Naďa Urbánková

Naďa Urbánková
Datum narození	30. června 1939
Místo narození	Nová Paka, Protektorát Čechy a Morava
Datum úmrtí	3. března 2023
Místo úmrtí	Praha,
Státní příslušnost
Děti	Jana Fabiánová (Linda Nymburská)
Povolání	zpěvačka, herečka, moderátorka
Aktivní od	1959
Aktivní do	2023

Naďa Urbánková, rodným jménem Naděžda Balabánová, provdaná Urbánková, Nymburská a posléze Havlíková, byla legendární a jedna z nejvýznamnějších českých popových a country zpěvaček, vynikající divadelní i filmová herečka a oblíbená rozhlasová moderátorka. Během své více než šedesátileté umělecké kariéry se stala naprostým fenoménem československé hudební scény, což potvrdila mimo jiné nepřekonatelným ziskem pěti zlatých sošek v prestižní divácké anketě Zlatý slavík v řadě za sebou (v letech 1972 až 1976). Její jméno a hlas jsou neodmyslitelně spjaty s popularizací žánru country hudby v tuzemsku, a to především díky její osudové a zlaté éře s kapelou Country Beat Jiřího Brabce.

Kromě hudebních pódií zanechala Naďa Urbánková naprosto nesmazatelnou a ikonickou stopu i v dějinách české kinematografie. Patřila mezi dvorní herečky oskarového režiséra Jiřího Menzela, pod jehož režijním vedením ztvárnila několik klíčových rolí ve stěžejních filmech československé nové vlny. Do paměti milionů diváků po celém světě se zapsala především svou rolí partyzánky Viktorií Freie v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky, kde účinkovala ve slavné a dnes již legendární erotické scéně s razítkováním pozadí. Mezi její absolutně největší, zlidovělé a nesmrtelné hudební hity, které se dodnes hrají u táboráků i v rádiích, patří emotivní balada „Závidím“, rozverné písně „Drahý můj“, „Vilém peče housky“, „Blondýk s červenou buginou“ či „Svatební průvod“. Její vizuální značkou a poznávacím znamením se na desítky let staly výrazné, velké dioptrické brýle.

Dětství v Podkrkonoší a cesta ke zdravotnictví

Naďa Urbánková se narodila 30. června 1939 jako Naděžda Balabánová v podkrkonošském městě Nová Paka, avšak své rané dětství a dospívání prožila v nedaleké obci Borovnička. Vyrůstala v nelehké době druhé světové války a její dětství bylo navíc velmi brzy a tragicky poznamenáno rodinnou ztrátou. Když jí bylo pouhých devět let, zemřel jí otec, což na rodinu uvalilo obrovskou finanční a existenční zátěž. Matka musela velmi tvrdě pracovat, aby dokázala své dcery uživit, což mladou Naďu naučilo velké skromnosti, houževnatosti a samostatnosti.

Ačkoliv již od útlého dětství projevovala značné umělecké, hudební i dramatické nadání a ráda zpívala, její prvotní profesní kroky nesměřovaly na divadelní prkna. Z racionálních a existenčních důvodů se rozhodla pro studium zdravotnictví. Nastoupila na Střední zdravotnickou školu v Trutnově, kde úspěšně absolvovala a získala diplom diplomované zdravotní sestry. Po dokončení studií v roce 1957 skutečně do zdravotnictví nastoupila a začala pracovat jako běžná zdravotní sestra v nemocnici ve Dvoře Králové nad Labem. Práce ve zdravotnictví ji sice naplňovala a bavila, ale její obrovská vnitřní touha po uměleckém vyjádření a divadle byla nakonec mnohem silnější.

Během své práce v nemocnici se ve volném čase začala intenzivně věnovat amatérskému divadlu. Navštěvovala různé ochotnické kroužky, učila se pracovat s hlasem a objevovala kouzlo jeviště. Její talent nezůstal dlouho bez povšimnutí profesionálů. Zlom přišel v roce 1959, kdy se rozhodla zdravotnictví nadobro opustit a přijala své vůbec první profesionální herecké angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. Zde strávila několik nesmírně plodných let, během kterých se dokonale herecky otrkala. Právě během svého pardubického působení se seznámila s mladým hercem Karlem Urbánkem, za kterého se provdala a jehož příjmení si ponechala po zbytek svého uměleckého života, ačkoliv manželství po několika letech skončilo rozvodem.

Příchod do Prahy a zlatá éra divadla Semafor

Po úspěšném působení v Pardubicích zamířila Naďa Urbánková do centra veškerého kulturního dění, do hlavního města Prahy. Její první pražskou štací se stalo slavné a avantgardní divadlo Laterna magika, kam nastoupila v roce 1964. Zde působila nejen jako herečka, ale často její role vyžadovaly i zpěv a tanec. S Laternou magikou dokonce vycestovala na velká a úspěšná zahraniční turné. Její kroky však neomylně směřovaly na vrchol tehdejší pražské hudebně-divadelní scény.

V roce 1964 se přihlásila do náročného konkurzu do legendárního a divácky nesmírně populárního divadla Semafor, které v té době vedla geniální autorská dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Konkurz vyhrála a stala se právoplatnou a stálou členkou tohoto kultovního souboru. Prvním představením, do kterého v Semaforu naskočila, byla inscenace Besídka v rašeliništi. Díky svému přirozenému komediálnímu talentu, naprosto vynikajícímu hudebnímu sluchu a specifické barvě hlasu se velmi rychle stala jednou z hlavních ženských hvězd divadla.

V Semaforu účinkovala v mnoha slavných hrách, které se zapsaly do zlatého fondu české kultury. Excelovala v představeních jako Tak co, pane barone, Zuzana je všude jako doma nebo v legendárním hudebním filmu Kdyby tisíc klarinetů (1964). Právě v Semaforu se zrodily její první skutečně velké rozhlasové a televizní hity, které zpíval celý národ, například hravá a rokenrolově laděná píseň „Amfora, lexikon a preparát“. Během tohoto období navázala také velmi hluboké umělecké i osobní přátelství s geniálním textařem, komikem a zpěvákem Jiřím Grossmannem a jeho kolegou Miloslavem Šimkem. Zejména Grossmann pro ni napsal ty nejkrásnější, nejpoetičtější a nejsmutnější texty její kariéry, které dokázala interpretovat s nebývalou hloubkou a citem.

Absolutní vrchol a nadvláda s Country Beatem (70. léta)

Zcela zásadní, osudový a historický obrat v její hudební kariéře přišel v roce 1969. V tomto roce započala její dlouholetá, naprosto ikonická a mimořádně úspěšná spolupráce s vynikajícím klavíristou, aranžérem a kapelníkem Jiřím Brabcem a jeho slavnou skupinou Country Beat Jiřího Brabce. Tento krok znamenal pro Naďu Urbánkovou přechod od tradičního popu, šansonu a semaforského divadelního písničkářství k žánru country hudby.

Spojení specifického, hlubšího a velmi čistého hlasu Nadi Urbánkové se špičkovým zvukem profesionální country kapely Jiřího Brabce a dokonalými, melancholickými i vtipnými českými texty (často z pera Jiřího Grossmanna) zafungovalo naprosto dokonale. Stala se vůbec první velkou československou popovou hvězdou, která dokázala country hudbu přiblížit širokým masám a dostat ji do hlavního vysílacího času v televizi i v rádiu. Během sedmdesátých let vychrlila ve spolupráci s Country Beatem desítky obrovských hitů. Její interpretace písní jako „Drahý můj“ (dojemný duet zazpívaný společně s Jiřím Grossmannem krátce před jeho předčasnou smrtí), svižná „Vilém peče housky“, romantická a zamyšlená „Závidím“ či svatební klasika „Svatební průvod“ bouraly všechny dobové hitparády a prodávaly se po statisících na vinylových deskách vydavatelství Supraphon.

Její popularita v tomto období dosáhla naprosto nezměrných a astronomických výšin. Stala se absolutní a neohroženou královnou české hudby. Tato skutečnost se naplno odrazila ve výsledcích tehdejší nejprestižnější divácké ankety Zlatý slavík. Naďa Urbánková dokázala v kategorii zpěvaček vybojovat první místo a zlatou sošku neskutečnkrát – zvítězila v letech 1972, 1973, 1974, 1975 a 1976. Navíc se jí s Country Beatem Jiřího Brabce dostalo ohromné a v době tuhé komunistické normalizace zcela nevídané mezinárodní cti. V roce 1973 byla kapela i s Naďou Urbánkovou pozvána do kolébky světové country hudby, amerického města Nashville, kde jako jedni z mála umělců zpoza železné opony s obrovským úspěchem vystoupili na ikonickém pódiu legendární Grand Ole Opry. Její hudební dráha s Country Beatem pokračovala úspěšně i v osmdesátých letech, byť s nástupem nových popových žánrů její komerční dominance mírně polevila.

Hvězda stříbrného plátna a spolupráce s Jiřím Menzelem

Ačkoliv hudba tvořila pilíř její umělecké činnosti, Naďa Urbánková se zcela nesmazatelně a navždy zapsala i do historie nejlepší československé a světové kinematografie. Stala se jednou z nejoblíbenějších a nejobsazovanějších hereček slavného a mezinárodně uznávaného českého režiséra Jiřího Menzela. Její filmové role u něj sice nebyly vždy ty největší svým rozsahem, ale o to více byly ikonické, výrazné a pro děj filmu klíčové.

Nejslavnější okamžik její herecké kariéry přišel v roce 1966, kdy si zahrála v legendárním filmu Ostře sledované vlaky, který vznikl na motivy slavné novely spisovatele Bohumila Hrabala. V tomto snímku ztvárnila postavu krásné, tajemné a odvážné odbojářky a partyzánky jménem Viktoria Freie. Film získal v roce 1968 prestižní americkou cenu Oscar za nejlepší cizojazyčný film a scéna, ve které herec Josef Somr v roli výpravčího Hubičky tiskne úřední železniční razítka na obnažené hýždě Nadi Urbánkové, vstoupila do učebnic světové i evropské kinematografie a stala se jednou z nejznámějších a nejcitovanějších erotických scén 20. století. Sama herečka na natáčení této scény, která se musela kvůli nedokonalým otiskům razítek několikrát opakovat, vzpomínala s obrovským humorem a nadhledem.

Její plodná a vysoce oceňovaná filmová spolupráce s Jiřím Menzelem pokračovala i v dalších letech. V roce 1969 ji obsadil do svého hořkého a na dlouhá léta komunistickým režimem trezorového snímku Skřivánci na niti, kde ztvárnila postavu trestankyně Lenky. V roce 1976 pak zazářila ve výborné a nesmírně oblíbené hořké komedii Na samotě u lesa, ke které napsali scénář Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Zde se ujala jedné z hlavních ženských rolí, když ztvárnila rázovitou a energickou manželku pana Lavičky (kterého hrál Zdeněk Svěrák). Kromě těchto ikonických menzelovských rolí se objevila i v desítkách dalších filmů, televizních inscenací a pohádek (například ve slavném muzikálovém a hudebním filmu Kdyby tisíc klarinetů nebo v televizní pohádce Radúz a Mahulena).

Osobní život, třetí manželství a krutý pád ve Švýcarsku

Zatímco po profesní, hudební i filmové stránce zažívala Naďa Urbánková ty největší triumfy a úspěchy, o kterých sní každý umělec, její osobní a soukromý život byl po dlouhá desetiletí plný zklamání, bolesti, turbulentních zvratů a těžkých životních zkoušek. Byla celkem třikrát vdaná, ale žádné z jejích manželství nedošlo trvalého naplnění a šťastného konce. Její první manželství s hercem Karlem Urbánkem, uzavřené ještě v době pardubického angažmá, po několika letech vyhaslo a skončilo bezdětným rozvodem, ačkoliv si ponechala jeho zvučné příjmení.

Jejím druhým osudovým mužem se stal Jan Nymburský. Z tohoto manželství se jí narodila její jediná, vytoužená dcera Linda Nymburská (ta se později po vzoru matky vydala na uměleckou dráhu a dnes je známá jako úspěšná zpěvačka, herečka a módní návrhářka vystupující pod uměleckým pseudonymem Jana Fabiánová). Ani druhé manželství však těžké zkoušky času a tlaku showbyznysu nevydrželo a skončilo rozvodem.

Tou nejtragičtějších a nejvíc devastující životní i finanční kapitolou v jejím soukromí se však stalo její třetí manželství. V roce 1990 se seznámila a velmi brzy se provdala za čechošvýcarského emigranta a dětského lékaře Josefa Havlíka. Pod vlivem obrovské lásky se rozhodla k radikálnímu kroku – na samém počátku devadesátých let zcela dobrovolně, náhle a s velkou důvěrou ukončila svou mimořádně úspěšnou českou kariéru a odstěhovala se za svým manželem do emigrace do Švýcarska. Dlouhé roky žila mimo zraky veřejnosti a hudební scénu. Bohužel, toto manželství se postupem času ukázalo jako naprosto toxické, plné psychického tlaku a zásadních finančních problémů. Manželství zkrachovalo a její švýcarský exmanžel ji opustil, přičemž na ni uvalil gigantické dluhy. Naďa Urbánková se v roce 2004 vrátila zpět do České republiky zničená, naprosto bez finančních prostředků, bez domova a s obrovským břemenem cizích dluhů.

Návrat do vlasti, rádio a těžký boj o život (2004–2023)

Po svém těžkém a bolestném návratu z emigrace hledala útočiště, klid a smíření. To nakonec našla na Vysočině, kde se po pomoci svých přátel trvale usadila v obci Želiv v těsné blízkosti tamního premonstrátského kláštera. Našla zde nesmírnou duševní oporu, hlubokou víru a klid pro život v ústraní. I přes vysoký věk se však nenechala zlomit a dokázala se částečně profesně rehabilitovat. S velkým úspěchem se stala velmi oblíbenou rozhlasovou moderátorkou – dlouhá léta moderovala svůj vlastní autorský kontaktní pořad s názvem „Písničky pro Vysočinu“ na vlnách regionální stanice Český rozhlas Vysočina, kde si díky svému klidnému hlasu a empatii získala desetitisíce pravidelných posluchačů. Občasně se vracela i na koncertní pódia a vystupovala se skupinou Bokomara.

V roce 2009 ji však zasáhla další nesmírně krutá a devastující rána osudu. Lékaři jí diagnostikovali velmi vážné onkologické onemocnění – pokročilou rakovinu prsu. Zpěvačka se však nevzdala a s rakovinou svedla obrovský, mediálně otevřený a statečný boj. Musela podstoupit náročnou oboustrannou amputaci prsů (mastektomii), ozařování i chemoterapii. Její vůle k životu byla obrovská a díky špičkové péči lékařů se jí podařilo nad zákeřnou nemocí úspěšně zvítězit a vrátit se k běžnému životu a rozhlasové práci.

Její úctyhodný, složitý, avšak obrovsky bohatý a naplněný život nakonec ukončila celosvětová pandemie. Na přelomu února a března roku 2023 byla hospitalizována v nemocnici s těžkým zápalem plic a dalšími vážnými komplikacemi způsobenými prodělanou nákazou nemocí Covid-19. I přes veškerou péči lékařů a její bojovnost však těmto těžkým komplikacím nakonec podlehla. Naďa Urbánková zemřela 3. března 2023 ve věku 83 let v Praze. Zpráva o jejím úmrtí vyvolala napříč celou zemí obrovskou vlnu zármutku a soucitu. Její pohřeb a oficiální rozloučení proběhlo na její milované Vysočině, v klášteře v Želivě, za účasti tisíců fanoušků a osobností české kultury. Její odkaz jakožto dámy s obrovským srdcem a brýlemi však v její hudbě a filmech žije dál.

Hudební a vizuální styl (Pro laiky)

Úspěch Nadi Urbánkové na poli pop-music a country lze jednoduše vysvětlit její obrovskou civilností, hudební profesionalitou a zcela nezaměnitelnou vizuální image. Po vizuální stránce se staly jejím naprostým a ikonickým poznávacím znamením obrovské a extravagantní dioptrické brýle. Ty původně nenosila jako záměrný módní doplněk, nýbrž z nutnosti, neboť trpěla silnou krátkozrakostí. Jak sama s oblibou říkala, v počátcích kariéry zkoušela zpívat bez brýlí, ale na pódiu zakopávala o kabely a neviděla do očí hudebníkům. Postupem let z tohoto svého handicapu udělala naprostou přednost a brýle s velkými plastovými obroučkami se staly jejím trvalým symbolem.

Po hudební stránce těžila ze svého přirozeně nízko položeného, medového a velmi sytého altu. Neměla potřebu křičet nebo zdolávat operní výšky, její síla spočívala v dokonalém a naprosto přesném frázování (zkušenost ze Semaforu) a obrovské srozumitelnosti textů. Byla to právě ona a kapela Jiřího Brabce, kdo českému posluchači dokázal atraktivně zprostředkovat americké a celosvětové country hity s českými texty, které nevyznívaly uměle, ale naopak velmi uvěřitelně a životně. Její interpretace melancholických balad měla takovou hloubku, že je dodnes považována za jednu z nejlepších vypravěček hudebních příběhů v dějinách české pop-music.

Přehled nejvýznamnějších rolí a děl

Klíčová a nezapomenutelná filmografie (Herecká dráha):

1964 – Kdyby tisíc klarinetů (Muzikál s Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem)
1966 – Ostře sledované vlaky (Role odbojářky Viktorie Freie, oscarový film)
1969 – Skřivánci na niti (Trezorový Menzelův film, role trestankyně Lenky)
1970 – Radúz a Mahulena (Televizní pohádka a hudební film)
1976 – Na samotě u lesa (Kultovní česká komedie, role manželky Lavičkové)

Výběr z diskografie a nejslavnějších hudebních hitů:

Drahý můj (duet s Jiřím Grossmannem)
Závidím (hudební klenot s textem J. Grossmanna)
Vilém peče housky
Svatební průvod
Blondýk s červenou buginou
Dávám ti dar
Mám ráda žužu (Z divadla Semafor)
Amfora, lexikon a preparát

Dosažená ocenění a historické milníky

Během sedmdesátých let byla Naďa Urbánková prokazatelně tou absolutně nejoblíbenější interpretkou v celém tehdejším Československu.

Rok ocenění	Název organizátora a ankety	Kategorie a dosažené ocenění
1972	🏅 Zlatý slavík	1. místo (Nejpopulárnější Zpěvačka, Zlatý slavík)
1973	🏅 Zlatý slavík	1. místo (Obhájený Zlatý slavík v kategorii Zpěvačka)
1974	🏅 Zlatý slavík	1. místo (Třetí Zlatý slavík v řadě za sebou)
1975	🏅 Zlatý slavík	1. místo (Čtvrtý Zlatý slavík)
1976	🏅 Zlatý slavík	1. místo (Završení absolutní pětileté nadvlády v pop-music)

Zdroje