Mehmed II.

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - panovník Mehmed II. (osmanskou turečtinou: محمد ثانى, Meḥmed-i sānī; 30. března 1432, Edirne – 3. května 1481, Gebze), známý především pod přízviskem Fatih (فاتح, Dobyvatel), byl sedmým sultánem Osmanské říše. Jeho vláda, která probíhala ve dvou obdobích (1444–1446 a 1451–1481), je definována především dobytím Konstantinopole v roce 1453, čímž definitivně zanikla Byzantská říše a Osmanská říše se proměnila v globální velmoc. Mehmed II. byl nejen geniální vojenský stratég, ale také významný státník, reformátor a mecenáš umění, který položil základy centralizovaného osmanského státu.

📜 Život a vláda

Mehmed II. byl synem sultána Murada II. a jeho harémové otrokyně Hümy Hatun. Již od mládí se mu dostávalo vynikajícího vzdělání v oblasti islámských i světských věd, historie, geografie a vojenské strategie. Hovořil několika jazyky, včetně turečtiny, arabštiny, perštiny, řečtiny a latiny.

👶 Raný život a první vláda

Na trůn poprvé usedl již ve dvanácti letech v roce 1444, když jeho otec Murad II. abdikoval ve prospěch klidu a rozjímání v Anatolii. Mladý a nezkušený sultán však čelil okamžitým výzvám. Evropské mocnosti, zejména Uherské království a Papežský stát, viděly v jeho mládí příležitost a zorganizovaly novou křížovou výpravu.

Tato situace donutila velkovezíra Çandarlı Halila Pašu povolat Murada II. zpět z důchodu. Murad se vrátil v čele osmanské armády a drtivě porazil křižácká vojska v bitvě u Varny v listopadu 1444. Ačkoliv Mehmed formálně zůstal sultánem, faktickou moc opět držel jeho otec. V roce 1446 byl Mehmed po vzpouře janičářů, pravděpodobně podnícené velkovezírem, donucen trůn otci přenechat a byl poslán jako guvernér do Manisy. Tato zkušenost pro něj byla formativní a posílila jeho odhodlání zbavit se vlivu staré aristokracie.

⚔️ Dobytí Konstantinopole

Po smrti Murada II. v roce 1451 se Mehmed II. vrátil na trůn, tentokrát jako dospělý a odhodlaný vládce. Jeho hlavním a téměř okamžitým cílem bylo dobytí Konstantinopole, hlavního města tisícileté Byzantské říše. Město, ačkoliv již jen stín své bývalé slávy, představovalo strategickou překážku spojující osmanská území v Evropě a Asii a symbol křesťanského odporu.

Přípravy na obléhání byly pečlivé a rozsáhlé. Mehmed nechal na evropském břehu Bosporu postavit pevnost Rumeli Hisarı, která odřízla město od pomoci z Černého moře. Shromáždil obrovskou armádu (odhadovanou na 80 000 až 200 000 mužů) a silné loďstvo. Klíčovou roli sehrálo masivní dělostřelectvo, včetně obřího děla zvaného "Bazilika", které zkonstruoval uherský inženýr Orbán.

Obléhání začalo 6. dubna 1453. Obránci města, vedení posledním byzantským císařem Konstantinem XI. Dragasesem, čítali jen asi 7 000 vojáků. Navzdory statečnému odporu a mohutným Theodosiánským hradbám byl osud města zpečetěn. Mehmed provedl geniální taktický manévr, když nechal své lodě přetáhnout po souši přes kopec a obeplout tak řetěz chránící záliv Zlatý roh. Finální útok byl zahájen 29. května 1453. Po prolomení hradeb město padlo a Konstantin XI. padl v boji.

Pád Konstantinopole byl epochální událostí, která symbolicky ukončila středověk. Mehmed II. vjel do města, pomodlil se v chrámu Hagia Sofia, který nechal přeměnit na mešitu, a prohlásil město za nové hlavní město své říše pod názvem Istanbul.

🌍 Další výboje a konsolidace moci

Po dobytí Konstantinopole Mehmed pokračoval v expanzi na všech frontách. Jeho cílem bylo vytvořit univerzální říši, která by ovládala Středomoří.

• Balkán: Podrobil si Srbský despotát (1459), Morejský despotát (1460), Bosenské království (1463) a vedl dlouhé a vyčerpávající války proti albánskému vojevůdci Skanderbegovi a moldavskému knížeti Štěpánovi Velikému. Jeho kampaně proti valašskému knížeti Vladu III. Draculovi se staly legendárními.
• Anatolie: Dobyl poslední pozůstatek Byzantské říše, Trapezuntské císařství (1461), a porazil turkomanskou dynastii Akkoyunlu v bitvě u Otlukbeli (1473), čímž si zajistil nadvládu nad východní Anatolií.
• Egejské moře a Itálie: Obsadil několik janovských a benátských ostrovů v Egejském moři. V roce 1480 jeho vojska dobyla italské město Otranto, což vyvolalo v Itálii a celé Evropě paniku. Plány na další invazi do Itálie však překazila jeho náhlá smrt.

🏛️ Vnitřní politika a reformy

Mehmed II. nebyl jen dobyvatel, ale také schopný administrátor. Po dobytí Konstantinopole se soustředil na obnovu města, podporoval přistěhovalectví a obchod, aby z Istanbulu opět učinil kosmopolitní metropoli.

Jeho nejvýznamnějším legislativním počinem bylo vydání zákoníku známého jako Kanunname. Tento zákoník kodifikoval mnoho aspektů osmanského práva, včetně organizace státní správy, hierarchie úředníků a protokolu u dvora. Zákoník také formalizoval kontroverzní praxi bratrovraždy, kdy nový sultán měl právo nechat popravit své bratry, aby předešel dynastickým sporům a občanským válkám.

Centralizoval moc v rukou sultána na úkor staré turecké aristokracie. Mnoho klíčových pozic, včetně úřadu velkovezíra, začal obsazovat schopnými jedinci z řad devširme (systém odvodu chlapců z křesťanských rodin na Balkáně).

✨ Osobnost a odkaz

Mehmed II. byl komplexní a rozporuplnou osobností. Na jedné straně byl vnímán jako nemilosrdný a krutý válečník, na druhé straně jako vysoce vzdělaný a kultivovaný panovník s velkým zájmem o umění, vědu a filozofii. Byl patronem básníků, historiků a vědců, muslimských i křesťanských. Založil v Istanbulu mnoho mešit, škol (medres) a dalších veřejných staveb, včetně paláce Topkapı.

Jeho fascinace západní kulturou je dobře zdokumentována. Zval na svůj dvůr italské umělce, nejznámějším z nich byl Gentile Bellini, který namaloval jeho slavný portrét. Jeho knihovna obsahovala díla řeckých a latinských klasiků.

Jeho odkaz je monumentální. Přeměnil Osmanskou říši z regionálního státu na světovou velmoc, která na staletí ovlivňovala politiku v Evropě, Asii i Africe. Dobytí Konstantinopole změnilo geopolitickou mapu světa a je považováno za jeden z klíčových momentů přechodu od středověku k novověku. V moderním Turecku je uctíván jako národní hrdina a zakladatel Istanbulu.

🤓 Pro laiky

• Sultán: Je to titul pro vládce v některých muslimských zemích, podobně jako král nebo císař v Evropě. Mehmed II. byl jedním z nejmocnějších sultánů v historii.
• Janičáři: Byli to elitní pěší vojáci sultána. Původně byli rekrutováni jako chlapci z křesťanských rodin na Balkáně, kteří konvertovali k islámu a prošli tvrdým vojenským výcvikem. Byli páteří osmanské armády.
• Byzantská říše: Byla to východní část Římské říše, která přežila její pád na západě. Existovala více než 1000 let a jejím hlavním městem byla Konstantinopol. Byla centrem pravoslavného křesťanství. Její pád v roce 1453 byl pro křesťanský svět obrovským šokem.
• Konstantinopol / Istanbul: Jedno z nejdůležitějších měst v historii. Leží na strategickém místě mezi Evropou a Asií. Po dobytí Mehmedem II. se stalo hlavním městem Osmanské říše a bylo přejmenováno na Istanbul.

👨‍👩‍👧‍👦 Rodina

Mehmed II. měl několik manželek a konkubín a zplodil několik dětí. Mezi nejvýznamnější patří:

• Bayezid II.: Jeho syn a nástupce na trůně.
• Sultán Cem: Jeho mladší syn, který po Mehmedově smrti vedl neúspěšnou občanskou válku proti svému bratrovi Bayezidovi a zbytek života strávil v exilu v Evropě.
• Şehzade Mustafa: Jeho oblíbený syn, který zemřel ještě za Mehmedova života.

Šablona:Aktualizováno