Desatero

Rozbalit box

Obsah boxu

Desatero přikázání, známé také jako Dekalog (z řeckého δέκα λόγοι, deka logoi, „deset slov“), je soubor základních náboženských a etických pravidel, která podle biblického podání předal Bůh (Jahve) Mojžíšovi na hoře Sinaj. Tvoří ústřední bod smlouvy mezi Bohem a izraelským národem a představuje základní kámen judaistické a křesťanské morálky. Text Desatera se v Bibli nachází na dvou místech, v knize Exodus (2. kniha Mojžíšova) a v knize Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova), přičemž obě verze se mírně liší.

Desatero je tradičně zobrazováno na dvou kamenných deskách, což symbolizuje jeho rozdělení na přikázání týkající se vztahu člověka k Bohu a přikázání upravující vztahy mezi lidmi. Ačkoliv je text samotný víceméně shodný, různé náboženské tradice (judaismus, katolicismus, protestantismus, pravoslaví) se liší v jeho číslování a dělení.

📜 Biblický kontext a původ

Podle vyprávění v knize Exodus obdržel Mojžíš Desatero poté, co vyvedl Izraelity z otroctví v Egyptě. Po třech měsících putování pouští dorazili k hoře Sinaj (někdy ztotožňované s horou Choreb). Zde se Bůh zjevil v ohni a dýmu a promluvil k lidu. Lid byl však vyděšen a požádal Mojžíše, aby jim Boží slova zprostředkoval.

Mojžíš následně vystoupil na horu, kde strávil čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Během této doby mu Bůh nadiktoval znění smlouvy a napsal Desatero přikázání na dvě kamenné desky „svým prstem“. Když Mojžíš sestoupil z hory, zjistil, že si lid pod vedením jeho bratra Áróna odlil zlaté tele a klaněl se mu jako modle. V hněvu Mojžíš rozbil desky Zákona o úpatí hory.

Po potrestání viníků a Boží intervenci se Mojžíš na Boží příkaz vrátil na horu s novými kamennými deskami, na které Bůh znovu napsal text Desatera. Tyto druhé desky byly následně uloženy do Archy úmluvy, posvátné truhly, která se stala centrem izraelského kultu.

Verze v knize Deuteronomium je součástí Mojžíšovy závěrečné řeči k Izraelitům před jejich vstupem do Zaslíbené země. Mojžíš zde rekapituluje události z putování pouští a znovu předkládá znění Desatera, přičemž některé formulace jsou mírně odlišné a zdůrazňují jiné teologické aspekty (např. motivace pro svěcení dne odpočinku).

🔢 Různé verze a číslování

Ačkoliv je obsah přikázání v zásadě stejný, existují tři hlavní tradice v jejich dělení a číslování. Rozdíly vyplývají z toho, jak se úvodní slova a zákazy modloslužby a závisti spojují či rozdělují.

Židovská tradice (podle Talmudu)

Tato verze, kterou používá judaismus, považuje úvodní větu za první přikázání.

1. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“
2. „Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho...“
3. „Nevezmeš jména Hospodina, svého Boha, nadarmo.“
4. „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.“
5. „Cti svého otce i matku.“
6. „Nezabiješ.“
7. „Nesesmilníš.“
8. „Nepokradeš.“
9. „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.“
10. „Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního...“

Katolická a luteránská tradice (podle sv. Augustina)

Tuto verzi používá římskokatolická církev a také luteránství. Spojuje zákaz jiných bohů a jejich zobrazování do jednoho přikázání a naopak rozděluje poslední přikázání o žádostivosti na dvě.

1. „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh... Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. Nezobrazíš si Boha...“
2. „Nevezmeš jména Hospodina, svého Boha, nadarmo.“
3. „Pamatuj, abys den sváteční světil.“
4. „Cti otce svého i matku svou.“
5. „Nezabiješ.“
6. „Nesesmilníš.“
7. „Nepokradeš.“
8. „Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.“
9. „Nepožádáš manželky bližního svého.“
10. „Nepožádáš statku bližního svého.“

Pravoslavná a většina protestantských tradic (podle Filona Alexandrijského)

Tuto verzi používají pravoslavné církve a většina protestantských církví (např. kalvinismus, anglikánství, baptismus). Odděluje zákaz jiných bohů od zákazu jejich zobrazování a poslední přikázání o žádostivosti ponechává jako jedno.

1. „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“
2. „Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho...“
3. „Nevezmeš jména Hospodina, svého Boha, nadarmo.“
4. „Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.“
5. „Cti svého otce i matku.“
6. „Nezabiješ.“
7. „Nesesmilníš.“
8. „Nepokradeš.“
9. „Nevydáš proti svému bližnímu křivé svědectví.“
10. „Nebudeš dychtit po domě svého bližního ani po jeho ženě...“

✝️ Teologický výklad a význam

Desatero je tradičně chápáno jako rozdělené na dvě části, symbolizované dvěma kamennými deskami.

• **První deska (přikázání 1–4):** Upravuje vztah člověka k Bohu. Zahrnuje povinnosti jako je víra v jediného Boha (monoteismus), zákaz modloslužby, úcta k Božímu jménu a svěcení dne odpočinku (šabat v judaismu, neděle ve většině křesťanských tradic).
• **Druhá deska (přikázání 5–10):** Upravuje vztahy mezi lidmi. Zahrnuje příkazy k úctě k rodičům, ochraně života (vražda), manželství (cizoložství), majetku (krádež) a pravdy (křivé svědectví). Poslední přikázání se týká vnitřních postojů – zákazu žádostivosti a závisti.

V křesťanství je Desatero stále považováno za platné, ale jeho výklad je ovlivněn učením Ježíše Krista v Novém zákoně. Ježíš shrnul podstatu Zákona do dvou největších přikázání: „Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí“ a „Miluj svého bližního jako sám sebe“. Tato dvě přikázání lásky jsou chápána jako klíč k pochopení a naplnění celého Desatera.

🏛️ Vliv na kulturu a právo

Desatero mělo a má hluboký vliv na formování západní civilizace, její etiky, kultury a právních systémů.

• Právo: Zákazy vraždy, krádeže, cizoložství a křivé přísahy se staly základem trestního i občanského práva v mnoha zemích. Koncept spravedlnosti a řádu, který Desatero představuje, ovlivnil vývoj právního myšlení.
• Umění a literatura: Příběh o předání Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj je jedním z nejčastěji zobrazovaných biblických motivů. Slavná je například socha Mojžíše od Michelangela nebo monumentální film Desatero přikázání z roku 1956 od režiséra Cecila B. DeMilla.
• Symbolika: Dvě kamenné desky se staly univerzálním symbolem zákona, spravedlnosti a morálního řádu. Často se objevují ve výzdobě soudních budov, synagog a kostelů.

📖 Pro laiky

Představte si Desatero jako základní „návod na slušný život“, který podle Bible dal Bůh lidem už před tisíci lety. Je to deset jednoduchých pravidel, která mají zajistit, aby spolu lidé dobře vycházeli a zároveň nezapomínali na Boha.

Tato pravidla se dají rozdělit na dvě skupiny: 1. **Jak se chovat k Bohu (první 3-4 pravidla):** Věř jen v jednoho Boha, nevytvářej si jeho sochy nebo obrazy, kterým by ses klaněl, mluv o něm s úctou a jeden den v týdnu si vyhraď na odpočinek a pro Boha. 2. **Jak se chovat k lidem (zbylých 6-7 pravidel):** Měj v úctě své rodiče, nezabíjej, buď věrný svému partnerovi, nekraď, nelži (zvláště u soudu) a nezáviď ostatním to, co mají (ani jejich majetek, ani jejich rodinu).

Zajímavostí je, že různé církve (židé, katolíci, protestanti) si tato pravidla číslují trochu jinak. Například katolíci spojují pravidla o uctívání Boha do jednoho a naopak pravidlo o závisti rozdělují na dvě (nezávidět manželku a nezávidět majetek). Obsah ale zůstává v podstatě stejný. Je to základní morální kompas, který ovlivnil zákony a kulturu po celém světě.

Šablona:Aktualizováno