Mořic Saský
Obsah boxu
Mořic Saský (německy: Hermann Moritz Graf von Sachsen, francouzsky: Maurice de Saxe; * 28. října 1696, Goslar – † 30. listopadu 1750, Zámek Chambord) byl německý šlechtic, vojevůdce a vojenský teoretik, který se proslavil ve službách Francouzského království. Byl jedním z nejnadanějších stratégů 18. století a dosáhl nejvyšší vojenské hodnosti maršála generála francouzských armád (Maréchal général des camps et armées du roi). Byl nemanželským synem polského krále a saského kurfiřta Augusta II. Silného.
Jeho největší úspěchy jsou spojeny s válkou o rakouské dědictví, během níž vedl francouzská vojska k rozhodujícím vítězstvím v bitvách u Fontenoy, Rocoux a Lauffeldu. Jeho vojenské spisy, zejména posmrtně vydané dílo Mes Rêveries (Moje snění), ovlivnily vojenské myšlení na desítky let dopředu, včetně Napoleona Bonaparta.
📜 Život a vojenská kariéra
👶 Raný život a původ
Heřman Mořic se narodil v Goslaru jako nemanželský syn saského kurfiřta a pozdějšího polského krále Augusta II. Silného a jeho švédské milenky, hraběnky Marie Aurory von Königsmarck. Jeho otec, proslulý svou fyzickou silou a nesčetnými milostnými aférami, měl údajně 365 nemanželských dětí, ale Mořic byl jedním z mála, které oficiálně uznal.
Díky svému původu se mu dostalo vynikajícího vzdělání, ale od útlého věku projevoval mimořádný zájem o vojenství. Již ve dvanácti letech vstoupil do saské armády a zúčastnil se války o španělské dědictví pod velením prince Evžena Savojského a vévody z Marlborough. V roce 1709 bojoval v bitvě u Malplaquet a zúčastnil se obléhání měst Tournai, Mons a Bouchain. Jeho odvaha a vojenský talent byly zjevné již v tomto raném věku.
V roce 1711 ho otec oficiálně uznal a udělil mu titul hraběte saského (Graf von Sachsen).
⚔️ Služba v saské a císařské armádě
Po skončení války o španělské dědictví pokračoval ve službě v císařské armádě. V roce 1717 se zúčastnil dalšího tažení prince Evžena proti Osmanské říši na Balkáně a podílel se na obléhání a dobytí Bělehrada.
V roce 1714 se na nátlak své matky oženil s bohatou německou šlechtičnou Johannou Victorií Tugendreich von Loeben. Manželství však bylo nešťastné a Mořic, který zdědil otcovu zálibu v ženách a dobrodružství, promrhal její jmění. Manželství bylo v roce 1721 rozvedeno.
🇫🇷 Vstup do francouzských služeb
Kolem roku 1720 se Mořic přesunul do Francie, kde si koupil velení nad německým plukem ve francouzské armádě. Rychle si získal přízeň u dvora a v roce 1722 byl povýšen do hodnosti maréchal de camp (generálmajor).
V roce 1726 se pokusil získat titul vévody kuronského a zemgalského. S finanční podporou francouzské herečky Adrienne Lecouvreur, která byla jeho milenkou, byl zvolen kuronskou šlechtou. Jeho ambice však narazily na odpor Ruska a Polska, a tak byl nucen se svého nároku vzdát.
👑 Válka o polské následnictví
Během války o polské následnictví (1733–1738) bojoval Mořic na straně Francie. Sloužil pod velením maršála vévody z Berwicku na Rýně. Vynikl zejména při obléhání Philippsburgu v roce 1734, kde prokázal své strategické schopnosti a osobní statečnost. Za své zásluhy byl v roce 1736 povýšen na generálporučíka.
🌟 Vrchol kariéry: Válka o rakouské dědictví
Jeho hvězda naplno zazářila během války o rakouské dědictví (1740–1748). V roce 1741 vedl francouzsko-bavorsko-saské vojsko do Čech. Dne 26. listopadu 1741 provedl odvážný a překvapivý noční útok na Prahu, kterou téměř bez boje dobyl. Tento čin šokoval Evropu a výrazně posílil pozici francouzských spojenců.
Po úspěchu v Praze byl jmenován velitelem francouzských sil v Německu. V roce 1744 ho král Ludvík XV. jmenoval maršálem Francie. Následně byl pověřen velením francouzské armády ve Flandrech, kde dosáhl svých největších triumfů.
- Bitva u Fontenoy (1745): Mořic, ačkoliv trpěl vodnatelností a musel být na bojiště nošen v proutěném křesle, drtivě porazil spojená britsko-hannoversko-nizozemská vojska pod velením vévody z Cumberlandu. Toto vítězství je považováno za mistrovské dílo taktiky a obrany.
- Bitva u Rocoux (1746): Další skvělé vítězství nad spojeneckou armádou vedenou Karlem Alexandrem Lotrinským.
- Bitva u Lauffeldu (1747): Znovu porazil vévodu z Cumberlandu a zajistil Francii kontrolu nad většinou Rakouského Nizozemí.
Za tyto úspěchy mu král Ludvík XV. udělil v roce 1747 výjimečný titul maršála generála francouzských armád, který před ním drželo jen pět vojevůdců v historii Francie. Jako odměnu také obdržel doživotní užívání prestižního zámku Chambord.
🧠 Vojenský teoretik a stratég
Mořic Saský nebyl jen skvělý praktik, ale i hluboký vojenský myslitel. Své myšlenky a zkušenosti sepsal v díle Mes Rêveries (v překladu Moje snění nebo Moje úvahy), které bylo vydáno posmrtně v roce 1757.
V této knize se zabýval všemi aspekty vojenství:
- Taktika a formace: Navrhoval flexibilnější taktické jednotky a kritizoval rigidní lineární taktiku své doby.
- Logistika a zásobování: Zdůrazňoval klíčový význam dobře organizovaného zásobování pro úspěch armády.
- Disciplína a morálka: Věřil, že morálka a disciplína jsou důležitější než pouhá početní převaha.
- Vojenská služba: Jako jeden z prvních prosazoval myšlenku všeobecné branné povinnosti a vytvoření profesionální, dobře vycvičené armády namísto spoléhání na žoldnéře.
Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků a stalo se povinnou četbou pro generace vojenských velitelů, včetně Napoleona, který ho považoval za jednoho z největších vojevůdců historie.
🏰 Osobní život a odkaz
Mořic Saský byl postavou plnou protikladů. Na jedné straně geniální a disciplinovaný vojevůdce, na druhé straně proslulý bonviván, milovník žen a přepychu. Měl nespočet milenek, z nichž nejznámější byla herečka Adrienne Lecouvreur. Z jednoho ze svých vztahů měl dceru Marii-Aurore de Saxe, která se stala babičkou slavné francouzské spisovatelky George Sand.
Zemřel 30. listopadu 1750 na svém zámku Chambord, pravděpodobně na následky neléčené nemoci nebo zápalu plic. Jelikož byl protestant (luterán), nemohl být pohřben v Paříži. Král Ludvík XV. proto nařídil jeho pohřeb ve Štrasburku, v luteránském kostele svatého Tomáše, kde mu byl postaven velkolepý mauzoleum, které je dodnes jedním z mistrovských děl barokního sochařství.
Jeho odkaz spočívá v jeho pověsti jednoho z nejlepších vojevůdců 18. století, jehož taktické manévry a strategické myšlení předběhly svou dobu.
💡 Pro laiky
- Maršál Francie (Marshal of France): Není to jen vojenská hodnost jako generál, ale spíše nejvyšší čestný titul, který může francouzský vojevůdce získat za mimořádná vítězství. Mořic Saský získal ještě vyšší titul, Maršál generál, který byl udělen jen hrstce nejlepších v historii.
- Válka o rakouské dědictví: Velký celoevropský konflikt, který vypukl proto, že někteří panovníci nechtěli uznat Marii Terezii jako vládkyni habsburských zemí po smrti jejího otce. Francie bojovala proti Rakousku a jeho spojencům, jako byla Velká Británie.
- Mes Rêveries (Moje snění): Kniha, ve které Mořic sepsal své nápady o tom, jak vést válku. Bylo to něco jako "manuál pro generály", kde radil, jak cvičit vojáky, jak se o ně starat a jak vyhrávat bitvy. Jeho myšlenky byly velmi moderní a inspirovaly i slavného Napoleona.