Rasová segregace

Rozbalit box

Obsah boxu

Rasová segregace
Soubor:Segregated drinking fountain.jpg
Symbol rasové segregace v USA: oddělené pítko pro "barevné" (Colored) v Severní Karolíně, 1950.
Definice	Systematické oddělování skupin lidí v rámci jedné společnosti na základě jejich rasy nebo etnicity.
Typ	Sociální a politický systém
Související pojmy	Rasismus Diskriminace Xenofobie Etnocentrismus Ghetto Hnutí za občanská práva

Rasová segregace je systematické oddělování lidí do rasových nebo jiných etnických skupin v každodenním životě. Může se vztahovat na činnosti, jako je stravování v restauraci, pití z pítka, používání veřejné toalety, navštěvování školy, sledování filmu, jízda autobusem nebo pronájem či koupě domu. Segregace je definována Evropskou unií jako "akt, kterým fyzická nebo právnická osoba odděluje jiné osoby na základě jednoho z chráněných důvodů bez objektivního a přiměřeného odůvodnění". Může být uzákoněna (de jure) nebo může existovat v praxi bez zákonného podkladu (de facto).

📜 Historie a kořeny

Ačkoliv je rasová segregace nejčastěji spojována s moderní historií, zejména s USA a Jihoafrickou republikou, její kořeny a projevy lze nalézt v různých formách napříč historií a geografickými oblastmi.

🏛️ Starověké a středověké předchůdce

Oddělování skupin obyvatelstva není novým fenoménem. Ve starověku a středověku existovaly systémy, které se podobaly segregaci, i když nebyly vždy založeny primárně na rase, ale spíše na náboženství, sociálním postavení nebo původu.

• Kastovní systém v Indii: Jeden z nejstarších a nejtrvalejších systémů sociální stratifikace. Lidé byli rozděleni do hierarchických kast, které určovaly jejich povolání, sociální kontakty a sňatky. Nejnižší skupina, Dalitové ("nedotknutelní"), čelila extrémní formě segregace.
• Ghetta v Evropě: Od středověku byli Židé v mnoha evropských městech nuceni žít v oddělených čtvrtích zvaných ghetta. Tato segregace byla založena na náboženství a byla často doprovázena právními a ekonomickými omezeními.

🌍 Kolonialismus a vědecký rasismus

Moderní koncept rasové segregace je neoddělitelně spjat s evropským kolonialismem a rozvojem vědeckého rasismu v 18. a 19. století. Evropské mocnosti ospravedlňovaly svou nadvládu nad kolonizovanými národy tvrzením o jejich rasové podřadnosti. Pseudovědecké teorie, jako například sociální darwinismus a eugenika, poskytly ideologický základ pro zavedení segregačních zákonů a praktik po celém světě. Cílem bylo udržet mocenskou strukturu, kde bílá menšina ovládala původní obyvatelstvo, a zabránit "míšení ras", které bylo považováno za degenerativní.

⚙️ Formy segregace

Rasová segregace se projevuje ve dvou hlavních formách, které se často prolínají a vzájemně posilují.

⚖️ De jure segregace

De jure (latinsky "podle zákona") segregace je oddělování skupin, které je zakotveno v zákonech a nařízeních státu. Jedná se o explicitní a vynucovanou formu diskriminace.

• Charakteristika: Zákony přesně definují, kde mohou různé rasové skupiny žít, pracovat, studovat nebo jaké veřejné služby mohou využívat. Porušení těchto zákonů je trestné.
• Příklady: Zákony Jima Crowa na jihu USA, systém apartheidu v Jihoafrické republice, Norimberské zákony v nacistickém Německu.

🏘️ De facto segregace

De facto (latinsky "ve skutečnosti") segregace existuje v praxi, i když není přímo nařízena zákonem. Je výsledkem společenských norem, ekonomických nerovností, předsudků a soukromých praktik.

• Charakteristika: Projevuje se například v bydlení, kdy určité čtvrti jsou obývány převážně jednou rasovou skupinou kvůli cenám nemovitostí, praktikám realitních makléřů (tzv. redlining) nebo sociálním tlakům. To následně vede k segregaci ve školách, protože žáci obvykle navštěvují školy ve svém obvodu.
• Příklady: Rezidenční segregace v mnoha amerických městech i po zrušení zákonů Jima Crowa, oddělené komunity Romů ve východní Evropě.

🌐 Příklady ve světě

Rasová segregace se v různých formách objevila po celém světě. Nejznámějšími příklady jsou Spojené státy a Jihoafrická republika.

Spojené státy americké

Po skončení občanské války a zrušení otroctví v USA následovalo období Rekonstrukce, které však bylo brzy vystřídáno systémem rasové segregace, známým jako zákony Jima Crowa.

Zákony Jima Crowa

Tento systém, který dominoval na jihu USA od konce 19. století do 60. let 20. století, byl založen na doktríně "Separate but equal" (Odděleni, ale rovni). Tato doktrína byla potvrzena rozhodnutím Nejvyššího soudu v případu Plessy v. Ferguson (1896). V praxi však zařízení a služby pro Afroameričany byly téměř vždy podřadné kvality. Segregace se týkala škol, nemocnic, dopravy, restaurací, parků a dokonce i hřbitovů.

Hnutí za občanská práva

Boj proti segregaci vyvrcholil v 50. a 60. letech 20. století díky hnutí za občanská práva. Klíčovými momenty byly:

• Brown v. Board of Education (1954): Rozhodnutí Nejvyššího soudu, které prohlásilo segregaci na státních školách za protiústavní.
• Bojkot autobusů v Montgomery (1955–1956): Protest vyvolaný odmítnutím Rosy Parksové uvolnit místo v autobuse bělochovi.
• Pochod na Washington za práci a svobodu (1963): Masová demonstrace, kde Martin Luther King Jr. pronesl svůj slavný projev "I Have a Dream".
• Zákon o občanských právech (1964): Federální zákon, který postavil rasovou segregaci a diskriminaci mimo zákon.

Apartheid v Jihoafrické republice

Apartheid (v afrikánštině "oddělenost") byl systém institucionalizované rasové segregace, který v Jihoafrické republice platil v letech 1948 až 1994. Byl jedním z nejbrutálnějších a nejpropracovanějších systémů segregace v historii.

Systém apartheidu

Obyvatelstvo bylo rozděleno do čtyř hlavních rasových skupin: bílí, barevní (míšenci), Indové a černí Afričané. Zákony apartheidu diktovaly téměř každý aspekt života:

• Zákaz smíšených manželství a vztahů.
• Group Areas Act: Přiděloval jednotlivým rasám oddělené obytné zóny. Miliony černých Afričanů byly násilně přesídleny do tzv. bantustanů.
• Oddělené veřejné služby: Nemocnice, školy, pláže, autobusy a další zařízení byly striktně segregovány.
• Pass laws: Černí Afričané museli u sebe neustále nosit identifikační průkazy ("pasy"), které omezovaly jejich pohyb.

Konec apartheidu

Režim apartheidu čelil silnému vnitřnímu odporu vedenému Africkým národním kongresem (ANC) a postavami jako Nelson Mandela, a také masivnímu mezinárodnímu tlaku, včetně ekonomických sankcí a sportovních bojkotů. Režim byl postupně demontován na začátku 90. let a v roce 1994 se konaly první multirasové volby, ve kterých zvítězil Nelson Mandela.

🇩🇪 Nacistické Německo

Režim Adolfa Hitlera zavedl extrémní formu rasové segregace zaměřenou především proti Židům. Norimberské zákony z roku 1935 zbavily Židy občanství a zakázaly jim sňatky a pohlavní styk s "árijskými" Němci. Segregace postupně eskalovala přes nucené stěhování do ghett až po systematickou genocidu známou jako Holokaust.

⚖️ Důsledky a dopady

Rasová segregace má hluboké a dlouhodobé negativní dopady na společnost, které přetrvávají i dlouho po jejím formálním zrušení.

• Ekonomické dopady: Segregované skupiny mají omezený přístup ke kvalitnímu vzdělání, pracovním příležitostem a kapitálu. To vede k generační chudobě, nižším příjmům a menšímu bohatství.
• Sociální dopady: Segregace brání mezirasové interakci, posiluje stereotypy a předsudky a podkopává sociální soudržnost. Vytváří atmosféru strachu, nedůvěry a nepřátelství mezi skupinami.
• Psychologické dopady: Lidé v segregovaných skupinách mohou trpět pocity méněcennosti, internalizovaným rasismem, stresem a traumatem. Dominantní skupiny si naopak mohou osvojit pocit nadřazenosti.
• Politické dopady: Segregace často vede k politickému vyloučení a nedostatečnému zastoupení menšinových skupin v rozhodovacích procesech.

💡 Pro laiky

Představte si školní hřiště, kde si učitel usmyslí, že děti s modrýma očima si nesmí hrát s dětmi s hnědýma očima. Modroocé děti dostanou nové a lepší hračky, zatímco hnědoocé dostanou jen staré a rozbité. Modroocí mají k dispozici celou prolézačku, hnědoocí jen malý kousek pískoviště. Toto pravidlo je napsáno ve školním řádu – to je jako de jure segregace (zákonem daná).

Teď si představte, že ředitel toto pravidlo zruší. Děti si teoreticky mohou hrát spolu kdekoliv. Ale protože modroocé děti jsou zvyklé hrát si spolu a mají lepší hračky, zůstanou u sebe. Hnědoocé děti se k nim bojí jít, protože si myslí, že je mezi sebe nevezmou. I když žádné pravidlo neexistuje, děti jsou stále oddělené. To je jako de facto segregace (faktická, v praxi). Rasová segregace funguje podobně, ale v mnohem větším a ničivějším měřítku, kde místo barvy očí rozhoduje barva kůže nebo původ a místo hraček jde o domy, práci, školy a lidskou důstojnost.

🏛️ Současnost a přetrvávající problémy

Ačkoliv byla de jure rasová segregace ve většině zemí světa zrušena, její de facto forma přetrvává. Rezidenční segregace zůstává významným problémem v mnoha městech, což vede k nerovnostem ve vzdělávání, zdravotní péči a ekonomických příležitostech. Fenomény jako gentrifikace mohou dále prohlubovat segregaci tím, že vytlačují původní obyvatele s nižšími příjmy z jejich čtvrtí. Boj proti skrytým formám segregace a jejím dlouhodobým důsledkům je i nadále klíčovou výzvou pro dosažení skutečné rovnosti a sociální spravedlnosti.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025