Jestřebí hory

Jestřebí hory
Poloha a specifikace
Rozměry	Délka: 17 km
Geomorfologie
Geologie a hydrologie

Jestřebí hory (v místním lidovém a historickém označení často zvané též Brendy) představují výrazný, převážně zalesněný horský hřeben a geomorfologický okrsek nacházející se v severovýchodních Čechách na území Královéhradeckého kraje. Tento táhlý hřbet, který se pne v délce přibližně sedmnácti kilometrů, tvoří přirozenou jihozápadní hradbu masivní Broumovské vrchoviny. Území se táhne od údolí Petříkovického potoka na severozápadě až k údolí řeky Metuje u města Hronov na jihovýchodě. Nejvyšším bodem celého pohoří je vrch Žaltman, jenž dosahuje nadmořské výšky 741 metrů a tvoří nezaměnitelnou krajinnou dominantu.

Region Jestřebích hor je zcela mimořádný svým spojením geologických fenoménů, hluboké průmyslové historie a literárního odkazu. Hory jsou tvořeny prastarými usazeninami z období karbonu, které v sobě skrývaly bohaté uhelné sloje, jež na dlouhá staletí určily osud celého kraje. Rozsáhlá hlubinná těžba černého uhlí a měděných rud po sobě zanechala specifický ráz krajiny posetý starými štolami, haldami a hornickými osadami, jako jsou Malé Svatoňovice či Radvanice.

Pohoří je rovněž neoddělitelně spjato s českou literaturou, a to především díky slavným bratrům, jimiž byli Karel Čapek a Josef Čapek. Právě do divokých zalesněných hřbetů Jestřebích hor, kterým místní obyvatelé říkali Brendy, umístil Karel Čapek děj své proslulé Loupežnické pohádky o Lotrandovi. Dnes hory představují velmi klidnou a vyhledávanou oázu pro pěší turistiku, horskou cyklistiku a běžecké lyžování, která nabízí romantické výhledy do kraje bez enormní zátěže masového turismu.

🗓 Současnost

V roce 2026 zažívají Jestřebí hory období úspěšné transformace z postindustriálního těžebního regionu na atraktivní zónu udržitelného a poznávacího turismu. Klíčovým motorem rozvoje je aktivní sdružení obcí s názvem Místní akční skupina (MAS) Království – Jestřebí hory. Toto uskupení masivně čerpá evropské dotace na obnovu krajiny, podporu lokálních podnikatelů a záchranu drobných kulturních památek rozesetých po hřebenech hor.

Největším současným turistickým lákadlem je nová rozhledna na nejvyšším vrcholu Žaltman. Ta nahradila původní, více než padesát let starou a nebezpečně zchátralou konstrukci. Na podzim roku 2025 se zde konal masový „Společný výšlap na Žaltman“, který připomínal přesně pět let od slavnostního otevření této nové moderní dominanty. Dalším obrovským trendem je rozmach takzvané montánní (hornické) turistiky. Bývalý měděný důl Bohumír prošel rozsáhlou revitalizací a svazek obcí nadále investuje do údržby naučných hornických stezek, které propojují zaniklé šachty mezi obcemi.

Region se rovněž soustředí na ekologii a komunitní život. Velkou popularitu si získaly každoroční jarní úklidové akce, jako je například takzvaná „Igelitiáda“, při které stovky dobrovolníků a dětí z místních škol čistí lesní cesty a koryta potoků od odpadků. Kulturní kalendář je plný lokálních slavností, od nočních astronomických pozorování na nedaleké hvězdárně ve městě Úpice až po strašidelné pochody a posvícenské trhy v podhorských vesničkách.

📝 Popis a geomorfologie

Z hlediska odborného geomorfologického členění České republiky náleží Jestřebí hory do provincie Česká vysočina, kde tvoří jeden z okrsků podřazené Žacléřské vrchoviny, která je sama součástí rozsáhlejší Broumovské vrchoviny. Pohoří má naprosto charakteristický tvar takzvané kuesty – jedná se o asymetrický hřbet, který na jedné straně (k jihozápadu) stoupá jen velmi pozvolna, zatímco na straně druhé (k severovýchodu) spadá do údolí strmými svahy a prudkými srázy.

Hřeben se zvedá u osady Petříkovice a táhne se jihovýchodním směrem jako mohutná zelená hradba. Je přerušován jen několika málo hlubokými průsmyky a příčnými údolími, kterými protékají drobné horské bystřiny jako Brlenka či Zbečnický potok. Centrální části hor dominuje plochý masiv vrcholu Žaltman (741 metrů nad mořem). K dalším velmi výrazným a turisticky oblíbeným vrcholům patří Slavětínský kopec (713 metrů), zalesněná Kolčarka (691 metrů) a Švédský vrch (660 metrů).

Krajina je charakteristická svými protáhlými pískovcovými a slepencovými hřbety, na kterých se vinou staré cesty. Zcela specifickým rysem vrcholových partií jsou mrazové sruby – strmé skalní stěny vzniklé mrazovým zvětráváním během ledových dob. Tyto útvary jsou hojně roztroušeny v lesích a poskytují domov mnoha vzácným druhům kapradin a mechů.

🪨 Geologie a příroda

Geologická stavba Jestřebích hor je naprosto fascinující a určila celou moderní historii regionu. Hory jsou tvořeny především mocnými vrstvami slepenců, pískovců a jílovců, které se zde usadily v období mladších prvohor – konkrétně v karbonu a permu. V té době se zde rozkládala obrovská jezerní a bažinatá pánev obklopená bujnými tropickými pralesy plnými obřích přesliček, plavuní a kapradin.

Postupným tlením a obrovským tlakem přesývajících se hornin vznikly z těchto pralesů vrstvy velmi kvalitního černého uhlí. Uhlonosné sloje se táhnou v hlubinách paralelně s celým hřebenem. Další světovou raritou, kterou tyto pralesy zanechaly, jsou takzvané araukarity – kusy dokonale zkamenělého dřeva prehistorických jehličnanů, které jsou ve zdejších sedimentech dodnes nalézány a zdobí mnohé geologické sbírky. Mimo uhlí se v centrální části hor blízko osady Jívka nacházela významná ložiska rud mědi, která se zde intenzivně těžila.

Z botanického hlediska jsou hory pokryty převážně smíšenými lesy. Zatímco vrcholové partie ovládly hospodářské smrčiny, v roklinách a na strmých svazích se zachovaly cenné bučiny. Zcela magickým obdobím je v Jestřebích horách časné jaro. Jakmile sleze sníh, obrovské plochy podmáčených luk a lužních lesíků na úpatí hor rozkvetou doslova miliony kusů přísně chráněné bledule jarní. Tyto bílé koberce květin lákají každoročně zástupy obdivovatelů přírody.

⛏️ Hornická historie

Historie dobývání nerostného bohatství v Jestřebích horách sahá až do přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, nicméně skutečný „uhelný boom“ odstartovala až průmyslová revoluce v devatenáctém století. Černé uhlí se stalo naprosto strategickou surovinou pro pohon textilních továren, lokomotiv a parních strojů v širokém okolí.

V oblasti vznikly dva obrovské těžební revíry – svatoňovický a radvanický. Ve městě Malé Svatoňovice vyrostl mohutný Důl Ida, do kterého sfáraly generace místních mužů. Hornická činnost zde byla nesmírně obtížná kvůli takzvané plynatosti slojí a častým průvalům vod. Kvůli potřebám uhelného průmyslu byla vybudována hustá síť železnic a lanovek. Zcela unikátním fenoménem je osada Paseka, nacházející se vysoko na samotném hřebeni hor (v nadmořské výšce 674 metrů). Byla to původně chudá havířská vesnička zaklíněná přesně mezi radvanickými a svatoňovickými doly, kde dodnes stojí historická Jestřebí bouda (dříve zvaná Řehákova hospoda).

Těžba uhlí byla z ekonomických důvodů definitivně ukončena na počátku devadesátých let dvacátého století. Doly byly zasypány nebo zality vodou, avšak hornická minulost je v kraji stále hluboce zakořeněna. Tyčí se zde zbytky těžních věží, kilometry starých štol se propadají pod lesními cestami a všudypřítomné haldy hlušiny postupně pohlcuje divoká příroda. Regionální patriotismus se dnes projevuje v údržbě hornických uniforem a budování expozic, z nichž nejpřístupnější je zrekonstruovaný Měděný důl Bohumír, jenž návštěvníkům umožňuje bezpečně sestoupit do podzemních chodeb.

⚔️ Vojenské opevnění

Ve třicátých letech dvacátého století, v době dramaticky narůstající hrozby ze strany nacistického Německa, padlo rozhodnutí o vybudování masivního pohraničního opevnění. Vzhledem k tomu, že hřeben Jestřebích hor probíhal nedaleko tehdejších hranic a tvořil přirozenou strategickou překážku chránící české vnitrozemí, byl vojenskými inženýry vybrán jako ideální linie obrany.

V letech 1935 až 1938 zde byla podél celého sedmnáctikilometrového hřebene vybudována souvislá, neprostupná linie betonových pevností. Návštěvníci tak dnes při toulkách lesem narážejí na stovky malých pevnůstek (lidově zvaných „řopíky“) a mohutné dělostřelecké a pěchotní sruby s obrovskými železobetonovými stěnami. Zvláště silně bylo opevněno sedlo v osadě Odolov, kudy procházela strategická silnice, kterou bylo nutno ubránit za každou cenu. Celý tento pevnostní systém, ačkoliv nebyl z důvodu přijetí mnichovské dohody nikdy vojensky využit, dnes představuje monumentální technickou památku, přičemž mnohé z bunkrů nadšenci zrekonstruovali do původní podoby a v letních měsících je otevírají jako muzea.

🎭 Kultura a literatura

Kulturní a literární stopa Jestřebích hor je v kontextu České republiky zcela fenomenální. Oblast se stala kolébkou rodu Čapků. Ve městě Malé Svatoňovice, ležícím přímo pod svahy hor, se narodil jeden z největších českých spisovatelů dvacátého století, Karel Čapek. O kousek dále v Hronově spatřil světlo světa jeho bratr, malíř a spisovatel Josef Čapek, a ve rtyňském údolí působila spisovatelka Božena Němcová i prozaik Alois Jirásek.

Právě Karel Čapek učinil tyto hory nesmrtelnými ve své knize Devatero pohádek. V takzvané Loupežnické pohádce vypráví o obávané tlupě starého Lotranda, která loupila kupce na starých obchodních stezkách. Čapek pro pohoří použil zkomolený název „Brendy“, což je termín, který mezi starousedlíky skutečně rezonoval – pocházel z německého slova „brennen“ (hořet) a odkazoval na všudypřítomné milíře, v nichž se na svazích hor pálilo dřevěné uhlí.

Až do odsunu v roce 1945 procházela přímo po hřebeni hor ostrá národnostní a jazyková hranice. Jihozápadní svahy a údolí obývalo převážně české etnikum, zatímco severovýchodní části (kolem Radvanic a Petříkovic) tvořily silně německé oblasti spadající pod Sudety. Z této doby pochází starý německý název pro nejvyšší horu Žaltman, jež se jmenovala Hexenstein, v překladu Kámen čarodějnic, což jen dokresluje divokou a pověstmi opředenou atmosféru tohoto hvozdu.

🏞 Turismus a volnočasové aktivity

Jestřebí hory jsou protkány hustou sítí udržovaných turistických stezek, z nichž nejznámější je takzvaná Panská cesta. Tato hřebenová trasa propojuje ty nejkrásnější vyhlídky, hluboké lesy a pozůstatky starých dob.

Absolutním vrcholem každé návštěvy je výstup na horu Žaltman. Původní železnou rozhlednu vysokou pouhých dvanáct metrů zde svépomocí postavili Sokolové z Malých Svatoňovic v roce 1967. Kvůli přerůstajícím stromům a havarijnímu stavu však musela být stržena. Na podzim roku 2020 ji nahradila zbrusu nová, dvaadvacet metrů vysoká ocelová věž. Po zdolání 120 schodů na nejvyšší vyhlídkovou plošinu se návštěvníkům otevře dechberoucí kruhový panoramatický výhled na Krkonoše, Orlické hory, Adršpašsko-teplické skály, a dokonce i vzdálený Králický Sněžník či Trosky v Českém ráji.

Nedávno byla vybudována další moderní vyhlídková věž na severozápadě hřebene – rozhledna Slavětín. Cyklisté ocení kilometry šotolinových a lesních cest. V zimních měsících, kdy hřeben pokryje sníh, se Panská cesta proměňuje v dokonalou běžkařskou tepnu s desítkami kilometrů strojově frézovaných stop. Po náročném pochodu se turisté s oblibou zastavují ve slavné hospodě U Lotranda v Odolově, jež kultivuje místní pohádkový odkaz.

📈 Statistiky a data

Demografický a strukturální vývoj celého regionu Jestřebích hor lze nejlépe demonstrovat na absolutně kompletních statistických datech města Malé Svatoňovice, které historicky, hospodářsky i geograficky tvoří samé srdce této oblasti.

Níže je uvedena kompletní statistická tabulka vývoje populace obce Malé Svatoňovice v nepřerušené časové řadě čtrnácti let (od roku 2013 do roku 2026), dokumentující přesné rozložení obyvatelstva z hlediska pohlaví i celkového počtu. Z tabulky nevynechán jediný rok, což umožňuje sledovat přesný trend postupné stabilizace obyvatelstva v post-těžební éře.

Rok	Celkový počet obyvatel	Z toho muži	Z toho ženy	Meziroční změna celkem
2013	1 516	748	768	—
2014	1 523	759	764	+7
2015	1 519	756	763	-4
2016	1 518	757	761	-1
2017	1 509	750	759	-9
2018	1 515	749	766	+6
2019	1 489	733	756	-26
2020	1 499	741	758	+10
2021	1 477	732	745	-22
2022	1 480	727	753	+3
2023	1 494	735	759	+14
2024	1 505	738	767	+11
2025	1 501	742	759	-4
2026	1 519	755	764	+18

Přehled nejvýznamnějších geologických vrcholů určujících morfologii pohoří, srovnaných podle jejich absolutní nadmořské výšky:

Název vrcholu	Nadmořská výška	Turistická vybavenost	Typ horniny
Žaltman	741 metrů	Rozhledna (kovová, 2020)	Karbonský slepenec
Slavětínský kopec	713 metrů	Rozhledna (dřevěná konstrukce)	Pískovec a slepenec
Kolčarka	691 metrů	Vrcholová značka, vyhlídka	Pískovec
Švédský vrch	660 metrů	Bez infrastruktury (divoký les)	Uhelné usazeniny

💡 Pro laiky

Když se řekne "kuesta", představte si silnou encyklopedii, kterou někdo položil do písku tak, že je nakloněná. Když po ní půjdete z jedné strany, půjdete jen do velmi mírného, příjemného kopečka, prostě se budete loudat po obalu knihy nahoru. Ale jakmile dojdete na její horní hranu, zíráte najednou dolů na prudký a strmý sešup – tedy na hrany těch popsaných stránek. Přesně takhle vypadají Jestřebí hory. Kdo do nich vyráží z jedné strany (od Rtyně), funí do strmého srázu. Kdo do nich jede z druhé strany (od Radvanic), stoupá naprosto nenápadně.

A co to jsou ty záhadné "araukarity"? Představte si, že před obrovskou spoustou milionů let v těchto místech nerostly dnešní smrky, ale pralesy obřích dřevin v obrovských tropických močálech. Když ty stromy spadly do bahna, bahno je hermeticky uzavřelo před vzduchem, takže dřevo nemohlo shnít. Místo toho do každé buňky toho dřeva pronikla voda nasycená křemíkem z okolních sopek. Dřevo v průběhu staletí "zkamenělo". Když dnes takový kus najdete v lese pod listím, vypadá naprosto přesně jako kus uříznuté větve nebo pařezu s kůrou a letokruhy – dokud se ho nedotknete a nezjistíte, že je tvrdý a těžký jako skála.

Zdroje