Přeskočit na obsah

Letní olympijské hry 1996

Z Infopedia
Letní olympijské hry 1996
Datum19. července – 4. srpna 1996
MístoAtlanta, Georgie, USA
Typletní olympijské hry

Letní olympijské hry 1996, oficiálně označované jako Hry XXVI. olympiády, představovaly mezinárodní multi-sportovní událost. Konaly se v termínu od 19. července do 4. srpna 1996 v americkém městě Atlanta ve státě Georgie. Tyto hry nesly neoficiální označení „Sté olympijské hry“, jelikož se uskutečnily přesně sto let od prvních novodobých Letních olympijských her 1896 v řeckých Athénách.

Z historického hlediska šlo o první letní olympijské hry, které se konaly v jiném roce než zimní olympijské hry. Mezinárodní olympijský výbor zavedl tento střídavý systém dvouletých cyklů od Zimních olympijských her 1994 v norském městě Lillehammer. Turnaje se zúčastnilo celkem 10 318 sportovců (6 806 mužů a 3 512 žen), kteří reprezentovali 197 národních olympijských výborů. Soutěžilo se ve 271 disciplínách spadajících do 26 sportovních odvětví. Šlo rovněž o první olympijské hry, kterých se jako samostatný nezávislý stát zúčastnila Česká republika po rozpadu Československa v roce 1993.

🏛 Volba pořadatelského města

Proces výběru hostitelského města pro jubilejní sté výročí moderních olympijských her se završil na 96. zasedání Mezinárodního olympijského výboru (MOV), které proběhlo dne 18. září 1990 v japonském Tokiu. Do hlasovacího procesu vstoupilo šest kandidátských měst: americká Atlanta, řecké Athény, kanadské Toronto, australské Melbourne, britský Manchester a jugoslávský Bělehrad.

Většina evropských delegátů a řecká strana předpokládala, že výroční hry budou z historických důvodů automaticky přiděleny Athénám. Přesto MOV v pěti kolech hlasování upřednostnil amerického kandidáta. Rozhodnutí bylo podloženo obavami z nevyhovující řecké infrastruktury, znečištění ovzduší v Athénách a bezpečnostních rizik spojených s geografickou polohou města. Atlanta nabídla zajištěné financování ze soukromých zdrojů a existující moderní sportoviště.

Následující tabulka dokumentuje přesné počty odevzdaných hlasů ve všech pěti fázích volby. V každém kole vypadlo město s nejnižším počtem hlasů, dokud vítěz nezískal absolutní většinu:

Město Země 1. kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo 5. kolo
Atlanta 19 20 26 34 51
Athény 23 23 26 30 35
Toronto 14 17 18 22 —
Melbourne 12 21 16 — —
Manchester 11 5 — — —
Bělehrad 7 — — — —

🏟 Sportoviště a infrastruktura

Američtí organizátoři připravili rozsáhlou síť sportovišť. Většina z nich byla situována v takzvaném Olympijském kruhu (Olympic Ring) s poloměrem tří mil od centra Atlanty. Některá specifická odvětví vyžadovala zapojení areálů ve vzdálenějších lokacích státu Georgie či v jiných státech USA.

  • Centennial Olympic Stadium: Hlavní olympijský stadion s kapacitou 85 600 diváků. Hostil slavnostní ceremoniály a veškeré atletické soutěže. Po skončení her byl na základě předchozí smlouvy přestavěn na baseballový stadion Turner Field.
  • Georgia Dome: Krytá multifunkční hala s kapacitou 71 500 diváků. Byla domovem pro soutěže ve sportovní gymnastice a rozhodující zápasy basketbalového turnaje.
  • Georgia World Congress Center: Masivní kongresové centrum, jehož sály poskytly zázemí pro judo, šerm, házenou, vzpírání, stolní tenis a zápas.
  • Alexander Memorial Coliseum: Hala na kampusu univerzity Georgia Institute of Technology, která hostila kompletní boxerský turnaj.
  • Stone Mountain Tennis Center: Tenisový komplex vybudovaný speciálně pro hry poblíž skalního útvaru Stone Mountain, s kapacitou hlavního kurtu 12 000 diváků.
  • Lake Lanier: Umělá vodní nádrž ležící severovýchodně od Atlanty, kde proběhly závody ve veslování a rychlostní kanoistice.
  • Ocoee Whitewater Center: Kanál pro vodní slalom vybudovaný na řece Ocoee ve státě Tennessee.
  • Sanford Stadium: Stadion pro americký fotbal ve městě Athens s kapacitou 86 100 míst, na kterém se odehrála finále fotbalových turnajů mužů i žen.

🎇 Zahajovací ceremoniál a teroristický útok

Slavnostní zahájení her proběhlo večer 19. července 1996. Oficiální zahajovací formuli pronesl tehdejší prezident Spojených států amerických Bill Clinton. Olympijský slib za sportovce složila americká basketbalistka Teresa Edwards a za rozhodčí Hobie Billingsley. Vrcholem ceremoniálu bylo zapálení olympijského ohně. Posledním členem štafety byl legendární boxer Muhammad Ali, který v té době již viditelně trpěl Parkinsonovou chorobou. Ceremoniál doprovázela hudba skladatele Johna Williamse, jenž pro tuto příležitost zkomponoval fanfáru „Summon the Heroes“.

V průběhu her, konkrétně 27. července 1996 v 1:20 v noci místního času, došlo k bombovému útoku v prostoru parku Centennial Olympic Park. Terorista jménem Eric Robert Rudolph zde umístil batoh obsahující trubkovou bombu naplněnou hřebíky. Zavazadlo objevil člen soukromé bezpečnostní služby Richard Jewell, který okamžitě upozornil policii a zahájil evakuaci okolí. Během evakuace bomba explodovala. Následkem výbuchu přímo zahynula čtyřiačtyřicetiletá žena Alice Hawthorne. Turecký kameraman Melih Uzunyol zemřel na infarkt myokardu při běhu na místo činu. Fyzické zranění utrpělo dalších 111 osob. Richard Jewell byl zpočátku americkými médii a FBI křivě obviněn z nastražení bomby a plně očištěn byl až v říjnu 1996. Skutečný pachatel Eric Robert Rudolph byl dopaden v roce 2003 a odsouzen na doživotí. Hry byly po krátkém přerušení a státním smutku obnoveny.

📝 Přehled olympijských sportů

Program turnaje obsahoval 26 sportovních odvětví. V Atlantě si svůj historický olympijský debut odbyly sporty jako softbal, plážový volejbal a závody na horských kolech (mountain biking). Do programu byl rovněž poprvé začleněn turnaj ve fotbale žen. Úplný seznam medailových sportů:

⚔️ Klíčové sportovní momenty

Na atletickém stadionu předvedl historický výkon americký sprinter Michael Johnson. Podařilo se mu zvítězit v běhu na 200 metrů i 400 metrů, což do té doby žádný muž na olympijských hrách nedokázal. Na trati 200 metrů navíc překonal světový rekord v čase 19,32 sekundy. Čas na 400 metrů (43,49 s) znamenal nový olympijský rekord. V ženské kategorii dosáhla stejného vítězného double na 200 i 400 metrů francouzská běžkynie Marie-José Pérec. Americký dálkař Carl Lewis vyhrál soutěž ve skoku dalekém, čímž získal svou devátou zlatou olympijskou medaili a stal se vítězem této disciplíny na čtvrtých olympijských hrách v řadě (od roku 1984). Kanadský sprinter Donovan Bailey ovládl běh na 100 metrů v novém světovém rekordu 9,84 sekundy.

V plaveckém bazénu dominoval ruský reprezentant Alexandr Popov, který obhájil zlaté medaile v závodech na 50 metrů a 100 metrů volný způsob z předchozích her. Nejúspěšnější sportovkyní her co do počtu zlatých kovů se stala americká plavkyně Amy Van Dyken, jež získala čtyři první místa. Zástupkyně Irska Michelle Smith vyhrála v plavání tři zlaté medaile, avšak její úspěch byl následně zastíněn podezřením z užívání dopingu a následnou suspendací v roce 1998.

Soutěž ve sportovní gymnastice přinesla vítězství ve víceboji jednotlivkyň ukrajinské gymnastce jménem Lilia Podkopajeva. V soutěži ženských družstev zvítězil tým Spojených států amerických, přezdívaný „Magnificent Seven“. Klíčovým okamžikem se stal závěrečný přeskok, při kterém si americká gymnastka Kerri Strug při prvním pokusu vážně poranila kotník. Navzdory zranění absolvovala druhý přeskok s dopadem na jednu nohu, čímž matematicky zajistila svému týmu zlatou medaili.

Mužský basketbalový turnaj ovládla reprezentace USA, v médiích označovaná jako „Dream Team III“. Soupiska týmu, která v průběhu turnaje neutrpěla jedinou porážku, zahrnovala hráče z NBA, kterými byli Charles Barkley, Penny Hardaway, Grant Hill, Hakeem Olajuwon, Karl Malone, Reggie Miller, Shaquille O'Neal, Gary Payton, Scottie Pippen, Mitch Richmond, David Robinson a John Stockton. Turecký vzpěrač Naim Süleymanoğlu získal třetí zlatou medaili na třetích po sobě jdoucích hrách v kategorii do 64 kg. V tenisovém turnaji dvouhry zvítězil americký hráč Andre Agassi a ženské zlato brala jeho krajanka Lindsay Davenport.

🇨🇿 Česká stopa na LOH 1996

Výprava České republiky (pod mezinárodním kódem CZE) zaznamenala v Atlantě svůj premiérový start na letních olympijských hrách. Tým tvořilo 115 sportovců, konkrétně 76 mužů a 39 žen, kteří zasáhli do bojů v 17 sportech. Na slavnostním zahájení nesl českou vlajku veslař Václav Chalupa, při závěrečném ceremoniálu oštěpař Jan Železný.

Samostatná česká výprava získala celkem 11 medailí, a to 4 zlaté, 3 stříbrné a 4 bronzové, což ji zařadilo na 17. místo v celkovém hodnocení národů. Hrdinou výpravy se stal rychlostní kanoista Martin Doktor, který triumfoval na obou kanoistických tratích (C-1 na 500 m i 1000 m).

Následující tabulka dokládá kompletní a absolutní výčet všech zisků cenných kovů pro Českou republiku:

Medaile Jméno sportovce Sport Disciplína
Zlato Martin Doktor Kanoistika (rychlostní) Muži – C-1 500 m
Zlato Martin Doktor Kanoistika (rychlostní) Muži – C-1 1000 m
Zlato Štěpánka Hilgertová Kanoistika (vodní slalom) Ženy – K-1
Zlato Jan Železný Atletika Muži – hod oštěpem
Stříbro Lukáš Pollert Kanoistika (vodní slalom) Muži – C-1
Stříbro Jiří Rohan, Miroslav Šimek Kanoistika (vodní slalom) Muži – C-2
Stříbro Jana Novotná, Helena Suková Tenis Ženy – čtyřhra
Bronz Tomáš Dvořák Atletika Muži – desetiboj
Bronz Šárka Kašpárková Atletika Ženy – trojskok
Bronz Miroslav Januš Sportovní střelba Muži – 10 m běžící terč
Bronz Jana Novotná Tenis Ženy – dvouhra

📈 Medailové pořadí (15 nejúspěšnějších zemí)

Z celkového počtu 197 zúčastněných národních olympijských výborů dokázalo alespoň jednu medaili vybojovat 79 zemí. Metodika počítání MOV upřednostňuje při řazení států počet zlatých medailí. Nejúspěšnější zemí se stala výprava domácích Spojených států amerických, která získala celkem 101 cenných kovů. Ruská federace, startující poprvé od roku 1912 samostatně bez vazby na Sovětský svaz nebo Sjednocený tým, obsadila druhou pozici.

Tato tabulka obsahuje kompletní statistiku patnácti nejúspěšnějších států s přesným výčtem jejich zlatých, stříbrných a bronzových umístění:

Pořadí Země (Olympijský kód) Zlato Stříbro Bronz Celkem
1. Spojené státy americké (USA) 44 32 25 101
2. Rusko (RUS) 26 21 16 63
3. Německo (GER) 20 18 27 65
4. Čína (CHN) 16 22 12 50
5. Francie (FRA) 15 7 15 37
6. Itálie (ITA) 13 10 12 35
7. Austrálie (AUS) 9 9 23 41
8. Kuba (CUB) 9 8 8 25
9. Ukrajina (UKR) 9 2 12 23
10. Jižní Korea (KOR) 7 15 5 27
11. Polsko (POL) 7 5 5 17
12. Maďarsko (HUN) 7 4 10 21
13. Španělsko (ESP) 5 6 6 17
14. Rumunsko (ROU) 4 7 9 20
15. Nizozemsko (NED) 4 5 10 19

💡 Pro laiky

Přiřazení her do Atlanty vyvolalo ve sportovním světě a u široké veřejnosti velkou vlnu nepochopení a kontroverze. Logika výročí 100 let od založení moderního olympijského hnutí přímo nabízela jako pořadatele řecké Athény, kolébku olympismu. Důvody, proč tehdejší delegáti Mezinárodního olympijského výboru volili americké město, spočívají v tvrdé ekonomické a logistické realitě fungování sportu na konci 20. století.

Pořádání her vyžaduje astronomické finanční částky, naprosto bezchybnou bezpečnostní síť a kapacity schopné absorbovat deset tisíc sportovců a statisíce diváků v jeden okamžik. Zatímco Athény v roce 1990 nabízely silný historický odkaz, chyběly jim moderní telekomunikace, dopravní tepny i finance pro masivní výstavbu v centru přetížené metropole. Na druhé straně Atlanta přinesla do soutěže soukromý kapitál. Ve městě sídlí nadnárodní korporace, mezi nimi například firma The Coca-Cola Company, dlouholetý a největší sponzor olympijského hnutí.

Hry v roce 1996 se proto zapsaly do učebnic jako vrchol plné komercionalizace sportu. Televizní práva a korporátní sponzoři poprvé zcela dominovali vizuální stránce události (často se tehdy užíval hanlivý termín „Coca-Cola Olympics“). Organizátoři prodali obrovské množství licencí drobným stánkařům, takže město připomínalo masový pouťový trh. Přestože tento přístup vyvolal kritiku za odklon od původních olympijských ideálů, model ukázal, že letní hry dokážou vygenerovat zisk, přičemž nevyprázdní státní pokladnu pořádající země.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Letní_olympijské_hry_1996&oldid=127834“