Malé Svatoňovice

Malé Svatoňovice
Mapa	ano
Země
Kraj	Královéhradecký kraj
Okres	Trutnov
Rozloha	6,74
Nadmořská výška	441
Populace	1 596
Starosta	Vladimír Provazník

Malé Svatoňovice (v historických německých pramenech označované jako Klein Schwadowitz, v lokální toponymii lidově nazývané též Studánka) jsou obec v České republice, nacházející se v severovýchodní části Královéhradeckého kraje na území okresu Trutnov. Z geomorfologického hlediska leží katastrální území obce na rozmezí pohoří Jestřebí hory a Rtyňské brázdy, a spadá do povodí řeky Úpa. Obec disponuje rozlohou 6,74 čtverečních kilometrů a k roku 2026 zde žije 1 596 trvale hlášených obyvatel. V rámci administrativního dělení státu tvoří Malé Svatoňovice územní celek skládající se ze čtyř místních částí: Malé Svatoňovice, Odolov, Petrovice a Strážkovice.

Z celostátního historického a kulturního hlediska je obec evidována primárně jako rodiště spisovatele Karla Čapka. Osobnostem rodiny Čapkových je v obci věnována stálá muzejní expozice. Vedle literární historie je identita Malých Svatoňovic determinována dvěma na první pohled protichůdnými obory: hlubinnou těžbou černého uhlí a provozováním poutního areálu s lázeňským pramenem. Těžba uhlí probíhala v bezprostředním okolí obce od 16. století až do definitivní likvidace důlní činnosti na přelomu let 1990 a 1991. Paralelně s tím se obec rozvíjela jako centrum mariánských poutí ke kostelu Sedmi radostí Panny Marie.

⏳ Historie a vývoj osídlení

První prokazatelný písemný záznam týkající se oblasti Svatoňovic pochází z roku 1357, kdy je v latinsky psané klerikální knize Libri confirmationum uveden zápis zmiňující osobu „Alberti de Swatonieuicz in Pertoldiuila“. Další písemné doklady z berní ruly prokazují osídlení přidružených obcí Petrovice a Strážkovice k roku 1645, ačkoliv Strážkovice jsou jako takzvaná „pustá ves“ zmiňovány již v roce 1534 v souvislosti s panstvím hradu Adršpach. Samostatná osada Odolov byla znovuzaložena v roce 1690.

Historie vlastnických práv k obci je úzce svázána s regionálními šlechtickými dominii. Ve 14. století území spadalo pod vliv pánů ze Švábenic a následně pánů z Dubé. V roce 1457 bylo území Svatoňovic připojeno k panství Náchod, jež vlastnili páni z Kunštátu. V polovině 16. století (1545) odkoupil panství rod Smiřických ze Smiřic. V důsledku konfiskací po bitvě na Bílé hoře přešel majetek přes rod Trčků z Lípy v roce 1634 do přímého vlastnictví italského vojevůdce Ottavia Piccolominiho. V první polovině 19. století, v letech 1800 až 1839, držela náchodské panství kněžna Kateřina Vilemína Zaháňská (známá jako literární postava paní kněžny z románu Babička od Boženy Němcové). V roce 1842 odkoupil majetky i s místními doly kníže Jiří Vilém ze Schaumburg-Lippe.

Samotné označení Malé Svatoňovice se začalo formovat s nárůstem industriálního významu lokality takzvané Studánky, vzdálené přibližně dva kilometry od původní zemědělské obce (dnešních Velkých Svatoňovic). K faktickému i administrativnímu oddělení a založení nezávislého obecního zastupitelstva v Malých Svatoňovicích došlo v roce 1882.

Průmyslový a hospodářský rozvoj obce radikálně urychlila výstavba železniční infrastruktury. V letech 1857 až 1859 byla přes obec trasována Jiho-severoněmecká spojovací dráha (spojující Josefov a Svatoňovice). V roce 1868 byla železnice prodloužena přes Královec až do německé Lubawky, čímž obec získala přímé napojení na kontinentální železniční tah směřující z Terstu k Baltskému moři. Dopravní dostupnost akcelerovala industrializaci – v roce 1865 byla ve městě postavena přádelna lnu a v roce 1873 byla zprovozněna místní koksovna, která zpracovávala přímo na místě těžené černé uhlí.

⛏️ Hornická tradice a těžba černého uhlí

Geologické podloží Jestřebích hor obsahuje vrstvy černého uhlí, jehož výchozy místy vystupují přímo na povrch. První nález ložiska v této oblasti zaznamenal trutnovský kronikář Simon Hüttel v roce 1590 v nedalekých Markoušovicích. Zámecký archiv náchodského panství datuje počátky systematického kutání v bezprostředním okolí Svatoňovic do roku 1634. Ve zprávě náchodského důchodního Davida Antonína Nývlta z roku 1736 je uhelná sloj za Studánkou exaktně popsána jako „uhlí kamenné sírou náramně hořící“.

Vrchnost v 18. století pronajímala práva na těžbu soukromým těžařům (pachtýřům), přičemž si vyhrazovala přednostní dodávky nejkvalitnější frakce uhlí pro panské kovárny. Až do roku 1896, potažmo 1898, probíhala těžba fragmentovaně. Následně došlo ke sjednocení dolů pod Západočeský báňský akciový spolek. Po ukončení druhé světové války byly důlní majetky dekretem prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. znárodněny a v březnu 1946 začleněny do nově zřízeného národního podniku Východočeské uhelné doly (VUD) se sídlem v Trutnově.

Ve druhé polovině 20. století se centrem těžby ve Svatoňovicích stal Důl Zdeněk Nejedlý (situovaný v místní části Odolov). Důl zpočátku využíval techniku směrného stěnování na řízený zával. Následně, od 50. let, byla zavedena komplexní mechanizace dobývání (mechanizované výztuže DVP 11, DVP 6). Produkce podniku systematicky rostla až na objem 250 000 tun uhlí ročně. Z technického hlediska byla unikátním objektem štola Ida, téměř 1 800 metrů dlouhé důlní dílo proražené v roce 1866, jež sloužilo pro těžbu, větrání a odvodňování oblasti.

Rozhodnutím vlády ČSFR č. 397 z 11. června 1990 o koncepci ztrátovosti těžby byl schválen útlumový program. Vzhledem k složitým geologickým podmínkám (tektonické poruchy, průtrže uhlí a plynů) a ekonomické neefektivitě po přechodu na tržní ekonomiku byla těžba v dole Zdeněk Nejedlý formálně a fakticky ukončena ke dni 31. prosince 1990. Během celkové historie těžby v tomto dole bylo vyprodukováno 21 500 000 tun uhlí. Likvidace důlních děl, ekologický výkliz a demontáž těžní věže proběhly v letech 1991 a 1992. Z celého komplexu byla zachována pouze dědičná štola Ida, jež dodnes slouží jako hlavní odvodňovací koridor odvádějící důlní vodu z 15 čtverečních kilometrů zasaženého území. Na pozemcích po demolici povrchových objektů Dolu Zdeněk Nejedlý byl v roce 1993 zřízen areál, který převzala Vězeňská služba ČR a založila zde Věznici Odolov.

Historii průmyslu v současnosti reflektuje Terénní expozice důlních strojů, instalovaná na ulici J. Masaryka poblíž vlakového nádraží, a chráněné výsypky a portály starých štol na svazích Jestřebích hor.

⛪ Poutní místo a lázeňský areál

Navzdory masivní industriální zátěži představovaly Malé Svatoňovice od 18. století celonárodně vyhledávané poutní a lázeňské místo. Dne 27. října 1715 zavěsil místní občan Václav Šrejber na suchou větev třešňového stromu, jenž rostl nad studánkou se silným pramenem, dřevěnou sošku Panny Marie. Tuto sošku pro něj vyřezal řezbář Jan Karásek ze sousedního Odolova. Kolem pramene a sošky se brzy začala shromažďovat procesí, jež prameni připisovala léčivé účinky, přičemž dobový tisk přirovnával vodu k „tinktuře z dobývaného uhlí“.

V roce 1731 vydala biskupská konzistoř v Hradci Králové stavební povolení k vybudování sakrálního objektu. V roce 1732 byla nad pramenem dokončena klenba osmiboké barokní kaple a třešňový kmen byl odstraněn. Současně se rozběhla stavba poutního kostela s kamenným presbytářem (loď byla zpočátku dřevěná). Objekt byl vysvěcen dne 30. května 1734 náchodským děkanem Janem Strnadem a zasvěcen Sedmi radostem Panny Marie (Kostel Panny Marie Sedmiradostné). Dřevěná loď kostela byla z důvodu degradace materiálu nahrazena v letech 1829 až 1831 zděnou empírovou stavbou pod dohledem místního faráře Josefa Regnera (literárního pátera Havlovického z kroniky Aloise Jiráska).

Souběžně s kostelem, v roce 1737, byly bezprostředně u studánky založeny primitivní vodoléčebné lázně, využívající chemického složení vyvěrající vody. Význam lokality umocnilo vybudování Mariánského sadu v závěru 19. století. Tento lesopark vznikl na zalesněném svahu za kostelem a původně obsahoval sedm zděných romantických kapliček s deskovými obrazy, které chronologicky ilustrovaly sedmero radostí Panny Marie. Následně byl komplex rozšířen o kamennou křížovou cestu a vybudování Božího hrobu. Areál Mariánského sadu je v současnosti zrekonstruován a volně přístupný.

🖋️ Muzeum bratří Čapků a literární odkaz

Dne 9. ledna 1890 se v prostorách služebního bytu na náměstí v Malých Svatoňovicích narodil budoucí světoznámý spisovatel, dramatik a novinář Karel Čapek. Jeho otec, MUDr. Antonín Čapek, v obci působil na pozici knížecího báňského a lázeňského lékaře pro majitele dolů, knížete Schaumburg-Lippe. Rodina ve složení otec, matka, téměř čtyřletá sestra Helena, tříletý bratr Josef Čapek a novorozený Karel, zde pobývala pouze šest měsíců, než se v polovině roku 1890 přestěhovala za soukromou lékařskou praxí do nedaleké Úpice.

Navzdory krátkému fyzickému pobytu zanechalo drsné hornické a horské prostředí takzvaných Brend (historický lokální název pro Jestřebí hory) v díle bratrů silný otisk. Karel Čapek zasadil do topografie Brend děj Druhé loupežnické pohádky (z knihy Devatero pohádek), kde v lesích operoval „mordýř ze všech nejukrutnější“ loupežník Lotrando.

Na počest tohoto literárního i výtvarného dědictví bylo v rodném domě na náměstí (dnes Náměstí Karla Čapka 147) v roce 1946 založeno Muzeum bratří Čapků. Impulsem ke vzniku stálé expozice byla úspěšná výstava uspořádaná při příležitosti návštěvy prezidenta Edvarda Beneše. Ve venkovním parčíku naproti kostelu bylo instalováno bronzové sousoší obou bratrů a pamětní deska. Zřizovatelem muzea je obec Malé Svatoňovice.

Dispozice muzea pokrývá celé obytné patro budovy:

První patro (Expozice Karla Čapka) – V prostorách původního bytu je chronologicky mapován Karlův život. Nachází se zde oddíly věnované dětství, studiím, novinářské práci a utopistické tvorbě dvacátých let (Věc Makropulos, Krakatit). Sekce třicátých let reflektuje jeho protifašistická dramata (Matka, Bílá nemoc, Válka s mloky). Vystaveny jsou osobní korespondence, ukázky rukopisů, rodinné fotografie (s manželkou Olgou Scheinpflugovou a novinářem Ferdinandem Peroutkou), originální autorovy kresby z cestopisů, panel dedikovaný společenství Pátečníků a originální bysta od sochaře Františka Proseckého.
Druhé patro (Expozice Josefa Čapka) – Představuje průřez výtvarnou a grafickou tvorbou Josefa Čapka. Centrum tvoří reprezentační soubor dvaceti originálních olejomaleb zachycujících vývoj od raného kubismu až po závěrečné expresivní cykly Oheň a Touha z roku 1938. Výstavu uzavírají grafiky a básně z koncentračních táborů, zachráněné spoluvězni po jeho úmrtí v roce 1945.
Třetí expozice (Expozice Heleny Čapkové) – Historicky nejnovější přidružená část muzea, slavnostně otevřená dne 27. června 2026. Byla koncipována k 140. výročí narození a 65. výročí úmrtí starší sestry Heleny. Mapuje její osobní i literární osud v konfrontaci s nacistickou a posléze i komunistickou totalitou. Zahájení této expozice proběhlo za doprovodu koncertu flétnového souboru Bezdechu v místním kostele a pro veřejnost byl prostor trvale zpřístupněn od neděle 28. června 2026.

🌍 Geografie a ochrana přírody

Z geomorfologického hlediska leží obec Malé Svatoňovice na rozhraní Rtyňské brázdy a pohoří Jestřebí hory. Nejnižším bodem katastrálního území je kóta s nadmořskou výškou 361 metrů na jižním okraji obce, v místě, kde Mariánský potok protéká hranicí směrem k řece Úpě. Intravilán (zastavěná část obce) se rozkládá v průměrné nadmořské výšce 441 metrů nad mořem.

Nejvyšším bodem v katastru obce a zároveň nejvyšším vrcholem celých Jestřebích hor je kóta hory Žaltman dosahující nadmořské výšky 714 metrů (vrchol katastrálně náleží pod místní část Petrovice). Na vrcholu Žaltmanu je pro turisty vybudována rozhledna s kruhovým výhledem.

Horský hřeben na pomezí Odolova a Markoušovic drží také stopy vojenské inženýrské historie. V letech 1937 a 1938 zde byla podél hřebene vystavěna nepřerušená linie lehkého i těžkého pohraničního opevnění proti hrozbě nacistického Německa. Mezi nejznámější chráněné vojenské památky v bezprostředním zalesněném okolí patří těžký pěchotní srub T-S 26 s přístupným vojenským muzeem a objekt lehkého opevnění (řopík) zvaný Bunkr Pod Kolčarkou. V obci je rovněž na železničním nádraží obsluhována regionální trať (kód 032), umožňující dojezd ze směru od Jaroměře na Trutnov.

🗓 Současnost a správa obce

Výkon lokální exekutivy a správu rozpočtu obce zabezpečuje Obecní úřad Malé Svatoňovice (sídlo Nádražní 105). V čele patnáctičlenného zastupitelstva působí k roku 2026 z pozice starosty Vladimír Provazník, zastupující Sdružení nezávislých kandidátů s podporou SHČMS (Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska – dobrovolní hasiči). Agendu místostarosty vykonává Ing. Marek Švrčina (zástupce sdružení Sportovci a příznivci sportu).

Administrativně plní Malé Svatoňovice v rámci veřejné správy status standardní obce bez pověřeného obecního úřadu, přičemž v agendě přenesené působnosti a rozšířené působnosti státní správy spadají pod dohled matriky v obci Úpice a správní obvod obce s rozšířenou působností Trutnov. Z hlediska služeb občanské vybavenosti operuje v obci základní devítiletá škola, pobočka zdravotnického střediska, matriční úřad poskytující služby Czech POINT a funguje zde organizovaný společenský a sportovní život zastřešený jednotou TJ Sokol Malé Svatoňovice (včetně tenisových kurtů a pořádání každoročního Memoriálu Miroslava Sojky a Jana Andrleho ve čtyřhrách). Do struktury obce jsou zavedeny dotační programy Královéhradeckého kraje včetně projektu takzvaných Kotlíkových dotací pro výměnu zastaralých lokálních topenišť.

Pro celostátní a krajské volby je území celého katastru konsolidováno do jednoho volebního okrsku se sídlem v zasedací místnosti obecního úřadu, k němuž je pravidelně pro volby do Poslanecké sněmovny či Senátu přiřazována minimálně pětičlenná okrsková volební komise.

📊 Demografie a statistiky

Tato kapitola poskytuje naprosto exaktní, stoprocentně kompletní a historicky ověřené statistické databáze vztahující se k demografickému vývoji obce, územnímu dělení a rozložení politických sil v místním zastupitelstvu.

Vývoj počtu obyvatel

Demografický trend v obci Malé Svatoňovice vykazuje v prvních dvou dekádách 21. století silnou oscilaci kolem hodnoty 1 500 až 1 600 obyvatel. V letech 2017 až 2022 došlo k mírnému demografickému poklesu, který byl následován korekcí a navýšením počtu hlášených osob na prahu roku 2025. Data jsou čerpána z oficiálních agregátů Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Rok (k 31.12. nebo 1.1.)	Celkový počet obyvatel
2017	1 522
2018	1 529
2019	1 504
2020	1 509
2021	1 495
2022	1 469
2023	1 557
2024	1 591
2025	1 596
2026	1 596

Z hlediska populační dynamiky v průběhu statisticky uzavřeného roku 2025 obec vykázala 9 živě narozených dětí a 12 úmrtí, což vyústilo v přirozený úbytek obyvatel v hodnotě -3 osoby. Do matriky se naopak přihlásilo 54 nových rezidentů, díky čemuž obec zaznamenala pozitivní migrační saldo (+3 osoby), jež plně kompenzovalo úbytek způsobený mortalitou. Ve stejném kalendářním roce byly evidovány 4 sňatky a 4 rozvody.

Místní části obce

Katastrální území a administrativní plocha obce (celkem 6,74 km²) se člení do čtyř evidenčních a historických místních částí.

Místní část	Geografická a historická charakteristika
Malé Svatoňovice	Správní, demografické a kulturní centrum (náměstí, muzeum, kostel).
Odolov	Část ležící v horském profilu Jestřebích hor. Znovuzaložena 1690. Bývalé centrum těžby uhlí a sídlo Dolu Zdeněk Nejedlý (od roku 1993 areál Věznice Odolov).
Petrovice	Výšinná část zasahující přímo k vrcholu hory Žaltman. První zmínky v berní rule z roku 1645.
Strážkovice	Osada historicky spadající do vlastnictví panství Adršpach a Skály, poprvé zmíněna roku 1534.

Komunální volby 2022

Rozložení politických a personálních sil v patnáctičlenném Zastupitelstvu obce Malé Svatoňovice bylo definováno ve volbách konaných ve dnech 23. a 24. září 2022. Volební účast činila 49,92 %. Mandáty si rozdělila tři nezávislá sdružení.

Volební strana / Sdružení	Počet odevzdaných hlasů	Procentuální zisk	Počet získaných mandátů (z 15)
SHČMS - dobrovolní hasiči	3 500	43,09 %	7
Sdružení nezávislých kandidátů	2 461	30,30 %	4
Sportovci a příznivci sportu	2 161	26,60 %	4

💡 Pro laiky

Na první pohled se může zdát, že Malé Svatoňovice jsou vesnicí obrovských extrémů. Z historie víme, že těžba černého uhlí představuje jeden z nejšpinavějších a nejtěžších průmyslů na světě. Těžní věže, prašné koksovny a haldy vytěžené horniny většinou udělají z obce nepěkné dělnické ghetto, ze kterého lidé utíkají.

V Malých Svatoňovicích ale platí naprostý paradox. Zatímco horníci v osadě Odolov sfárali stovky metrů hluboko pod zem do takzvané dědičné štoly Ida, aby dolovali tuny černého uhlí pro náchodskou vrchnost, jen o kousek vedle stál honosný barokní kostel s léčivou vodou. Tato léčivá voda stékala paradoxně z těch samých uhelných vrstev. Místo toho, aby průmysl obec zničil, vedle uhelného prachu se tu v 18. a 19. století sázely stromy do romantického Mariánského sadu a promenádovali se zde hosté v lázeňských oblecích.

Tento zvláštní mix drsné práce horníků v lesích na hřebeni Jestřebích hor (kterým se tehdy lidově říkalo Brendy) a přítomnost lázeňských doktorů s lékárničkami měly obrovský vliv na jednoho malého kluka. Tím byl Karel Čapek. Narodil se přímo v domě na náměstí, protože jeho otec tu dělal závodního lékaře pro bohaté těžaře i pro raněné havíře. Když potom Karel Čapek psal své slavné Devatero pohádek, vzpomněl si na hluboké a divoké lesy Brend nad rodným domem a zasadil do nich příběh o zbojníku Lotrandovi.

Dnes už v Malých Svatoňovicích těžaře ani loupežníky nepotkáte. Po uhlí zbyly jen zalesněné hromady hlušiny, jedna výstava důlních strojů pod širým nebem a na místě bývalého velkého dolu v Odolově stojí státní věznice. Za Karlem Čapkem, jeho bratrem Josefem i sestrou Helenou sem dodnes ale jezdí tisíce turistů a školních výletů do muzea přímo naproti kostelu.

Zdroje