Ferdinand II. Habsburský

Ferdinand II. Habsburský
	Soubor:Soubor:Ferdinand II Holy Roman Emperor by Justus Sustermans.jpg
	Ferdinand II. Habsburský (portrét od Justuse Sustermanse)
Celý titul	Ferdinand II. Habsburský
Titul	Císař Svaté říše římské, král český, král uherský a chorvatský, arcivévoda rakouský
Předchůdce	Matyáš Habsburský
Nástupce	Ferdinand III. Habsburský
Rod	Habsburkové
Otec	Karel II. Štýrský
Matka	Marie Bavorská
Manželka	1. Marie Anna Bavorská
Manželka2	2. Eleonora Gonzagová
Děti	z 1. manželství: Kristýna (1601); Ferdinand III.; Jan Karel (1603–1639); Marie Anna; Cecílie Renata Habsburská; Leopold Vilém Habsburský;
Narození	9. července 1578
Místo narození	Štýrský Hradec, Vnitřní Rakousy (dnes Rakousko)
Úmrtí	15. února 1637 (ve věku 58 let)
Úmrtí příčina	nemoc
Místo úmrtí	Vídeň, Arcivévodství rakouské (dnes Rakousko)
Pohřebiště	Mauzoleum ve Štýrském Hradci, Štýrský Hradec, Rakousko

Životopis

Ferdinand II. Habsburský (9. července 1578, Štýrský Hradec – 15. února 1637, Vídeň) byl císařem Svaté říše římské (od 1619), králem českým (od 1617) a uherským (od 1618) a arcivévodou rakouským. Byl bratrancem a nástupcem císaře Matyáše. Ferdinand II. byl zaníceným katolíkem a představitelem tvrdé protireformace. Jeho nekompromisní politika v náboženských otázkách a absolutistické sklony vedly k vypuknutí třicetileté války (1618–1648), která zásadně změnila tvář střední Evropy.

Mládí a cesta k trůnům

Ferdinand byl vychován v duchu přísné katolické víry jezuity v Ingolstadtu. Již jako vévoda štýrský (od 1590) se proslavil násilnou rekatolizací svých zemí. V roce 1600 dokonce vyhlásil ve Vnitřních Rakousích "nulovou toleranci" vůči protestantům.

Vzhledem k tomu, že jeho strýc, císař Matyáš, byl bezdětný, byl Ferdinand vybrán za jeho nástupce. To se nelíbilo protestantským stavům v Čechách a Uhrách, které se obávaly jeho protireformační politiky.

Český král: I přes odpor českých stavů byl Ferdinand zvolen a korunován českým králem již za Matyášova života, 29. června 1617.
Uherský král: Podobně byl zvolen a korunován uherským králem v roce 1618.
Císař Svaté říše římské: Po smrti Matyáše Habsburského v roce 1619 byl Ferdinand zvolen a korunován císařem Svaté říše římské.

České stavovské povstání a Bílá hora

Ferdinandova vláda v Čechách se od počátku potýkala s odporem stavů, které se obávaly porušení Rudolfova Majestátu (1609) a rekatolizace.

Druhá pražská defenestrace (1618): Nespokojenost vyvrcholila 23. května 1618, kdy došlo k pražské defenestraci. Tím vypuklo české stavovské povstání, které je považováno za počátek třicetileté války. České stavy prohlásily Ferdinanda za sesazeného z trůnu a zvolily si za krále Fridricha Falckého.
Bitva na Bílé hoře (1620): Povstání však bylo 8. listopadu 1620 drtivě potlačeno v bitvě na Bílé hoře spojenými silami císařské a ligistické armády. Po bitvě následovaly kruté represe.
Poprava 27 českých pánů (1621): Symbolem těchto represí byla poprava 27 vůdců povstání na Staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621.
Obnovené zřízení zemské (1627): V roce 1627 vydal Ferdinand II. pro Čechy tzv. Obnovené zřízení zemské, které znamenalo zásadní změnu ústavy. Zrušilo volební právo českých stavů (trůn se stal dědičným v rodě Habsburků), zrovnoprávnilo němčinu s češtinou a především zrušilo náboženskou svobodu. Katolicismus se stal jediným povoleným náboženstvím. Tisíce protestantů musely opustit zemi (emigrace), včetně významných osobností jako Jan Amos Komenský.

Třicetiletá válka a zahraniční politika

Zbytek Ferdinandovy vlády byl plně spojen s třicetiletou válkou, kterou vedl s cílem prosadit katolictví a posílit císařskou moc v Říši.

Generálové: Jeho hlavními vojevůdci byli Albrecht z Valdštejna a Tilly.
Edikt o restituci (1629): V roce 1629 vydal Edikt o restituci, který nařizoval navrácení veškerého církevního majetku, který byl sekularizován po Pasovské smlouvě (1552). Tento edikt vyvolal další odpor protestantů a prodloužil válku.
Zahraniční intervence: Do války se zapojily protestantské země jako Dánsko a Švédsko, a nakonec i katolická Francie, která se obávala příliš silné habsburské moci.
Konec války za jeho vlády: Ferdinand II. se nedožil konce války, která byla ukončena až Vestfálským mírem v roce 1648, po smrti jeho syna.

Ferdinand II. zemřel 15. února 1637 ve Vídni. Jeho tělo je pohřbeno v Mauzoleu ve Štýrském Hradci, které si nechal postavit. Jeho nástupcem se stal jeho syn Ferdinand III..

Pro laiky

Ferdinand II. Habsburský byl král a císař, který je u nás známý hlavně tím, že za jeho vlády vypukla obrovská třicetiletá válka. Byl to velmi zbožný katolík a byl rozhodnutý, že všichni v jeho zemích musí být katolíci.

Už jako mladý vévoda ve Štýrském Hradci vyhnal všechny protestanty. Když se měl stát českým králem (ještě za života svého bratrance Matyáše), čeští protestanti se báli, co přijde. A měli pravdu.

V roce 1618 dokonce vyhodili z okna Pražského hradu jeho úředníky (tzv. pražská defenestrace). To byl začátek českého stavovského povstání. Češi si dokonce zvolili jiného krále, Fridricha Falckého. Ale Ferdinandova armáda je drtivě porazila v bitvě na Bílé hoře v roce 1620.

Po této bitvě následovaly tvrdé tresty. V roce 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 českých pánů. A aby už nikdo neměl pochybnosti, vydal Ferdinand pro Čechy nový zákon (Obnovené zřízení zemské), který říkal, že král bude vždycky z rodu Habsburků, že se musí mluvit německy stejně jako česky a hlavně – že všichni musí být katolíci. Tisíce lidí, kteří nechtěli být katolíky (jako třeba Jan Amos Komenský), museli odejít z Čech.

Celý zbytek jeho vlády (a vlastně ještě dalších 20 let po jeho smrti) se bojovalo v třicetileté válce. Ferdinand zemřel ve Vídni a válku tak nedokončil. Po něm nastoupil jeho syn Ferdinand III..

Klíčové události

1578: Narození ve Štýrském Hradci.
1590: Nástup na trůn ve Vnitřních Rakousích.
1600: Zahájení násilné rekatolizace Vnitřních Rakous.
1617: Zvolení a korunovace na českého krále (29. června).
1618: Zvolení a korunovace na uherského krále. Druhá pražská defenestrace (23. května) a počátek českého stavovského povstání / třicetileté války.
1619: Volba a korunovace na císaře Svaté říše římské (srpen).
1620: Bitva na Bílé hoře (8. listopadu) – drtivá porážka českého stavovského vojska.
1621: Poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí (21. června).
1627: Vydání Obnoveného zřízení zemského pro Čechy – zrušení náboženské svobody a dědičné nástupnictví Habsburků.
1629: Vydání Ediktu o restituci v Říši.
1637: Úmrtí ve Vídni.

Rodina

Ferdinand II. byl dvakrát ženat a měl několik dětí z prvního manželství.

Rodiče:
- Otec: Karel II. Štýrský, arcivévoda vnitřních Rakous
- Matka: Marie Bavorská
Manželky a děti:
- 1. Marie Anna Bavorská (sňatek 1600, †1616). Měli děti:
  - Kristýna (zemřela v dětství)
  - Ferdinand III. (nástupce na trůnech, císař)
  - Jan Karel (zemřel mladý)
  - Marie Anna (manželka Maxmiliána I. Bavorského)
  - Cecílie Renata Habsburská (manželka polského krále Vladislava IV. Vasy)
  - Leopold Vilém Habsburský, arcivévoda, generál, biskup
- 2. Eleonora Gonzagová (sňatek 1622, †1655). Manželství bez dětí.

Předchůdci a nástupci

V Českém království:
- Předchůdce: Matyáš Habsburský
- Nástupce: Ferdinand III. Habsburský
V Uherském království a Chorvatském království:
- Předchůdce: Matyáš Habsburský
- Nástupce: Ferdinand III. Habsburský
V Svaté říši římské (jako císař):
- Předchůdce: Matyáš Habsburský
- Nástupce: Ferdinand III. Habsburský
V Rakouském arcivévodství (Vnitřní Rakousy):
- Předchůdce: Karel II. Štýrský
- Nástupce: Ferdinand III. Habsburský (později v rakouských zemích proběhlo dělení)

Wikilinky a kategorie