New York Rangers

Rozbalit box

Obsah boxu

New York Rangers jsou profesionální americký hokejový klub hrající v Metropolitní divizi Východní konference National Hockey League (NHL). Klub byl založen v roce 1926 a je jedním z nejstarších a nejikoničtějších týmů v lize. Patří do prestižní skupiny Original Six, šesti týmů, které tvořily základnu NHL po dobu 25 let před expanzí v roce 1967.

Své domácí zápasy hrají v legendární aréně Madison Square Garden (MSG) v srdci Manhattanu, což jim vyneslo přezdívku Broadway Blueshirts. Rangers jsou známí svou bouřlivou historií, která zahrnuje období rané dominance, neuvěřitelně dlouhé 54leté čekání na titul a jeden z nejpamátnějších triumfů v moderní historii sportu. Během své existence vyhráli čtyřikrát Stanley Cup.

New York Rangers
Soubor:New York Rangers logo.svg
Logo New York Rangers
Liga	National Hockey League
Konference	Východní konference
Divize	Metropolitní divize
Založeno	1926
Aréna	Madison Square Garden
Město	New York, New York, USA 🇺🇸
Barvy	Modrá, červená, bílá
GM	Chris Drury
Trenér	Peter Laviolette
Kapitán	Jacob Trouba
Farmy	Hartford Wolf Pack (AHL) Cincinnati Cyclones (ECHL)
Stanley Cupy	4 (1928, 1933, 1940, 1994)
Web	[1]

📜 Historie (Část 1: Zlatý věk a zrod legendy, 1926–1940)

"Texovi Rangers": Zrození z rivality

Příběh New York Rangers začíná úspěchem jejich městského rivala. V roce 1925 vstoupil do NHL tým New York Americans a jeho okamžitý komerční úspěch v Madison Square Garden přesvědčil prezidenta arény, legendárního boxerského promotéra George "Tex" Rickarda, že New York si zaslouží ještě jeden, a hlavně jeho vlastní, hokejový tým. Rickard chtěl tým, který by byl plně pod kontrolou MSG, na rozdíl od Americans, kteří byli jen nájemci.

V roce 1926 mu NHL udělila franšízu. Díky Rickardově prominentní postavě získal nový tým rychle přezdívku "Tex's Rangers" (Texovi Rangeři), která se nakonec zkrátila na oficiální název. Rickard se rozhodl postavit tým od základů a najal jednoho z nejlepších hokejových mozků své doby, Conna Smythe, aby sestavil soupisku. Smythe během jediného léta poskládal neuvěřitelně talentovaný tým, ale po hádce s Rickardovým asistentem byl kontroverzně vyhozen ještě před začátkem první sezóny. Na jeho místo nastoupila další legenda, Lester Patrick, který se stal generálním manažerem i trenérem a definoval první dekádu klubu.

Okamžitý úspěch a legendární finále 1928

Rangers, oblečení do svých ikonických modrých dresů s diagonálním nápisem, byli okamžitým hitem. Na rozdíl od většiny expanzních týmů byli od začátku konkurenceschopní. Hned ve své první sezóně 1926-27 vyhráli Americkou divizi.

Jejich největší a nejlegendárnější moment přišel hned v druhé sezóně. V roce 1928 se probojovali až do finále Stanley Cupu proti Montreal Maroons. Během druhého zápasu série byl brankář Rangers, Lorne Chabot, zasažen pukem do oka a nemohl pokračovat. Protože týmy v té době neměly náhradní brankáře, situace se zdála beznadějná. V tomto kritickém momentu udělal trenér a manažer Lester Patrick nevídané rozhodnutí. Ve věku 44 let si oblékl brankářskou výstroj a sám nastoupil do branky, aby zápas dochytal. Ačkoliv byl původně obránce, předvedl hrdinský výkon, inkasoval jediný gól a Rangers zápas v prodloužení vyhráli. Do dalšího zápasu už liga povolila nasazení brankáře z jiného týmu, ale Patrickův heroický čin tým inspiroval k zisku jejich prvního Stanley Cupu po pouhých dvou letech existence.

"The Bread Line" a další tituly

Jádrem prvních úspěšných týmů Rangers byla jedna z nejdominantnějších útočných formací své éry, přezdívaná "The Bread Line" (Linka na chleba). Tvořili ji centr Frank Boucher a bratři Bill a Bun Cookové na křídlech. Boucher byl geniální tvůrce hry, který pětkrát za sebou vyhrál Lady Byng Trophy pro nejslušnějšího a nejférovějšího hráče, zatímco Bill Cook byl elitním kanonýrem. Společně vedli tým k dalšímu triumfu ve Stanley Cupu v roce 1933, kdy ve finále porazili Toronto Maple Leafs.

Třetí a na dlouhou dobu poslední titul získali Rangers na jaře roku 1940. Frank Boucher se mezitím přesunul na post trenéra a novými hvězdami týmu byli brankář Dave Kerr a útočníci Bryan Hextall starší a bratři Neil a Mac Colvillovi. Ve finále opět porazili Toronto Maple Leafs.

Po tomto vítězství se stalo něco, co se stalo součástí klubového folkloru. Vedení Madison Square Garden, které konečně splatilo hypotéku na arénu, údajně symbolicky spálilo hypoteční listiny v poháru Stanley Cupu. Tento akt znesvěcení byl podle pověsti příčinou tzv. "Kletby z roku 1940", která měla tým pronásledovat po další více než půlstoletí. Rangers byli na vrcholu, ale netušili, že jejich další oslava se Stanley Cupem přijde až za 54 let.

Pro laiky

Představte si, že šéf nejslavnější sportovní haly na světě, Madison Square Garden, který byl původně boxerský promotér, si v roce 1926 řekne: "Chci vlastní hokejový tým!" A tak vznikli New York Rangers. Byli jako nový muzikál na Broadwayi, který se stal přes noc absolutním hitem.

Hned ve své druhé sezóně se dostali do finále o Stanley Cup. Stala se tam neuvěřitelná věc: jejich brankář se zranil a protože neměli náhradníka, do branky si musel stoupnout jejich 44letý trenér! I přesto zápas vyhráli a nakonec získali i celý pohár. Byl to zázrak.

V prvních letech své existence byli Rangers absolutní špičkou a vyhráli Stanley Cup celkem třikrát (1928, 1933 a 1940). Měli útok snů přezdívaný "The Bread Line" (protože svým spoluhráčům "servírovali" přihrávky jako denní chléb).

Po posledním vítězství v roce 1940 ale podle legendy udělali obrovskou chybu. Vedení arény údajně spálilo nějaké důležité finanční dokumenty přímo v poháru, čímž ho znesvětili. A tím na sebe uvalili "kletbu", kvůli které pak nedokázali vyhrát další titul neuvěřitelných 54 let. Z absolutních šampionů se stali na dlouhá desetiletí smolaři.

📜 Historie (Část 2: Dlouhé čekání a "Kletba z roku 1940", 1941–1990)

Po zisku třetího Stanley Cupu v roce 1940 se zdálo, že New York Rangers jsou předurčeni k další dekádě úspěchů. Místo toho však klub vstoupil do nejtemnějšího a nejdelšího období své historie. Následujících 54 let bylo poznamenáno frustrací, smůlou, neúspěšnými finálovými účastmi a všudypřítomným pocitem prokletí, které se stalo součástí identity klubu i jeho fanoušků.

Poválečný úpadek a éra Original Six

Druhá světová válka tvrdě zasáhla jádro mistrovského týmu z roku 1940. Mnoho klíčových hráčů narukovalo do armády a po návratu již nedosahovali své dřívější výkonnosti. Tým se propadl na dno ligy a stal se jedním z nejslabších článků v éře Original Six. V letech 1943 až 1955 se Rangers do play-off probojovali pouze dvakrát.

Jedním z mála světlých momentů bylo nečekané tažení v play-off v roce 1950. Tým, vedený brankářem Chuckem Raynerem a centrem Buddym O'Connorem (prvním Rangerem, který získal Hart Trophy), se jako absolutní outsider probojoval až do finále Stanley Cupu proti Detroit Red Wings. Série byla neuvěřitelně dramatická a dospěla až do sedmého, rozhodujícího zápasu. V něm Rangers prohráli ve druhém prodloužení, čímž začala dlouhá série finálových zklamání. Situaci navíc komplikoval fakt, že kvůli cirkusu, který měl v té době přednost v Madison Square Garden, museli Rangers odehrát většinu "domácích" finálových zápasů na neutrální půdě v Torontu.

Éra skvělých jednotlivců, ale žádného poháru (60. a 70. léta)

V 60. a 70. letech se Rangers stali týmem skvělých individualit, ale chyběla jim týmová soudržnost potřebná k zisku titulu. Během tohoto období oblékaly modrý dres některé z největších legend v historii klubu:

• Andy Bathgate: Elegantní a produktivní útočník, který v roce 1959 získal Hart Trophy.
• Harry Howell: Skalní obránce, který v roce 1967 získal Norris Trophy pro nejlepšího obránce ligy.
• Jean Ratelle, Vic Hadfield a Rod Gilbert: Vytvořili slavnou a neuvěřitelně produktivní útočnou formaci přezdívanou "GAG Line" (Goal-A-Game Line, neboli "gól na zápas"). Rod Gilbert se stal historicky nejlepším střelcem a nejproduktivnějším hráčem v historii klubu, přestože nikdy nevyhrál Stanley Cup. Jeho číslo 7 bylo jako první v historii Rangers vyřazeno.
• Brad Park: Brilantní ofenzivní obránce, který byl ve stínu legendárního Bobbyho Orra, ale patřil k absolutní špičce.
• Ed Giacomin: Charismatický a akrobatický brankář, miláček fanoušků v MSG.

Navzdory tomuto obrovskému talentu se týmu nedařilo dosáhnout na vrchol. Dvakrát se přiblížili:

• **Finále 1972:** Tým "GAG Line" se probojoval do finále proti Boston Bruins s Bobbym Orrem a Philem Espositem. Rangers prohráli 2:4 na zápasy.
• **Finále 1979:** Rangers, vedení švédskými hvězdami Andersem Hedbergem a Ulfem Nilssonem a trenérem Fredem Sherem, šokovali ligu, když v semifinále vyřadili favorizované a městské rivaly New York Islanders. Ve finále však narazili na dynastické Montreal Canadiens a prohráli 1:4 na zápasy.

Po tomto finále se stal slavným pokřik fanoušků Islanders, kteří během derby skandovali "1940! 1940!", aby Rangers připomněli jejich dlouhé čekání na titul. Tento posměšek se stal symbolem jejich frustrace.

80. léta: Boj v Patrickově divizi

V 80. letech se Rangers stali stabilním účastníkem play-off, ale naráželi na neuvěřitelně silnou konkurenci ve své vlastní divizi (Patrick Division). V ní dominovaly dynastické týmy New York Islanders a později Philadelphia Flyers a Washington Capitals. Rangers, vedení hráči jako obránce Barry Beck nebo brankář John Vanbiesbrouck, se sice několikrát probojovali do finále konference (1981, 1986), ale na postup do finále Stanley Cupu nedosáhli.

Na konci dekády se v týmu začala objevovat nová generace talentů, jako byl mladý obránce Brian Leetch a útočník Mike Gartner, ale zdálo se, že "Kletba z roku 1940" je silnější než kdy dříve. Tým byl dobrý, ale ne dost dobrý. Chyběl mu vůdce, který by dokázal zlomit desetiletí zklamání a dovést tým na absolutní vrchol. A přesně takový hráč se měl v New Yorku brzy objevit.

Pro laiky

Představte si, že váš oblíbený fotbalový tým vyhraje titul a pak už nic – dalších 54 let! Přesně to se stalo New York Rangers po jejich vítězství v roce 1940. Říkalo se tomu "Kletba z roku 1940".

Po druhé světové válce se tým rozpadl a stal se jedním z nejhorších v lize. Jednou, v roce 1950, se sice náhodou dostali do finále, ale to museli hrát své domácí zápasy v jiném městě, protože v jejich hale byl zrovna cirkus. A finále prohráli v prodloužení. Byla to prostě smůla.

V 60. a 70. letech měli Rangers spoustu neuvěřitelných hvězd. Měli útok snů přezdívaný "GAG Line" (protože dávali gól skoro v každém zápase), skvělé obránce i brankáře. Ale nikdy to nedokázali dotáhnout do konce. Dvakrát se dostali do finále (1972 a 1979), ale pokaždé prohráli s lepším týmem. Fanoušci soupeřů se jim pak posmívali a křičeli na ně "1940!", aby jim připomněli, jak dlouho už nevyhráli.

V 80. letech to bylo pořád to samé. Tým byl dobrý, ale nikdy ne nejlepší. Hráli ve stejné divizi jako týmy, které v té době vládly celé lize. Bylo to pět dekád plných zklamání a pocitu, že jsou prokletí. Tým zoufale potřeboval někoho, kdo by přišel a tu kletbu konečně zlomil.

📜 Historie (Část 3: Spasitel a Svatý grál, 1991–1994)

Na počátku 90. let byli New York Rangers týmem na vzestupu, plným mladého talentu. V jejich řadách již působil budoucí vítěz Norris Trophy, geniální obránce Brian Leetch, a elitní střelec Mike Gartner. Přesto týmu stále něco chybělo – vůdčí osobnost s vítěznou mentalitou, která by dokázala tým přenést přes hranu úspěchu a zlomit desetiletí trvající frustraci. Vše se změnilo 4. října 1991, kdy generální manažer Neil Smith uskutečnil přestup, který navždy změnil historii klubu.

Příchod Mesiáše

Toho dne Rangers získali z Edmonton Oilers centra Marka Messiera. Nebyl to jen tak ledajaký hráč. Messier byl šestinásobný vítěz Stanley Cupu, srdce a duše dynastie Oilers z 80. let a jeden z nejrespektovanějších a nejcharismatičtějších lídrů v historii tohoto sportu. Jeho příchod do New Yorku byl vnímán jako příchod spasitele, "Mesiáše" (The Messiah), který měl konečně zlomit "Kletbu z roku 1940".

Messier okamžitě dostal na dres kapitánské "C" a jeho dopad byl okamžitý. Hned ve své první sezóně (1991-92) získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy a dovedl Rangers k zisku Presidents' Trophy pro nejlepší tým základní části. V play-off však tým v divizním finále nečekaně podlehl Pittsburghu Penguins a čekání pokračovalo.

Sezóna osudu: 1993–94

Před sezónou 1993-94 provedlo vedení další klíčový krok. Na post trenéra byl angažován Mike Keenan, přísný a nekompromisní kouč přezdívaný "Iron Mike" (Železný Mike). Keenan se navíc obklopil několika hráči, kteří s Messierem vyhráli Stanley Cup v Edmontonu, jako byli Adam Graves, Kevin Lowe, Glenn Anderson a Esa Tikkanen. Tým byl dokonale poskládán:

• **Vedení:** Mark Messier
• **Ofenzivní síla:** Adam Graves (který v této sezóně nastřílel 52 gólů), Alexej Kovaljov, Sergej Němčinov, Sergej Zubov
• **Defenzivní pilíř:** Brian Leetch
• **Brankářská jistota:** Mike Richter

Tým dominoval celé základní části a podruhé za tři roky získal Presidents' Trophy. Tentokrát však byla atmosféra jiná. Celé město a hokejový svět cítili, že tentokrát je to "ten rok".

"The Guarantee": Legendární moment

Cesta play-off však nebyla jednoduchá. Po hladkém postupu přes Islanders a Capitals narazili Rangers ve finále Východní konference na svého úhlavního rivala, New Jersey Devils. Série byla neuvěřitelně napínavá a fyzicky náročná. Devils se ujali vedení 3:2 na zápasy a Rangers stáli v šestém zápase v New Jersey na pokraji vyřazení.

Tehdy Mark Messier učinil krok, který se stal legendou. Před zápasem sebevědomě prohlásil novinářům: "We will win tonight" ("Dnes v noci vyhrajeme"). Nebyla to arogance, ale cílené gesto, kterým sňal tlak ze svých spoluhráčů a vzal ho na sebe. A svůj slib splnil. V zápase, ve kterém Rangers prohrávali, vstřelil ve třetí třetině čistý hattrick a zařídil vítězství 4:2, čímž si vynutil sedmý zápas.

Tento moment, známý jako "The Guarantee" (Záruka), je považován za jeden z největších vůdčích výkonů v historii sportu.

Finále a konec čekání

V rozhodujícím sedmém zápase proti Devils vstřelil Stéphan Matteau gól ve druhém prodloužení a poslal Rangers poprvé po 15 letech do finále Stanley Cupu. Tam je čekal tým Vancouver Canucks, vedený ruskou raketou Pavlem Burem a kapitánem Trevorem Lindenem.

Finále bylo opět neuvěřitelně dramatické. Rangers se ujali vedení 3:1 na zápasy, ale Vancouver dokázal sérii srovnat na 3:3. Osud 54 let čekání tak musel rozhodnout jediný zápas – sedmý zápas v Madison Square Garden. 14. června 1994, v neuvěřitelně napjaté atmosféře, Rangers zvítězili 3:2. Vítězný gól vstřelil Mark Messier.

Když kapitán Mark Messier zvedl Stanley Cup nad hlavu, Madison Square Garden explodovala v euforii, která se okamžitě přelila do ulic New Yorku. 54 let bolesti, frustrace a posměchu bylo u konce. Kletba byla zlomena.

Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off naprosto zaslouženě získal obránce Brian Leetch, který se stal prvním Američanem v historii, jenž tuto trofej vyhrál.

Pro laiky

Představte si, že váš tým 54 let nevyhrál titul a všichni věří, že je prokletý. Pak ale přijde nový hráč, absolutní legenda a rozený vítěz. To se stalo Rangers v roce 1991, když přišel Mark Messier. Fanoušci mu hned začali říkat "Mesiáš", protože doufali, že je spasí.

A on to dokázal. V roce 1994 sestavil tým, který měl jediný cíl: vyhrát. Cesta ale nebyla lehká. V semifinále prohrávali 2:3 na zápasy a byli krok od vyřazení. Tehdy Messier udělal něco neuvěřitelného. Před zápasem řekl novinářům: "Dnes vyhrajeme." Byla to odvážná záruka. A on ji splnil. V zápase dal tři góly a sám zařídil vítězství.

Nakonec se dostali až do velkého finále. I to bylo drama na sedm zápasů. Ale 14. června 1994 to konečně dokázali. V Madison Square Garden, před svými fanoušky, vyhráli a po 54 letech zvedli nad hlavu Stanley Cup. Bylo to jedno z největších a nejemotivnějších vítězství v historii sportu. Kapitán Mark Messier, "Mesiáš", konečně zlomil kletbu a stal se nesmrtelnou legendou New Yorku.

📜 Historie (Část 4: Moderní éra a honba za dalším pohárem, 1995–současnost)

Triumf v roce 1994 byl vrcholem, na který fanoušci čekali více než půlstoletí, ale zároveň se ukázal být posledním velkým úspěchem této generace. Následující tři dekády se nesly ve znamení snahy navázat na tento legendární úspěch, což se však navzdory přítomnosti dalších superhvězd a několika nadějným pokusům dosud nepodařilo.

Éra drahých hvězd a velké zklamání (1995–2004)

Po vítězství v roce 1994 se vedení Rangers, v čele s generálním manažerem Neilem Smithem, vydalo cestou podepisování drahých a stárnoucích hvězd v naději na zopakování úspěchu. V létě 1996 se jim podařil obrovský úlovek, když podepsali největší hvězdu své doby, Waynea Gretzkyho, který zde vytvořil údernou dvojici se svým starým přítelem Markem Messierem. Přestože tento krok přinesl obrovskou publicitu, týmový úspěch se nedostavil.

Tato éra byla charakterizována obrovskými výdaji na platy, ale minimálními výsledky. Rangers se stali "hřbitovem slonů", kde velké hvězdy minulosti dohrávaly své kariéry. V týmu se objevila jména jako Theo Fleury, Alexandr Mogilnyj nebo Eric Lindros. Výsledkem však byla sedmiletá série (1998–2004), během které se tým ani jednou neprobojoval do play-off, což bylo pro klub s nejvyšším rozpočtem v lize obrovské ponížení.

Vzestup "Krále Henrika" a nová naděje

Vše se změnilo po výluce v sezóně 2004-05 a zavedení platového stropu. Rangers byli nuceni změnit svou filozofii a začali budovat tým na mladých hráčích. Klíčovým se ukázal být příchod dvou mužů:

• Jaromír Jágr: Česká legenda přišla do týmu v roce 2004 a po výluce se stala jeho kapitánem a nesporným lídrem. V sezóně 2005-06 vytvořil nové klubové rekordy v počtu gólů (54) a bodů (123) v jedné sezóně a pomohl týmu vrátit se do play-off.
• Henrik Lundqvist: Mladý švédský brankář, draftovaný až v sedmém kole, vtrhl do NHL v sezóně 2005-06 jako uragán. Okamžitě se stal jedním z nejlepších brankářů světa a na dalších 15 let tváří celé organizace. Pro svůj elegantní styl, dominantní výkony a charisma si vysloužil přezdívku "King Henrik" (Král Henrik). Pětkrát za sebou byl nominován na Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře a v roce 2012 ji konečně získal.

S Lundqvistem v brance se Rangers stali trvalým účastníkem play-off a jedním z nejlepších týmů v lize. Pod vedením trenérů Johna Tortorelly a později Alaina Vigneaulta, a s hráči jako Ryan Callahan, Dan Girardi a Ryan McDonagh, se tým proslavil svou bojovností a skvělou obranou.

Finále 2014 a konec jedné éry

Vrchol této generace přišel v sezóně 2013-14. Tým, posílený o hvězdného útočníka Martina St. Louise, se probojoval až do finále Stanley Cupu, poprvé po dvaceti letech. Tam je čekal tým Los Angeles Kings. Ačkoliv Rangers bojovali, série byla vyrovnanější, než napovídal konečný výsledek. Tři z pěti zápasů skončily v prodloužení, ale všechny tři dokázali vyhrát Kings. Los Angeles nakonec sérii vyhrálo 4:1 na zápasy.

V následující sezóně Rangers vyhráli Presidents' Trophy, ale v play-off vypadli v sedmizápasové bitvě ve finále konference s Tampou Bay. Bylo jasné, že mistrovské okno se pro tuto generaci zavírá. V roce 2018 vedení klubu vydalo fanouškům otevřený dopis, ve kterém oznámilo záměr zahájit kompletní přestavbu týmu.

Současnost: Nová generace hvězd

Přestavba přinesla do týmu novou vlnu elitních talentů. V draftu Rangers získali útočníky Kaapa Kakka a Alexise Lafrenièra. Klíčovým se ukázal být podpis ruského superstřelce Artěmije Panarina v roce 2019 a zisk elitního obránce Adama Foxe, který v roce 2021 získal Norris Trophy. Brankářskou jedničkou se po odchodu Lundqvista stal Rus Igor Šesťorkin, který v roce 2022 získal Vezina Trophy.

K říjnu 2025 jsou New York Rangers opět jedním z nejsilnějších týmů v NHL. Pod vedením kapitána Jacoba Trouby a trenéra Petera Laviolettea tým v sezóně 2023-24 vyhrál Presidents' Trophy, ale v play-off znovu zklamal ve finále konference. S jádrem tvořeným Panarinem, Zibanejadem, Foxem a Šesťorkinem je tým v ideálním věku na to, aby v blízké budoucnosti zaútočil na pátý Stanley Cup v historii klubu.

Pro laiky

Představte si, že váš tým konečně po 54 letech vyhraje titul. Co dál? Místo aby stavěli na úspěchu, začali Rangers v 90. letech skupovat všechny slavné, ale už starší hvězdy, včetně legendárního Waynea Gretzkyho. Bylo to jako sestavit kapelu ze samých rockových dědečků – jména byla velká, ale úspěch žádný. Tým sedm let po sobě ani nepostoupil do play-off.

Změna přišla až po roce 2005, kdy se objevil nový hrdina – švédský brankář Henrik Lundqvist, přezdívaný "Král Henrik". Byl tak dobrý, že tým na svých zádech táhl dalších 15 let. S ním v brance byli Rangers zase jedním z nejlepších týmů. V roce 2014 se jim dokonce podařilo postoupit až do finále Stanley Cupu, ale tam prohráli s Los Angeles.

Když "Král Henrik" zestárnul, vedení se rozhodlo pro kompletní přestavbu. Rozprodali staré hráče a přivedli nové, mladé hvězdy. Dnes mají v týmu ruského kouzelníka s pukem (Artěmij Panarin), jednoho z nejlepších obránců světa (Adam Fox) a dalšího geniálního ruského brankáře (Igor Šesťorkin). Jsou opět na špičce a jejich jediným cílem je konečně vyhrát Stanley Cup, na který fanoušci od slavného roku 1994 znovu čekají.