. století pro knihy považované za morálně závadné nebo pornografické. Dlouho byla přístupná jen se zvláštním povolením, dnes je již digitalizovaná a badatelsky přístupná.

💻 Digitalizace a Gallica

BnF byla průkopníkem v digitalizaci. V roce 1997 spustila projekt Gallica.

Rozsah: V roce 2025 Gallica nabízí přes 10 milionů dokumentů zdarma online.
Obsah: Zahrnuje kompletní vydání hlavních francouzských deníků z 19. a 20. století, miliony fotografií, map a zvukových nahrávek.
Novinky 2025: V lednu 2025 prošla Gallica velkým grafickým redesignem, který zjednodušil vyhledávání a přidal sekce jako "L'air du temps" (Co je v kurzu), reagující na aktuální dění pomocí historických dokumentů.
Význam: Gallica je klíčovým zdrojem pro genealogy, historiky i studenty po celém světě.

⚔️ Kritika a kontroverze

Stavba a provoz "Très Grande Bibliothèque" (TGB) byly provázeny řadou skandálů.

Skleník na knihy: Největší kritikou Perraultova návrhu bylo umístění knih do prosklených věží. Odborníci to označili za "termální nesmysl". Aby se knihy "neupekly", musel být instalován nákladný systém klimatizace a dřevěných clon, což zvýšilo cenu a zničilo původní estetický záměr transparentnosti.
Větrný tunel: Obří dřevěná esplanáda mezi věžemi funguje jako větrný tunel. I za mírného větru je zde chůze obtížná, což vedlo k instalaci větrolamů a zákazu vstupu na některé části v zimních měsících.
Pěšky do schodů: Vstupní esplanáda má obrovské schodiště, které se stalo bariérou. Eskalátory jsou často poruchové.
Náklady: Stavba stála přes 1,2 miliardy eur (v přepočtu na dnešní ceny) a provozní náklady jsou enormní, zejména kvůli údržbě složitého systému věží a klimatizace.
Stávky: Zaměstnanci BnF často stávkují kvůli pracovním podmínkám. V roce 2024 proběhly protesty kvůli nedostatku personálu v souvislosti s nárůstem návštěvnosti po otevření Richelieu.

📊 Statistický přehled (2024/2025)

Ukazatel	Hodnota
Prezident	Gilles Pécout (od dubna 2024)
Celková návštěvnost	1,7 milionu osob (2024)
Online návštěvy (Gallica a weby)	~44 milionů (2024)
Počet držitelů ročních pasů	> 82 000
Rozpočet	~260 milionů EUR
Přírůstek sbírek	~150 000 dokumentů ročně (díky povinnému výtisku)
Kapacita studoven	~3 000 míst

Zdroje