Přeskočit na obsah

Sir Nicholas Winton

Z Infopedia
Sir Nicholas Winton
Celé jménoNicholas George Winton
Datum narození19. května 1909
Místo narozeníHampstead, Londýn, Spojené království
Datum úmrtí1. července 2015
Místo úmrtíSlough, Spojené království
Státní příslušnost
ManželkaGrete Gjelstrup (1948–1999)
DětiNick, Barbara, Robin
Povolánímakléř, humanitární pracovník
VyznamenáníŘád britského impéria (MBE, 1983)
Rytíř (Sir, 2003)
Řád Bílého lva (I. třída, 2014)
Řád T. G. Masaryka (1998)

Sir Nicholas George Winton (rozený Wertheim; 19. května 1909 Londýn – 1. července 2015 Slough) byl britský makléř a humanitární pracovník, který v roce 1939 zorganizoval záchranu 669 převážně židovských dětí z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů. Tato akce je známa jako Czech Kindertransport.

Wintonův příběh je výjimečný nejen samotným činem, ale i jeho následnou skromností. O své roli v záchraně dětí mlčel celých 50 let. Svět se o jeho hrdinství dozvěděl až v roce 1988 díky náhodnému objevu dokumentů jeho manželkou a následnému televiznímu pořadu stanice BBC.

Bývá často označován jako „britský Schindler“, ačkoliv on sám toto srovnání odmítal s tím, že Oskar Schindler riskoval život v okupovaném Polsku, zatímco on „pouze“ bojoval s byrokracií v Londýně. Za své činy byl povýšen do šlechtického stavu britskou královnou Alžbětou II. a obdržel nejvyšší státní vyznamenání České republiky, Řád Bílého lva.

Mládí a kariéra

Nicholas Winton se narodil v Hampsteadu v Londýně do rodiny německo-židovských přistěhovalců. Jeho rodiče (příjmení Wertheim) konvertovali ke křesťanství a změnili si jméno na Winton, aby se integrovali do britské společnosti. Nicholas byl pokřtěn.

Navštěvoval internátní školu Stowe School, kterou však nedokončil. Začal pracovat v bankovnictví a sbíral zkušenosti v Hamburku, Berlíně a Paříži. Ve 30. letech pracoval jako makléř na londýnské burze. Byl také levicově orientovaný a stýkal se s představiteli Labouristické strany, což ho citlivěji naladilo vůči nebezpečí nacismu.

Záchranná akce (1938–1939)

Na konci roku 1938 se Winton chystal na lyžařskou dovolenou do Švýcarska. Jeho přítel Martin Blake ho však požádal, aby místo toho přijel do Prahy, kde se situace po Mnichovské dohodě a obsazení Sudet stávala kritickou pro uprchlíky.

Situace v Praze

Winton dorazil do Prahy v prosinci 1938. Navštívil uprchlické tábory a viděl zoufalou situaci rodin, které uprchly ze Sudet před nacisty. Uvědomil si, že okupace zbytku Československa je jen otázkou času a že židovským dětem hrozí smrtelné nebezpečí. Zatímco existovaly organizace pomáhající dospělým a starším lidem, chyběla specifická pomoc pro děti. Winton se rozhodl jednat. Zřídil si provizorní kancelář v jídelně hotelu Šroubek (dnes Hotel Evropa) na Václavském náměstí.

Organizace transportů

Wintonova práce spočívala ve dvou hlavních úkolech:

  1. **V Praze:** Zorganizovat seznamy dětí a shromáždit potřebné dokumenty. Zde mu pomáhali dobrovolníci jako Trevor Chadwick (který zůstal v Praze a řešil logistiku po Wintonově odjezdu) a Doreen Warrinerová.
  2. **V Londýně:** Po návratu do Británie musel Winton přesvědčit britské úřady (Home Office), aby dětem udělily vstupní víza. Podmínky byly přísné:
  • Každé dítě muselo mít náhradní rodinu, která se o něj postará.
  • Musela být složena kauce 50 liber (což byla tehdy velká suma) na případnou zpáteční cestu.

Winton pracoval po večerech po svém zaměstnání na burze. Falšoval víza, když úřady postupovaly příliš pomalu, a inzeroval v novinách, aby našel pěstounské rodiny.

Vlaky svobody

První transport s dětmi odjel z Prahy letecky 14. března 1939, den před německou okupací. Další transporty již probíhaly vlakem přes nacistické Německo a Nizozemsko do britského přístavu Harwich a odtud vlakem na Liverpool Street station v Londýně. Celkem se podařilo vypravit **8 vlaků**, které odvezly **669 dětí**.

Tragédie devátého vlaku

Největší transport, který měl odvézt 250 dětí, byl naplánován na 1. září 1939. Toho dne však Hitler napadl Polsko a vypukla Druhá světová válka. Hranice byly uzavřeny a vlak nesměl odjet z Hlavního nádraží. Tyto děti téměř bez výjimky zahynuly v koncentračních táborech. Winton tuto událost považoval za největší trauma svého života.

Válka a poválečný život

Během války Winton nejprve sloužil u Červeného kříže jako řidič sanitky, později vstoupil do RAF (Královského letectva), kde sloužil u výcvikových jednotek a jako důstojník pro navigaci.

Po válce pracoval pro Mezinárodní organizaci pro uprchlíky (IRO) a později pro Mezinárodní banku pro obnovu a rozvoj v Paříži, kde potkal svou budoucí ženu Grete Gjelstrup. Usadili se v Maidenheadu, měli tři děti (třetí syn Robin měl Downův syndrom a zemřel v dětství, což Wintona přivedlo k charitativní práci pro organizaci Mencap). Winton pracoval ve finančním sektoru a věnoval se charitě, zejména organizaci Abbeyfield, která budovala domovy pro seniory.

Odhalení po 50 letech

Nicholas Winton o své předválečné akci nikdy nemluvil. Děti, které zachránil (tzv. „Wintonovy děti“), nevěděly, komu vděčí za život. V roce 1988 našla jeho manželka Grete na půdě starou koženou brašnu. Uvnitř byl výstřižkový sešit (scrapbook) se seznamy dětí, dopisy rodičů a adresami pěstounů.

That's Life!

Grete předala materiály historičce Elisabeth Maxwellové. Příběhu se chopila BBC. Winton byl pozván do televizního pořadu That's Life! (To je život), moderovaného Esther Rantzenovou, pod záminkou, že bude v publiku jako divák. V emotivním momentu moderátorka ukázala jeho sešit a zeptala se: „Je v publiku někdo, kdo vděčí za svůj život Nicholasi Wintonovi?“ Postavilo se více než dvacet lidí sedících kolem něj. Tento moment obletěl svět a z Wintona udělal mezinárodní celebritu.

Wintonovy děti

Mezi 669 zachráněnými dětmi je řada významných osobností, například:

Dnes žije na světě více než 6 000 potomků těchto zachráněných dětí.

Pocty a vyznamenání

Po odhalení svého příběhu byl Winton zahrnut poctami.

  • **1998:** Prezident Václav Havel mu udělil Řád T. G. Masaryka.
  • **2003:** Královna Alžběta II. ho povýšila do šlechtického stavu (Knight Bachelor), čímž získal titul Sir.
  • **2007:** Byla po něm pojmenována planetka (19384) Winton.
  • **2014:** Prezident Miloš Zeman mu udělil Řád Bílého lva I. třídy. Winton si vyznamenání převzal osobně v Praze ve věku 105 let.

Byl několikrát nominován na Nobelovu cenu za mír (iniciativu vedli čeští studenti a podepsalo ji přes 100 000 lidí).

Úmrtí

Sir Nicholas Winton zemřel ve spánku 1. července 2015 v nemocnici ve Wexham Park (Slough) ve věku 106 let. Zemřel v den výročí odjezdu vlaku, který v roce 1939 vezl největší počet dětí (241).

💡 Pro laiky

Příběh Nicholase Wintona je důkazem, že jeden obyčejný člověk může změnit svět, když se nenechá odradit slovem „nemožné“. Představte si mladého úředníka, který má jet lyžovat, ale místo toho přijede do Prahy, vidí trpící děti a řekne si: „Musím je odsud dostat.“ Nebyl to voják, neměl zbraň. Jeho zbraní byl psací stroj, telefon a neuvěřitelná tvrdohlavost při jednání s úřady. Zatímco ostatní jen mluvili o tom, jak je situace hrozná, on tiskl falešná víza a sháněl peníze. A co je na tom nejúžasnější? Když to skončilo, zavřel složku na půdě a 50 let o tom nikomu neřekl, ani vlastní ženě. Nepovažoval se za hrdinu, říkal, že jen „viděl problém a snažil se ho vyřešit“.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Sir_Nicholas_Winton&oldid=89610“