Vinohrady (Praha)
Obsah boxu
Vinohrady, do roku 1968 oficiálně Královské Vinohrady, jsou městská čtvrť a katastrální území v centru Prahy. Jsou známé svou ucelenou a architektonicky hodnotnou zástavbou z přelomu 19. a 20. století, především ve stylu novorenesance a secese, rozlehlými parky a vysokou kvalitou života. Většina území spadá pod městskou část Praha 2, menší části pak pod Praha 3, Praha 10 a Praha 1 (oblast okolo Státní opery a Hlavního nádraží)[1].
🌍 Poloha a charakter
Vinohrady se rozkládají na mírně zvlněné terase nad Nuselským údolím a východně od Nového Města. Sousedí s Žižkovem na severu, Strašnicemi na východě, Vršovicemi a Nuslemi na jihu a s Novým Městem na západě.
Čtvrť je charakteristická svou přehlednou, pravoúhlou uliční sítí a velkorysými náměstími, jako jsou Náměstí Míru, náměstí Jiřího z Poděbrad nebo Tylovo náměstí. Na rozdíl od sousedního, historicky dělnického Žižkova, byly Vinohrady od počátku budovány jako prestižní rezidenční čtvrť pro střední a vyšší vrstvy, což se odráží v honosnosti a kvalitě zdejších činžovních domů. Díky množství zeleně, parků (Riegrovy sady, Havlíčkovy sady) a vynikající dopravní dostupnosti patří Vinohrady dlouhodobě mezi nejžádanější a nejdražší lokality pro bydlení v Praze[2].
⏳ Historie
Původ názvu a středověké vinice
Historie a samotný název čtvrti jsou neoddělitelně spjaty s vinařstvím. Ve 14. století nechal císař Karel IV. na svazích za hradbami Prahy, směrem k Vršovicím, založit rozsáhlé vinice[3]. Vznikla zde krajina nazývaná Viničné Hory (latinsky Montes vinearum). Císař osvobodil vinaře na 12 let od daní a udělil jim zvláštní privilegia, čímž podpořil rozvoj pražského vinařství. Během husitských válek v 15. století byla však většina vinic zničena a zpustošena.
Raný novověk a vznik předměstí
Obnova vinařství probíhala jen pomalu. Na území Viničných Hor postupně vznikaly spíše zemědělské usedlosti, dvory a pastviny. V 17. a 18. století si zde pražská šlechta a bohatí měšťané začali budovat letohrádky a okrasné zahrady. Z této doby pochází například základy usedlostí, na jejichž místě později vznikly parky Kanálka nebo Grébovka.
V roce 1788 byly Viničné Hory rozděleny na dvě části – Vinohrady I a Vinohrady II. V roce 1849 byly obě části spojeny do jedné obce s názvem Vinohrady. Až do poloviny 19. století si však oblast stále zachovávala převážně venkovský charakter s roztroušenou zástavbou a přibližně 1 200 obyvateli[4]. Zásadní proměna měla teprve přijít s bouráním pražských hradeb a průmyslovou revolucí.
🏙️ Zlatá éra Královských Vinohrad (1879–1922)
Vznik samostatného města
Zásadní zlom ve vývoji Vinohrad nastal v 70. letech 19. století. Bourání pražských hradeb a rostoucí poptávka po bydlení v blízkosti Prahy odstartovaly bezprecedentní stavební boom. V roce 1867 byla obec přejmenována na Královské Vinohrady (německy Königliche Weinberge) a 26. září 1879 byly císařským rozhodnutím Františka Josefa I. povýšeny na královské město[5].
Toto období, trvající pouhých 43 let, představuje zlatou éru Vinohrad. Město se rozvíjelo podle velkorysého regulačního plánu s pravoúhlou sítí širokých ulic (dnes nazývaných třídy) a reprezentativními náměstími. Počet obyvatel explozivně rostl: zatímco v roce 1880 zde žilo 14 831 obyvatel, v roce 1900 to bylo již 52 504 a v roce 1922, v době připojení k Praze, přes 90 000[6]. Královské Vinohrady se staly třetím největším městem v Čechách, hned po Praze a Plzni, a byly jedním z nejbohatších a nejmodernějších měst v celé monarchii[7].
Moderní a sebevědomé město
Městská správa Královských Vinohrad byla velmi ambiciózní a dbala na to, aby město mělo veškerou moderní infrastrukturu a občanskou vybavenost, často v přímé konkurenci se sousední Prahou.
- Infrastruktura: Město mělo vlastní vodárnu, plynárnu, elektrárnu, moderní kanalizaci a jatka.
- Veřejné budovy: V krátké době vyrostla řada monumentálních veřejných staveb, jako je Národní dům na Vinohradech, Vinohradská tržnice, Vinohradská vodárenská věž, desítky škol a Městská spořitelna.
- Kultura: Kulturní život se soustředil kolem Městského divadla, které bylo otevřeno v roce 1907.
- Doprava: V roce 1897 byla na Vinohradech zprovozněna elektrická dráha (tramvaj), která byla provozována nezávisle na pražské síti[8].
Vinohrady si pěstovaly image elegantní a moderní čtvrti, která byla domovem mnoha významných osobností – spisovatelů, umělců, politiků a podnikatelů, včetně bratrů Čapků, Václava Havla (narodil se zde jeho otec i on sám) nebo Jaroslava Foglara.
Spojení s Velkou Prahou
Soužití dvou velkých a samostatných měst, Prahy a Královských Vinohrad, jejichž zástavba na sebe plynule navazovala, se postupem času stávalo neudržitelným. Objevovaly se problémy s koordinací dopravy, infrastruktury a správy. Po vzniku Československa byla myšlenka na spojení v jeden metropolitní celek nevyhnutelná.
I přes odpor některých vinohradských patriotů byly Královské Vinohrady zákonem o Velké Praze k 1. lednu 1922 připojeny k hlavnímu městu a staly se centrem nového městského obvodu Praha XII[9]. Tímto aktem skončila slavná, byť krátká, epocha samostatného města Královské Vinohrady, ale zároveň začala nová kapitola Vinohrad jako jedné z nejprestižnějších pražských čtvrtí. V roce 1968 byl z názvu katastrálního území vypuštěn přívlastek "Královské"[10].
🏛️ Architektonické dominanty a památky
Vinohrady jsou přehlídkou architektury konce 19. a začátku 20. století. Téměř každá budova v historickém jádru čtvrti je architektonicky hodnotná.
Sakrální stavby
- Kostel svaté Ludmily: Novogotická dvověžová bazilika, která je dominantou Náměstí Míru. Byla postavena v letech 1888–1892 podle návrhu Josefa Mockera a je jedním ze symbolů Vinohrad[11].
- Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně: Unikátní modernistická stavba od slovinského architekta Josipa Plečnika na náměstí Jiřího z Poděbrad. Kostel z let 1928–1932 je považován za jednu z nejvýznamnějších sakrálních staveb 20. století v České republice a je národní kulturní památkou[12].
- Husův sbor: Monumentální konstruktivistická budova s vysokou zvonicí v Dykově ulici, postavená v letech 1930–1935.
Veřejné a kulturní budovy
- Divadlo na Vinohradech: Secesní divadelní budova na náměstí Míru, otevřená v roce 1907. Je jednou z nejvýznamnějších divadelních scén v Praze[13].
- Národní dům na Vinohradech: Novorenesanční společenské a kulturní centrum z roku 1894, které bylo srdcem společenského života samostatného města[14].
- Vinohradská tržnice: Technicky zajímavá secesní stavba z roku 1902 s prosklenou střechou, která dnes slouží jako nákupní centrum.
- Vinohradská vodárenská věž: Výrazná novorenesanční věž z roku 1882, která je dnes využívána jako byty.
- Státní opera: Novorenesanční operní dům, původně Nové německé divadlo, otevřený v roce 1888. Ačkoli leží na samé hranici čtvrti, je s Vinohrady neodmyslitelně spjat.
- Budova Českého rozhlasu: Funkcionalistická budova z let 1929–1932, která se stala symbolem bojů o svobodu v letech 1945 a 1968.
🌳 Parky a zeleň
Vinohrady jsou považovány za jednu z "nejzelenějších" vnitřních pražských čtvrtí.
- Riegrovy sady: Rozlehlý park anglického typu s krásnými výhledy na Pražský hrad a Malou Stranu. Nachází se zde slavná vyhlídka, sportoviště a restaurace.
- Havlíčkovy sady (Grébovka): Unikátní park inspirovaný italskou renesancí s vilou, umělou grottou, vinicí a vinným sklípkem, který navazuje na vinařskou tradici místa[15].
- Sady Svatopluka Čecha: Menší park poblíž Vinohradské třídy.
- Bezručovy sady: Úzký pás zeleně táhnoucí se podél potoka Botiče na hranici s Vršovicemi.
🚇 Doprava
Dopravní obslužnost Vinohrad je vynikající.
- Metro: Páteřní dopravu zajišťuje linka A se stanicemi Náměstí Míru, Jiřího z Poděbrad, Flora a Želivského. Linka C obsluhuje západní okraj čtvrti (stanice I. P. Pavlova, Muzeum a Hlavní nádraží).
- Tramvaje: Hustá síť tramvajových tratí protkává celou čtvrť, zejména v ulicích Vinohradská, Francouzská a Bělehradská.
- Železnice: V západní části se nachází Hlavní nádraží. Na jižním okraji pak leží nádraží Praha-Vršovice.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že Vinohrady jsou jako elegantní stará dáma mezi pražskými čtvrtěmi. Kdysi dávno, za krále Karla IV., to byla jen slunná stráň plná vinic. Ale asi před 150 lety se začala měnit v luxusní čtvrť. Místo vinic tu vyrostly nádherné domy s vysokými stropy, zdobenými fasádami a balkony, postavené v rovných, širokých ulicích jako podle pravítka. Bydleli tu bohatí a významní lidé, a proto si Vinohrady postavily vlastní krásné divadlo, kostely a velké parky, kde se dalo odpočívat. I dnes si Vinohrady udržují svoji noblesní atmosféru. Je to místo plné kaváren, restaurací, malých obchůdků a parků, kde je radost se procházet a obdivovat krásnou architekturu. Je to takový klidnější a "zelenější" soused rušného centra Prahy.
Reference
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Vinohrady_(Praha)
- ↑ https://www.forbes.cz/bydleni-v-praze-zebricek-nejlepsich-ctvrti-pro-zivot-vedou-vinohrady/
- ↑ https://www.praha2.cz/m-c-praha-2/historie-prahy-2
- ↑ https://dvojka.praha2.cz/Pred-sto-lety-se-staly-Kralovske-Vinohrady-soucasti-Velke-Prahy
- ↑ https://www.earch.cz/architektura/clanek/mesto-kralovske-vinohrady-1879-1922
- ↑ https://dvojka.praha2.cz/Pred-sto-lety-se-staly-Kralovske-Vinohrady-soucasti-Velke-Prahy
- ↑ https://www.prahaneznama.cz/praha-2/vinohrady/kralovske-vinohrady/
- ↑ https://www.prazsketramvaje.cz/view.php?cisloclanku=2006041648
- ↑ https://www.praha.eu/wps/portal/p/o-meste/zakladni-informace/uzemni-vyvoj-prahy
- ↑ https://cs.wikipedia.org/wiki/Vinohrady_(Praha)
- ↑ https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-ludmily-152220
- ↑ https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-nejsvetejsiho-srdce-pane-152136
- ↑ https://www.divadlonavinohradech.com/o-divadle/Historie
- ↑ https://www.nardum.cz/o-nas/
- ↑ https://www.prague.eu/cs/objekt/mista/128/havlickovy-sady-grebovka