Národní park Šumava

Rozbalit box

Obsah boxu

Národní park Šumava je největší národní park v Česku. Nachází se na jihozápadě země podél hranice s Německem a Rakouskem a pokrývá rozsáhlé území pohoří Šumava. Byl vyhlášen 20. března 1991 na ploše 680,64 km². Společně se sousedním Národním parkem Bavorský les v Německu tvoří jeden z největších souvislých lesních komplexů ve střední Evropě, často označovaný jako "Zelené srdce Evropy". Posláním parku je ochrana jedinečných přírodních ekosystémů, zejména horských smrkových lesů, rašelinišť a ledovcových jezer.

📜 Historie a vývoj

Ochrana přírody na Šumavě má dlouhou tradici. Již v 19. století vznikaly první snahy o ochranu některých částí, například Boubínský prales byl vyhlášen rezervací již v roce 1858. Systematická ochrana celého území začala v roce 1963 vyhlášením Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Šumava.

Po Sametové revoluci v roce 1989 se otevřela cesta k vyhlášení nejcennějších částí CHKO za národní park. K tomu došlo nařízením vlády České republiky č. 163/1991 Sb. ze dne 20. března 1991. Zbytek původní CHKO se stal ochranným pásmem národního parku.

Od svého vzniku je park předmětem intenzivních diskusí a sporů, zejména v souvislosti s managementem lesních porostů a gradací lýkožrouta smrkového. Klíčovým momentem byl orkán Kyrill v lednu 2007, který způsobil rozsáhlé polomy a následně odstartoval masivní kůrovcovou kalamitu. Tento stav vyhrotil spor mezi zastánci bezzásahového přístupu, kteří vnímají kůrovce jako přirozenou součást obnovy lesa, a těmi, kdo prosazují aktivní zásahy (těžbu) k zamezení jeho šíření.

🌍 Geografie a geologie

Národní park Šumava se rozkládá na území Plzeňského a Jihočeského kraje. Geograficky se jedná o rozsáhlou hornatinu s charakteristickými plochými hřbety, tzv. "pláněmi", a hluboce zaříznutými údolími. Nejvyšším vrcholem na území parku je Plechý (1378 m n. m.).

Geologické podloží je tvořeno převážně horninami moldanubika, zejména žulami a rulami. Krajina byla výrazně formována v období čtvrtohor činností ledovců. Důkazem jsou ledovcová jezera (tzv. "šumavské oči"), kary (ledovcové kotle) a morény.

Hydrologicky je Šumava významnou pramennou oblastí. Pramení zde řada významných českých řek, především Vltava a Otava. Území parku patří k úmoří Severního moře. Specifikem jsou rozsáhlá rašeliniště, která zadržují obrovské množství vody a hrají klíčovou roli ve vodním režimu krajiny.

🏞️ Ledovcová jezera

Na území parku se nachází pět z osmi šumavských ledovcových jezer:

Černé jezero (největší a nejhlubší v Česku)
Čertovo jezero
Plešné jezero
Prášilské jezero
Jezero Laka (nejmenší a nejvýše položené)

🌳 Příroda a ekosystémy

Šumava je domovem pro širokou škálu ekosystémů, od horských smrkových lesů přes rašeliniště až po druhově bohaté louky. Více než 80 % území parku pokrývají lesy.

🌲 Flora

Dominantním typem lesa jsou horské třtinové smrčiny, které v nejvyšších polohách přecházejí v podmáčené a klečové smrčiny s příměsí borovice kleče. V nižších polohách se vyskytují bučiny a jedlobučiny. Velmi cenné jsou porosty v okolí Boubínského pralesa.

Specifickým a velmi cenným ekosystémem jsou rašeliniště. Nejznámější jsou Tříjezerní slať, Chalupská slať a Jezerní slať. Rostou zde typické druhy jako masožravá rosnatka okrouhlolistá, klikva bahenní nebo různé druhy rašeliníků.

Na bezlesých plochách, zejména na bývalých pastvinách, se nacházejí druhově bohaté horské louky s výskytem vzácných druhů rostlin, jako je hořec panonský, prha arnika nebo lilie zlatohlavá.

🐾 Fauna

Fauna parku je velmi bohatá a zahrnuje řadu ohrožených a chráněných druhů. Šumava je jedním z mála míst v Česku s trvalým výskytem rysa ostrovida, který zde byl úspěšně reintrodukován v 80. letech 20. století. Mezi další významné savce patří jelen lesní, prase divoké, vydra říční a bobr evropský. V posledních letech jsou zaznamenávány i ojedinělé výskyty vlka a medvěda.

Z ptačí říše je symbolem Šumavy tetřev hlušec, jehož populace je zde jedna z posledních životaschopných v Česku. Dále zde hnízdí kulíšek nejmenší (nejmenší evropská sova), datlík tříprstý, čáp černý a sokol stěhovavý. V čistých horských potocích žije pstruh obecný potoční a vranka obecná.

🛡️ Ochrana přírody a zonace

Hlavním cílem národního parku je ochrana přirozených procesů a ponechání ekosystémů samovolnému vývoji. K dosažení tohoto cíle slouží systém zonace, který rozděluje území parku do tří zón s odlišným režimem ochrany:

I. zóna (přírodní): Zahrnuje nejcennější a nejzachovalejší části parku. Je zde uplatňován bezzásahový režim, což znamená, že veškeré přírodní procesy, včetně kůrovcových gradací, jsou ponechány bez lidského zásahu. Vstup do některých částí této zóny může být omezen.
II. zóna (řízené péče): Pokrývá většinu území parku. Cílem je postupně přiblížit zdejší ekosystémy přírodnímu stavu. Jsou zde prováděny managementové zásahy, jako je šetrná těžba dřeva nebo obnova vodního režimu.
III. zóna (okrajová): Zahrnuje území trvale osídlená a hospodářsky využívaná (obce, zemědělská půda). Cílem je udržet a podporovat šetrné hospodaření v souladu s cíli národního parku.

🚶 Turistika a zajímavá místa

Národní park Šumava je oblíbenou turistickou destinací. Nabízí hustou síť značených turistických tras, cyklostezek a v zimě i běžkařských tratí.

Nejnavštěvovanější lokality

Prameny Vltavy: Symbolické místo, kde začíná nejdelší česká řeka.
Povydří: Naučná stezka kaňonovitým údolím řeky Vydry s obřími hrnci a balvanitým řečištěm.
Tříjezerní slať: Vrchovištní rašeliniště s naučnou stezkou na povalovém chodníku.
Poledník: Vrchol s rozhlednou (bývalá vojenská věž) poskytující panoramatický výhled na Šumavu a Bavorský les.
Březník: Místo s výhledem do Luzenského údolí, známé z románů Karla Klostermanna.
Černé a Čertovo jezero: Nejznámější šumavská ledovcová jezera, dostupná po turistických trasách.
Chalupská slať: Rašeliniště s největším rašelinným jezírkem v Česku.

🔬 Věda a výzkum

NP Šumava je významným místem pro vědecký výzkum, zejména v oblasti ekologie lesa, hydrologie a studia biodiverzity. Dlouhodobý monitoring v bezzásahových zónách poskytuje unikátní data o přirozené obnově a dynamice horských smrčin po disturbancích, jako jsou větrné polomy a kůrovcové gradace. Výzkum se zaměřuje také na populace klíčových druhů, jako je rys, tetřev nebo vlk.

🤔 Kontroverze a diskuse

Existence a správa parku jsou od počátku provázeny spory. Hlavní konflikt se vede o filozofii ochrany přírody. Na jedné straně stojí vědci a ekologové prosazující bezzásahovost a ochranu přírodních procesů. Na druhé straně stojí část místních obyvatel, lesníků a politiků, kteří preferují aktivní management, těžbu kůrovcového dřeva a větší otevření parku pro ekonomický rozvoj. Tento spor se opakovaně promítá do politických debat a novelizací zákona o ochraně přírody a krajiny.

💡 Pro laiky

Bezzásahovost: Je to princip, kdy člověk nechává přírodu, aby se vyvíjela sama, bez jeho zásahů. V Šumavě to znamená, že se například nekácejí stromy napadené kůrovcem v nejpřísněji chráněných zónách, protože se to považuje za přirozený proces obnovy lesa.
Rašeliniště: Představte si obrovskou přírodní houbu nasáklou vodou. Vznikala tisíce let z odumřelých rostlin (hlavně mechu rašeliníku) a je domovem pro velmi vzácné rostliny a živočichy. Také skvěle zadržuje vodu v krajině.
Glaciální jezero (Ledovcové jezero): Jsou to jezera, která v dávné minulosti, v době ledové, "vyhloubil" do krajiny obrovský ledovec. Na Šumavě jsou to například Černé nebo Čertovo jezero.
Lýkožrout smrkový (Kůrovec): Je to malý brouk, který žije pod kůrou smrků. Když se přemnoží (například po velkém polomu), dokáže zahubit velké plochy lesa. Pro les je to sice pohroma, ale zároveň přirozená součást jeho životního cyklu, která vytváří prostor pro nový, odolnější les.

Šablona:Aktualizováno