Petropavlovská pevnost

Rozbalit box

Obsah boxu

Petropavlovská pevnost (rusky Петропавловская крепость, Petropavlovskaja kreposť) je historické jádro a nejstarší stavba města Sankt-Petěrburg v Rusku. Byla založena carem Petrem Velikým dne 16. května 1703 na Zaječím ostrově v deltě řeky Něva. Tento den je zároveň považován za datum založení samotného města. Pevnost, původně navržená jako obranná citadela během Severní války proti Švédsku, nikdy nesloužila svému původnímu vojenskému účelu. Místo toho se stala nechvalně proslulým politickým vězením a později carskou hrobkou. Dnes je komplex jednou z hlavních turistických atrakcí města a sídlem Státního muzea historie Sankt-Petěrburgu.

📜 Historie

⚔️ Založení a výstavba

Základní kámen pevnosti byl položen 16. května 1703 na Zaječím ostrově (rusky Заячий остров, Zajačij ostrov), který byl strategicky vybrán pro kontrolu přístupu k Baltskému moři. Původní opevnění bylo postaveno z hlíny a dřeva pod vedením samotného cara Petra Velikého a francouzského inženýra Josepha-Gasparda Lamberta de Guérin. Práce probíhaly v extrémně rychlém tempu kvůli hrozbě švédského protiútoku během Severní války.

Již v roce 1706 začala přestavba pevnosti do kamenné podoby pod vedením švýcarsko-italského architekta Domenica Trezziniho. Přestavba trvala několik desetiletí a dala pevnosti její současnou podobu šesticípé hvězdy s mohutnými bastiony. Každý z bastionů byl pojmenován po carových blízkých spolupracovnících, kteří na stavbu dohlíželi.

⛓️ Politické vězení

Ačkoliv byla pevnost koncipována jako obranný prvek, její děla nikdy nevystřelila v boji. Místo toho se její kasematy a bastiony brzy staly nejobávanějším politickým vězením carského Ruska. Prvním prominentním vězněm byl v roce 1718 carův vlastní syn, carevič Alexej Petrovič, který zde byl mučen a zemřel.

Nejznámější částí věznice byl Trubeckého bastion, postavený v 70. letech 19. století. V celách Petropavlovské pevnosti byli v průběhu staletí vězněni mnozí významní myslitelé, revolucionáři a spisovatelé, včetně:

Po Říjnové revoluci v roce 1917 pevnost krátce sloužila jako vězení pro ministry prozatímní vlády. V roce 1924 byl komplex přeměněn na muzeum.

🏛️ Architektura a hlavní stavby

Pevnost je vynikajícím příkladem evropské fortifikační architektury 18. století. Její půdorys tvoří nepravidelný šestiúhelník s šesti bastiony spojenými kurtinami (spojovacími hradbami).

Kromě samotného opevnění se uvnitř hradeb nachází řada významných budov:

Katedrála svatého Petra a Pavla: Dominanta celého komplexu a symbol města.
Velkoknížecí hrobka: Přístavba katedrály z počátku 20. století, sloužící k pohřbívání členů carské rodiny.
Petrovská brána: Hlavní východní vstup do pevnosti, zdobená monumentálním vítězným obloukem na oslavu vítězství ve Severní válce. Autorem je Domenico Trezzini.
Něvská brána: Slavnostní brána směřující k řece Něva, známá jako "brána smrti", kudy byli odsouzenci odváděni k popravě nebo do vyhnanství.
Dům velitele: Místo, kde sídlil velitel pevnosti a kde se konaly soudy s politickými vězni. Dnes je zde expozice věnovaná historii Petrohradu.
Mincovna (Monětnyj dvor): Založena v roce 1724, je jednou z nejstarších průmyslových staveb ve městě. Ruské mince, medaile a řády se zde razí dodnes.
Inženýrský dům: Budova, kde sídlili vojenští inženýři a architekti.
Trubeckého bastion: Hlavní politické vězení, dnes muzeum vězeňství.

🔔 Katedrála svatého Petra a Pavla

Nejvýznamnější stavbou uvnitř pevnosti je Katedrála svatého Petra a Pavla ( Петропавловский собор, Petropavlovskij sobor). Byla postavena v letech 1712–1733 podle návrhu Domenica Trezziniho a je ukázkou stylu petrovského baroka.

Její nejvýraznějším prvkem je 122,5 metru vysoká zvonice, která byla až do roku 2012 nejvyšší stavbou v Sankt-Petěrburgu. Věž je zakončena pozlacenou bání a sochou anděla držícího kříž. Tento anděl je jedním z nejdůležitějších symbolů města.

Interiér katedrály se od tradičních pravoslavných chrámů liší, připomíná spíše protestantské kostely severní Evropy. Hlavní význam katedrály spočívá v tom, že slouží jako pohřebiště téměř všech ruských carů a careven z dynastie Romanovců, od Petra Velikého po Mikuláše II., jehož rodina zde byla slavnostně pohřbena v roce 1998.

🌍 Současnost a význam

Dnes je Petropavlovská pevnost jedním z nejnavštěvovanějších míst v Sankt-Petěrburgu. Celý areál je spravován Státním muzeem historie Sankt-Petěrburgu a nabízí řadu expozic věnovaných historii města, carské rodiny, vězeňství a kosmonautiky (v plynojemu Ioannovského ravelinu).

Každý den přesně v poledne se z Naryškinova bastionu ozývá tradiční výstřel z děla. Tato tradice byla zavedena v 18. století jako signál pro obyvatele města a s přestávkami se udržuje dodnes. Pevnost je také oblíbeným místem pro procházky a odpočinek, zejména v létě, kdy se na plážích u hradeb sluní místní obyvatelé.

Od roku 1990 je celý komplex spolu s historickým centrem města zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

💡 Zajímavosti

Původní dřevěná socha anděla na špičce katedrály byla v roce 1858 nahrazena současnou kovovou konstrukcí, aby lépe odolávala drsnému petrohradskému počasí.
Podle legendy, dokud anděl stojí na vrcholu katedrály, bude město Sankt-Petěrburg chráněno.
V pevnosti se nachází také vězení pro zvířata – v 18. století zde byla držena slonice, dar perského šáha.
Zdi pevnosti jsou až 12 metrů vysoké a jejich tloušťka dosahuje v některých místech 20 metrů.

🧑‍🏫 Pro laiky

Petropavlovská pevnost je typem opevnění, kterému se říká citadela nebo také hvězdicová pevnost. Tento styl stavění se vyvinul v Itálii v 15. století jako reakce na rozvoj dělostřelectva. Staré vysoké a rovné hradby byly snadným cílem pro dělové koule. Architekti proto přišli s novým designem: nízké, ale velmi silné zdi postavené do tvaru hvězdy.

Cípy této hvězdy se nazývají bastiony. Z jejich vrcholků mohli obránci střílet podél hradeb a krýt tak "slepá místa" pod hradbami, kam by z rovné zdi neviděli. Tímto způsobem se mohli účinně bránit útočníkům ze všech stran. Petropavlovská pevnost je učebnicovým příkladem tohoto chytrého obranného systému, i když v praxi nikdy nebyla v boji vyzkoušena.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025