Josef II.

Josef II.
	Soubor:Soubor:Joseph II, Holy Roman Emperor by Anton von Maron.jpg
	Císař Josef II. (portrét od Antona von Marona)
Celý titul	Josef II., císař Svaté říše římské, král český a uherský
Titul	Císař Svaté říše římské, král český, král uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský
Předchůdce	Marie Terezie (v dědičných zemích), František I. Štěpán Lotrinský (na císařském trůně)
Nástupce	Leopold II.
Rod	Habsbursko-Lotrinská dynastie
Otec	František I. Štěpán Lotrinský
Matka	Marie Terezie
Manželka	1. Isabela Parmská
Manželka2	2. Marie Josefa Bavorská
Děti	z 1. manželství: Marie Terezie (1762–1770); Marie Kristýna (1763–1763);
Narození	13. března 1741
Místo narození	Vídeň, Habsburská monarchie (dnes Rakousko)
Úmrtí	20. února 1790 (ve věku 48 let)
Úmrtí příčina	Tuberkulóza
Místo úmrtí	Vídeň, Rakousko
Pohřebiště	Císařská krypta, Vídeň, Rakousko

Životopis

Josef II. (13. března 1741, Vídeň – 20. února 1790, Vídeň) byl císařem Svaté říše římské (od 1765) a králem českým a uherským (od 1780) z Habsbursko-Lotrinské dynastie. Byl nejstarším synem císařovny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána Lotrinského. Jeho vláda je typickým příkladem osvícenského absolutismu a je charakteristická obrovským množstvím radikálních reforem, které měly za cíl modernizovat a sjednotit monarchii. Je známý jako "císař s kloboukem" nebo "revolucionář na trůnu".

Mládí a spoluvláda s Marií Terezií

Josef II. byl od mládí ovlivněn ideály osvícenství a byl velkým obdivovatelem pruského krále Fridricha II. Velikého. Nesnášel přežitky feudalismu a církevní moc.

Císař Svaté říše římské: Po smrti svého otce Františka I. Štěpána Lotrinského v roce 1765 se stal císařem Svaté říše římské.
Spoluvláda s matkou: Od roku 1765 až do smrti Marie Terezie v roce 1780 vládl jako její spoluvládce v habsburských zemích. Ačkoliv měl císařský titul, skutečná moc zůstávala v rukou jeho matky, s níž se často názorově rozcházel. Marie Terezie byla opatrnější a pragmatičtější, zatímco Josef byl radikální a netrpělivý.

Samostatná vláda a josefínské reformy

Po smrti Marie Terezie v roce 1780 nastoupil Josef II. na trůny všech dědičných zemí a zahájil intenzivní období reforem, které měly za cíl:

Modernizace a centralizace: Vytvořit moderní, centralizovaný a jednotný stát řízený jedním jazykem (němčinou) a jedním právním řádem.
Zvýšení efektivity státu: Zlepšit hospodářství, zvýšit daně pro šlechtu a duchovenstvo, a posílit armádu.
Omezení moci církve a šlechty: Odstranit překážky rozvoje, které viděl v církvi a privilegovaných vrstvách.

Mezi jeho nejdůležitější reformy patří:

Toleranční patent (1781): Povolil protestantům (luteráni, kalvinisté) a pravoslavným svobodné vyznání, ačkoli katolicismus zůstal dominantní. Byl to významný krok k náboženské toleranci.
Patent o zrušení nevolnictví (1781): Pro české země a Slezsko. Zrušil osobní závislost poddaných na vrchnosti, což znamenalo, že poddaní mohli svobodně zakládat rodiny, stěhovat se, studovat a vykonávat řemesla, aniž by museli žádat o svolení. Nezrušil však roboty a jiné poddanské povinnosti.
Církevní reformy (josefinismus):
- Zrušení klášterů: Zrušil stovky klášterů, které se nezabývaly školstvím, charitou nebo vědou. Majetek klášterů byl zabaven ve prospěch státu a zřízen náboženský fond, z něhož byly financovány farnosti a kněží.
- Státní dohled nad církví: Zaváděl státní kontrolu nad církví (např. jmenování biskupů, kontrola korespondence s Římem). Byl proti vnější zbožnosti (např. omezoval poutě, počet svíček na oltářích).
Správní reformy: Monarchie byla rozdělena na kraje, které byly řízeny státními úředníky. Zavedl němčinu jako jednotný úřední jazyk pro celou monarchii.
Soudní reformy: Zavedl princip rovnosti všech před zákonem, zrušil trest smrti (dočasně), omezil cenzuru a prosazoval svobodu tisku.
Hospodářské reformy: Snažil se o zdanění šlechty a duchovenstva, zavedl jednotnou pozemkovou daň.

Zahraniční politika a neúspěchy

Josef II. byl také aktivní v zahraniční politice, ale s menšími úspěchy. Snažil se o anexi Bavorska (tzv. bavorská válka o dědictví 1778–1779), ale narazil na odpor Fridricha II. Velikého. Spojil se s Ruskem proti Osmanské říši (1788–1791), ale válka byla neúspěšná a zhoršila jeho zdraví.

Smrt a dědictví

Mnoho jeho reforem narazilo na odpor šlechty, církve a obyvatelstva, které si zvyklo na staré pořádky. Ke konci života byl Josef II. frustrován neúspěchy a odporem. Část reforem musel odvolat. Zemřel 20. února 1790 ve Vídni na tuberkulózu. Jeho panování bylo krátké (10 let samostatné vlády), ale velmi intenzivní. Je pohřben v Císařské kryptě ve Vídni. Protože neměl přeživší mužské potomky, jeho nástupcem se stal jeho bratr Leopold II., který se snažil zmírnit nejradikálnější dopady josefínských reforem.

Pro laiky

Josef II. byl velmi zvláštní a důležitý císař a král. Byl synem slavné Marie Terezie. Už od mládí chtěl všechno měnit a zlepšovat, protože viděl, že stát není efektivní a je plný starých, zbytečných pravidel.

Po smrti své matky v roce 1780 začal ihned provádět spoustu reforem, kterým se říká josefínské reformy. Chtěl z Rakouska (a Čech) udělat moderní a silnou zemi.

Otevřel náboženství: Vydal Toleranční patent, který dovolil protestantům a pravoslavným svobodně vyznávat svou víru (i když katolíci byli pořád ti hlavní).
Zrušil nevolnictví: Velmi důležitá věc! Obyčejní lidé už nebyli tak závislí na svých pánech. Mohli se stěhovat, studovat a zakládat si rodiny bez dovolení. I když museli dál pracovat na panském (robotovat), byl to velký krok k jejich svobodě.
Omezil církev: Zrušil spoustu klášterů, které podle něj nebyly užitečné (nepomáhaly lidem, nevyučovaly apod.). Jejich majetek vzal státu. Také chtěl mít církev pod kontrolou státu.
Změnil správu: Chtěl, aby celá země měla stejná pravidla a aby se mluvilo hlavně německy, což se moc nelíbilo v Čechách nebo Uhrách.
Měl rád obyčejné lidi: Chodil mezi prosté lidi, někdy inkognito, aby zjistil, co je trápí. Proto se mu říká i "císař s kloboukem".

Měl spoustu dobrých nápadů, ale dělal je moc rychle a násilně, a tak se mu často nelíbily. Šlechta a církev ho nenáviděly. Zemřel docela mladý na tuberkulózu, frustrovaný tím, že se mu nepodařilo všechno dokončit. Protože neměl syny, nastoupil po něm jeho bratr Leopold II..

Klíčové události

1741: Narození ve Vídni.
1760: První sňatek s Isabelou Parmskou.
1765: Smrt otce Františka I. Štěpána Lotrinského. Josef se stává císařem Svaté říše římské a spoluvládcem matky Marie Terezie v habsburských zemích. Druhý sňatek s Marií Josefou Bavorskou.
1767: Smrt druhé manželky.
1778–1779: Válka o bavorské dědictví.
1780: Smrt Marie Terezie. Josef II. se stává samostatným vládcem všech dědičných zemí a českým a uherským králem.
1781: Vydání Tolerančního patentu (13. října). Vydání Patentu o zrušení nevolnictví pro české země a Slezsko (1. listopadu).
1782: Návštěva papeže Pia VI. ve Vídni. Josef II. pokračuje v církevních reformách (josefinismus) – rušení klášterů.
1784: Zavedení němčiny jako jediného úředního jazyka.
1788–1791: Rakousko-turecká válka (spojenectví s Ruskem).
1789: Vydání daně a urbariálního patentu (zrušení roboty a zdanění šlechty), který ale pro odpor nebyl realizován.
1790: Úmrtí ve Vídni. Mnoho jeho reforem je po jeho smrti odvoláno.

Rodina

Josef II. byl dvakrát ženatý, ale obě jeho manželky zemřely brzy a neměl žádné přeživší potomky. To vedlo k nástupnictví jeho bratra Leopolda.

Rodiče:
- Otec: František I. Štěpán Lotrinský, vévoda lotrinský, velkovévoda toskánský, císař Svaté říše římské
- Matka: Marie Terezie, arcivévodkyně rakouská, královna česká a uherská
Manželky a děti:
- 1. Isabela Parmská (sňatek 1760, †1763). Měli děti:
  - Marie Terezie (zemřela v 8 letech)
  - Marie Kristýna (zemřela jako kojenec)
- 2. Marie Josefa Bavorská (sňatek 1765, †1767). Manželství bez dětí.

Předchůdci a nástupci

V Českém království:
- Předchůdce: Marie Terezie
- Nástupce: Leopold II.
V Uherském království a Chorvatském království:
- Předchůdce: Marie Terezie
- Nástupce: Leopold II.
V Svaté říši římské (jako císař):
- Předchůdce: František I. Štěpán Lotrinský
- Nástupce: Leopold II.
V Rakouském arcivévodství:
- Předchůdce: Marie Terezie
- Nástupce: Leopold II.

Wikilinky a kategorie