Diuretika

Rozbalit box

Obsah boxu

Diuretika (z řeckého diourein – močit), hovorově označovaná jako močopudné léky nebo pilulky na odvodnění, jsou skupinou léčiv, jejichž primárním účinkem je zvýšení diurézy, tedy objemu vylučované moči. Tímto mechanismem pomáhají z těla odstraňovat přebytečnou sůl (sodík) a vodu. Diuretika patří mezi nejčastěji předepisované léky v medicíně a jsou základním kamenem léčby mnoha kardiovaskulárních a ledvinných onemocnění, především arteriální hypertenze (vysokého krevního tlaku), srdečního selhání a edémů (otoků).

Působí primárně v ledvinách, kde ovlivňují různé části nefronu – základní funkční jednotky ledvin. Zasahováním do procesů zpětného vstřebávání iontů (především sodíku, chloridů a draslíku) a vody z primární moči zpět do krve vedou k jejich zvýšenému vylučování.

📜 Historie a vývoj

Snahy o zvýšení produkce moči jsou staré jako medicína sama. Již ve starověku se využívaly různé byliny a látky s močopudnými účinky, například přeslička rolní, jalovec obecný nebo petržel. Vědecký přístup k diuretikům však začal až na počátku 20. století.

Organické sloučeniny rtuti: Prvními syntetickými diuretiky byly organické sloučeniny rtuti, objevené náhodou ve 20. letech 20. století. Byly sice účinné, ale také vysoce toxické a jejich použití bylo spojeno s vážnými nežádoucími účinky.
Inhibitory karboanhydrázy: V roce 1950 byl syntetizován acetazolamid, první diuretikum, které neobsahovalo rtuť. Jeho objev vyplynul z výzkumu sulfonamidových antibiotik. Ačkoliv jeho diuretický účinek je poměrně slabý, našel uplatnění v léčbě glaukomu a horské nemoci.
Thiazidová diuretika: Skutečný průlom nastal v roce 1957 s objevem chlorothiazidu, prvního zástupce thiazidových diuretik. Tyto léky byly mnohem bezpečnější a účinnější v léčbě hypertenze a edémů a rychle se staly základem terapie. Následoval vývoj dalších derivátů, jako je hydrochlorothiazid.
Kličková diuretika: V 60. letech byl vyvinut furosemid, první zástupce tzv. kličkových diuretik. Tato skupina se vyznačuje velmi silným a rychlým nástupem účinku a je nepostradatelná v akutních stavech, jako je plicní edém.
Kalium šetřící diuretika: Současně probíhal vývoj léků, které by zabránily ztrátám draslíku, což je častý nežádoucí účinek thiazidových a kličkových diuretik. V 50. letech byl objeven spironolakton (antagonista aldosteronu) a později amilorid a triamteren.

⚙️ Mechanismus účinku

Diuretika působí na různých místech nefronu, kde inhibují specifické transportní systémy pro ionty. Protože voda pasivně následuje osmotický gradient vytvořený ionty (zejména sodíkem), inhibice zpětného vstřebávání solí vede ke zvýšenému množství vody v moči.

🌊 Kličková diuretika

Kličková diuretika, jako jsou furosemid, torasemid a bumetanid, jsou nejúčinnějšími diuretiky. Působí ve vzestupné části Henleovy kličky, kde blokují Na⁺-K⁺-2Cl⁻ kotransportér. Tímto mechanismem zabraňují reabsorpci přibližně 25 % filtrovaného sodíku. Jejich účinek je rychlý a silný, což je činí ideálními pro léčbu akutních stavů spojených s masivním zadržováním tekutin, jako je akutní srdeční selhání nebo plicní edém. Zvyšují také vylučování vápníku a hořčíku.

🧂 Thiazidová a jim podobná diuretika

Tato skupina, zahrnující hydrochlorothiazid, chlorthalidon a indapamid, působí v distálním tubulu nefronu. Zde inhibují Na⁺-Cl⁻ kotransportér, čímž blokují reabsorpci asi 5–10 % filtrovaného sodíku. Mají mírnější, ale déle trvající účinek než kličková diuretika. Jsou lékem první volby pro léčbu nekomplikované arteriální hypertenze. Na rozdíl od kličkových diuretik snižují vylučování vápníku, což může být výhodné u pacientů s osteoporózou.

💪 Kalium šetřící diuretika

Tato heterogenní skupina léků působí ve sběracím kanálku a distálním tubulu a jejich hlavním přínosem je prevence ztrát draslíku (hypokalémie). Mají slabý diuretický účinek, a proto se často používají v kombinaci s thiazidovými nebo kličkovými diuretiky.

Antagonisté aldosteronu: Zástupci jako spironolakton a eplerenon blokují účinek hormonu aldosteron, který za normálních okolností podporuje zadržování sodíku a vody a vylučování draslíku. Jejich blokádou dochází k mírnému zvýšení vylučování sodíku a významnému snížení vylučování draslíku. Spironolakton má také antiandrogenní účinky.
Blokátory sodíkových kanálů: Léky jako amilorid a triamteren přímo blokují epiteliální sodíkový kanál (ENaC) na luminální membráně buněk sběracího kanálku. Tím snižují reabsorpci sodíku a sekundárně i sekreci draslíku.

💧 Osmotická diuretika

Mannitol je hlavním zástupcem této skupiny. Je to farmakologicky inertní látka, která se volně filtruje v glomerulu, ale minimálně se vstřebává zpět v tubulech. Tím zvyšuje osmotický tlak v tubulární tekutině, což brání zpětnému vstřebávání vody. Používá se především intravenózně v nemocničním prostředí k léčbě mozkového edému, snížení nitroočního tlaku při akutním glaukomovém záchvatu nebo k prevenci akutního selhání ledvin.

🌿 Inhibitory karboanhydrázy

Acetazolamid působí v proximálním tubulu, kde inhibuje enzym karboanhydráza. Tento enzym je klíčový pro reabsorpci hydrogenuhličitanu. Jeho inhibice vede ke zvýšenému vylučování hydrogenuhličitanu, sodíku, draslíku a vody, což způsobuje mírnou diurézu a metabolickou acidózu. Dnes se jako diuretikum používá zřídka, ale je stále lékem volby pro léčbu glaukomu (snižuje produkci komorové vody) a profylaxi horské nemoci.

🩺 Klinické využití

Diuretika mají široké spektrum indikací, zejména v kardiologii a nefrologii.

Hypertenze (vysoký krevní tlak): Thiazidová diuretika jsou často lékem první volby, zejména u starších pacientů. Snižují krevní tlak snížením objemu cirkulující tekutiny a také přímým vazodilatačním účinkem (rozšířením cév).
Srdeční selhání: Kličková a thiazidová diuretika jsou klíčová pro zvládání příznaků městnání, jako jsou otoky dolních končetin a dušnost způsobená plicním edémem. Antagonisté aldosteronu (spironolakton, eplerenon) navíc prokazatelně zlepšují prognózu pacientů s chronickým srdečním selháním.
Edémy (otoky): Diuretika se používají k léčbě otoků různého původu, včetně těch způsobených jaterní cirhózou, nefrotickým syndromem nebo chronickou žilní nedostatečností.
Selhání ledvin: U pacientů se sníženou funkcí ledvin se kličková diuretika používají k udržení produkce moči a kontrole objemu tekutin.
Další indikace:

   *   **Glaukom:** Inhibitory karboanhydrázy a osmotická diuretika snižují nitrooční tlak.
   *   **Nefrolitiáza (ledvinné kameny):** Thiazidová diuretika snižují vylučování vápníku močí a mohou tak předcházet tvorbě kalcium-oxalátových kamenů.
   *   **Hyperkalcémie:** Kličková diuretika v kombinaci s hydratací podporují vylučování vápníku.
   *   **Horská nemoc:** Acetazolamid pomáhá s aklimatizací na vysokou nadmořskou výšku.

⚠️ Nežádoucí účinky a rizika

Přestože jsou diuretika obecně bezpečná, jejich užívání je spojeno s řadou potenciálních nežádoucích účinků, které vyplývají z jejich mechanismu účinku.

Dehydratace a hypotenze: Nadměrná diuréza může vést ke snížení objemu tělesných tekutin, což se projeví žízní, suchostí v ústech, slabostí a v závažných případech poklesem krevního tlaku (ortostatická hypotenze).
Elektrolytová nerovnováha:

   *   **Hypokalémie (nízká hladina draslíku):** Nejčastější komplikace léčby thiazidovými a kličkovými diuretiky. Může způsobit svalovou slabost, křeče a srdeční arytmie.
   *   **Hyperkalémie (vysoká hladina draslíku):** Riziko spojené s kalium šetřícími diuretiky, zejména při současném podávání ACE inhibitorů nebo u pacientů s poruchou funkce ledvin. Je to závažný stav, který může vést k život ohrožujícím arytmiím.
   *   **Hyponatrémie (nízká hladina sodíku):** Může nastat zejména u starších pacientů léčených thiazidy.
   *   **Hypomagnezémie (nízká hladina hořčíku):** Častá při dlouhodobém užívání kličkových a thiazidových diuretik.

Metabolické účinky:

   *   **Hyperurikémie:** Zvýšení hladiny kyseliny močové v krvi, což může u predisponovaných jedinců vyvolat záchvat dny.
   *   **Hyperglykémie:** Thiazidová a kličková diuretika mohou zhoršit kontrolu glykémie u pacientů s diabetem.
   *   **Zvýšení hladiny lipidů:** Dlouhodobá léčba thiazidy může mírně zvýšit hladiny cholesterolu a triglyceridů.

Ostatní:

   *   **Ototoxicita (poškození sluchu):** Vzácný, ale závažný nežádoucí účinek vysokých dávek intravenózně podávaných kličkových diuretik.
   *   **Gynekomastie (zvětšení prsní žlázy u mužů):** Specifický nežádoucí účinek spironolaktonu kvůli jeho antiandrogennímu působení.

🏋️ Zneužívání ve sportu

Diuretika jsou na seznamu zakázaných látek Světové antidopingové agentury (WADA). Ve sportu jsou zneužívána ze dvou hlavních důvodů: 1. Rychlé snížení tělesné hmotnosti: V odvětvích s váhovými kategoriemi (např. zápas, box, vzpírání) je sportovci zneužívají k rychlému odvodnění těsně před vážením, aby se vešli do nižší kategorie. 2. Maskování jiných dopingových látek: Zvýšením objemu moči diuretika "ředí" koncentraci jiných zakázaných látek (např. anabolických steroidů) v moči, což ztěžuje jejich detekci při dopingových testech.

Jejich užívání bez lékařské indikace je velmi nebezpečné a může vést k těžké dehydrataci, elektrolytovému rozvratu a selhání oběhu.

🤓 Pro laiky: Jak fungují "pilulky na odvodnění"?

Představte si ledviny jako velmi pokročilou čističku a recyklační stanici pro vaši krev. Každý den přefiltrují obrovské množství tekutiny (asi 180 litrů), která obsahuje odpadní látky, ale také spoustu užitečných látek, jako je sůl, cukr a hlavně voda.

Recyklační linka: Většinu (přes 99 %) této přefiltrované tekutiny musí ledviny vrátit zpět do těla, jinak bychom se během chvilky úplně odvodnili. Děje se to v dlouhých trubičkách zvaných nefrony.
Sůl táhne vodu: Klíčovým pravidlem v ledvinách je: "kam jde sůl, tam jde i voda". Aby ledviny dostaly vodu zpět do těla, aktivně pumpují sůl (sodík) z trubiček zpět do krve a voda je pasivně následuje.
Co dělají diuretika: Diuretika jsou jako "inspektoři", kteří přijdou na tuto recyklační linku a na různých místech řeknou pumpám na sůl: "Zpomalte, tolik soli recyklovat nebudeme."
Výsledek: Protože se méně soli vrátí do krve, zůstane jí více v trubičkách. A protože sůl táhne vodu, zůstane v trubičkách i více vody. Tato přebytečná sůl a voda pak opustí tělo jako moč. Tím se sníží celkové množství tekutiny v těle, klesnou otoky a sníží se krevní tlak.

Šablona:Aktualizováno