Karel Mareš (letec)

Karel Mareš
Celé jméno	Karel Mareš (krycí jméno: Karel Toman)
Datum narození	3. listopadu 1898
Místo narození	Tábor, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	10. června 1960
Místo úmrtí	Praha, Československo
Státní příslušnost
Povolání	vojenský letec, brigádní generál
Aktivní od	1917
Aktivní do	1949

Karel Mareš (3. listopadu 1898, Tábor – 10. června 1960, Praha) byl český brigádní generál, vojenský pilot a první velitel 311. československé bombardovací perutě RAF. Patřil mezi nejslavnější meziválečné letce Československa, byl účastníkem obou světových válek i aktivním odbojářem proti nacistické okupaci. Po skončení druhé světové války byl komunistickým režimem perzekvován, degradován a donucen pracovat jako zemědělský dělník. Zemřel předčasně, zlomený perzekucí, ve věku 61 let.

Marešovy osudy představují jeden z nejpřesvědčivějších příkladů tragédie československých vojenských hrdinů ve dvacátém století – muže, který prošel první světovou válkou jako legionář, stal se jedním z nejúspěšnějších závodních pilotů meziválečné éry, vedl bombardovací jednotku při náletech na nacistická letiště a nakonec skončil jako kydač hnoje na státním statku, pronásledovaný Státní bezpečností (StB) a zbavený i invalidního důchodu. Plně rehabilitován byl teprve posmrtně, v roce 1990 prezidentem Václavem Havlem, a nejvyšší státní vyznamenání – Řád Bílého lva – mu bylo uděleno in memoriam až v roce 2023 prezidentem Petrem Pavlem.

👤 Mládí a rodinné zázemí

Karel Mareš se narodil 3. listopadu 1898 v Táboře jako nejstarší z pěti dětí. Jeho otec Alois Mareš byl strojvedoucím, takže rodina obývala státní dům pro zaměstnance železnice. Toto prostředí poznamenalo Marešovo dětství – vyrůstal v zázemí, kde disciplína, poctivost a přesnost hrály přirozenou roli.

Od roku 1909 navštěvoval Reálné gymnázium v Táboře (dnes Gymnázium Pierra de Coubertina v Táboře). Svými spolužáky nikterak zvláště nevynikal a studijní výsledky nebyly nijak oslnivé, nicméně prokazoval zálibu v jazycích, matematice a dějepise. Z historických postav nejvíce obdivoval mistra Jana Husa a jeho neochvějnou zásadovost – vlastnost, která se stala Marešovým celoživotním vzorem. Tato velká úcta k Husovi se zhmotní i v pozdějším příběhu: ve své kanceláři v Moskvě místo portrétů Stalina vystavoval Marešův obraz právě mistra Jana Husa, což ho vystavovalo podezřívavým pohledům sovětské NKVD.

Po předčasné maturitě v roce 1917 byl Mareš odveden do rakousko-uherské armády a s 6. střeleckým plukem z Českých Budějovic odeslán na italskou frontu.

⚔️ První světová válka a legionářské působení

Na italské frontě pobyl Karel Mareš necelý rok. V lednu 1918 byl zajat v bitvě v Col del Rosso a ocitl se v italském zajetí. Zde se rozhodl pro zásadní životní krok: přihlásil se do řad československých legií, tehdy formovaných ve Veroně.

Po vojenském výcviku v okolí Verony odešel znovu na frontu a zároveň absolvoval důstojnickou školu v Modeně. Jako podporučík bojoval v rámci 6. divize čs. armádního sboru v Itálii. Konec první světové války zastihl Mareše v hodnosti poručíka a do vlasti se vrátil v prosinci 1918 – nyní jako občan nově vzniklého Československa.

Zpáteční cesta do míru však neznamenala odpočinek. S jednotkou legionářů byl Mareš okamžitě odvelen k zajišťování hranic Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde Maďarsko zpochybňovalo nové hranice. Bojů na Slovensku se účastnil do léta 1919, kdy bylo uzavřeno příměří. Se svým 31. plukem 6. divize se pak přesunul do Brna, kde v září 1920 v Jihlavě splynula jeho jednotka s nově budovanou československou armádou.

Před tímto mladým poručíkem, jemuž bylo teprve jedenadvacet let, stálo rozhodnutí: odejít do civilu, nebo zůstat u armády? Bez váhání se rozhodl pro vojenskou kariéru.

✈️ Meziválečná kariéra a závodní létání

Kariéru vojenského letce Karel Mareš zahájil v roce 1923, kdy nastoupil k leteckému pluku v Olomouci. Absolvoval stáž u leteckého pozorovatelského pluku v Lyonu a kariérní start byl rychlý – v roce 1926 byl jmenován polním pilotem. Již v roce 1925 se vyznamenal při ukázkovém dálkovém letu Praha–Kodaň a zpět na československém letadle typu A II.

Jako závodní pilot Mareš záhy přesáhl domácí scénu. Dvakrát zvítězil v závodech kolem zemí Malé dohody – prestižní mezinárodní akci, které se účastnily špičky evropského sportovního letectví. V roce 1929 se umístil na druhém místě v tomtéž závodu, pilotuje letoun Avia BH-33 s motorem Jupiter III. Úspěšně absolvoval nespočet závodů, dálkových letů a leteckých exhibicí doma i ve 13 zemích Evropy. Za jeden z nejpůsobivějších momentů mezinárodní prezentace byl považován ukázkový let 28. května 1935 v Sofii, po němž obdržel písemné blahopřání od bulharského cara Borise III.

V roce 1927 se stal jako štábní kapitán velitelem pilotní elementární školy; v roce 1931 velitelem letky a poté perutě v Praze. Obě funkce vnesl s profesionalitou, která ho vydělovala z řady vrstevníků – zvláště vynikal v nácviku nočních letů podle přístrojů, disciplíně, která se prokáže jako neocenitelná v pozdějších bojových podmínkách.

Od roku 1936 byl přidělen k Vojenskému technickému a leteckému ústavu (VTLÚ) v Letňanech, kde se 15. září 1936 stal velitelem Leteckého zkušebního oddílu. Tato funkce ho přiváděla k nejmodernějším tuzemským i zahraničním prototypům, a Mareš se tak vyprofiloval jako jeden z technicky nejzdatnějších letců první republiky.

🛡️ Odboj a útěk z protektorátu

Po německé okupaci 15. března 1939 se Karel Mareš nepodrobil novému pořádku. Vstoupil do ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa, kde spolupracoval s klíčovými postavami domácího protinacistického odboje – Josefem Balabánem a Josefem Mašínem.

Jednou z nejdramatičtějších odbojových akcí bylo nebezpečné přemístění leteckých kulometů. Ze skladu v Praze-Letňanech je Mareš tajně přepravil do dílen na Smíchově, kde byly předelány na pěchotní zbraně. Odtud putovaly na Letnou, do budovy Ředitelství lesů, kde byly zazděny a bezpečně ukryty – čekaly zazděny celých šest let, než je povstání v květnu 1945 uvede do použití.

Po sérii razií gestapa proti Obraně národa byl vydán i zatykač na Mareše. Pomoc přišla od ilegální odbojové sítě Tři králové, zejména od Josefa Balabána. Dne 23. dubna 1940 Mareš tajně nastoupil do vlaku a přes Slovensko se vydal do Jugoslávie. Zde vstoupil do čs. zahraniční armády pod krycím jménem Karel Toman, pod nímž bude vystupovat po celou dobu své zahraniční služby.

Z Jugoslávie se přes Sýrii dostal do Francie. Přijel těsně před francouzskou kapitulací 22. června 1940 a situace vyžadovala bleskové jednání. Dne 24. června 1940 se mu, v čele 200členné jednotky čs. vojáků, podařilo odplout z přístavu Port-Vendres jedním z posledních evakuačních plavidel mířících do Anglie. V tu chvíli na palubě lodi sotva tušil, jaká kapitola se před ním otevírá.

🏅 Velitel 311. perutě RAF

V Británii se Karel Mareš zapojil do budování čs. letectva v rámci Královského letectva (RAF). Zárodek toho, co se stane jedním z nejslavnějších leteckých celků druhé světové války, byl zformován ve sběrném táboře v Innsworth Lane u Gloucesteru. V polovině července 1940 se tato bombardovací skupina přesunula na leteckou základnu Honington a 29. července 1940 byla oficiálně ustavena 311. československá bombardovací peruť RAF.

Mareš se stal jejím prvním československým velitelem. Byl pro tuto funkci ideální volbou – jako jeden z mála čs. důstojníků disponoval rozsáhlými praktickými zkušenostmi s létáním na vícemotorových letounech z meziválečné éry. Pod jeho vedením byl zahájen intenzivní výcvik na dvoumotorových bombardovacích strojích Vickers Wellington (konkrétně varianty Mk.I, Mk.IA a Mk.IC). Sám Mareš létal na stroji Vickers Wellington Mk.I (L7787, kód KX-U).

Výcvik byl enormně náročný – posádky musely co nejrychleji zvládnout nový typ letadla, přičemž výcvik byl opakovaně narušován nálety Luftwaffe. Přesto bylo školení prvních šesti nejzkušenějších posádek dokončeno 7. září 1940. Mareš rovněž navrhl znak perutě i její motto inspirované husitskou tradicí: „Na množství nehleďte" – výrok, který pro mnohonárodnostní osádky bojující daleko od vlasti získal zvláštní emocionální náboj.

První bojová akce perutě proběhla v noci z 10. na 11. září 1940 – nálet tří letounů na seřaďovací nádraží v Bruselu. Mise splnila cíl. Následovala řada dalších akcí: 23. září 1940 podnikla peruť nálet na samotný Berlín. Tato přímá konfrontace s říšským hlavním městem měla obrovský symbolický i vojenský význam a posílila pověst čs. letců v rámci celého RAF. Dne 18. ledna 1941 peruť navštívil britský král Jiří VI. s manželkou – výjimečné uznání hodnoty jednotky.

V březnu 1941, nyní již v hodnosti plukovníka, Mareš předal velení perutě a přešel na inspektorát čs. letectva. V červnu pak nastoupil na Ministerstvo národní obrany (MNO) v Londýně.

🌍 Mise v Sovětském svazu

V srpnu 1942 byl Mareš převelen na funkci zástupce náčelníka Čs. vojenské mise v SSSR. Cesta tam se stala dalším dramatickým výjevem jeho bouřlivého života. Konvoj lodí, na němž plul, byl napaden německými letadly a torpédy – Marešova loď se potopila. Z ledové vody rozbouřeného moře ho zachránila jiná loď. Po strastiplné cestě přes Archangelsk a Moskvu se 1. října 1942 ohlásil u Čs. vojenské mise v Kujbyševě.

Jako zástupce generála Heliodora Píky pracoval při formování čs. vojenské jednotky v SSSR. Jednal se sovětskými představiteli i s čs. veliteli – mimo jiné s generálem Kratochvílem a Svobodou. Situace v Moskvě ho nutila k neustálé balancování: byl pod dohledem NKVD, protože netajil, že se s komunistickými praktikami neztotožňuje. Obraz Jana Husa v kanceláři místo Stalinova portrétu byl tichý, ale nekompromisní postoj.

Z Moskvy se Mareš vrátil do vlasti 25. února 1946. Před sebou měl kariérní vrchol – ale také blížící se katastrofu.

🏛️ Poválečná kariéra a komunistická perzekuce

Po návratu z SSSR zastával Mareš nejvýznamnější funkce v čs. vojenském letectvu. Byl velitelem 1. letecké divize v Praze (zformované z původní 310. čs. stíhací perutě RAF), velitelem letecké oblasti I., velitelem leteckého sboru, přednostou V. odboru MNO a velitelem leteckého týlu. Byl to muž ve vrcholu kariéry, nositel mnoha čs. i spojeneckých vyznamenání.

Obrat přišel po únoru 1948. Mareš odmítl vstoupit do Komunistické strany Československa. Toto rozhodnutí, do té doby bezúhonný projev integrity, se okamžitě stalo záminkou k jeho systematické likvidaci.

V druhé polovině roku 1948 byl v souvislosti s vykonstruovaným procesem s generálem Heliodorem Píkou vzat do vyšetřovací vazby. Píka byl odsouzen a oběšen za údajnou špionáž ve prospěch Velké Británie. Mareš byl sice z přímého odsouzení ušetřen, ale pronásledování nekončilo. Znovu byl zatčen a z vazby podmínečně propuštěn. Dne 1. listopadu 1949 odešel na vlastní žádost do výslužby; na základě utrpěných válečných zranění mu byl přiznán invalidní důchod.

Rok poté vydal rozkaz ministr národní obrany Alexej Čepička: Mareš byl degradován z hodnosti generála na vojína. Z rozkazu MNO byl „ve státním zájmu" vystěhován s rodinou z pražského bytu. Praha mu byla zakázána.

🌾 Vyhnanství v Kosově Hoře

Od dubna 1951 se stala nuceným domovem rodiny Marešových Kosova Hora u Sedlčan na Příbramsku. Původně měl být Mareš nasazen do tábora nucených prací, ale špatný zdravotní stav mu paradoxně zachránil osud – skončil „pouze" jako zemědělský dělník Státního statku Kosova Hora. Muž, který velel bombardovací peruti na nálety na Berlín, se stal kydačem hnoje.

V květnu 1953 mu bylo odebráno i poslední záchranné lano – invalidní válečný důchod. Mareš žil na pokraji chudoby, nepřestával být pronásledován agenty StB, přičemž stálá psychická zátěž i fyzické pracovní podmínky rychle ničily jeho zdraví. Přestože trpěl nesmírně, nikdy se nenechal zlomit. I přesto, jakého příkoří se mu dostávalo, si přál pohřeb ve vojenské uniformě.

Zemřel 10. června 1960 v nemocnici v Motole v Praze, pravděpodobně na rakovinu, ve věku 61 let. Pohřben byl na Novém hřbitově v Táboře.

🏆 Rehabilitace a posmrtná uznání

Přestože v komunistickém Československu zůstávala Marešova čest pošlapána, vývoj po roce 1968 přinesl první naznačení o přehodnocení. V tomtéž roce byl Mareš částečně rehabilitován – úplná rehabilitace se však oddalovala dalších 22 let.

Plné rehabilitace se Marešova rodina dočkala teprve po sametové revoluci. Rozkazem č. 09/13. 4. 1990 prezidenta ČSFR Václava Havla ze dne 3. května 1990 byl Karel Mareš v plném rozsahu rehabilitován a in memoriam mu byla vrácena hodnost brigádního generála. Byl devátým v pořadí, koho prezident Havel takto rehabilitoval.

Dne 10. června 2015, v den 55. výročí jeho smrti, byla ve vnitřních prostorách Gymnázia Pierra de Coubertina v Táboře odhalena pamětní deska zhotovená z černého indického mramoru od petranova Petra Šebesty. Nápis zní: „gen. Karel Mareš / 3.11.1898 – 10.6.1960 / první velitel / 311. čs. bombardovací perutě RAF / student táborské reálky 1909 – 1917 / čest jeho památce".

V parku obce Kosova Hora byl 21. dubna 2018 slavnostně odhalen pomník brigádního generála Karla Mareše-Tomana, prvního velitele 311. čs. bombardovací perutě RAF. Na pomníku jsou slova: „GEN. KAREL MAREŠ / 1898–1960 / 311 CZECHOSLOVAK SQUADRON / ROYAL AIR FORCES / NA MNOŽSTVÍ NEHLEĎTE."

Snahu o udělení státního vyznamenání vedla rodina generála Mareše (zejména jeho dcera Dagmar Jungmannová) spolu s obcí Kosova Hora a historikem Josefem Velflem, ředitelem Hornického muzea v Příbrami, který se Marešovými osudy zabývá od sedmdesátých let. Žádost byla Senátem Parlamentu ČR doporučena prezidentovi republiky, nicméně prezident Miloš Zeman ji třikrát nevyslyšel.

Teprve prezident Petr Pavel při státním svátku 28. října 2023 udělil Karlu Marešovi in memoriam Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy – za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.

🎖️ Vyznamenání

Karel Mareš byl nositelem rozsáhlého souboru čs. i spojeneckých vyznamenání:

Československá vyznamenání

Československý válečný kříž 1918
Čs. revoluční medaile 1918
Mezispojenecká medaile Vítězství
Československý válečný kříž 1939
Čs. medaile Za chrabrost
Čs. medaile Za zásluhy 1. stupně
Pamětní medaile čs. zahraniční armády se štítky F (Francie), VB (Velká Británie) a SSSR

Britská vyznamenání

Distinguished Flying Cross (D.F.C. – Záslužný letecký kříž), uděleno 3. září 1941
OBE (Officer of the British Empire – Důstojník Britského impéria)
The 1939–1945 Star
Air Crew Europe Star
Defence Medal

Spojenecká a zahraniční vyznamenání

Medaglia Fatigue di Guerra (Itálie)
Le Croci di Guerra (Itálie)
Steaua României (Rumunsko)

Posmrtná vyznamenání

Řád Bílého lva vojenské skupiny I. třídy, in memoriam, 2023

📝 Odkaz a historický význam

Karel Mareš je jednou z klíčových postav dějin RAF a čs. letectví obecně. Jako zakladatel a první velitel 311. perutě vytvořil základ, na němž tato jednotka postavila svou pověst jedné z nejlepších v rámci celého Bombardovacího velitelství i pobřežního velitelství Coastal Command. Marešem navržené motto „Na množství nehleďte" evokující husitskou tradici se stalo symbolem odhodlanosti, s níž malá země čelí přesile – myšlenka, která v roce 1940 nebyla pouze symbolem, ale každodenní realitou.

Stejně působivý jako jeho vojenské zásluhy je Marešův morální profil. V Moskvě odmítal uctívání Stalina a veřejně vystavoval portrét Jana Husa; po únoru 1948 odmítl vstoupit do komunistické strany, přestože věděl, co ho čeká. Tato neochvějnost mu zničila kariéru, zdraví i finanční jistotu – ale zachovala mu historickou čest.

Marešovy osudy se začaly hlouběji zkoumat díky historiku Josefu Velflovi, řediteli Hornického muzea v Příbrami, a přispění jeho dcery Dagmar Jungmannové. Zájem o jeho osobu v posledních desetiletích výrazně narostl a Mareš je dnes uznáván jako hrdina dvou světových válek, který si zasluhuje místo po boku nejznámějších čs. válečných osobností.

Zdroje