Leonid Iljič Brežněv

Leonid Iljič Brežněv
	Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F059143-0030, Bonn, Brandt, Breschnew im Gespräch.jpg
	Leonid Brežněv (vpravo) s Willym Brandtem v Bonnu, 1973
Generální tajemník ÚV KSSS
Předchůdce	On sám (jako První tajemník)
Nástupce	Jurij Andropov
Předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR
Předchůdce	Nikolaj Podgornyj
Nástupce	Vasilij Kuzněcov (úřadující)
První tajemník ÚV KSSS
Předchůdce	Nikita Chruščov
Nástupce	On sám (jako Generální tajemník)
Osobní údaje
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu
Manžel/ka	Viktorija Brežněvová
Děti	Galina Brežněvová, Jurij Brežněv
Podpis

Rozbalit box

Obsah boxu

Leonid Iljič Brežněv (rusky Леони́д Ильи́ч Бре́жнев; 19. prosince 1906 Kamenskoje – 10. listopadu 1982 Moskva) byl sovětský politik, který vedl Sovětský svaz jako generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) od roku 1964 až do své smrti v roce 1982. Jeho osmnáctiletá vláda je druhou nejdelší v historii SSSR, hned po Josifu Stalinovi. Období jeho vlády je často označováno jako éra stagnace (rusky эпоха застоя, epocha zastoja).

Během jeho působení dosáhl Sovětský svaz vrcholu své vojenské a politické moci, ale zároveň se začaly projevovat hluboké ekonomické a sociální problémy. V zahraniční politice se jeho jméno pojí s tzv. Brežněvovou doktrínou, která ospravedlňovala vojenské intervence v zemích východního bloku, jako byla invaze do Československa v roce 1968. Současně však usiloval o politiku uvolňování napětí (détente) se Západem. Jeho vláda skončila sovětskou invazí do Afghánistánu v roce 1979, která politiku détente ukončila. V posledních letech života byl sužován vážnými zdravotními problémy, což dále přispělo k politické a ekonomické nehybnosti země.

📜 Mládí a počátky kariéry

Leonid Brežněv se narodil v Kamenskoje (dnes Kamjanske v Dněpropetrovské oblasti na Ukrajině) v rodině ruského ocelářského dělníka Ilji Jakovleviče Brežněva. I když se narodil na Ukrajině, vždy se hlásil k ruské národnosti. V mládí pracoval jako zeměměřič a později vystudoval metalurgii. Do Komsomolu vstoupil v roce 1923 a členem Komunistické strany se stal v roce 1929.

Během 30. let rychle stoupal v řadách stranického aparátu v Dněpropetrovsku, kde se seznámil s Nikitou Chruščovem, který se stal jeho politickým patronem. Během Velké čistky ve 30. letech se Brežněvovi podařilo vyhnout represím a naopak profitoval z uvolněných pozic po odstraněných funkcionářích.

⚔️ Druhá světová válka

Během druhé světové války sloužil Brežněv jako politický komisař v Rudé armádě. Začínal v hodnosti plukovního komisaře a válku zakončil v hodnosti generálmajora. Účastnil se bojů na Kavkaze, u Novorossijsku a podílel se na osvobozování Ukrajiny a Československa. Jeho válečná služba, ačkoliv nebyla nijak výjimečně hrdinská, se později stala klíčovou součástí jeho oficiálního kultu osobnosti.

🚀 Vzestup k moci

Po válce se Brežněv vrátil k práci ve stranickém aparátu. Působil jako první tajemník v Záporoží a Dněpropetrovsku. V roce 1950 byl na Stalinův pokyn jmenován prvním tajemníkem Komunistické strany Moldavské SSR. Po Stalinově smrti v roce 1953 ho jeho patron Chruščov povolal do Moskvy.

Brežněv se stal klíčovou postavou Chruščovovy administrativy. Byl pověřen dohledem nad ambiciózním, ale problematickým projektem na osvojování celin v Kazachstánu a také nad sovětským kosmickým programem, včetně vypuštění Sputniku 1. V roce 1957 se stal plnoprávným členem Politbyra. V letech 1960–1964 zastával převážně ceremoniální funkci předsedy Prezídia Nejvyššího sovětu, tedy formální hlavy státu.

V říjnu 1964 se Brežněv stal jednou z klíčových postav spiknutí, které vedlo k sesazení Nikity Chruščova. Chruščovova nevyzpytatelná politika, neúspěchy v zemědělství a riskantní zahraniční kroky (jako Kubánská raketová krize) vedly k nespokojenosti ve vedení strany. Brežněv ho nahradil ve funkci prvního tajemníka strany, zatímco Alexej Kosygin se stal předsedou vlády.

👑 V čele Sovětského svazu (1964–1982)

Po převzetí moci se Brežněv zpočátku dělil o moc v rámci kolektivního vedení (tzv. trojky) s Kosyginem a Nikolajem Podgorným. Postupně však konsolidoval svou moc a na počátku 70. let se stal nezpochybnitelným vůdcem Sovětského svazu. V roce 1966 změnil název své funkce z prvního tajemníka zpět na generálního tajemníka, což byla pozice, kterou kdysi zastával Stalin.

📉 Éra stagnace

Brežněvova éra je charakterizována jako období politické a ekonomické stagnace. Po bouřlivých Chruščovových reformách nastolil Brežněv politiku stability a konzervatismu. Hlavním heslem se stala "stabilita kádrů", což v praxi znamenalo, že stranická a státní nomenklatura si mohla být jistá svými pozicemi, což vedlo k přestárnutí vedení (gerontokracii), korupci a neefektivitě.

Ekonomika SSSR v tomto období silně závisela na exportu ropy a zemního plynu, jejichž ceny v 70. letech prudce vzrostly. To umožnilo udržovat zdání stability a financovat masivní vojenské výdaje a sociální programy. Sovětská ekonomika však ztrácela konkurenceschopnost, zaostávala v technologickém vývoji a trpěla chronickým nedostatkem spotřebního zboží.

🌍 Zahraniční politika

V zahraniční politice Brežněvova éra přinesla dva protichůdné trendy:

Brežněvova doktrína: Po událostech Pražského jara v Československu formuloval Sovětský svaz doktrínu omezené suverenity socialistických zemí. Ta v podstatě říkala, že SSSR má právo vojensky zasáhnout v kterékoli zemi Varšavské smlouvy, pokud by tam byl ohrožen socialistický systém. Tato doktrína byla poprvé a nejvýrazněji uplatněna právě při invazi do Československa v srpnu 1968.
Détente: Současně se Brežněv snažil o zmírnění napětí se Spojenými státy a Západem. Toto období, známé jako détente, vedlo k podpisu několika významných smluv o omezení strategických zbraní, jako byly SALT I a SALT II. Vrcholem této politiky byl podpis Helsinských dohod v roce 1975, které potvrzovaly poválečné hranice v Evropě, ale zároveň obsahovaly závazky v oblasti lidských práv, což později využívali disidenti ve východním bloku.

Politika détente skončila v roce 1979, kdy Sovětský svaz intervenoval v Afghánistánu na podporu tamního komunistického režimu. Válka v Afghánistánu se stala pro SSSR "sovětským Vietnamem" – dlouhým, nákladným a demoralizujícím konfliktem, který výrazně poškodil mezinárodní pověst země a vyčerpal její ekonomiku.

📉 Poslední léta a smrt

Od poloviny 70. let se Brežněvův zdravotní stav rapidně zhoršoval. Prodělal několik infarktů a mrtvic, stal se závislým na lécích a jeho veřejná vystoupení byla stále problematičtější. Jeho řeč byla nezřetelná a pohyby ztuhlé. Navzdory zjevné neschopnosti efektivně vládnout ho jeho kolegové v Politbyru udržovali u moci, protože se obávali boje o nástupnictví.

Leonid Iljič Brežněv zemřel 10. listopadu 1982 na selhání srdce. Jeho smrtí skončila celá jedna éra sovětských dějin. Byl pohřben s nejvyššími státními poctami u Kremelské zdi v Moskvě. Jeho nástupcem se stal bývalý šéf KGB Jurij Andropov.

🏛️ Odkaz a hodnocení

Hodnocení Brežněvovy vlády je nejednoznačné. Na jedné straně je vnímán jako symbol stagnace, korupce, potlačování svobod a neúspěšné války v Afghánistánu. Jeho éra připravila půdu pro pozdější kolaps Sovětského svazu.

Na druhé straně část obyvatel Ruska a dalších postsovětských zemí vzpomíná na jeho dobu s nostalgií jako na období stability, sociálních jistot a mezinárodní prestiže. Brežněvova éra byla pro mnoho obyčejných lidí obdobím klidu a předvídatelnosti, v kontrastu s chaosem 90. let, který následoval po rozpadu SSSR.

Brežněv byl také známý svým kultem osobnosti, který se projevoval zejména jeho zálibou v medailích a vyznamenáních. Byl čtyřikrát jmenován Hrdinou Sovětského svazu a obdržel i nejvyšší vojenské vyznamenání, Řád vítězství, které mu bylo po jeho smrti odebráno jako neoprávněně udělené.

⭐ Zajímavosti a osobní život

Brežněv byl ženatý s Viktorií Petrovnou Brežněvovou, se kterou měl dvě děti: dceru Galinu a syna Jurije. Zatímco Jurij se stal úředníkem, dcera Galina byla známá svým extravagantním a skandálním životním stylem, který byl v příkrém rozporu s oficiální komunistickou morálkou.

Mezi Brežněvovy největší vášně patřil lov a sbírání luxusních zahraničních automobilů. Během své vlády nashromáždil sbírku vozů značek jako Rolls-Royce, Mercedes-Benz, Cadillac a Lincoln, které často dostával jako dary od zahraničních státníků. Rád je sám řídil, často vysokou rychlostí a bez ohledu na bezpečnostní protokoly.

Proslul také tzv. "bratrským polibkem" – vřelým polibkem na ústa, kterým zdravil spřátelené socialistické vůdce. Ikonickou se stala fotografie jeho polibku s východoněmeckým vůdcem Erichem Honeckerem.

🧑‍🏫 Pro laiky

Politbyro: Byl to nejužší a nejmocnější vedoucí orgán Komunistické strany Sovětského svazu. Rozhodovalo o všech klíčových otázkách vnitřní i zahraniční politiky. Brežněv jako generální tajemník stál v jeho čele.
Brežněvova doktrína: Jednoduché pravidlo, které říkalo: "Pokud se v jedné socialistické zemi děje něco, co ohrožuje komunismus, mají ostatní socialistické země právo a povinnost tam vojensky zasáhnout a 'zachránit socialismus'." Bylo to ospravedlnění pro invazi do Československa v roce 1968.
Éra stagnace: Období, kdy se Sovětský svaz přestal rozvíjet. Ekonomika nerostla, v obchodech chybělo zboží a ve vedení státu seděli stále titíž staří politici. Vše bylo sice stabilní a předvídatelné, ale země jako celek zaostávala za Západem.
Nomenklatura: Byla to privilegovaná vrstva komunistických funkcionářů, ředitelů podniků a vysokých úředníků. Měli přístup ke speciálním obchodům, lepším bytům, autům a dalším výhodám, které byly pro běžné občany nedostupné.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 20.12.2025