Eduard IV.
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Eduard IV. (28. dubna 1442, Rouen – 9. dubna 1483, Westminster) byl anglický král z rodu Yorků, který vládl ve dvou obdobích, od roku 1461 do roku 1470 a znovu od roku 1471 až do své smrti v roce 1483. Byl ústřední postavou Války růží, série občanských válek mezi rody Yorků a Lancasterů o anglický trůn. Jeho nástup na trůn znamenal první přerušení vlády lancasterské dynastie, která vládla Anglii od roku 1399.
Byl nejstarším synem Richarda Plantageneta, vévody z Yorku, a Cecílie Nevillové. Jeho otec byl hlavním uchazečem o trůn proti slabému králi Jindřichu VI.. Po smrti svého otce v bitvě u Wakefieldu v roce 1460 zdědil Eduard jeho nároky a s podporou svého mocného bratrance Richarda Nevilla, hraběte z Warwicku, porazil Lancastery v několika bitvách, zejména v drtivé bitvě u Towtonu v roce 1461. Krátce nato byl korunován králem.
Jeho vláda byla poznamenána pokračujícím konfliktem. Jeho tajný sňatek s neurozenou vdovou Alžbětou Woodvilleovou vedl k roztržce s Warwickem, který následně přešel na stranu Lancasterů. V roce 1470 byl Eduard nucen uprchnout do Burgundska, zatímco Jindřich VI. byl znovu dosazen na trůn. Eduard se však již v roce 1471 vrátil, porazil a zabil Warwicka v bitvě u Barnetu a zničil zbytek lancasterské armády v bitvě u Tewkesbury. Po těchto vítězstvích nechal Jindřicha VI. zavraždit v Toweru a zajistil si tak trůn.
Druhé období jeho vlády bylo stabilnější. Eduard se ukázal jako schopný a energický panovník, který obnovil pořádek a prosperitu v zemi zničené válkou. Podporoval obchod, reformoval královské finance a centralizoval moc. Jeho dvůr byl známý svou okázalostí. Zemřel náhle v roce 1483 a zanechal po sobě dva nezletilé syny, Eduarda a Richarda. Jeho smrt uvrhla Anglii zpět do chaosu, když jeho bratr Richard, vévoda z Gloucesteru, uzurpoval trůn, což vedlo k záhadnému zmizení mladých princů a k poslední fázi Války růží.
📜 Život a vláda
⚔️ Vzestup během Války růží
Eduard se narodil v Rouen ve Francii jako nejstarší přeživší syn Richarda, vévody z Yorku, a Cecílie Nevillové. Jeho otec měl silný dynastický nárok na anglický trůn, což ho stavělo do opozice vůči vládnoucímu lancasterskému králi Jindřichu VI., který trpěl záchvaty duševní choroby.
Konflikt, známý jako Války růží, propukl naplno v 50. letech 15. století. Mladý Eduard, tehdy hrabě z March, se rychle projevil jako talentovaný vojenský velitel. Po katastrofální porážce a smrti svého otce a bratra Edmunda v bitvě u Wakefieldu v prosinci 1460 se osmnáctiletý Eduard stal hlavou rodu Yorků a hlavním uchazečem o korunu.
Navzdory zdrcující ztrátě se Eduard nevzdal. V únoru 1461 dosáhl klíčového vítězství v bitvě u Mortimer's Cross. Krátce poté, s podporou svého bratrance Richarda Nevilla, hraběte z Warwicku, vstoupil do Londýna, kde byl prohlášen králem. Své postavení definitivně potvrdil 29. března 1461 v bitvě u Towtonu, jedné z nejkrvavějších bitev na anglické půdě. Lancasterská armáda byla rozdrcena a král Jindřich VI. s manželkou Markétou z Anjou uprchli do Skotska.
👑 První období vlády (1461–1470)
První roky Eduardovy vlády byly věnovány konsolidaci moci a potlačování zbývajícího lancasterského odporu na severu Anglie. Klíčovou postavou v jeho vládě byl hrabě z Warwicku, známý jako "Tvůrce králů" (Kingmaker), který disponoval obrovským vlivem a majetkem.
Vztahy mezi Eduardem a Warwickem se však začaly zhoršovat. Zlom nastal v roce 1464, kdy se Eduard tajně oženil s Alžbětou Woodvilleovou, vdovou po lancasterském rytíři. Tento sňatek byl pro Warwicka, který pro krále vyjednával politicky výhodný sňatek s francouzskou princeznou, obrovským ponížením. Navíc král začal štědře obdarovávat rozvětvenou a ambiciózní rodinu své manželky, což podkopávalo vliv staré šlechty, včetně Warwicka.
Warwickova nespokojenost vyvrcholila v roce 1469, kdy se spojil s Eduardovým nespokojeným mladším bratrem Georgem, vévodou z Clarence. Společně zorganizovali vzpouru, Eduarda dočasně zajali a vládli jeho jménem. Eduardovi se však podařilo získat zpět svobodu a donutit Warwicka a Clarence k útěku do Francie.
✈️ Exil a návrat (1470–1471)
Ve Francii uzavřel Warwick šokující spojenectví se svou bývalou nepřítelkyní, lancasterskou královnou Markétou z Anjou. S francouzskou podporou se na podzim 1470 vylodili v Anglii. Eduard, zrazen mnoha svými stoupenci (včetně Warwickova bratra Johna Nevilla), byl nucen uprchnout s malou družinou do Burgundska ke svému švagrovi Karlu Smělému. Jindřich VI. byl propuštěn z Toweru a znovu dosazen na trůn.
Eduardův exil však netrval dlouho. Na jaře 1471 se s finanční a vojenskou podporou od Karla Smělého vylodil zpět v Anglii. Postupně sbíral podporu a táhl na Londýn. V dubnu 1471 se střetl s Warwickovou armádou v bitvě u Barnetu. V husté mlze Eduardova vojska zvítězila a Warwick byl v bitvě zabit.
O několik týdnů později, v květnu 1471, se Eduard utkal se zbytkem lancasterských sil, vedených královnou Markétou a jejím synem Eduardem z Westminsteru, v bitvě u Tewkesbury. Bitva skončila drtivým yorským vítězstvím. Lancasterský následník trůnu Eduard byl zabit buď v bitvě, nebo krátce po ní. Královna Markéta byla zajata. Krátce po Eduardově návratu do Londýna byl v Toweru zavražděn i sesazený král Jindřich VI., čímž byla lancasterská linie prakticky vyhlazena.
👑 Druhé období vlády (1471–1483)
Po vítězstvích u Barnetu a Tewkesbury začalo pro Eduarda IV. druhé, mnohem klidnější období vlády. Bez přímé lancasterské hrozby se mohl soustředit na obnovu království. Ukázal se jako schopný administrátor. Zavedl reformy ke zlepšení královských financí, podporoval obchod, zejména s vlnou, a investoval do modernizace armády.
V roce 1475 podnikl invazi do Francie, která však skončila bez větší bitvy. Místo toho uzavřel s francouzským králem Ludvíkem XI. výhodnou smlouvu z Picquigny, která mu zajistila štědrou roční penzi a ukončila stoletou válku mezi oběma zeměmi.
Vnitřní politika byla poznamenána napětím mezi jeho bratry. George z Clarence pokračoval ve svých intrikách, až byl v roce 1478 obviněn ze zrady a na králův příkaz popraven. Podle legendy byl utopen v sudu vína Malvasia. Naopak nejmladší bratr, Richard, vévoda z Gloucesteru, zůstal po celou dobu Eduardovy vlády jeho loajálním a schopným pobočníkem, který spravoval sever Anglie.
Eduard IV. zemřel náhle 9. dubna 1483 ve věku pouhých 40 let, pravděpodobně na následky zápalu plic nebo mrtvice, zhoršené nezdravým životním stylem.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
Eduardův sňatek s Alžbětou Woodvilleovou byl na svou dobu neobvyklý, protože si vzal poddanou z lásky, nikoli cizí princeznu z politických důvodů. Měli spolu deset dětí:
- Alžběta z Yorku (1466–1503) – manželka krále Jindřicha VII., matka Jindřicha VIII.
- Marie z Yorku (1467–1482)
- Cecílie z Yorku (1469–1507)
- Eduard V. (1470–cca 1483) – jeden z "Princů v Toweru"
- Markéta z Yorku (1472)
- Richard ze Shrewsbury (1473–cca 1483) – druhý z "Princů v Toweru"
- Anna z Yorku (1475–1511)
- Jiří, vévoda z Bedfordu (1477–1479)
- Kateřina z Yorku (1479–1527)
- Brigita z Yorku (1480–1517) – stala se jeptiškou
Eduard byl také známý svou slabostí pro ženy a měl několik nemanželských dětí, z nichž nejznámější byl Arthur Plantagenet, 1. vikomt Lisle.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Eduard IV. je často považován za jednoho z nejschopnějších anglických králů pozdního středověku. Byl vynikajícím vojenským stratégem, který neprohrál jedinou bitvu, jíž osobně velel. Po letech chaosu přinesl Anglii stabilitu a prosperitu. Jeho reformy položily základy pro silnější monarchii, na kterou později navázali Tudorovci.
Jeho největším selháním bylo, že nedokázal zajistit klidné předání moci svému synovi. Jeho náhlá smrt zanechala na trůně dvanáctiletého chlapce, Eduarda V., a otevřela dveře ambicím jeho bratra Richarda z Gloucesteru. Richard nechal oba Eduardovy syny prohlásit za nelegitimní, uvěznil je v Toweru (odkud záhadně zmizeli) a sám se prohlásil králem Richardem III.. Tento čin vedl k dalšímu kolu občanské války, které skončilo porážkou Richarda III. v bitvě u Bosworthu a nástupem Jindřicha VII. Tudora, který si vzal za ženu Eduardovu nejstarší dceru Alžbětu a spojil tak rody Yorků a Lancasterů.
🤓 Pro laiky
Představte si, že v zemi bojují o trůn dvě mocné rodiny – Yorkové (s bílou růží ve znaku) a Lancasterové (s červenou růží). Tomuto konfliktu se říká Války růží. Eduard IV. byl hlavní hvězdou týmu Yorků. Byl to vysoký, silný a charismatický vojevůdce, který v bitvách drtil své nepřátele.
Když se stal králem, udělal něco nečekaného: místo aby si vzal za ženu princeznu z cizí země, aby si zajistil spojenectví (což se tehdy běžně dělalo), tajně se oženil s krásnou, ale neurozenou vdovou Alžbětou Woodvilleovou, do které se zamiloval. To naštvalo jeho nejmocnějšího spojence, hraběte z Warwicku, který mu pomohl na trůn. Warwick se cítil zrazený, přešel na stranu nepřátel a Eduarda na čas vyhnal ze země.
Eduard se ale vrátil, porazil Warwicka i zbytek Lancasterů a znovu se stal králem. Jeho druhá vláda byla úspěšná, v zemi zavedl pořádek a klid. Problém nastal, když náhle zemřel. Jeho synové byli ještě malí kluci a jejich strýc Richard (Eduardův bratr) je nechal zavřít do věže a sám se stal králem. Tím se rozpoutala poslední fáze Války růží.