Bábur
Obsah boxu
Zahír-ud-dín Muhammad Bábur (persky a čagatajsky: ظهیرالدین محمد بابر; 14. února 1483 Andižan – 26. prosince 1530 Ágra), známý jednoduše jako Bábur (což v perštině znamená "tygr"), byl středoasijský válečník, dobyvatel a zakladatel Mughalské říše na indickém subkontinentu. Byl přímým potomkem turkicko-mongolského dobyvatele Tamerlána (Timura Lenka) z otcovy strany a mongolského chána Čingischána z matčiny strany. Jeho odkaz spočívá nejen v založení jedné z nejmocnějších říší v historii Indie, ale také v jeho autobiografii, známé jako Báburnáme, která je cenným historickým a literárním dílem.
📜 Život a vláda
Báburův život byl plný dramatických zvratů, vojenských vítězství i drtivých porážek. Jeho cesta od drobného knížete ve Ferganské kotlině k císaři Hindustánu je příběhem nezdolné ambice, vojenského génia a strategické prozíravosti.
👑 Původ a mládí
Narodil se ve městě Andižan ve Ferganské kotlině, na území dnešního Uzbekistánu. Jeho otec, Umar Šajch Mirza II., byl vládcem Fergany a pravnukem velkého dobyvatele Tamerlána. Jeho matka, Qutlugh Nigar Khanum, byla přímým potomkem Čingischánova druhého syna Čagataje. Toto dvojí dědictví – kulturní a vojenská tradice Timúrovců a prestiž mongolských chánů – formovalo Báburovu identitu a jeho celoživotní ambice.
Již v jedenácti letech, v roce 1494, se po náhlé smrti svého otce stal vládcem Fergany. Jeho mládí bylo poznamenáno neustálými boji s příbuznými a mocnými sousedy, kteří se snažili využít jeho nezkušenosti a zmocnit se jeho území. Jeho hlavním cílem se stalo dobytí Samarkandu, slavného hlavního města říše jeho předka Tamerlána, které považoval za své právoplatné dědictví.
⚔️ Boje ve Střední Asii
Bábur se třikrát pokusil dobýt a udržet Samarkand. Poprvé se mu to podařilo v roce 1497, ale po pouhých sto dnech musel město opustit kvůli vzpouře ve své domovské Ferganě. Když se vrátil, zjistil, že ztratil obě území.
Jeho hlavním protivníkem v regionu byl Muhammad Šajbání, vůdce kočovných Uzbeků, který sjednocoval kmeny a systematicky dobýval timúrovská panství ve Střední Asii. V roce 1501 Bábur znovu dobyl Samarkand, ale Šajbáního vojska ho brzy oblehla a po drtivé porážce v bitvě u Sar-i Pul ho donutila k ústupu. Tato porážka znamenala konec jeho snah o obnovení timúrovské moci v Transoxanii.
Po letech bez domova a s malou skupinou věrných se Bábur v roce 1504 obrátil na jih. Překročil pohoří Hindúkuš a bez boje obsadil město Kábul v dnešním Afghánistánu. Z Kábulu si vytvořil novou mocenskou základnu, odkud mohl podnikat výpady a plánovat svou budoucnost. Přijal titul Padišáh (velký král) a upevňoval svou vládu v regionu.
🇮🇳 Invaze do Indie
Zatímco jeho sny o Samarkandu pohasly, Báburova pozornost se stále více upírala k bohatým a politicky roztříštěným zemím Indie. Tehdejší Dillíský sultanát, ovládaný afghánskou dynastií Lódi, byl oslaben vnitřními spory. V roce 1524 dostal Bábur pozvání od Daulata Chána Lódího, guvernéra Paňdžábu, a strýce dillíského sultána Ibráhíma Lódího, aby mu pomohl svrhnout sultána.
Bábur, vybavený moderními střelnými zbraněmi, včetně děl a arkebuz, které získal díky kontaktům s Osmanskou říší, viděl jedinečnou příležitost. Po několika průzkumných výpravách se v roce 1525 vydal na rozhodující tažení do Indie.
💥 Klíčové bitvy
Báburův úspěch v Indii byl založen na dvou klíčových vítězstvích, která demonstrovala jeho taktickou převahu a efektivitu nové vojenské technologie.
První bitva u Pánípatu (1526)
Dne 21. dubna 1526 se Báburova malá, ale disciplinovaná armáda (asi 15 000 mužů) střetla s obrovskou armádou sultána Ibráhíma Lódího (odhadem 100 000 mužů a 1000 válečných slonů) na pláni u Pánípatu, severně od Dillí.
Bábur použil inovativní taktiku. Svůj střed chránil řadou svázaných vozů (araba), mezi nimiž byly mezery pro jízdu a palebná postavení pro děla a střelce. Na křídlech rozmístil elitní jízdní lučištníky, kteří měli za úkol provést obchvatný manévr známý jako tulughma. Hluk a dým z děl vyděsily Lódího slony, kteří se obrátili a začali šlapat po vlastních řadách. Báburova jízda poté obklíčila a zničila dezorganizovanou sultánovu armádu. Ibráhím Lódí padl v bitvě a cesta na Dillí a Agru byla volná. Toto vítězství znamenalo konec Dillíského sultanátu a zrod Mughalské říše.
Bitva u Khánvy (1527)
Po obsazení Dillí a Agry čelil Bábur ještě mocnějšímu nepříteli. Rána Sanga, vládce rádžpútského státu Mévár, sjednotil konfederaci rádžpútských knížat a afghánských šlechticů, aby Bábura z Indie vyhnal. Jejich spojená armáda výrazně převyšovala Báburovy síly.
Bitva se odehrála 17. března 1527 u vesnice Khánva, západně od Agry. Před bitvou, tváří v tvář nízké morálce svých vojáků, kteří byli unaveni a zastrašeni pověstí rádžpútských válečníků, pronesl Bábur plamenný projev. Vyzval je k boji za islám (džihád), slavnostně rozbil své poháry na víno a přísahal, že se již nikdy nedotkne alkoholu.
V bitvě opět využil osvědčenou taktiku vozové hradby a dělostřelectva. Rádžpútská jízda, zvyklá na tradiční boj muže proti muži, nedokázala prolomit Báburovu obranu a utrpěla těžké ztráty v palbě z děl a arkebuz. Po zranění Rány Sangy se rádžpútská armáda zhroutila. Vítězství u Khánvy bylo ještě rozhodující než to u Pánípatu, protože zlomilo moc Rádžpútů v severní Indii a definitivně zajistilo mughalskou nadvládu.
🕌 Založení Mughalské říše
Po těchto vítězstvích strávil Bábur zbytek života upevňováním své nové říše. Rozšířil její hranice až po Bengálsko na východě. Přestože byl skvělý vojevůdce, neměl mnoho času na budování civilní správy, kterou z velké části ponechal v rukou svých velitelů.
Byl také velkým milovníkem přírody, poezie a umění. Stýskalo se mu po chladnějším klimatu a ovoci Střední Asie. V Indii zavedl tradici zakládání perských symetrických zahrad (charbagh), které měly představovat pozemský ráj. První takovou zahradu založil v Ágře a nazval ji Aram Bagh (Zahrada odpočinku).
⚰️ Smrt a nástupnictví
Bábur zemřel ve věku 47 let 26. prosince 1530 v Ágře. Příčina jeho smrti není zcela jasná. Podle populární legendy jeho nejstarší syn a dědic Humájún vážně onemocněl. Bábur se údajně modlil k Bohu, aby vzal jeho život výměnou za život jeho syna. Obešel Humájúnovo lůžko a věřil, že nemoc přešla na něj. Humájún se uzdravil, zatímco Bábur krátce nato zemřel.
Původně byl pohřben v zahradě Aram Bagh v Ágře. Později, podle jeho přání, byly jeho ostatky přeneseny jeho vdovou do Kábulu a uloženy v zahradě, která dnes nese jeho jméno (Bagh-e Babur). Jeho nástupcem se stal jeho syn Humájún.
📖 Báburnáme
Jedním z nejtrvalejších Báburových odkazů je jeho autobiografie, známá jako Váqáyi` (Události), ale slavnější pod názvem Báburnáme (Kniha Báburova). Je napsána v čagatajské turečtině, jeho mateřském jazyce.
Dílo je pozoruhodné svou upřímností a detailním popisem. Bábur v něm líčí své vojenské kampaně, vítězství i porážky, ale také své osobní pocity, slabosti a pochybnosti. Poskytuje fascinující vhled do života středoasijského šlechtice na přelomu 15. a 16. století. Zvláště cenné jsou jeho podrobné popisy flóry, fauny, lidí a zvyků v Hindustánu, které pro něj byly zcela nové a exotické. Báburnáme je považováno za první skutečnou autobiografii v islámském světě a je neocenitelným zdrojem pro historiky studující toto období.
🏛️ Odkaz a význam
Báburův odkaz je komplexní a mnohovrstevnatý:
- **Zakladatel říše:** Založil Mughalskou říši, která vládla Indii více než tři století a zanechala nesmazatelnou stopu v její kultuře, umění a architektuře. Jeho potomci, jako Akbar Veliký, Džahángír, Šáhdžahán a Aurangzéb, patřili k nejmocnějším vládcům světa.
- **Vojenský inovátor:** Je mu připisováno zavedení a efektivní využití střelných zbraní a polního dělostřelectva na indickém subkontinentu, což navždy změnilo způsob vedení války v regionu.
- **Kulturní mecenáš:** Přestože většinu života strávil ve válce, byl to vzdělaný a kultivovaný muž, který psal poezii a miloval přírodu. Založil tradici mughalských zahrad, která ovlivnila krajinnou architekturu v celé jižní Asii.
- **Kontroverzní postava:** V moderní Indii je jeho postava vnímána kontroverzně. Je spojován se zničením hinduistického chrámu v Ajódhje, na jehož místě nechal jeho generál Mír Baqí postavit mešitu známou jako Babri Masjid. Spor o toto místo se stal jedním z nejcitlivějších politických a náboženských témat v novodobé indické historii.
🤔 Pro laiky
- **Kdo byli Tamerlán a Čingischán?** Byli to dva z největších a nejobávanějších dobyvatelů v historii. Tamerlán (Timur) ve 14. století vytvořil obrovskou říši ve Střední Asii a na Blízkém východě. Čingischán ve 13. století sjednotil mongolské kmeny a založil největší pozemní říši všech dob. Být potomkem obou znamenalo pro Bábura obrovskou prestiž a pocit, že má právo vládnout.
- **Co je to "střelný prachová říše"?** Tento termín používají historici pro říše (jako byla Mughalská, Osmanská a Safíovská), které v 16. a 17. století dokázaly díky masivnímu nasazení děl a pušek rychle expandovat a ovládnout obrovská území. Bábur byl průkopníkem tohoto způsobu boje v Indii.
- **Proč tolik toužil po Samarkandu?** Samarkand byl za vlády Tamerlána hlavním městem jeho říše a stal se symbolem moci, bohatství a kultury. Pro Bábura, jako Tamerlánova potomka, bylo dobytí tohoto města otázkou cti a naplnění rodového odkazu. I když se mu to nepodařilo, sen o velkém hlavním městě přenesl do Indie, kde jeho potomci vybudovali velkolepá sídla jako Dillí, Ágra a Láhaur.