Přeskočit na obsah

Moskevské velkoknížectví

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - historický stát

Moskevské velkoknížectví (starorusky Великое княжество Московское) byl středověký a raně novověký ruský stát soustředěný kolem města Moskvy. Existoval přibližně od roku 1263 do roku 1547, kdy se jeho poslední velkokníže Ivan IV. Hrozný nechal korunovat prvním ruským carem, čímž byl stát formálně povýšen na Ruské carství.

Moskevské knížectví vzniklo jako dílčí úděl v rámci Vladimirsko-suzdalského knížectví a zpočátku bylo vazalem Zlaté hordy. Díky strategické poloze, obratné diplomacii svých vládců a postupnému oslabování ostatních ruských knížectví se Moskva stala centrem sjednocování ruských zemí. Během 14. a 15. století moskevská knížata systematicky rozšiřovala své území, pohlcovala své sousedy a nakonec svrhla nadvládu Mongolů, čímž položila základy moderního ruského státu.

📜 Historie

🌱 Počátky a vzestup (13.–14. století)

Moskevské knížectví bylo založeno kolem roku 1263 nejmladším synem Alexandra Něvského, Daniilem. V té době se jednalo o malé a nevýznamné území v rámci mocnějšího Vladimirsko-suzdalského knížectví. Jeho poloha v povodí řeky Moskvy, chráněná hustými lesy a bažinami, jej však činila relativně bezpečným před nájezdy Zlaté hordy.

Klíčovou postavou vzestupu Moskvy byl Ivan I. Kalita (vládl 1325–1340). Díky své obratné politice si získal přízeň chánů Zlaté hordy a obdržel právo vybírat pro ně daně (tzv. jarlyk) ze všech ruských knížectví. Tím nejen posílil moskevskou pokladnici, ale také získal mocenský nástroj proti svým rivalům, především knížatům z Tveru a Rjazaně. V roce 1325 také přesvědčil metropolitu kyjevského a vší Rusi, aby přesídlil z Vladimiru do Moskvy, což z města učinilo duchovní centrum ruských zemí.

Jeho vnuk, Dmitrij Donský (vládl 1359–1389), se jako první odvážil postavit se Zlaté hordě vojensky. V roce 1380 vedl spojená ruská vojska k drtivému vítězství v bitvě na Kulikovském poli proti vojskům emíra Mamaje. Ačkoliv mongolská nadvláda byla o dva roky později obnovena nájezdem chána Tochtamiše, bitva měla obrovský psychologický význam. Prokázala, že Hordu lze porazit, a posílila prestiž Moskvy jako vůdčí síly v boji za osvobození.

👑 Konsolidace moci (15. století)

V 15. století pokračovala Moskva v upevňování své moci, a to i přes vnitřní konflikty. Za vlády Vasilije II. (vládl 1425–1462) propukla dlouhá a krutá občanská válka (1425–1453) mezi ním a jeho příbuznými o moskevský trůn. Vasilij II. byl během války dokonce oslepen, ale nakonec zvítězil a posílil princip primogenitury, tedy nástupnictví nejstaršího syna, což stabilizovalo budoucí předávání moci.

Skutečným "sběratelem ruských zemí" se stal jeho syn, Ivan III. Veliký (vládl 1462–1505). Jeho vláda představuje zásadní zlom v ruských dějinách.

  • Svržení mongolské nadvlády: V roce 1480 se Ivan III. postavil vojskům chána Achmata při tzv. Stání na řece Ugře. Po několika týdnech se mongolská armáda bez boje stáhla, což je považováno za definitivní konec více než dvousetleté nadvlády Zlaté hordy nad Ruskem.
  • Připojení Novgorodu: V roce 1478 si po několika vojenských taženích podrobil bohatou a mocnou Novgorodskou republiku, svého největšího rivala v severním Rusku. Nechal odvézt symbol novgorodské svobody – večový zvon – do Moskvy.
  • Připojení Tveru: V roce 1485 anektoval Tverské knížectví, dalšího významného konkurenta.
  • Ideologie a symboly: Po sňatku se Sofií (Zoe) Palaiologovnou, neteří posledního byzantského císaře, přijal Ivan III. byzantský dvouhlavý orel jako státní znak a začal používat titul gosudar (panovník). Vznikla tak ideologie Moskva – třetí Řím, která Moskvu prezentovala jako dědice Říma a Konstantinopole a ochránce pravoslavné víry.
  • Právní reforma: V roce 1497 vydal zákoník Suděbnik, který sjednotil právo na celém území velkoknížectví a položil základy nevolnictví.

🦅 Přerod v carství (16. století)

Syn Ivana III., Vasilij III. (vládl 1505–1533), pokračoval v politice svého otce. Dokončil sjednocování ruských zemí připojením Pskov (1510) a Rjazaně (1521). Za jeho vlády byl také od Litevského velkoknížectví dobyt strategicky významný Smolensk (1514).

Posledním velkoknížetem moskevským a prvním ruským carem se stal jeho syn, Ivan IV. Hrozný (vládl jako velkokníže 1533–1547, jako car 1547–1584). V roce 1547 se nechal v Uspenském chrámu v Moskevském kremlu korunovat "carem vší Rusi". Tento akt formálně transformoval Moskevské velkoknížectví na Ruské carství a symbolicky povýšil ruského panovníka na úroveň císařů Svaté říše římské a bývalých byzantských vládců.

🏛️ Státní zřízení a správa

Vláda v Moskevském velkoknížectví byla silně centralizovaná a autokratická. Moc velkoknížete postupně sílila na úkor ostatních knížat a šlechty.

  • Velkokníže: Byl nejvyšším vládcem, soudcem a vojenským velitelem. Jeho moc byla považována za danou od Boha. Od dob Ivana III. se jeho titulatura rozšiřovala a zdůrazňovala jeho suverenitu (gosudar vší Rusi).
  • Bojarská duma: Byl to poradní sbor velkoknížete, složený z nejvýznamnějších šlechticů (bojarů). Ačkoliv měla pouze poradní funkci, její vliv byl značný, zejména v obdobích slabé vlády.
  • Prikazy: S rozšiřováním státu vznikal centralizovaný byrokratický aparát. Prikazy byly prvními ministerstvy, které měly na starosti specifické oblasti správy, jako jsou zahraniční věci (Posolský prikaz), armáda (Razrjadnyj prikaz) nebo státní pozemky (Poměstnyj prikaz).
  • Suděbnik (1497): První jednotný zákoník, který kodifikoval soudní procesy a zavedl omezení pro rolníky, kteří chtěli opustit půdu svého pána (tzv. Jurjev den), což byl první krok k zavedení nevolnictví.

💰 Ekonomika a společnost

Společnost byla přísně hierarchická. Na vrcholu stál velkokníže a jeho rodina, následováni bojary (dědičná aristokracie) a služebnou šlechtou (dvorjanstvo), která získávala půdu (poměstje) za vojenskou službu. Většinu populace tvořili rolníci, jejichž svoboda byla postupně omezována.

Ekonomika byla založena především na zemědělství. Důležitou roli hrál také obchod, zejména s kožešinami, voskem a medem. Moskva profitovala ze své polohy na křižovatce obchodních cest po řekách Volha, Oka a Dněpr. Rozvíjela se také řemesla, soustředěná především ve městech.

🌍 Geografická expanze

Růst Moskevského velkoknížectví byl procesem postupného pohlcování okolních ruských knížectví.

✝️ Kultura a náboženství

Pravoslaví bylo ústředním prvkem identity a kultury Moskevského velkoknížectví. Ruská pravoslavná církev úzce spolupracovala se státní mocí a podporovala sjednocovací politiku moskevských knížat. Po pádu Konstantinopole v roce 1453 se Moskva začala považovat za jejího nástupce a ochránce pravé víry, což vyjadřovala ideologie "Třetího Říma".

Rozvíjelo se kronikářství, které mělo za cíl ospravedlnit a oslavit vzestup Moskvy. V architektuře došlo k velkému rozmachu, zejména za vlády Ivana III., který pozval italské architekty (např. Aristotele Fioravanti) k přestavbě Moskevského kremlu. Vznikly tak ikonické stavby jako Uspenský chrám nebo Archandělský chrám.

🤔 Vysvětlení pro laiky

  • Velkoknížectví: Představte si to jako velké a mocné knížectví, kterému vládl velkokníže. Bylo to něco jako království, které postupně sílilo a pohlcovalo menší sousední knížectví.
  • Zlatá horda: Jednalo se o obrovský stát založený potomky Čingischána, který ovládal ruská knížectví po více než 200 let. Ruská knížata musela Hordě platit daně (tribut) a žádat chána o povolení k vládě.
  • Tataro-mongolské jho: Tímto termínem se označuje období nadvlády Zlaté hordy nad Ruskem. Nebyla to přímá okupace, ale spíše systém vazalské závislosti a placení daní.
  • Bojarská duma: Byla to rada nejbohatších a nejvlivnějších šlechticů (bojarů), kteří radili velkoknížeti. Podobalo se to šlechtické radě u krále.
  • Moskva – třetí Řím: Jedná se o myšlenku, že po pádu starověkého Říma (první Řím) a Konstantinopole (druhý Řím) se Moskva stala novým centrem a ochráncem křesťanské (pravoslavné) víry.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Moskevské_velkoknížectví&oldid=18594“