Pokrok

Pokrok
	Soubor:The Stages of Cruelty Four stages by William Hogarth 1751.jpg
	William Hogarth – Čtyři stupně krutosti (1751). Víra v morální pokrok předpokládá, že se lidstvo od takovéto krutosti vzdaluje.

Rozbalit box

Obsah boxu

Pokrok (také progres) je pojem označující pohyb, vývoj nebo změnu směrem k lepšímu, dokonalejšímu, složitějšímu nebo žádoucnějšímu stavu. Jedná se o ústřední ideu západní civilizace, která předpokládá, že lidská společnost, vědění, technologie i morálka se v průběhu času neustále zdokonalují. Tato myšlenka, silně zpopularizovaná v období osvícenství^[1], se stala jedním z hlavních motorů moderního světa, ačkoliv je také předmětem kritiky a pochybností. Definovat pokrok je obtížné, protože jeho vnímání závisí na hodnotovém systému jedince či společnosti.

⏳ Historie myšlenky pokroku

Představa, že se historie lineárně ubírá k lepšímu, není samozřejmá a v dějinách lidstva je poměrně nová.

Starověké a středověké vnímání

Ve starověkém Řecku a Římě převládala spíše cyklická představa dějin, tedy víra v neustálé opakování vzestupů a pádů civilizací^[2]. Mnozí myslitelé dokonce vnímali historii jako úpadek od minulého "zlatého věku". Středověké křesťanské myšlení vneslo do dějin směr a cíl (vykoupení), ale skutečný pozemský pokrok nebyl jeho hlavním tématem. Důraz byl kladen na posmrtný život, nikoliv na zlepšování světa^[3].

Zrod moderní myšlenky pokroku

Základy moderního pojetí pokroku byly položeny během renesance a vědecké revoluce. Objevy Koperníka, Galileiho a Newtona ukázaly, že lidský rozum dokáže odhalit zákony přírody a systematicky hromadit vědění. To vedlo k optimismu a víře ve schopnosti člověka ovládnout přírodu a zlepšit svůj osud.

Vrcholným obdobím pro myšlenku pokroku se stalo osvícenství v 18. století. Myslitelé jako Francouz markýz de Condorcet nebo Němec Immanuel Kant tvrdili, že díky rozumu, vědě a vzdělání je pokrok lidstva neomezený a nevyhnutelný^[4]. Věřili, že lidstvo směřuje k odstranění pověr, tyranie a nevědomosti a k vytvoření spravedlivější, svobodnější a blahobytnější společnosti. Tato víra se stala hybnou silou Americké a Francouzské revoluce.

19. a 20. století

V 19. století se myšlenka pokroku stala dominantní ideologií. Průmyslová revoluce přinesla hmatatelné důkazy v podobě železnic, parních strojů a telegrafu. Vznikly velké teorie pokroku, jako byl pozitivismus Augusta Comta nebo historický materialismus Karla Marxe, který viděl pokrok v nevyhnutelném směřování dějin ke komunismu. Traumatické události 20. století, zejména dvě světové války, holokaust a hrozba jaderného zničení, však touto optimistickou vírou hluboce otřásly^[5].

⚙️ Druhy pokroku

Pojem pokrok je možné rozdělit do několika vzájemně propojených, ale odlišných oblastí.

Technologický a vědecký pokrok

Toto je nejviditelnější a nejméně sporná forma pokroku. Jedná se o proces zdokonalování nástrojů, technologií a vědeckých poznatků, který vede k efektivnějšímu využívání zdrojů a řešení problémů. Projevuje se inovacemi, které zvyšují produktivitu práce a kvalitu života.

Příklady: Rozvoj medicíny (vakcíny, antibiotika, transplantace), doprava (od parního stroje po letadla a kosmické lety), komunikace (od telegrafu po internet), energetika (využití elektřiny, jádra a obnovitelných zdrojů).

Sociální pokrok

Sociální pokrok označuje zdokonalování společenských struktur, institucí a norem. Je to proces, při kterém se společnost stává spravedlivější, svobodnější, tolerantnější a humánnější. Zahrnuje změny v oblasti lidských práv, politického uspořádání a mezilidských vztahů.

Příklady: Zrušení otroctví a nevolnictví, zavedení všeobecného volebního práva (včetně žen), vznik demokratických států, kodifikace lidských práv, snížení násilí ve společnosti, destigmatizace menšin.

Ekonomický pokrok

Tento typ pokroku se týká růstu životní úrovně a materiálního blahobytu. Obvykle se měří pomocí ukazatelů jako hrubý domácí produkt (HDP), ale zahrnuje také faktory jako snížení chudoby, prodloužení střední délky života, zlepšení přístupu ke vzdělání a zdravotní péči. Kniha Pokrok a chudoba od Henryho George z roku 1879 se zabývala otázkou, proč chudoba doprovází ekonomický a technologický pokrok^[6].

Morální pokrok

Morální pokrok je nejvíce diskutabilní a obtížně měřitelnou formou pokroku. Týká se vývoje etických norem a chování jednotlivců i společnosti. Zastánci této myšlenky tvrdí, že lidstvo se v průběhu dějin stává morálně lepším – méně krutým, tolerantnějším a soucitnějším. To se projevuje například v postupném rozšiřování "kruhu empatie" od vlastní rodiny a kmene na celé lidstvo a v poslední době i na zvířata.

Příklady: Odklon od mučení a krutých trestů, mezinárodní humanitární právo, hnutí za práva zvířat, rostoucí odpor vůči válce jako legitimnímu nástroji politiky.

📊 Měření pokroku a jeho projevy

Zatímco myšlenka pokroku může být abstraktní, jeho projevy v některých oblastech lze měřit a doložit daty.

Problém měření: HDP a jeho alternativy

Tradičním a nejrozšířenějším měřítkem ekonomického pokroku je Hrubý domácí produkt (HDP) na obyvatele. Tento ukazatel měří celkovou tržní hodnotu zboží a služeb vyprodukovaných v zemi za určité období. Ačkoliv je užitečný pro srovnání ekonomické síly států, jako měřítko celkového pokroku a blahobytu čelí silné kritice^[7]:

Nezohledňuje kvalitu života: HDP roste i při negativních jevech, jako jsou přírodní katastrofy (následné stavební práce), znečištění (náklady na jeho odstranění) nebo růst kriminality (výdaje na vězeňství).
Ignoruje nerovnost: Vysoký průměrný HDP může skrývat obrovské příjmové rozdíly ve společnosti.
Nezapočítává neplacenou práci: Práce v domácnosti, péče o děti nebo dobrovolnictví, které jsou pro společnost klíčové, do HDP nevstupují.
Nehodnotí udržitelnost: Růst HDP může být dosažen na úkor drancování neobnovitelných zdrojů a ničení životního prostředí.

Z těchto důvodů vznikly alternativní indexy, které se snaží zachytit pokrok komplexněji. Nejznámější je Index lidského rozvoje (Human Development Index, HDI), který kromě HDP zohledňuje také očekávanou délku života a úroveň vzdělání^[8].

Projevy pokroku v datech

Navzdory debatám o definici pokroku, historická data z posledních dvou století ukazují v mnoha klíčových oblastech dramatické zlepšení lidského údělu.

⚕️ Zdraví a dlouhověkost

Střední délka života: Zatímco kolem roku 1900 byla celosvětová průměrná délka života při narození jen asi 31 let, do roku 2021 vzrostla na více než 71 let^[9]. V nejvyspělejších zemích dnes přesahuje 80 let.
Dětská úmrtnost: V roce 1800 umíralo celosvětově neuvěřitelných 43 % dětí před dosažením pátého roku života. Do roku 2020 klesl tento podíl na méně než 4 %^[10]. Tento pokrok je přičítán především vakcinaci, lepší hygieně, přístupu k čisté vodě a lékařské péči.

💰 Blahobyt a chudoba

Extrémní chudoba: Na počátku 19. století žilo téměř 90 % světové populace v extrémní chudobě (definované dnes jako život s méně než 2,15 USD na den). Do roku 2019 klesl tento podíl na přibližně 8,5 %^[11]. Ačkoliv stovky milionů lidí stále žijí v chudobě, jedná se o historicky bezprecedentní pokles.
Růst příjmů: Průměrný reálný HDP na obyvatele (očištěný o inflaci) se od roku 1950 celosvětově zvýšil více než čtyřikrát^[12], což znamená, že průměrný člověk má dnes k dispozici mnohem více zboží a služeb než v minulosti.

🎓 Vzdělání a gramotnost

Gramotnost: V roce 1820 umělo číst a psát jen asi 12 % světové populace. Dnes je to více než 86 %^[13]. Rozšíření základního vzdělání je jedním z největších úspěchů moderní doby.
Přístup ke vzdělání: Počet dětí, které navštěvují základní školu, se dramaticky zvýšil, a to i v nejchudších zemích. Významně se také snížil rozdíl v přístupu ke vzdělání mezi chlapci a dívkami.

🕊️ Mír a bezpečí

Úmrtí ve válkách: Navzdory hrůzám světových válek ukazují data, že od roku 1945 počet úmrtí v mezistátních konfliktech dramaticky klesl. Éra po druhé světové válce je jednou z nejdelších period míru mezi velmocemi v zaznamenané historii^[14].
Násilí: Míra vražd ve většině částí světa po staletí klesá. Dnes je mnohem méně pravděpodobné, že člověk zemře násilnou smrtí rukou jiného člověka, než kdykoliv v minulosti^[15].
Trest smrti: Zatímco v polovině 20. století byl trest smrti běžnou praxí, dnes jej drtivá většina zemí buď zrušila, nebo jej nevykonává^[16].

⚖️ Svoboda a práva

Demokracie: Na počátku 20. století bylo na světě jen několik málo demokratických států. Dnes žije více než polovina světové populace v nějaké formě demokracie^[17].
Lidská práva: Principy jako právo na život, svoboda projevu nebo rovnost před zákonem jsou, alespoň formálně, uznávány po celém světě. Významně se zlepšilo postavení žen a menšin, i když boj za plnou rovnost stále pokračuje. Příkladem je postupná dekriminalizace homosexuality – zatímco v roce 1960 byla trestná téměř ve všech zemích, dnes je legální ve většině států světa^[18].

⚔️ Kritika a kontroverze

Navzdory hmatatelným úspěchům je myšlenka lineárního a nevyhnutelného pokroku předmětem silné kritiky z několika směrů.

🌍 Environmentální náklady

Nejčastější a nejnaléhavější kritika se týká faktu, že technologický a ekonomický pokrok, zejména od průmyslové revoluce, byl dosažen na úkor životního prostředí^[19].

Změna klimatu: Spalování fosilních paliv, které pohánělo průmyslový růst, vedlo k masivnímu uvolňování skleníkových plynů a globálnímu oteplování.
Ztráta biodiverzity: Rozšiřování zemědělství, průmyslu a měst vedlo k ničení přirozených ekosystémů a masovému vymírání druhů.
Vyčerpání zdrojů: Moderní společnost je závislá na neobnovitelných zdrojích, jejichž zásoby jsou konečné.

Kritici tvrdí, že model neustálého růstu je na planetě s omezenými zdroji neudržitelný a že pokrok, který ničí životní prostředí, je ve skutečnosti cestou ke katastrofě.

☢️ Nová rizika a existenční hrozby

Vědecký pokrok nepřinesl jen benefity, ale také nové, dříve nepředstavitelné hrozby, které mohou ohrozit samotnou existenci lidstva.

Jaderné zbraně: Schopnost zničit lidskou civilizaci během několika hodin je přímým produktem fyzikálního pokroku 20. století.
Biotechnologie: Možnost vytvářet umělé viry nebo geneticky modifikovat organismy s sebou nese riziko zneužití nebo nechtěného úniku nebezpečných patogenů.
Umělá inteligence (AI): Někteří vědci a filozofové varují před rizikem, že nekontrolovaná superinteligence by se mohla obrátit proti svým stvořitelům^[20].

🤔 Zpochybnění morálního a sociálního pokroku

Zatímco data ukazují pokles násilí, události 20. a 21. století zpochybňují myšlenku nevyhnutelného morálního zlepšování. Holokaust, genocidy ve Rwandě či Kambodži nebo moderní terorismus ukazují, že vědecký pokrok nezabránil lidstvu v páchání extrémních krutostí.

Kritici také poukazují na negativní sociální dopady moderního života, jako je sociální atomizace (rozpad komunit), stres, úzkost a další psychické problémy, které mohou být odvrácenou stranou individualismu a materiálního blahobytu.

📖 Postmoderní kritika

Postmoderní filozofové (např. Jean-François Lyotard) zpochybňují samotnou existenci "velkých příběhů" (metanarativů), mezi které patří i příběh o pokroku^[21]. Tvrdí, že pokrok není objektivní a univerzální zákon dějin, ale pouze příběh, který si západní civilizace vytvořila, aby ospravedlnila svou dominanci. Z jejich pohledu to, co Západ nazývá "pokrokem", může být pro jiné kultury formou útlaku, ničení tradic a vnucování cizích hodnot (např. kolonialismus prezentovaný jako civilizační mise).

💡 Pro laiky

Pokrok jako auto

Představte si pokrok jako jízdu autem.

Výhody (cesta vpřed): Před vynálezem auta museli lidé chodit pěšky (žili v chudobě, nemoci, nevědomosti). Bylo to pomalé a namáhavé. Auto (technologický a sociální pokrok) nám umožnilo cestovat neuvěřitelně rychle a pohodlně. Díky němu se dostaneme na místa, o kterých se našim předkům ani nesnilo – do světa bez hladu, s moderní medicínou, vzděláním a právy. Z tohoto pohledu je auto jednoznačně úžasný vynález, který nás posunul vpřed.

Nevýhody (vedlejší účinky): Provoz auta má ale i své stinné stránky.

   *   Z výfuku jdou zplodiny, které znečišťují vzduch (environmentální náklady).
   *   Auto může havarovat a všechny zabít (existenční rizika jako jaderné zbraně).
   *   Potřebuje benzín, který jednou dojde (vyčerpání zdrojů).
   *   A i když jedeme v pohodlném autě, můžeme uvíznout v dopravní zácpě, být ve stresu a cítit se osaměle (psychologické a sociální náklady).

Myšlenka pokroku je tedy jako pohled na toto auto. Zastánci vidí hlavně tu úžasnou rychlost a pohodlí, které nás dostalo z bodu A do mnohem lepšího bodu B. Kritici naopak upozorňují na znečištěný vzduch, riziko havárie a ptají se, zda nám ta rychlá jízda skutečně přinesla štěstí a zda je vůbec udržitelná.

Reference

[1] ttps://www.britannica.com/topic/progress-philosophy

[2] ttps://www.newworldencyclopedia.org/entry/Philosophy_of_History

[3] ttps://cs.wikipedia.org/wiki/Pokrok

[4] ttps://plato.stanford.edu/entries/progress/

[5] ttps://www.britannica.com/topic/progress-philosophy/The-20th-century

[6] ttps://cs.wikipedia.org/wiki/Pokrok_a_chudoba

[7] ttps://www.investopedia.com/terms/g/gdp.asp

[8] ttps://hdr.undp.org/data-center/human-development-index#/indicies/HDI

[9] ttps://ourworldindata.org/life-expectancy

[10] ttps://ourworldindata.org/child-mortality

[11] ttps://ourworldindata.org/extreme-poverty

[12] ttps://ourworldindata.org/economic-growth

[13] ttps://ourworldindata.org/literacy

[14] ttps://ourworldindata.org/war-and-peace

[15] ttps://ourworldindata.org/homicides

[16] ttps://www.amnesty.org/en/what-we-do/death-penalty/

[17] ttps://ourworldindata.org/democracy

[18] ttps://ourworldindata.org/lgbt-rights

[19] ttps://www.un.org/en/academic-impact/sustainability-and-economic-progress-go-hand-hand

[20] ttps://futureoflife.org/ai/introduction-to-ai-safety/

[21] ttps://cs.wikipedia.org/wiki/Postmoderna

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]