Přeskočit na obsah

Tanach

Z Infopedia
Verze z 24. 12. 2025, 12:20, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Kniha

Tanach (hebrejsky תַּנַ״ךְ) je akronym, kterým se označuje soubor posvátných textů judaismu, známý také jako Hebrejská bible. Pro křesťanství tvoří základní a největší část Starého zákona. Název Tanach je složen z počátečních písmen tří částí, ze kterých se tento soubor skládá: Tóra (Zákon), Nevi'im (Proroci) a Ketuvim (Spisy). Tanach je základním kamenem židovské víry, kultury a identity a představuje jeden z nejvlivnějších literárních a náboženských souborů v dějinách lidstva.

Texty Tanachu byly psány po dobu několika staletí, přibližně od 13. do 2. století př. n. l., a to převážně v biblické hebrejštině s několika pasážemi v biblické aramejštině. Obsahuje širokou škálu literárních žánrů, včetně vyprávění, zákoníků, poezie, prorockých výroků, genealogie a mudroslovné literatury.

📖 Struktura a obsah

Tanach je tradičně dělen do tří hlavních oddílů, které odrážejí jejich vnímanou svatost a historický proces kanonizace. Celkem obsahuje 24 knih podle židovského počítání (některé knihy, které jsou v křesťanských biblích oddělené, jsou zde spojeny, např. 1. a 2. Samuelova nebo 12 malých proroků).

📜 Tóra (Zákon)

Tóra (תּוֹרָה, „Zákon“ nebo „Učení“), známá také jako Pentateuch nebo Pět knih Mojžíšových, je nejposvátnější částí Tanachu. Podle tradice byla zjevena Bohem Mojžíšovi na hoře Sinaj. Tvoří základ židovského práva (halacha) a etiky.

  1. Genesis (Berešit, בְּרֵאשִׁית, „Na počátku“) – Popisuje stvoření světa, příběhy Adama a Evy, Kaina a Ábela, Noemovu archu, Babylonskou věž a životy patriarchů: Abraháma, Izáka a Jákoba a jeho dvanácti synů, včetně Josefa.
  2. Exodus (Šemot, שְׁמוֹת, „Jména“) – Vypráví o zotročení Izraelitů v Egyptě, povolání Mojžíše, deseti ranách, odchodu z Egypta (exodu), darování Desatera na hoře Sinaj a stavbě svatostánku.
  3. Leviticus (Vajikra, וַיִּקְרָא, „A zavolal“) – Obsahuje především rituální a kultovní zákony, pravidla pro kněze (Levity), obětní systém a zákony o čistotě a svatosti.
  4. Numeri (Bemidbar, בְּמִדְבַּר, „Na poušti“) – Popisuje putování Izraelitů pouští po dobu čtyřiceti let, sčítání lidu a další legislativní pasáže.
  5. Deuteronomium (Devarim, דְּבָרִים, „Slova“) – Skládá se z Mojžíšových promluv k Izraelitům před vstupem do Zaslíbené země. Opakuje mnohé zákony a zdůrazňuje věrnost Bohu.

📜 Nevi'im (Proroci)

Nevi'im (נְבִיאִים, „Proroci“) je druhá hlavní část Tanachu. Dělí se na dvě podskupiny: Přední proroky, kteří mají spíše historický charakter, a Zadní proroky, kteří obsahují klasická prorocká kázání.

Přední proroci

  • Kniha Jozue (Jehošua) – Dobývání Kanaánu pod vedením Jozuovým.
  • Kniha Soudců (Šofetim) – Období soudců, charismatických vůdců, kteří vedli Izrael před vznikem monarchie.
  • Knihy Samuelovy (Šmu'el) – Původně jedna kniha, popisuje život proroka Samuela a vzestup prvních dvou králů, Saula a Davida.
  • Knihy královské (Melachim) – Původně jedna kniha, líčí dějiny izraelského a judského království od krále Šalomouna až po zničení Prvního chrámu a babylonské zajetí.

Zadní proroci

📜 Ketuvim (Spisy)

Ketuvim (כְּתוּבִים, „Spisy“) je třetí a nejrozmanitější část Tanachu. Obsahuje poezii, mudroslovnou literaturu, historické knihy a apokalyptické texty.

  • Kniha žalmů (Tehilim) – Sbírka 150 náboženských básní a modliteb.
  • Kniha přísloví (Mišlej) – Sbírka moudrých výroků a ponaučení.
  • Kniha Jób (Ijov) – Poetické dílo zabývající se otázkou utrpení spravedlivého člověka.
  • Pět svitků (Chameš Megilot), které se čtou při významných svátcích:
   * Píseň písní (Šir ha-Širim) – Čte se na Pesach.
   * Kniha Rút (Rut) – Čte se na Šavu'ot.
   * Pláč Jeremjášův (Ejcha) – Čte se na Tiš'a be-av.
   * Kazatel (Kohelet) – Čte se na Sukot.
   * Kniha Ester (Ester) – Čte se na Purim.
  • Kniha Daniel (Dani'el) – Obsahuje příběhy a apokalyptická vidění.
  • Kniha Ezdráš a Kniha Nehemjáš (Ezra-Nechemja) – Původně jedna kniha, popisuje návrat z babylonského zajetí a obnovu Jeruzaléma a Chrámu.
  • Knihy kronik (Divrej ha-Jamim) – Původně jedna kniha, alternativní pohled na dějiny Izraele od Adama po babylonské zajetí.

📜 Historie a vznik

Vznik Tanachu byl dlouhý a komplexní proces, který trval více než tisíc let.

🗣️ Ústní tradice

Mnoho příběhů, zákonů a básní obsažených v Tanachu existovalo po staletí v ústní podobě, než byly poprvé zapsány. Tato ústní tradice byla klíčová pro předávání náboženských a kulturních hodnot z generace na generaci.

✍️ Proces psaní a redakce

První texty začaly být zapisovány pravděpodobně v období Prvního chrámu (cca 10.–6. století př. n. l.). Moderní biblická kritika, zejména dokumentární hypotéza, předpokládá, že Tóra byla sestavena z několika starších pramenů (označovaných jako J, E, D, P), které byly postupně redigovány a spojeny do finální podoby. Podobné redakční procesy formovaly i ostatní knihy Tanachu, zejména v období babylonského zajetí a po něm.

🏛️ Kanonizace

Kanonizace, tedy proces výběru a uzavření souboru posvátných knih, probíhala postupně.

  • Tóra byla kanonizována jako první, pravděpodobně v poexilním období (kolem 5. století př. n. l.).
  • Nevi'im byli kanonizováni později, zřejmě kolem 2. století př. n. l.
  • Ketuvim měli nejdelší proces kanonizace, který byl pravděpodobně uzavřen až na konci 1. nebo na začátku 2. století n. l. Tradičně se tento proces spojuje se synodou v Jamnii (kolem roku 90 n. l.), ačkoliv moderní historici tento pohled zpochybňují a považují kanonizaci za plynulejší proces.

🌍 Význam a interpretace v judaismu

Tanach je v judaismu chápán jako Písemná Tóra (Tora še-bichtav), která je neoddělitelně spjata s Ústní Tórou (Tora še-be-al pe), jež Písemnou Tóru vysvětluje a interpretuje. Tato ústní tradice byla později kodifikována v Mišně a Talmudu.

🕍 V liturgii

Tóra je středobodem synagogální bohoslužby. Každý týden se v synagoze čte předepsaný oddíl z Tóry, zvaný paraša, takže se celá Tóra přečte během jednoho roku (nebo tří let v některých reformních komunitách). Po čtení z Tóry následuje čtení z Proroků, tzv. Haftara.

📖 Rabínská interpretace

Rabínský judaismus vyvinul sofistikované metody interpretace textu. Jedním z nejznámějších je systém PaRDeS, který rozlišuje čtyři úrovně výkladu: 1. Pšat – prostý, doslovný význam textu. 2. Remez – alegorický, naznačený význam. 3. Draš – homiletický, morální nebo filozofický výklad. 4. Sod – mystický, esoterický význam (spojený s kabalou).

✝️ Vztah ke křesťanství

Křesťané přijali texty Hebrejské bible jako první část svého kánonu, kterou nazývají Starý zákon. Ačkoliv je textový obsah z velké části totožný (zejména v protestantské tradici), existují významné rozdíly:

  • Pořadí knih: Křesťanský Starý zákon má jiné uspořádání knih. Zatímco Tanach končí Knihami kronik s příslibem návratu, křesťanský kánon končí prorokem Malachiášem, který ohlašuje příchod Mesiáše, což vytváří přímý přechod k Novému zákonu.
  • Rozsah kánonu: Římskokatolická a pravoslavné církve zahrnují do svého Starého zákona i další knihy, tzv. Deuterokanonické knihy (např. Kniha Tóbijáš, Kniha Júdit, Knihy Makabejské), které nejsou součástí židovského kánonu ani většiny protestantských biblí.
  • Interpretace: Křesťanská teologie interpretuje mnoho pasáží Starého zákona, zejména prorocké texty, jako předzvěst života a působení Ježíše Krista, což je pro judaismus nepřijatelné.

🗣️ Jazyk a styl

Převládajícím jazykem Tanachu je biblická hebrejština, archaická forma hebrejštiny. Několik kapitol v Knize Daniel a Knize Ezdráš je napsáno v biblické aramejštině, příbuzném semitském jazyce. Literární styl je velmi rozmanitý. Historické knihy používají prozaické vyprávění, zatímco poetické knihy jako Žalmy nebo Přísloví jsou charakteristické stylistickým prvkem zvaným paralelismus membrorum, kde druhá část verše opakuje, doplňuje nebo kontrastuje myšlenku z první části.

📜 Překlady

Vzhledem ke svému významu byl Tanach přeložen do mnoha jazyků. Mezi historicky nejvýznamnější překlady patří:

  • Septuaginta – Překlad do starořečtiny, který vznikl v Alexandrii od 3. století př. n. l. Stal se základem Starého zákona pro ranou křesťanskou církev.
  • Targumy – Překlady a parafráze do aramejštiny, které se používaly v synagogách v době, kdy aramejština byla běžným hovorovým jazykem.
  • Vulgata – Překlad do latiny od svatého Jeronýma z konce 4. století n. l., který se stal oficiálním textem římskokatolické církve.
  • Bible kralická – Významný český překlad z původních jazyků, dokončený v 16. století.
  • Český ekumenický překlad – Moderní český překlad z 20. století, na kterém spolupracovali zástupci různých církví.

💡 Pro laiky

  • Tanach vs. Starý zákon: Tanach je původní hebrejská sbírka svatých textů judaismu. Křesťané tuto sbírku převzali, nazvali ji Starý zákon, změnili pořadí knih a někdy přidali další texty. Obsah je tedy velmi podobný, ale uspořádání a teologický význam se liší.
  • Tóra: Je to "srdce" Tanachu. Obsahuje pět knih, které popisují stvoření světa, příběhy patriarchů (jako Abrahám), odchod z Egypta a především zákony, které Bůh dal Mojžíšovi, včetně Desatera. Pro Židy je to nejdůležitější a nejposvátnější text.
  • Kanonizace: Představte si to jako proces, kdy starověcí učenci a rabíni po dlouhých debatách rozhodli, které ze starých svitků jsou skutečně "svaté" a inspirované Bohem a které ne. Ty vybrané pak zařadili do oficiální sbírky – Tanachu. Byl to způsob, jak zajistit, že všichni budou používat stejnou sadu základních textů.


Šablona:Aktualizováno