TGV
Obsah boxu
TGV (francouzská zkratka pro Train à Grande Vitesse, v překladu vysokorychlostní vlak) je systém vysokorychlostní železniční dopravy ve Francii, vyvinutý společností Alstom a provozovaný státním dopravcem SNCF. První linka, spojující Paříž a Lyon, byla slavnostně otevřena v roce 1981. Tento projekt se stal symbolem francouzské technologické vyspělosti a odstartoval éru vysokorychlostní železnice v Evropě.
Systém TGV je charakteristický použitím speciálně budovaných vysokorychlostních tratí (LGV – Ligne à Grande Vitesse), které umožňují vlakům dosahovat provozní rychlosti až 320 km/h. Soupravy TGV jsou však schopné jízdy i po konvenčních tratích, což jim umožňuje obsluhovat i města mimo hlavní vysokorychlostní koridory. V roce 2007 dosáhla speciálně upravená souprava TGV světového rychlostního rekordu pro kolová kolejová vozidla hodnotou 574,8 km/h.
Síť TGV se postupně rozšířila po celé Francii a navázala na sítě sousedních zemí, jako jsou Belgie, Německo, Švýcarsko, Itálie, Španělsko a Spojené království (prostřednictvím vlaků Eurostar).
📜 Historie
💡 Počátky projektu (60. a 70. léta)
Myšlenka na vysokorychlostní železnici ve Francii se zrodila v 60. letech 20. století, inspirována úspěchem japonského systému Šinkansen, který byl spuštěn v roce 1964. Francouzská vláda a SNCF začaly zkoumat možnosti, jak radikálně zkrátit cestovní časy mezi hlavními městy a konkurovat tak rostoucí automobilové a letecké dopravě.
Původní koncept počítal s využitím pohonu plynovou turbínou, která byla v té době považována za moderní a výkonnou technologii. V roce 1972 byl představen prototyp TGV 001. Tato experimentální souprava s plynovou turbínou a elektrickým přenosem výkonu dosáhla při testech rychlosti 318 km/h a poskytla cenné poznatky o aerodynamice, podvozcích a brzdových systémech pro vysoké rychlosti.
Ropný šok v roce 1973 však znamenal dramatický nárůst cen paliva a projekt pohonu plynovou turbínou se stal ekonomicky neudržitelným. SNCF se proto rozhodla přejít na čistě elektrický pohon, který mohl využívat elektřinu z francouzských jaderných elektráren.
🚀 První generace: TGV Sud-Est (1981)
Po změně koncepce na elektrický pohon schválila francouzská vláda v roce 1976 výstavbu první vysokorychlostní tratě (LGV) mezi Paříží a Lyonem, nazvané LGV Sud-Est. Současně byla objednána výroba první série elektrických souprav TGV.
Dne 22. září 1981 slavnostně inauguroval první úsek trati tehdejší prezident François Mitterrand. Pravidelný provoz pro veřejnost byl zahájen o pět dní později, 27. září. Nové vlaky, charakteristické svým oranžovým nátěrem, zkrátily cestovní dobu mezi Paříží a Lyonem ze čtyř hodin na pouhé dvě hodiny a 40 minut (později po dokončení celé trati na dvě hodiny).
Úspěch byl okamžitý a obrovský. TGV se stalo populárním, spolehlivým a rychlým způsobem dopravy, který si rychle získal cestující z letadel i automobilů.
🌍 Expanze a nové generace (90. léta a 21. století)
Na základě komerčního úspěchu linky Paříž–Lyon začala SNCF plánovat masivní rozšíření sítě.
- TGV Atlantique (1989): Byla otevřena nová trať LGV Atlantique směřující na západ Francie (do Le Mans a Tours). Pro tuto trať byla vyvinuta druhá generace souprav TGV Atlantique, které byly výkonnější a komfortnější. V roce 1990 jedna z těchto souprav stanovila nový světový rychlostní rekord 515,3 km/h.
- TGV Nord (1993): Trať LGV Nord propojila Paříž s Lille a hranicemi Belgie, což umožnilo napojení na Eurotunel do Londýna (vlaky Eurostar) a na vysokorychlostní síť v Belgii a Německu (vlaky Thalys, dnes součást Eurostar Group). Pro tuto síť byly vyvinuty soupravy TGV Réseau, které byly interoperabilní a schopné provozu v různých napájecích soustavách.
- TGV Duplex (1996): S rostoucí poptávkou na nejvytíženější lince Paříž–Lyon se objevila potřeba zvýšit kapacitu. Řešením se staly dvoupodlažní soupravy TGV Duplex, které dokázaly přepravit o 45 % více cestujících než jednopatrové soupravy při stejné délce vlaku.
- LGV Méditerranée (2001): Prodloužení jižní větve sítě z Valence do Marseille a Nîmes, čímž se cesta z Paříže do Marseille zkrátila na pouhé tři hodiny.
- LGV Est (2007): Nová trať spojující Paříž se Štrasburkem a východní Francií. V rámci testovacích jízd na této trati byl 3. dubna 2007 stanoven současný světový rychlostní rekord 574,8 km/h.
🔮 Budoucnost: TGV M (Avelia Horizon)
K roku 2025 probíhá výroba a testování nové generace vlaků TGV, označované jako TGV M nebo komerčním názvem Avelia Horizon. Tyto soupravy, vyvinuté společností Alstom, jsou navrženy jako plně modulární, což umožní snadno měnit počet vozů (od sedmi do devíti) a jejich vnitřní uspořádání. Hlavními cíli nové generace jsou snížení pořizovacích a provozních nákladů o 20 %, snížení spotřeby energie o 20 % a zvýšení kapacity o 20 % díky optimalizovanému vnitřnímu prostoru. První soupravy TGV M by měly být nasazeny do provozu v průběhu roku 2025 na lince Paříž–Lyon–Marseille.
⚙️ Technologie a technické parametry
🚄 Soupravy
Jedním z klíčových technických prvků souprav TGV je jejich kloubová konstrukce. S výjimkou hnacích čelních vozů sdílí vždy dva sousední vložené vozy jeden společný podvozek (tzv. Jacobsovy podvozky). Toto řešení přináší několik výhod:
- Vyšší bezpečnost: V případě vykolejení má souprava tendenci zůstat v jedné linii a "nezlomit se", což snižuje riziko vážných následků.
- Lepší komfort: Snížení počtu podvozků vede k tišší a plynulejší jízdě.
- Nižší hmotnost a odpor vzduchu: Menší počet podvozků a menší mezery mezi vozy přispívají k úspoře energie.
Souprava je typicky tvořena dvěma hnacími (čelními) vozy a osmi až deseti vloženými vozy. Pohon zajišťují trakční motory umístěné v podvozcích hnacích vozů.
🛤️ Infrastruktura (LGV)
Vysokorychlostní tratě (LGV) jsou projektovány speciálně pro provoz vlaků TGV a mají specifické parametry:
- Velké poloměry oblouků: Aby bylo možné bezpečně projíždět vysokou rychlostí, mají oblouky na LGV poloměr minimálně 4000 metrů.
- Větší sklony: Díky vysoké kinetické energii mohou vlaky TGV překonávat větší sklony (až 35 ‰) než konvenční vlaky. To umožňuje lépe kopírovat terén a snižovat náklady na výstavbu tunelů a mostů.
- Mimoúrovňová křížení: Na tratích LGV se nenacházejí žádné železniční přejezdy.
- Větší osová vzdálenost kolejí: Aby se minimalizoval aerodynamický třesk při míjení dvou vlaků, je vzdálenost mezi osami kolejí větší než na běžných tratích.
🚦 Zabezpečovací zařízení
Při rychlostech nad 220 km/h není strojvedoucí schopen spolehlivě sledovat tradiční návěstidla podél trati. Proto jsou tratě LGV vybaveny systémem vlakového zabezpečovače TVM (Transmission Voie-Machine). Informace o povolené rychlosti a návěstech jsou přenášeny kódovaným signálem přes kolejnice přímo na palubní desku v kabině strojvedoucího. Novější tratě jsou již vybavovány moderním jednotným evropským systémem ETCS (European Train Control System).
🌐 Síť a provoz
🇫🇷 Domácí síť
Síť TGV je ve Francii postavena na principu hvězdice s centrem v Paříži. Většina hlavních linek vychází z pařížských nádraží:
- Gare de Lyon: Linky na jihovýchod (Lyon, Marseille, Nice, Švýcarsko, Itálie).
- Gare Montparnasse: Linky na západ a jihozápad (Bordeaux, Nantes, Rennes).
- Gare du Nord: Linky na sever (Lille, Brusel, Amsterdam, Kolín nad Rýnem, Londýn).
- Gare de l'Est: Linky na východ (Štrasburk, Lucembursko, Německo).
Pro spojení mezi jednotlivými větvemi sítě bez nutnosti projíždět centrem Paříže slouží trať LGV Interconnexion Est, která obchází město z východu a obsluhuje letiště Charlese de Gaulla a stanici Marne-la-Vallée–Chessy (Disneyland).
🌍 Mezinárodní spojení
TGV hraje klíčovou roli v mezinárodní dopravě:
- Eurostar: Provozuje vysokorychlostní spojení z Paříže a Bruselu do Londýna přes Eurotunel. Od roku 2022 pod značku Eurostar spadají i bývalé spoje Thalys do Belgie, Nizozemska a Německa.
- TGV Lyria: Společný podnik SNCF a švýcarských drah SBB pro spojení mezi Paříží a městy jako Ženeva, Lausanne a Curych.
- TGV INOUI: Provozuje přímé spoje do měst v Německu (Frankfurt nad Mohanem, Stuttgart), Itálii (Milán, Turín) a Španělsku (Barcelona).
🏢 Provozní modely
SNCF provozuje TGV pod dvěma hlavními komerčními značkami:
- TGV inOui: Standardní prémiová služba nabízející vyšší komfort, Wi-Fi připojení, barový vůz a další služby.
- Ouigo: Nízkonákladový model TGV, který nabízí nižší ceny za cenu omezených služeb (např. poplatky za zavazadla, prodej jízdenek pouze online). Vlaky Ouigo mají vyšší kapacitu sedadel a často využívají nádraží na okrajích měst.
🏆 Rekordy a bezpečnost
💨 Rychlostní rekordy
TGV je držitelem několika světových rychlostních rekordů pro konvenční kolové vlaky:
- 26. února 1981: Souprava TGV Sud-Est č. 16 dosáhla rychlosti 380 km/h.
- 18. května 1990: Souprava TGV Atlantique č. 325 dosáhla rychlosti 515,3 km/h.
- 3. dubna 2007: Speciálně upravená souprava TGV POS č. 4402 (projekt V150 – cíl 150 metrů za sekundu) stanovila současný světový rekord 574,8 km/h na trati LGV Est.
🛡️ Bezpečnostní bilance
Systém TGV má vynikající bezpečnostní bilanci. Za více než 40 let provozu nedošlo k žádnému úmrtí cestujícího při nehodě ve vysoké rychlosti na trati LGV. Došlo k několika vykolejením, ale díky kloubové konstrukci souprav a robustnosti tratí byly následky vždy minimální.
Nejvážnější nehoda v historii TGV se stala 14. listopadu 2015 u obce Eckwersheim během testovací jízdy na dosud neotevřeném úseku trati LGV Est. Souprava vykolejila v oblouku kvůli nadměrné rychlosti, což vedlo k 11 úmrtím. Všichni na palubě však byli zaměstnanci a hosté podílející se na testování, nikoli platící cestující v běžném provozu.
💡 Pro laiky
- Co je to TGV?
Představte si TGV jako letadlo na kolejích. Je to francouzský superrychlý vlak, který jezdí po speciálních tratích, aby mohl dosáhnout velmi vysoké rychlosti. Spojuje velká města ve Francii i v okolních zemích a cestování mezi nimi trvá jen pár hodin.
- Proč je tak rychlé a bezpečné?
TGV jezdí po vlastních tratích (LGV), které nemají žádné ostré zatáčky, kopce ani křižovatky se silnicemi. To mu umožňuje jet plynule a bezpečně rychlostí přes 300 km/h. Vagony jsou navíc spojeny speciálními podvozky, takže i kdyby vlak vykolejil, zůstane pohromadě jako housenka a nepřevrátí se.
- Jaký je rozdíl mezi TGV a normálním vlakem?
Hlavní rozdíl je v rychlosti a trati. Zatímco normální vlak jezdí po běžných kolejích a zastavuje v mnoha menších stanicích, TGV využívá svou vlastní "dálnici pro vlaky" a zaměřuje se na rychlé spojení velkých center. Strojvedoucí nesleduje semafory u trati, ale řídí se pokyny, které se mu zobrazují přímo na displeji v kabině.