Milada Horáková

Rozbalit box

Obsah boxu

Milada Horáková
Soubor:Milada Horáková.jpg
Milada Horáková na fotografii z 30. let 20. století
Povolání	právnička, politička, poslankyně
Vyznamenání	Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (in memoriam) Řád Bílého dvojkříže I. třídy (in memoriam)

Milada Horáková, rozená Králová (* 25. prosince 1901, Praha – † 27. června 1950, Praha), byla česká právnička, politička, poslankyně a bojovnice za práva žen. Byla aktivní v protinacistickém odboji během druhé světové války a po komunistickém převratu se stala jednou z nejvýraznějších postav odporu proti totalitnímu režimu. V roce 1950 byla v zinscenovaném politickém procesu odsouzena k trestu smrti a popravena. Její případ se stal symbolem justičních vražd a perzekuce v komunistickém Československu.

🎓 Mládí a studia

Milada Králová se narodila na Královských Vinohradech v Praze. Její otec, Čeněk Král, byl obchodním zástupcem. Vystudovala dívčí reálné gymnázium a v roce 1921 se zapsala na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde promovala v roce 1926 a získala titul doktorky práv (JUDr.). Již během studií se angažovala v ženském hnutí a stala se členkou Ženské národní rady, kde úzce spolupracovala s její předsedkyní, senátorkou Františkou Plamínkovou. V roce 1927 se provdala za zemědělského ekonoma Bohuslava Horáka.

🏛️ První republika a protektorát

Po studiích nastoupila na Ústřední sociální úřad hlavního města Prahy, kde se věnovala sociální a bytové politice a problematice postavení žen ve společnosti. V roce 1929 vstoupila do Československé strany národně socialistické, která však neměla nic společného s německým nacismem. V roce 1933 se jí narodila dcera Jana.

Po německé okupaci Československa v březnu 1939 a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Milada Horáková spolu se svým manželem zapojila do protinacistického odboje v rámci organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme. Dne 2. srpna 1940 byla zatčena gestapem. Byla vězněna na Pankráci a v Malé pevnosti Terezín. V roce 1944 byla v Drážďanech odsouzena k osmi letům káznice. Konec války ji zastihl ve věznici v Aichachu v Bavorsku, odkud se v květnu 1945 vrátila do osvobozené Prahy.

🕊️ Poválečné období a politická činnost

Po válce se Milada Horáková vrátila do politického života. Byla zvolena poslankyní Prozatímního a později i Ústavodárného Národního shromáždění za národně socialistickou stranu. Stala se předsedkyní Rady československých žen a místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů. Ve své parlamentní práci se soustředila na sociální zákony a posílení práv žen.

S rostoucím vlivem Komunistické strany Československa (KSČ) se stávala její otevřenou kritičkou. Varovala před nedemokratickými praktikami a snahou komunistů o uchvácení veškeré moci ve státě.

⚖️ Komunistický převrat a zatčení

Po komunistickém převratu v únoru 1948 na protest proti nedemokratickému vývoji složila svůj poslanecký mandát. Přestože byla varována před hrozícím nebezpečím a měla možnost emigrovat, rozhodla se zůstat v Československu a pokračovat v práci pro demokratické ideály. Udržovala kontakty s dalšími politiky, kteří nesouhlasili s novým režimem, a snažila se udržet síť demokraticky smýšlejících lidí.

Dne 27. září 1949 byla zatčena agenty Státní bezpečnosti (StB) a obviněna z velezrady a špionáže. Byla podrobena krutým fyzickým i psychickým výslechům s cílem donutit ji k přiznání vykonstruovaných zločinů.

⛓️ Vykonstruovaný proces a poprava

Hlavní líčení s "vedením záškodnického spiknutí proti republice", známé jako proces s Miladou Horákovou a spol., se konalo od 31. května do 8. června 1950. Jednalo se o první velký politický monstrproces v Československu, připravený pod dohledem sovětských poradců. Proces byl veřejný, přenášený rozhlasem a doprovázen masivní propagandistickou kampaní, která měla obžalované v očích veřejnosti předem odsoudit.

Milada Horáková během procesu vystupovala statečně a odvážně. Přes nátlak a předem naučený scénář se držela svých demokratických přesvědčení a odmítla se plně podřídit režii soudu. Její obhajoba, v níž bránila ideály T. G. Masaryka a Edvarda Beneše, se stala legendární.

Dne 8. června 1950 padly rozsudky. Milada Horáková byla spolu s dalšími třemi obžalovanými – Janem Buchalem, Oldřichem Peclem a Závišem Kalandrou – odsouzena k trestu smrti. Proti rozsudku se zvedla vlna mezinárodních protestů. O milost pro Horákovou žádaly významné osobnosti jako Albert Einstein, Winston Churchill, Eleanor Roosevelt či Bertrand Russell. Komunistický prezident Klement Gottwald však všechny žádosti zamítl.

Milada Horáková byla popravena oběšením v časných ranních hodinách 27. června 1950 ve dvoře pankrácké věznice. Její poslední dopisy rodině, které napsala několik hodin před smrtí, jsou silným svědectvím o její morální síle a hluboké lidskosti.

🌟 Odkaz a rehabilitace

Po popravě se komunistický režim snažil jméno Milady Horákové vymazat z historie nebo jej alespoň zdiskreditovat. Její ostatky nebyly nikdy vydány rodině a místo jejího hrobu je neznámé. Přesto se stala symbolem odporu proti totalitě.

Po Sametové revoluci v roce 1989 byla její památka plně obnovena. V červnu 1990 byl rozsudek v jejím procesu zrušen a Milada Horáková byla plně rehabilitována. V roce 1991 jí prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Den její popravy, 27. červen, je v České republice připomínán jako Den památky obětí komunistického režimu. Její jméno dnes nesou ulice, náměstí a školy po celé zemi.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025