Jiří Stránský

Jiří Stránský
Datum narození	12. srpna 1931
Místo narození	Praha, Československo
Datum úmrtí	29. května 2019
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost
Povolání	spisovatel, scenárista, překladatel

Jiří Stránský (12. srpna 1931 Praha – 29. května 2019 Praha) byl český spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a dlouholetý politický vězeň komunistického režimu. Zkušenosti z vyšetřovacích vazeb, pracovních táborů a uranových dolů transformoval do své literární a televizní tvorby. K jeho nejznámějším a nejrozsáhlejším dílům patří román a následný televizní seriál Zdivočelá země. V letech 1992 až 2006 zastával volenou funkci předsedy v rámci Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Během svého života se aktivně angažoval ve skautském hnutí, kde obdržel nejvyšší vyznamenání určené dospělým členům, Řád stříbrného vlka.

👤 Původ a rodinné zázemí

Jiří Stránský se narodil 12. srpna 1931 v Praze do rodiny s výrazným společenským a politickým profilem. Jeho otec, Karel Stránský, působil jako úspěšný právník a advokát. Pocházel z aristokratického rodu Stránských ze Zapské Stránky a aktivně se angažoval jako starosta místní organizace ve spolku Sokol. Matka Božena, rozená Malypetrová, byla dcerou agrárního politika a československého premiéra z období první republiky Jana Malypetra. Mezi vzdálenější rodinné příslušníky patřil také pedagog a zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík.

Během druhé světové války se otec Karel Stránský zapojil do protinacistického odboje. Následkem této činnosti byl zatčen německým gestapem a po určitou dobu vězněn v koncentračním táboře Osvětim. V samotném závěru války, v květnu 1945, se tehdy čtrnáctiletý Jiří Stránský aktivně zúčastnil Pražského povstání, kde fungoval jako spojka mezi povstaleckými oddíly. Za tuto odbojovou činnost mu bylo uděleno Vyznamenání za vojenské zásluhy 2. stupně.

⛺ Skauting a formování osobnosti

Hnutí Junák představovalo pro Stránského celoživotní formativní prvek. Již před druhou světovou válkou vstoupil do 5. oddílu vodních skautů v Praze, který v té době vedl spisovatel Jaroslav Novák (v organizaci známý pod přezdívkou Braťka). Ve skautském prostředí získal Stránský přezdívku Jíra, pod kterou jej následně oslovovali i literární kolegové. V roce 1947 byl vybrán jako delegát a zúčastnil se 6. světového skautského jamboree (World Scout Jamboree), které se konalo ve francouzském městě Moisson. Skautským ideálům zůstal Stránský věrný i v obdobích totalitních zákazů. V roce 2011 byl za svůj celoživotní postoj oceněn nejvyšším skautským vyznamenáním, Řádem stříbrného vlka.

🔒 První uvěznění a práce v uranových dolech

Po komunistickém převratu v únoru 1948 čelila rodina Stránských okamžité a tvrdé perzekuci. Otec byl komunistickými soudy z politických důvodů odsouzen ke dvěma letům odnětí svobody. Bratr Jan byl zatčen v roce 1950. Samotnému Jiřímu Stránskému bylo v dubnu 1950 nařízením úřadů znemožněno složit maturitní zkoušku a byl okamžitě vyloučen z pražského gymnázia. V roce 1952 stát navíc zkonfiskoval rodinnou vilu ve čtvrti Hanspaulka a rodina byla nuceně vystěhována z hlavního města.

Stránský po vyloučení ze školy pracoval manuálně jako tesař a následně jako řadový úředník v propagačním oddělení státního podniku Čedok. Na podzim roku 1952 byl odveden k výkonu základní vojenské služby, kterou na základě kádrového profilu musel absolvovat u Pomocných technických praporů (PTP). V lednu 1953 byl přímo u svého vojenského útvaru zatčen příslušníky Státní bezpečnosti. Ve vykonstruovaném procesu byl následně obviněn ze špionáže a odsouzen za velezradu k osmi letům odnětí svobody.

Trest si odpykával v nejtěžších zařízeních komunistického režimu, včetně Věznice Plzeň-Bory, tábora Bělušice a pracovních lágrů u uranových dolů v oblasti Jáchymova. Během výkonu trestu byl umístěn do cel s uvězněnými katolickými intelektuály a literáty. Mezi jeho spoluvězni figurovali básník Jan Zahradníček a spisovatelé František Křelina či Josef Knap. Tito spoluvězni pořádali tajné přednášky o historii a literatuře, což Stránský později ve svých spisech označoval termínem „vězeňská univerzita“. Právě na radu Jana Zahradníčka začal Stránský své zážitky z lágrů dokumentovat. Z vězení byl propuštěn v roce 1960 na základě rozsáhlé prezidentské amnestie.

🔄 Civilní život a druhé věznění

Po propuštění v roce 1960 měl Stránský trvalý zákaz vykonávat jakoukoliv kvalifikovanou profesi. Přijal manuální práci jako kopáč a betonář u národního podniku Vodní stavby. Od roku 1965 nastoupil jako čerpadlář u národního podniku Benzina. Paralelně s tímto zaměstnáním začal externě docházet do Filmového studia Barrandov. Působil zde jako asistent režie u filmu Martina Friče s názvem Hvězda zvaná Pelyněk (1964) a jako pomocný režisér na snímku Nikdo se nebude smát (1965) v režii Hynka Bočana.

V roce 1974 byl Stránský orgány komunistického státu zatčen podruhé. V kriminálním (nepo-litickém) procesu byl obviněn z údajné zpronevěry na čerpací stanici a odsouzen na tři a půl roku odnětí svobody. Z tohoto trestu si odpykal polovinu a následně byl podmíněně propuštěn. Po návratu na svobodu pracoval do roku 1990 opět u podniku Benzina na pozici technika a vedoucího dopravy. Ve volném čase se věnoval překladatelské činnosti z anglického jazyka, kterou kvůli zákazům musel publikovat pod jmény spřátelených překladatelů.

📚 Literární tvorba

První pokus o literární debut představovala sbírka povídek Štěstí, která byla nakladatelstvím připravena k vydání v roce 1969. V důsledku plného nástupu normalizace však byla převážná část nákladu fyzicky zničena ve stoupě a ke čtenářům se dostal jen minimální počet exemplářů. Knize bylo umožněno vyjít v plné a doplněné podobě až v roce 1998.

Stěžejním prozaickým dílem Jiřího Stránského je román Zdivočelá země vydaný v roce 1991 a jeho přímé dějové pokračování, román Aukce z roku 1997. Děj knihy je situován do Krušných hor v období bezprostředně po skončení druhé světové války. Sleduje životní dráhu fiktivního západního letce Antonína Maděry, který se podílí na osidlování pohraničí, ale po komunistickém převratu v roce 1948 je zatčen a poslán do uranových dolů. Stránský do tohoto románu zakomponoval desítky přesných biografických detailů odpozorovaných od svých spoluvězňů.

Původní vězeňskou poezii, kterou v padesátých letech skládal a zaznamenával na tajné motáky, publikoval ve sbírce Za plotem (1999). V novele Balada o pilotovi (2013) využil archivní materiály své rodiny a zpracoval reálný příběh svého tchána, letce RAF Karla Balíka, který se po válce vrátil do vlasti a tragicky zahynul. Téma dětí zachraňujících sestřeleného zahraničního vojáka během německé okupace zpracoval v novele Tichá pošta (2004). Stránský psal rovněž knihy pro děti; cyklus pohádek Povídačky pro Klárku vznikl formou dopisů posílaných z vězení jeho dceři.

🎬 Scenáristika a televizní adaptace

Na přelomu tisíciletí se Stránský soustředil na převod svých literárních děl do audiovizuální podoby. Největšího mediálního dosahu docílil televizní seriál Zdivočelá země, který podle jeho scénáře natočil pro Českou televizi režisér Hynek Bočan. Projekt byl realizován ve čtyřech výrobních fázích v letech 1997, 2001, 2008 a 2012. Celkem bylo odvysíláno 45 epizod, přičemž postavu Antonína Maděry ztvárnil herec Martin Dejdar.

Stránský je autorem scénáře k celovečernímu filmu Bumerang (1996, režie Hynek Bočan), jenž zachycuje psychologický nátlak uvnitř pracovního tábora v padesátých letech. Pro režiséra Petra Nikolaeva napsal scénář k filmu Kousek nebe (2005), ve kterém popsal milostný vztah dvou mladých politických vězňů v komunistickém žaláři. V roce 2018 vznikl televizní snímek Balada o pilotovi.

V únoru roku 2025 (téměř šest let po autorově smrti) byl do kin uveden celovečerní film Tichá pošta podle stejnojmenné Stránského knihy. Režie se ujal Ján Sebechlebský a produkční scénář na základě otcových konceptů dokončila jeho dcera, scenáristka Klára Formanová. Film popisuje pomoc dětí francouzskému pilotovi stíhací jednotky Normandie-Niemen v zimních Krkonoších.

🏛️ Institucionální působení a občanské postoje

Po transformaci společnosti v roce 1989 se Jiří Stránský začal živit výhradně jako spisovatel. Krátce pracoval ve vedoucí pozici zahraničního oddělení Českého literárního fondu. V roce 1992 proběhla volba nového vedení v rámci Českého centra Mezinárodního PEN klubu a Stránský byl zvolen jeho předsedou. Tuto funkci následně obhájil v několika funkčních obdobích a setrval v ní čtrnáct let do roku 2006.

V letech 1995 až 1998 stál v čele Rady Národní knihovny. V červnu 2008 se připojil jako jeden z prvních signatářů k Pražské deklaraci o svědomí Evropy a komunismu. Svými fejetony a autorskými glosami pravidelně doplňoval vysílání rozhlasové stanice Český rozhlas Plus. Manželkou Jiřího Stránského byla Jitka Stránská (rozená Balíková). Měli spolu dceru Kláru (scenáristka Klára Formanová) a syna Martina, který působí jako architekt. Vnučkou Jiřího Stránského je česká herečka Antonie Formanová.

🏆 Ocenění a vyznamenání

Během polistopadové éry obdržel Jiří Stránský řadu státních i literárních ocenění. V roce 1991 získal literární Cenu Egona Hostovského za román Zdivočelá země. V roce 2001 převzal z rukou tehdejšího prezidenta Václava Havla státní vyznamenání, Medaili Za zásluhy II. stupně.

Za dlouhodobé předsednictví v PEN klubu mu byla v roce 2006 udělena Cena Karla Čapka. Ministerstvo kultury České republiky jej v roce 2011 vyznamenalo medailí Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění). V roce 2013 se stal laureátem Ceny Paměti národa, kterou uděluje organizace Post Bellum. Z mezinárodních poct mu francouzský stát udělil titul rytíře Řádu umění a literatury (Chevalier des Arts et des Lettres). V roce 2015 mu byla udělena Cena Arnošta Lustiga za udržování humanistických hodnot.

📈 Knižní bibliografie

V tabulce je uveden kompletní soupis vydaných knih, jejichž autorem je Jiří Stránský. Zahrnuje romány, novely, povídkové sbírky, básnické sbírky, pohádky a knižní rozhovory.

Rok vydání	Název díla	Literární žánr
1969	Štěstí	sbírka povídek (náklad zničen)
1991	Zdivočelá země	román
1997	Aukce	román
1998	Štěstí	sbírka povídek (2. doplněné vydání)
1999	Za plotem	básnická sbírka
2002	Povídačky pro moje slunce	pohádky
2004	Tichá pošta	román
2004	Povídačky pro Klárku	pohádky
2005	Srdcerváč	knižní rozhovor (s Janem Lukešem)
2007	Stařec a smrt	novela
2009	Oblouk	román
2012	Tóny	novela
2012	Můžeš-li udělat radost, musíš	knižní rozhovor (s Libuší Koubskou)
2013	Balada o pilotovi	novela
2014	Perlorodky	sbírka povídek
2019	Štěstí napodruhé	sbírka povídek

📉 Scenáristická filmografie

Níže se nachází kompletní přehled filmových a televizních děl, na kterých se Jiří Stránský autorsky podílel v pozici scenáristy nebo autora námětu. Tabulka obsahuje i projekty realizované z jeho textů posmrtně.

Rok uvedení	Název díla	Formát	Role
1967	Vltava 12°	televizní film	scénář
1967	Tábor Černého delfína	dokumentární film	scénář
1982	Hlavní výhra	televizní film	scénář
1996	Bumerang	celovečerní film	námět a scénář
1997	Zdivočelá země (1. řada)	televizní seriál	námět a scénář
2001	Zdivočelá země (2. řada)	televizní seriál	námět a scénář
2001	Uniforma	televizní film	námět a scénář
2001	Žabák	televizní film	námět a scénář
2005	Kousek nebe	celovečerní film	námět a scénář
2008	Zdivočelá země (3. řada)	televizní seriál	námět a scénář
2012	Zdivočelá země (4. řada)	televizní seriál	námět a scénář
2014	Piknik	televizní film	námět a scénář
2018	Balada o pilotovi	televizní film	námět a scénář
2025	Tichá pošta	celovečerní film	námět

Zdroje