Smog

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Téma životního prostředí Smog je forma intenzivního znečištění ovzduší, která snižuje viditelnost a má vážné dopady na lidské zdraví a životní prostředí. Název vznikl spojením anglických slov smoke (kouř) a fog (mlha), což vystihuje jeho původní podobu. Jedná se o komplexní směs pevných částic, plynných škodlivin a často i kapiček mlhy, která se hromadí v atmosféře, typicky nad velkými městy a průmyslovými oblastmi. Vznik smogu je silně ovlivněn meteorologickými podmínkami, zejména teplotní inverzí, která brání rozptylu znečišťujících látek.

⏳ Historie a významné události

Ačkoliv je smog vnímán jako moderní problém, znečištění ovzduší kouřem trápilo města již od středověku, kdy se začalo masivně spalovat uhlí.

13. století: Již v roce 1306 anglický král Eduard I. zakázal v Londýně spalování uhlí kvůli znečištění vzduchu.
Průmyslová revoluce: V 19. století se situace dramaticky zhoršila s rozvojem průmyslu. Města jako Londýn nebo Manchester byla proslulá svou hustou, špinavou atmosférou. Termín "smog" poprvé použil Dr. Henry Antoine Des Voeux v roce 1905, aby popsal podmínky v britských městech.
Údolí Mázy, Belgie (1930): Jedna z prvních dobře zdokumentovaných katastrof, kdy inverze uvěznila průmyslové zplodiny v úzkém údolí. Během několika dní zemřelo přes 60 lidí.
Donora, Pensylvánie, USA (1948): Podobná událost v průmyslovém městě, kde smog způsobil smrt 20 lidí a dýchací potíže tisícům dalších. Tato katastrofa vedla k prvním zákonům o ochraně ovzduší v USA.
Velký londýnský smog (1952): Nejznámější a nejtragičtější smogová událost v historii. Pětidenní inverze v prosinci 1952 uvěznila nad Londýnem obrovské množství zplodin ze spalování nekvalitního uhlí. Viditelnost klesla na několik metrů a odhaduje se, že katastrofa si vyžádala až 12 000 obětí. Tato událost se stala klíčovým impulzem pro přijetí moderní ekologické legislativy, jako byl britský Clean Air Act v roce 1956.
70. a 80. léta v Československu: V období komunistického režimu patřily průmyslové oblasti jako Ostravsko a severní Čechy k nejznečištěnějším v Evropě, s častým výskytem zimního smogu. Situace se začala výrazně zlepšovat až v 90. letech po instalaci odsiřovacích zařízení a modernizaci průmyslu.

🧪 Typy a chemické složení

Smog není jednolitá látka, ale komplexní směs. Rozlišujeme dva základní typy:

Londýnský (zimní) smog

Nazývaný také redukční smog. Jeho hlavními složkami jsou:

Oxid siřičitý (SO₂): Vzniká spalováním fosilních paliv obsahujících síru, především uhlí.
Prachové částice (PM): Drobné pevné částice (saze, popílek), na jejichž povrchu se mohou vázat další škodliviny a pronikat hluboko do plic.
Vlhkost: Typicky vzniká za chladného a vlhkého počasí (podzim, zima) v přítomnosti mlhy a teplotní inverze. Má redukční charakter kvůli vysokému obsahu SO₂.

Losangeleský (letní) smog

Nazývaný také oxidační nebo fotochemický smog. Jeho vznik je složitější:

Oxidy dusíku (NO_x) a těkavé organické látky (VOC): Tyto prekurzory pocházejí hlavně z automobilové dopravy (výfukové plyny) a průmyslu.
Sluneční záření: Intenzivní sluneční svit spouští fotochemické reakce, při kterých z prekurzorů vznikají sekundární škodliviny.
Přízemní ozon (O₃): Je hlavní a nejagresivnější složkou tohoto typu smogu. Na rozdíl od stratosférického ozonu, který nás chrání, je přízemní ozon silně dráždivý a toxický.

Tento smog je typický pro slunečné, teplé dny ve velkých městech s hustou dopravou a může mít podobu nažloutlého nebo namodralého oparu.

🏭 Zdroje znečištění

Hlavní příčinou vzniku smogu je lidská činnost. Mezi klíčové zdroje patří:

Doprava: Zejména automobilová doprava se spalovacími motory je dominantním zdrojem oxidů dusíku a těkavých organických látek, které vedou ke vzniku fotochemického smogu. Způsobuje také sekundární prašnost vířením prachu z vozovek.
Průmysl a energetika: Spalování fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn) v elektrárnách, teplárnách a průmyslových podnicích uvolňuje obrovské množství oxidu siřičitého, oxidů dusíku a prachových částic.
Lokální topeniště: Vytápění domácností, zejména spalováním nekvalitního uhlí, dřeva nebo dokonce odpadků, je významným zdrojem prachových částic (PM_2.5) a karcinogenního benzo(a)pyrenu.
Zemědělství: Amoniak (NH₃) z hnojiv a chovů dobytka přispívá k tvorbě sekundárních pevných částic v atmosféře.
Stavební činnost a přírodní zdroje: Prašnost ze stavenišť, lomů, ale i přírodní zdroje jako eroze půdy nebo pylová zrna.

❤️ Zdravotní dopady

Vdechování smogu má závažné, krátkodobé i dlouhodobé dopady na lidské zdraví. Světová zdravotnická organizace (WHO) označuje znečištění ovzduší za jedno z největších environmentálních rizik pro lidské zdraví.

Akutní účinky: Podráždění očí, nosu a krku, kašel, potíže s dýcháním, zhoršení astmatu a chronické bronchitidy. Mohou se objevit i bolesti hlavy a malátnost.
Chronické účinky: Dlouhodobé vystavení smogu vede k rozvoji chronických respiračních onemocnění (CHOPN), snižuje funkci plic a zvyšuje riziko vzniku rakoviny plic. Dále významně zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob, jako je infarkt myokardu a mrtvice.
Dopady na děti a těhotné ženy: Znečištěné ovzduší negativně ovlivňuje vývoj plic u dětí a může vést k nižší porodní váze novorozenců. Děti jsou obecně zranitelnější, protože dýchají rychleji a jejich organismus se vyvíjí.
Zkrácení délky života: Dlouhodobá expozice jemným prachovým částicím (PM_2.5) prokazatelně zkracuje průměrnou délku života.

🌳 Dopady na životní prostředí

Smog nepoškozuje jen lidské zdraví, ale i celé ekosystémy:

Kyselý déšť: Oxidy síry a dusíku reagují v atmosféře s vodou za vzniku kyseliny sírové a dusičné, které padají k zemi ve formě kyselých dešťů. Ty poškozují lesy, okyselují půdu a vody.
Poškození vegetace: Přízemní ozon je pro rostliny toxický. Narušuje jejich buněčné struktury, což vede k poškození listů, snížení růstu a nižším výnosům zemědělských plodin.
Poškozování materiálů: Kyselé složky smogu urychlují korozi kovů a narušují povrchy historických budov a soch.
Snížení viditelnosti: Smog výrazně omezuje dohlednost, což má dopad na leteckou i pozemní dopravu.

🌡️ Měření a regulace

Kvalita ovzduší se sleduje pomocí sítě monitorovacích stanic, které měří koncentrace klíčových škodlivin. Pro srozumitelnou informovanost veřejnosti se používá Index kvality ovzduší (AQI).

Index kvality ovzduší (AQI): Je barevně odlišená stupnice (obvykle od zelené po fialovou), která převádí složité údaje o koncentracích na jednoduché hodnocení od "dobré" po "nebezpečnou" kvalitu ovzduší.
Smogová situace a regulace: V České republice vyhlašuje Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) "smogovou situaci", když koncentrace škodlivin (zejména PM₁₀) překročí stanovené prahové hodnoty. Při dalším zhoršení může být vyhlášena "regulace", kdy jsou někteří velcí průmysloví znečišťovatelé povinni omezit výrobu.

🤓 Pro laiky: Smog jako ucpaný komín nad městem

Představte si, že město je velký dům s mnoha komíny. Každé auto, továrna a komín rodinného domu vypouští trochu kouře. Za normálního počasí fouká vítr (jako přirozený ventilátor), který všechen kouř rozfouká pryč a vzduch zůstává čistý.

Jenže občas, hlavně v zimě, se stane něco zvláštního. Nad městem se usadí neviditelná poklička z teplého vzduchu (to je ta teplotní inverze). Tato poklička funguje jako ucpávka komína. Všechen kouř a špína z aut, továren a domů nemůže odletět pryč a hromadí se pod ní.

Vzduch ve městě je pak plný malých neviditelných částeček špíny, které dýcháme. Když je navíc mlha, tyto částečky se na kapičky vody nalepí a vytvoří hustou, špinavou a zapáchající "polévku". A přesně to je smog. Je to jako být zavřený v místnosti, kde se kouří a nedá se vyvětrat. Proto nás z něj pálí oči, špatně se nám dýchá a dlouhodobě to škodí našemu zdraví.

Zdroje