Sixtus IV.

Rozbalit box

Obsah boxu

Sixtus IV. (občanským jménem Francesco della Rovere; * 21. července 1414, Celle Ligure u Savony – † 12. srpna 1484, Řím) byl 212. papež katolické církve. Jeho pontifikát, trvající od 9. srpna 1471 do jeho smrti, je typickým příkladem vlády renesančního papeže, který byl zároveň velkým mecenášem umění, ambiciózním stavitelem a kontroverzním politikem, jehož činy hluboce ovlivnily Itálii i celou Evropu.

Jeho jméno je navždy spojeno s výstavbou Sixtinské kaple ve Vatikánu, kterou nechal vyzdobit největšími umělci své doby. Založil také moderní Vatikánskou knihovnu a systematicky přestavoval Řím. Na druhou stranu byl jeho pontifikát poznamenán rozsáhlým nepotismem, politickými intrikami, jako bylo Spiknutí Pazziů, a schválením zřízení španělské inkvizice.

📜 Život před pontifikátem

Francesco della Rovere se narodil do chudé, ale pravděpodobně šlechtické rodiny v Ligurii. Již v mládí vstoupil do františkánského řádu a projevil mimořádné intelektuální nadání. Studoval filozofii a teologii na univerzitách v Pavii a Bologni a brzy se stal uznávaným profesorem a kazatelem. Jeho akademická kariéra rychle stoupala a v roce 1464 byl zvolen generálním ministrem celého františkánského řádu.

Jeho teologické spisy, zejména o moci papeže a o Neposkvrněném početí Panny Marie, mu získaly pozornost v římské kurii. V roce 1467 jej papež Pavel II. jmenoval kardinálem s titulárním kostelem San Pietro in Vincoli. Jako kardinál si udržoval pověst zbožného a učeného muže, stranou hlavních politických frakcí.

🇻🇦 Pontifikát (1471–1484)

👑 Volba papežem

Po smrti Pavla II. v roce 1471 se konalo konkláve, které bylo relativně krátké. Francesco della Rovere byl považován za kompromisního kandidáta, který by mohl sjednotit rozdělené frakce kardinálů. Dne 9. srpna 1471 byl jednomyslně zvolen papežem a přijal jméno Sixtus IV. na počest papeže Sixta II., raně křesťanského mučedníka.

🏛️ Patron umění a stavitel Říma

Sixtus IV. se zapsal do dějin jako jeden z nejvýznamnějších papežských mecenášů a urbanistů. Jeho cílem bylo obnovit Řím jako "Caput Mundi" (Hlavu světa) a centrum křesťanství, hodné své antické i duchovní slávy.

Sixtinská kaple: Jeho nejznámějším projektem je bezpochyby výstavba nové velké kaple v Apoštolském paláci, která dnes nese jeho jméno. Povolal nejlepší umělce z Florencie a Umbrie, jako byli Sandro Botticelli, Pietro Perugino, Domenico Ghirlandaio a Cosimo Rosselli, aby vyzdobili její stěny freskami ze života Mojžíše a Ježíše Krista. Stropní freska od Michelangela a freska Posledního soudu vznikly až za pontifikátu jeho synovce, papeže Julia II..
Vatikánská knihovna: Ačkoliv papežská knihovna existovala již dříve, Sixtus IV. ji de facto znovu založil. Nechal pro ni postavit nové prostory, jmenoval prvního knihovníka (Bartolomeo Platina) a systematicky rozšiřoval její sbírky rukopisů a prvotisků. Tím ji zpřístupnil učencům a položil základy jedné z nejvýznamnějších knihoven světa.
Urbanismus Říma: Sixtus IV. inicioval rozsáhlou přestavbu Říma. Nechal rozšířit a vydláždit ulice, opravit akvadukt Aqua Virgo, a především postavit most přes řeku Tiberu, známý jako Ponte Sisto, který spojil čtvrť Trastevere s centrem města. Tento most dodnes slouží svému účelu. Založil také první veřejné muzeum na světě, když daroval římskému lidu sbírku antických bronzových soch, které jsou dnes základem Kapitolských muzeí.

✝️ Církevní a politické záležitosti

Sixtův pontifikát byl stejně tak poznamenán bezohlednou politikou a snahou o posílení moci své rodiny, Della Rovere.

Nepotismus: Sixtus IV. dovedl nepotismus (protežování příbuzných) do extrému. Krátce po svém zvolení jmenoval kardinály dva své synovce, Giuliano della Rovere (budoucího papeže Julia II.) a Pietra Riaria. Dalšího synovce, Girolama Riaria, učinil pánem Imoly a Forlì a zapletl ho do nejvyšších pater italské politiky. Cílem bylo vytvořit ze své rodiny mocnou dynastii, která by ovládala Papežský stát a konkurovala rodům jako Medicejové nebo Sforzové.
Spiknutí Pazziů: V roce 1478 se Sixtus IV. zapletl do neúspěšného spiknutí florentské rodiny Pazziů, jejímž cílem bylo svrhnout vládu Lorenza I. Medicejského a jeho bratra Giuliana. Ačkoliv přímé papežovo zapojení do plánování vraždy není prokázáno, je jisté, že o spiknutí věděl, schvaloval ho a poskytl mu politickou podporu. Po neúspěchu spiknutí uvalil na Florencii interdikt a vedl proti ní dvouletou válku.
Španělská inkvizice: V roce 1478 vydal Sixtus IV. na žádost španělských katolických monarchů Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského bulu Exigit sincerae devotionis affectus, kterou povolil zřízení španělské inkvizice. Tento církevní soud měl dohlížet na pravověrnost konvertitů z judaismu a islámu. Později se papež snažil zmírnit brutalitu inkvizice, ale jeho vliv na španělskou korunu byl v této věci omezený.
Války v Itálii: Jeho snaha zajistit území pro své příbuzné ho zatáhla do série nákladných a krvavých válek na Apeninském poloostrově, zejména do války o Ferraru proti Benátkám. Tyto konflikty vyčerpávaly papežskou pokladnu a poškozovaly jeho pověst duchovního vůdce.

📜 Teologie a doktrína

Jako bývalý františkánský teolog se Sixtus IV. aktivně zajímal o doktrinální otázky. Oficiálně zavedl svátek Neposkvrněné početí Panny Marie (8. prosinec) pro celou římskou církev a podporoval mariánskou úctu. Také formálně zrušil odsouzení Jana z Arku a prohlásil ji za nevinnou.

💡 Pro laiky

Pontifikát: Je to období, po které vládne jeden papež. Pontifikát Sixta IV. trval 13 let.
Nepotismus: Znamená to, že vládce nebo vysoce postavená osoba dává významné úřady a majetek svým příbuzným (v tomto případě synovcům), často bez ohledu na jejich schopnosti. Sixtus IV. je v tomto považován za jednoho z největších "specialistů" v dějinách papežství.
Renesanční papež: Označení pro papeže z 15. a 16. století, kteří se chovali spíše jako světští panovníci než jako duchovní vůdci. Zajímal je umění, architektura, politika a válčení, často na úkor duchovních záležitostí. Sixtus IV. je dokonalým příkladem.
Inkvizice: Byl to církevní soud, který měl za úkol vyhledávat a trestat kacířství (odchylky od oficiálního učení církve). Španělská inkvizice, kterou Sixtus IV. povolil, byla obzvláště přísná a podléhala přímo španělskému králi.

🔗 Odkazy

Související články

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025