Pražské povstání

Rozbalit box

Obsah boxu

Pražské povstání bylo ozbrojené povstání českého lidu proti německým okupantům, které probíhalo od 5. do 8. května 1945 v Praze a jejím okolí. Bylo největším vystoupením českého domácího odboje za druhé světové války a jeho cílem bylo osvobodit hlavní město z německé nadvlády v posledních dnech války v Evropě. Povstání skončilo kapitulací německé posádky a osvobozením města ještě před příjezdem Rudé armády.

📜 Předehra a příčiny

Na jaře 1945 se druhá světová válka v Evropě chýlila ke konci. Nacistické Německo bylo v rozkladu, Adolf Hitler spáchal 30. dubna sebevraždu a spojenecká vojska postupovala ze západu i z východu. Na území Protektorátu Čechy a Morava se nacházela silná německá armádní skupina Střed (Heeresgruppe Mitte) pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera, která čítala téměř milion vojáků.

Atmosféra v Praze byla napjatá. Obyvatelstvo očekávalo brzký konec války a osvobození. Již od konce dubna propukala v českých městech lokální povstání. V Praze se aktivizovaly odbojové organizace, z nichž nejvýznamnější byla Česká národní rada (ČNR) v čele s profesorem Albertem Pražákem, která se snažila převzít politickou moc. Vojenské velení povstání zajišťovalo velitelství „Bartoš“ pod vedením generála Karla Kutlvašra.

Americká 3. armáda generála George S. Pattona postoupila až do západních Čech a 6. května osvobodila Plzeň. Její další postup na Prahu byl však zastaven na základě politické dohody o demarkační linii mezi USA a Sovětským svazem. Z východu se blížila Rudá armáda, ale od Prahy byla ještě vzdálena několik dní cesty. Pražané se tak rozhodli vzít osud města do vlastních rukou.

💥 Průběh povstání

🗓️ 5. květen: Vypuknutí bojů

Povstání začalo spontánně v ranních hodinách 5. května. Impulsem se stalo volání o pomoc Českého rozhlasu, jehož budovu se pokusili obsadit čeští zaměstnanci. Hlasatel Zdeněk Mančal pronesl do éteru slavnou větu: „Je šest hodin a šest minut. Voláme českou policii, české četnictvo, vládní vojsko a všechny Čechy na pomoc Českému rozhlasu!“

Tato výzva odstartovala všeobecné povstání. Lidé začali strhávat německé nápisy, vyvěšovat československé vlajky a spontánně stavět barikády. Během několika hodin jich v Praze vyrostlo přes 1600. Do bojů se zapojili členové odbojových skupin, policisté, četníci, hasiči i neorganizovaní civilisté, často jen s lehkými zbraněmi nebo ukořistěnou výzbrojí. Klíčovým cílem povstalců bylo obsadit strategické body ve městě – mosty, nádraží, telefonní ústřednu a především budovu rozhlasu na Vinohradské třídě, o kterou se vedly nejtěžší boje.

Německá posádka v Praze, které velelel generál Rudolf Toussaint, byla zpočátku zaskočena, ale brzy zahájila protiútok s použitím tanků a dělostřelectva.

🗓️ 6. květen: Německý protiútok a příchod Vlasovců

Druhý den povstání se situace pro povstalce zhoršila. Z vojenských výcvikových prostorů v okolí Prahy začaly do města pronikat bojové skupiny Waffen-SS, zejména z divize „Das Reich“ a „Wallenstein“. Tyto jednotky postupovaly s mimořádnou brutalitou, vraždily civilisty a vypalovaly domy. Povstalci, kteří měli nedostatek těžkých zbraní a munice, se ocitli v kritické situaci.

V tento moment do bojů zasáhla 1. pěší divize Ruské osvobozenecké armády (ROA), známá jako „vlasovci“, pod velením generála Sergeje Buňačenka. Tito vojáci, původně bojující na straně Německa proti Sovětskému svazu, se na konci války snažili zachránit před sovětským zajetím a nabídli povstalcům pomoc. Jejich dobře vyzbrojené a bojově zkušené jednotky (cca 18 000 mužů) zaútočily na německé pozice z jihu a západu Prahy, obsadily Letiště Ruzyně a zabránily německým jednotkám v postupu do centra města. Jejich zásah byl pro vývoj povstání klíčový.

🗓️ 7. květen: Vrchol bojů a jednání

Boje dosáhly svého vrcholu. Vlasovci dobyli Petřín a levý břeh Vltavy, čímž výrazně ulehčili situaci obráncům v centru. Německé jednotky SS se však stále snažily povstání potlačit a páchaly další masakry na civilním obyvatelstvu, například v pražských jatkách nebo v oblasti Pankráce.

Česká národní rada však byla k vlasovcům nedůvěřivá kvůli jejich předchozí kolaboraci s Němci a pod tlakem komunistů jejich pomoc oficiálně odmítla. Zklamaný generál Buňačenko proto v noci ze 7. na 8. května nařídil svým jednotkám opustit Prahu a pokračovat v ústupu na západ do amerického zajetí.

Zároveň probíhala jednání mezi velením povstalců a německým velitelem generálem Toussaintem o kapitulaci. Toussaint si uvědomoval bezvýchodnost situace a jeho hlavním cílem bylo zajistit bezpečný odchod německých jednotek a civilistů z Prahy do amerického zajetí, aby nepadli do rukou blížící se Rudé armády.

🗓️ 8. květen: Kapitulace a poslední boje

Dne 8. května v 16:00 podepsal generál Toussaint v sídle ČNR v Bartolomějské ulici protokol o kapitulaci německých vojsk v Praze. Německým jednotkám byl zaručen volný odchod z města směrem na západ. Většina bojů tím ustala.

Některé fanatické jednotky SS, zejména pod velením Carla Friedricha von Pückler-Burghause, však kapitulaci neuznaly a pokračovaly v bojích a vraždění civilistů, například na Masarykově nádraží a na Zlíchově. Tyto poslední boje byly zlikvidovány až během následujícího dne.

🇷🇺 Role Ruské osvobozenecké armády (Vlasovců)

Účast ROA v Pražském povstání je jednou z nejkontroverznějších kapitol celé události. Vlasovci byli bývalí sovětští vojáci, kteří padli do německého zajetí a rozhodli se bojovat po boku Třetí říše proti Stalinovu režimu. Jejich velitelem byl generál Andrej Vlasov.

Na konci války se jejich 1. divize pod velením Buňačenka nacházela na území protektorátu a rozhodla se jednat na vlastní pěst. Jejich motivací pro pomoc Praze byla snaha o politickou rehabilitaci, naděje na získání azylu u západních Spojenců a také odpor k německému nacismu.

Přestože jejich zásah významně pomohl povstalcům v nejkritičtější fázi bojů a zachránil Prahu před zničením, jejich role byla po válce komunistickým režimem zcela zamlčena a překroucena. Byli označeni za zrádce a jejich velitelé, včetně Vlasova a Buňačenka, kteří byli vydáni Sovětům, byli v Moskvě v roce 1946 popraveni.

🕊️ Osvobození a příchod Rudé armády

V ranních hodinách 9. května 1945 dorazily do již z velké části svobodné Prahy první tanky 1. ukrajinského frontu maršála Ivana Koněva. Sovětští vojáci byli nadšeně vítáni jako osvoboditelé. Zlikvidovali poslední ohniska odporu fanatických jednotek SS, které nerespektovaly kapitulaci.

Příjezd Rudé armády byl následně komunistickou propagandou po celá desetiletí prezentován jako rozhodující akt osvobození Prahy, přičemž zásluhy českých povstalců a především vlasovců byly záměrně potlačovány. Historická skutečnost je taková, že povstání samo o sobě osvobodilo město a zabránilo jeho zničení, zatímco příjezd sovětských vojsk tento stav definitivně potvrdil.

📊 Bilance a oběti

Pražské povstání si vyžádalo značné oběti.

Česká strana: Padlo přibližně 2 898 osob, z toho velká část byli neozbrojení civilisté zavraždění německými jednotkami.
ROA (vlasovci): Ztratili přibližně 300 vojáků.
Německá strana: Ztráty se odhadují na zhruba 1 000 vojáků.

Materiální škody byly také značné, nejvíce byla poškozena budova Českého rozhlasu a Staroměstská radnice, jejíž historické křídlo vyhořelo i se slavným orlojem. Díky povstání se však podařilo zabránit plánovanému zničení pražských mostů a dalších strategických objektů.

🏛️ Dědictví a spory

Pražské povstání je klíčovou událostí moderních českých dějin. Symbolizuje odhodlání českého národa postavit se na konci války se zbraní v ruce proti okupantům.

Po roce 1948 byl jeho výklad silně ideologicky zkreslen. Komunistický režim zdůrazňoval vedoucí úlohu komunistů v povstání (která byla ve skutečnosti omezená) a glorifikoval příjezd Rudé armády jako jediný osvoboditelský akt. Role demokratického odboje, České národní rady a především vlasovců byla tabuizována.

Po Sametové revoluci v roce 1989 došlo k přehodnocení těchto událostí. Historici začali otevřeně diskutovat o všech aspektech povstání, včetně klíčové, i když kontroverzní, role vlasovců. Dnes je Pražské povstání vnímáno jako hrdinský čin, který zachránil město před zkázou a obnovil českou státnost ještě před příchodem spojeneckých armád.

🧑‍🏫 Pro laiky

Protektorát Čechy a Morava: Název pro okleštěné české území, které bylo od roku 1939 okupováno a spravováno nacistickým Německem. Nemělo vlastní armádu a bylo pod přímou německou kontrolou.
Wehrmacht: Oficiální název pro ozbrojené síly nacistického Německa. Zahrnoval pozemní armádu, letectvo a námořnictvo.
Waffen-SS: Ozbrojené křídlo organizace SS. Byly to elitní, fanatické a často velmi brutální bojové jednotky, které se dopouštěly mnoha válečných zločinů.
Ruská osvobozenecká armáda (ROA, vlasovci): Vojenské jednotky složené z bývalých sovětských válečných zajatců, které bojovaly na straně Německa proti Stalinovi. Na samém konci války se obrátily proti Němcům a pomohly osvobodit Prahu. Jejich situace byla velmi složitá, protože byli zrádci jak pro Sověty, tak pro Němce.

Šablona:Aktualizováno