Steve Smith (hokejista)

Steve Smith
Celé jméno	James Stephen Smith
Datum narození	30. dubna 1963
Místo narození	Glasgow, Skotsko, Spojené království
Státní příslušnost	,
Povolání	hokejista, hokejový trenér
Aktivní od	1984
Aktivní do	2001

Steve Smith (plným jménem James Stephen Smith; narozen 30. dubna 1963, Glasgow) je bývalý profesionální hokejista a současný hokejový trenér, který v severoamerické NHL nastupoval na pozici obránce. Během své aktivní hráčské kariéry odehrál v základní části nejvyšší severoamerické ligy celkem 804 utkání, ve kterých zaznamenal 72 branek a 303 asistencí (375 kanadských bodů). K tomu přidal 2 139 trestných minut, čímž se historicky zařadil mezi fyzicky nejdůraznější defenzivní hráče soutěže. V bojích o Stanley Cup nastoupil k dalším 134 utkáním s bilancí 11 gólů a 41 asistencí.

V rámci NHL oblékal dresy tří organizací: Edmonton Oilers, Chicago Blackhawks a Calgary Flames. Je trojnásobným vítězem Stanley Cupu, které získal s celkem Edmonton Oilers v letech 1987, 1988 a 1990. Na mezinárodní scéně reprezentoval Kanadu, přičemž je držitelem zlaté medaile z Kanadského poháru z roku 1991. Do historického povědomí hokejové veřejnosti se mimo své sportovní úspěchy zapsal také nešťastným vlastním gólem v sedmém utkání finále divize v roce 1986. Po ukončení hráčské dráhy se přesunul do trenérského sektoru, kde strávil více než desetiletí na pozici asistenta trenéra v několika klubech NHL a v nižší soutěži AHL.

👤 Mládí a formování v kanadských juniorských soutěžích

James Stephen Smith se narodil 30. dubna 1963 v největším skotském městě Glasgow ve Spojeném království. Nedlouho po jeho narození se rodina rozhodla pro emigraci z Britských ostrovů do Severní Ameriky a usadila se v kanadském městě Cobourg v provincii Ontario. V tomto prostředí získal mladý Steve své první kontakty s organizovaným ledním hokejem.

Jeho hokejové začátky nebyly přímočaré. V lokálních mládežnických kategoriích byl místními trenéry často přehlížen, neboť jeho tělesný růst byl velmi rychlý a v raném věku působil na ledě koordinačně nevyzrále. Do věku 17 let však dorostl do výšky 191 centimetrů a dosáhl hmotnosti přes 80 kilogramů. S těmito fyzickými parametry se na podzim roku 1980 jako nepozvaný hráč (tzv. walk-on) zúčastnil tréninkového kempu juniorského celku London Knights, který působil v hlavní kanadské juniorské soutěži OHL. Trenérský štáb jej zařadil na soupisku.

Ve své nováčkovské sezóně 1980/1981 nastoupil za London Knights k 62 utkáním, ve kterých zaznamenal 4 góly, 12 asistencí a 141 trestných minut. Původně nastupoval na pozici pravého křídla ve čtvrté formaci, ale v průběhu roku byl natrvalo přesunut na pozici obránce. Fyzická dominance a defenzivní potenciál upoutaly pozornost skautů. V letním období roku 1981 byl vybrán ve vstupním draftu NHL. Organizace Edmonton Oilers si jej vybrala v šestém kole z celkové 111. pozice.

Navzdory draftu setrval Smith v juniorské lize další dvě sezóny. V ročníku 1981/1982 odehrál 58 zápasů s bilancí 10 gólů a 36 asistencí (46 bodů) a připsal si 207 trestných minut. V sezóně 1982/1983 nastoupil k 50 utkáním (6 gólů, 35 asistencí, 133 trestných minut). Na konci tohoto ročníku poprvé nakoukl do profesionálního hokeje, když odehrál dva zápasy za farmářský klub Moncton Alpines v nižší soutěži AHL.

💼 Vstup do profesionálního hokeje a začátky v Edmontonu (1983–1985)

Plný přechod mezi profesionály absolvoval Smith v ročníku 1983/1984. Celou sezónu strávil na farmě v AHL. V dresu Moncton Alpines odehrál 64 utkání, ve kterých nasbíral 176 trestných minut, vstřelil jeden gól a přidal osm asistencí. Organizace Edmonton Oilers v tomto období disponovala historicky nejsilnější defenzivní linií (v čele s Paulem Coffeym a Kevinem Lowem), což limitovalo Smithovy možnosti okamžitého postupu do prvního týmu.

V ročníku 1984/1985 působil převážně v novém farmářském celku Nova Scotia Oilers (68 zápasů, 2 góly, 28 asistencí, 161 trestných minut). V této sezóně se však dočkal prvního povolání do hlavního kádru. Svůj oficiální debut v NHL si připsal během dvou utkání základní části, ve kterých nezaznamenal žádný bod. Tým Edmonton Oilers v daném ročníku vyhrál Stanley Cup, nicméně Smith neodehrál potřebný počet utkání a do play-off nezasáhl, jeho jméno tak nebylo v roce 1985 vyryto na pohár. Průlom do základní sestavy přišel v ročníku 1985/1986. Smith odehrál 55 utkání, získal 24 bodů (4 góly, 20 asistencí), připsal si 166 trestných minut a v hodnocení plus/mínus dosáhl bilance +28 kladných bodů.

⚔️ Osudový vlastní gól v play-off 1986

Datum 30. dubna 1986 se zapsalo do dějin NHL jako jeden z nejznámějších incidentů v historii vyřazovacích bojů. Shodou okolností se jednalo přesně o den 23. narozenin Stevea Smithe. Tým Edmonton Oilers, obhájce trofeje a vítěz základní části, se utkal s provinčním rivalem Calgary Flames v rozhodujícím sedmém utkání finále Smytheovy divize. Tato série byla součástí vypjaté historické rivality známé jako Bitva o Albertu (Battle of Alberta).

Stav utkání na ledě haly Northlands Coliseum v Edmontonu byl v průběhu třetí třetiny vyrovnaný 2:2. V čase 5:14 se Smith ocitl s pukem v držení hluboko za vlastní brankou, kterou střežil Grant Fuhr. Při snaze o konstruktivní rozehrávku (outlet pass) napříč brankovištěm podél zadního mantinelu udělal fatální technickou chybu. Jím vystřelený kotouč zasáhl zadní část levé nohy vlastního brankáře a odrazil se přímo do sítě Edmontonu.

Jelikož pravidla ledního hokeje neznají formální termín vlastního gólu, byla branka oficiálně připsána poslednímu hráči soupeře, který se kotouče dotkl. Tímto hráčem byl útočník Calgary Perry Berezan. Edmonton se z tohoto incidentu již nedokázal vzpamatovat, utkání prohrál v poměru 2:3 a byl ze soutěže vyřazen. Záběry televizních kamer bezprostředně po gólu zachytily Smithe, jak se v zoufalství zhroutil na ledovou plochu.

🏆 Vykoupení a dynastie s Edmonton Oilers (1986–1991)

Navzdory mediálnímu tlaku po vyřazení se organizace i spoluhráči za Smithe plně postavili. V ročníku 1986/1987 odehrál 62 zápasů (22 bodů) a v následném play-off zasáhl do 15 utkání. Edmonton Oilers postoupili do finále, kde v sedmizápasové sérii porazili tým Philadelphia Flyers a získali Stanley Cup. Během závěrečného ceremoniálu na ledové ploše převzal kapitán Wayne Gretzky pohár od komisaře ligy Johna Zieglera a jako prvnímu hráči v týmu jej demonstrativně předal do rukou právě Steveu Smithovi. Tento akt byl analytiky hodnocen jako definitivní sportovní vykoupení z událostí předchozího roku.

Následující sezóna 1987/1988 byla pro Smithe statisticky nejdominantnější z hlediska tvrdosti i komplexní hry. V 79 utkáních zaznamenal 12 branek a 43 asistencí (55 bodů). Své defenzivní úkoly plnil extrémně fyzickým způsobem, což se odrazilo v jeho kariérním maximu 286 trestných minut v jedné sezóně. Tým na jaře 1988 porazil ve finále Boston Bruins a Smith získal svůj druhý prsten pro vítěze Stanley Cupu.

V ročníku 1988/1989 byl limitován zraněními a odehrál pouze 35 utkání (22 bodů). Do plné formy se vrátil v sezóně 1989/1990. V 75 zápasech zapsal 41 bodů a 171 trestných minut. V play-off přidal v 22 utkáních 15 bodů (5 gólů, 10 asistencí) a podílel se na zisku svého celkově třetího Stanley Cupu (Edmonton ve finále opět porazil Boston). Sezóna 1990/1991 představovala jeho poslední kompletní ročník v Kanadě. Odehrál 77 zápasů, zaznamenal 54 bodů a poprvé v kariéře byl vybrán k účasti v tradičním Utkání hvězd (NHL All-Star Game).

🛡️ Přestup do Chicaga a finále Stanley Cupu (1991–1997)

Na počátku devadesátých let probíhala v organizaci Edmonton Oilers masivní finanční a kádrová restrukturalizace, která vedla k rozpadu tehdejší dynastie. Dne 2. října 1991, krátce před startem nové sezóny, byl Steve Smith vyměněn do amerického klubu Chicago Blackhawks. Edmonton za něj obdržel tvrdého obránce Davea Mansona a volbu ve třetím kole draftu 1992 (tato volba byla později využita k zisku útočníka Kirka Maltbyho).

V Chicagu vytvořil Smith defenzivní tandem s budoucím členem Hokejové síně slávy Chrisem Cheliosem. Tato obranná dvojice patřila k nejtvrdším a nejrespektovanějším formacím v celé lize. Ve své první sezóně v novém dresu (1991/1992) odehrál Smith 76 utkání se ziskem 30 bodů a 304 trestných minut (absolutní kariérní maximum). Tým, vedený hlavním trenérem Mikem Keenanem, se probojoval až do finále Stanley Cupu, kde ovšem ve čtyřech zápasech podlehl celku Pittsburgh Penguins.

Sezóna 1992/1993 představovala Smithův ofenzivní vrchol v kariéře. V 78 zápasech zaznamenal 57 kanadských bodů (10 gólů a 47 asistencí), přičemž si udržel vysoce fyzický standard hry s 214 trestnými minutami. V ročníku 1993/1994 odehrál 57 utkání (27 bodů). Od této sezóny začala jeho kariéru výrazně limitovat vážná zranění. Utrpěl komplikovanou zlomeninu nohy a následně se u něj projevily chronické problémy s páteří.

Ve zkráceném ročníku 1994/1995 stihl odehrát 48 zápasů (13 bodů). V sezóně 1995/1996 zasáhl pouze do 37 utkání (9 bodů) a v ročníku 1996/1997 odehrál kvůli neutuchajícím bolestem zad pouhých 21 zápasů bez bodového zisku. Vzhledem k tomuto zdravotnímu stavu a neschopnosti absolvovat plnou zápasovou zátěž se na konci sezóny 1996/1997 rozhodl svou aktivní hráčskou kariéru předčasně ukončit.

🔄 Trenérská role a návrat na led v Calgary (1997–2001)

Po ohlášení konce kariéry přijal Smith v létě 1997 nabídku od kanadské organizace Calgary Flames a pro ročník 1997/1998 nastoupil do funkce asistenta hlavního trenéra Briana Suttera. Během tohoto roku stráveného mimo aktivní hru na ledě a díky specializovanému rehabilitačnímu programu se jeho problémy se zády výrazně zlepšily. Na jaře 1998 dospěl k přesvědčení, že je fyzicky schopen pokračovat v profesionálním hokeji.

Před sezónou 1998/1999 podepsal s vedením Calgary Flames hráčský kontrakt. Ve svém prvním ročníku po návratu odehrál 69 zápasů, zaznamenal 1 gól, 14 asistencí a 80 trestných minut. V sezóně 1999/2000 plnil v týmu funkci kapitána, avšak zdravotní komplikace, tentokrát v oblasti krční páteře, jej omezily na pouhých 20 odehraných utkání (4 body). V ročníku 2000/2001 nastoupil do 13 zápasů (2 body). Lékařské konzultace potvrdily nutnost provedení chirurgické spinální fúze krčních obratlů. Na základě striktního lékařského doporučení Steve Smith v roce 2001 definitivně a nevratně ukončil svou aktivní hráčskou dráhu.

🌍 Reprezentační kariéra

Na mezinárodní scéně reprezentoval Steve Smith Kanadu na jediném velkém mezinárodním turnaji za účasti všech profesionálů z NHL. Na podzim roku 1991 byl tehdejším hlavním trenérem Mikem Keenanem nominován do kanadského výběru pro Kanadský pohár.

Na tomto turnaji odehrál všech 8 utkání národního týmu. Plnil roli tvrdého defenzivního obránce, nezaznamenal žádný vstřelený gól a připsal si jednu asistenci. K tomu přidal 30 trestných minut. Kanadský výběr celým turnajem prošel úspěšně, ve finálové sérii porazil reprezentaci Spojených států amerických a Smith tak ke svým klubovým úspěchům přidal i zlatou medaili z reprezentační scény.

📋 Dlouholetá trenérská kariéra (2010–2026)

Po devítileté pauze strávené mimo profesionální hokej se Smith v roce 2010 naplno vrátil do trenérského oboru v NHL. V létě 2010 byl jmenován do pozice asistenta trenéra u organizace Edmonton Oilers. V tomto klubu, kde strávil nejúspěšnější léta své hráčské kariéry, působil čtyři po sobě jdoucí sezóny až do roku 2014. Soustředil se primárně na taktickou přípravu defenzivních řad a organizaci hry v oslabení.

V červenci 2014 přijal nabídku celku Carolina Hurricanes, kde na pozici asistenta trenéra pracoval pod hlavním koučem Billem Petersem. V organizaci z města Raleigh strávil kompletní čtyřletý cyklus, který byl ukončen v roce 2018. V listopadu 2018 byl najat klubem Buffalo Sabres jako asistent hlavního trenéra Phila Housleyho. V Buffalu následně působil i pod novým trenérem Ralphem Kruegerem a jeho angažmá zde trvalo do roku 2021.

V létě 2021 se trenérsky přesunul do nižší severoamerické soutěže AHL. Stal se asistentem hlavního trenéra Krise Knoblaucha u týmu Hartford Wolf Pack, jenž plnil funkci farmářského celku organizace New York Rangers. Dne 12. listopadu 2023 byl Kris Knoblauch nečekaně jmenován hlavním trenérem celku Edmonton Oilers. Vedení Rangers okamžitě reagovalo povýšením Stevea Smithe do funkce dočasného hlavního trenéra (interim head coach) v Hartfordu. Pod jeho vedením tým setrval do konce základní části 2023/2024. V květnu 2024, po propadu týmu na poslední místo v celkové ligové tabulce AHL a neúčasti v play-off, byl Smith společně s asistenty Paulem Marou a Jamiem Tardifem z funkce oficiálně odvolán.

Od sezóny 2025/2026 působí Smith v trenérském štábu jako asistent trenéra u mládežnického celku Buffalo Jr. Sabres, startujícího v soutěžích kategorie QC Int PW, kde zúročuje své dekády profesionálních zkušeností při výchově juniorských talentů.

⚙️ Herní styl a fyzický profil

Typologicky patřil Steve Smith k defenzivním obráncům s mimořádně robustními fyzickými parametry (výška 191 cm, hmotnost 95 kg). Jeho hra se vyznačovala vysokou agresivitou v osobních soubojích u mantinelů a tvrdým odstavováním útočníků z předbrankového prostoru. Tato fyzická hra generovala extrémní počet trestných minut, kterých v základní části kariéry nasbíral přes 2100. Vedle čisté destrukce však disponoval i nadprůměrným citem pro kombinaci a kvalitní první přihrávkou, což dokazuje fakt, že třikrát v kariéře překonal hranici 50 kanadských bodů za sezónu. Hůl držel na levou stranu.

📈 Kompletní statistiky

Níže jsou uvedeny kompletní a nevynechané statistické tabulky z celého průběhu hráčské kariéry Stevea Smithe. Jsou zde zachyceny záznamy ze všech lig, ve kterých nastoupil (OHL, AHL, NHL), a to jak ze základní části, tak i z vyřazovacích bojů. V případě, že se tým do play-off neprobojoval nebo do něj hráč nezasáhl, je v tabulce uvedena pomlčka. Specifické ročníky, které hráč neodehrál z důvodu zdravotního stavu či trenérského angažmá, jsou v tabulce pro zachování časové osy explicitně zmíněny.

Základní část a Play-off v NHL

Sezóna	Tým	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (PO)	Góly (PO)	Asistence (PO)	Body (PO)	Trestné minuty (PO)
1984/85	Edmonton Oilers	2	0	0	0	2	—	—	—	—	—
1985/86	Edmonton Oilers	55	4	20	24	166	6	0	1	1	14
1986/87	Edmonton Oilers	62	7	15	22	165	15	1	3	4	45
1987/88	Edmonton Oilers	79	12	43	55	286	19	1	11	12	55
1988/89	Edmonton Oilers	35	3	19	22	97	7	2	2	4	20
1989/90	Edmonton Oilers	75	7	34	41	171	22	5	10	15	37
1990/91	Edmonton Oilers	77	13	41	54	193	18	1	2	3	45
1991/92	Chicago Blackhawks	76	9	21	30	304	18	1	11	12	16
1992/93	Chicago Blackhawks	78	10	47	57	214	4	0	0	0	10
1993/94	Chicago Blackhawks	57	5	22	27	174	—	—	—	—	—
1994/95	Chicago Blackhawks	48	1	12	13	128	16	0	1	1	26
1995/96	Chicago Blackhawks	37	0	9	9	71	6	0	0	0	16
1996/97	Chicago Blackhawks	21	0	0	0	29	3	0	0	0	4
1997/98	nehrál (asistent trenéra)	—	—	—	—	—	—	—	—	—	—
1998/99	Calgary Flames	69	1	14	15	80	—	—	—	—	—
1999/00	Calgary Flames	20	0	4	4	42	—	—	—	—	—
2000/01	Calgary Flames	13	0	2	2	17	—	—	—	—	—

Nižší a juniorské severoamerické ligy (AHL a OHL)

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (PO)	Góly (PO)	Asistence (PO)	Body (PO)	Trestné minuty (PO)
1980/81	London Knights	OHL	62	4	12	16	141	—	—	—	—	—
1981/82	London Knights	OHL	58	10	36	46	207	4	1	2	3	13
1982/83	London Knights	OHL	50	6	35	41	133	3	1	0	1	10
1982/83	Moncton Alpines	AHL	2	0	0	0	0	—	—	—	—	—
1983/84	Brantford Alexanders	OHL	7	1	1	2	0	—	—	—	—	—
1983/84	Moncton Alpines	AHL	64	1	8	9	176	—	—	—	—	—
1984/85	Nova Scotia Oilers	AHL	68	2	28	30	161	5	0	3	3	40
1985/86	Nova Scotia Oilers	AHL	4	0	2	2	11	—	—	—	—	—

Mezinárodní reprezentace

Rok	Událost	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1991	Kanadský pohár	8	0	1	1	30

Zdroje